Charakteristika české přírody

Krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu.

O harmonickém krajinném rázu hovoříme tehdy, pokud vnímáme v krajině prostorový a funkční soulad přírodních a kulturních prvků.

Prostorová harmonie je dána harmonickým měřítkem jednotlivých objektů vůči sobě navzájem a také vůči celku.

V praxi vytváří prostorovou harmonii mimo jiné i struktura a charakter zástavby (např. objem staveb, výška staveb, orientace staveb k hranici pozemku a k hlavnímu veřejnému prostoru apod.).

Podle účelu v praxi rozlišujeme preventivní a případové (kauzální) hodnocení krajinného rázu.

Čtěte také: Příroda v designu interiéru

Preventivní hodnocení krajinného rázu se pořizuje pro území chráněných krajinných oblastí, ale také krajů a přírodních parků.

Ochrana krajinného rázu je zajišťována již na úrovni územně plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje kraje, územní plán obce, územní plán s prvky regulačního plánu, regulační plán) včetně fáze územně plánovacích podkladů (např. územní studie) a územně analytických podkladů.

Za účelem ochrany krajinného rázu jsou vyhlašovány chráněné krajinné oblasti a přírodní parky.

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky pořizuje od roku 1995 pro území chráněných krajinných oblastí preventivní hodnocení krajinného rázu - jako cenný nástroj ochrany krajinného rázu, který je důležitým zdrojem informací v rámci územního plánování i rozhodování o konkrétních záměrech.

Preventivní hodnocení krajinného rázu je k dispozici na regionálních pracovištích, jednotlivých správách CHKO, v knihovně AOPK ČR a také na webu AOPK ČR.

Čtěte také: Discover Czech Canada's nature

Bez závazného stanoviska AOPK ČR nelze na území chráněných krajinných oblastí učinit ohlášení stavby, vydat územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudační souhlas, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělit souhlas podle vodního zákona.

Závazné stanovisko se nevydává, jde-li o stavby v zastavěném území obce ve čtvrté zóně chráněné krajinné oblasti nebo v zastavěném území, zastavitelné ploše nebo v jejich částech, pokud byly v tomto území, ploše nebo v jejich částech územním plánem stanoveny prvky regulačního plánu, nebo byl pro ně vydán regulační plán.

Vždy však platí, že stavby musí respektovat krajinný ráz (viz výše ochrana krajinného rázu podle § 12 zákona o ochraně přírody a krajiny, který platí pro celé území České republiky).

V rámci České ceny za architekturu se od roku 2017 udílí Zvláštní cena AOPK ČR.

Ochrana krajiny je také předmětem územního plánování.

Čtěte také: O pořadu Příroda na Dosah Ruky

Stavební zákon formuluje v § 18 cíle územního plánování, k nimž patří: „Územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví.

Péče o krajinu a její ráz je podle názoru mnohých literátů i autorů odborných prací péčí o naše životy.

Příklady chráněných oblastí v České republice

• Chráněná krajinná oblast Jizerské hory je krajinou prastarých lesů, rašelinišť i podhorských luk.
• Žďárské vrchy a stejnojmenná Chráněná krajinná oblast se dá bez nadsázky považovat za jednu z posledních nedotčených oáz klidné a čisté přírody v srdci Česka.
• Chráněná krajinná oblast Lužické hory leží mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem.
• O jedinečnosti a neopakovatelnosti přírody Českého ráje svědčí i fakt, že se v roce 1955 stala první chráněnou krajinnou oblastí Československa.
• Chráněná krajinná oblast České středohoří má rozlohu 1063 km² a rozprostírá se na severu Čech, po obou březích dolního toku české části Labe.
• Oblast nabízí jedinečnou atmosféru lužního lesa, který je protkám vodními kanály, slepými rameny a tůněmi.
• Od 1. července 2025 se stala Chráněnou krajinnou oblastí Obora Soutok.
• V severozápadu Panonské nížiny, v nejteplejší a téměř nejsušší oblasti Česka, se nachází Chráněná krajinná oblast Pálava.
• Chráněná krajinná oblast Labské pískovce je tvořena řadou soutěsek a kaňonů, které jsou obklopené věžemi a masivy místy tvořícími skalní města.
• Chráněná krajinná oblast Beskydy je svou rozlohou 1 160 km² největší CHKO v České republice.
• Území je proto tradičně protkané hustou sítí značených turistických cest pro pěší turistiku, k nimž nově přibyly cyklotrasy (cyklotrasa Po stopách českých králů) a naučné stezky (naučná stezka Srdcem Českého krasu, Svatojánský okruh a další).

Charakteristické přírodní prvky

• Sněžka (1603 m n. m.) je nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice.
• Komorní hůrka (495 m) je nejmladší sopkou na území Českého masivu a nachází se nedalo měst Cheb a Františkovy Lázně.
• Jeskyně Na Pomezí se nacházejí v komunikačně významném stejnojmenném sedle (576 m) v Rychlebských horách, 2 km severně od Lipové-Lázně.
• Jeskyně Na Turoldu je jedinou zpřístupněnou jeskyní v jurském vápenci v ČR a leží v přírodní rezervaci vrch Turold na okraji města Mikulova.
• Přírodní rezervace Bukačka je nejvýznamnější maloplošné chráněné území Orlických hor.
• Nejhlubší propast v České republice a nejhlubší zatopená propast světa je Hranická propast.
• Přírodní památka Rudické propadání je součástí CHKO Moravský kras.
• Ve Středním Povltaví, mezi přehradami Kamýk a Orlík vytváří řeka Vltava jeden z úžasných meandrů Vltavské kaskády, kterému se přezdívá Solenická podkova.
• Přírodní památka je jedním z posledních písečných přesypů ve středním Polabí.

Český kras: Modelové území

Modelové území v Českém krasu je součástí Poberounské geomorfologické subprovincie (V), geomorfologického celku VA-4 Hořovická pahorkatina, podcelku VA-4B Karlštejnská vrchovina a okrsku VA-4B-2 Bubovická vrchovina.

Geologicky je území součástí Barrandienu tvořeného paleozoickými sedimenty, především karbonátové povahy - devonskými a silurskými vápenci.

Členitý reliéf se pohybuje v rozpětí nadmořských výšek od 210 m (hladina Berounky) až po 400 - 450 m a typologicky odpovídá členité pahorkatině až ploché vrchovině.

Dominantní makroformou reliéfu je údolí Berounky hluboké cca 100 -150 m, které Český kras rozděluje na větší severní a menší jižní část.

K němu se přidává úzké kaňonovité údolí Loděnice, která přichází od Svatého Jana pod Skalou.

V obou údolích vystupují četné vápencové skalní útvary v podobě skalních stěn.

Se zaříznutými zarostlými údolími kontrastuje zarovnaný nebo mírně zvlněný povrch rozvodních plošin, které jsou zpravidla odlesněné a zemědělsky využívané.

Český kras leží v klimatické oblasti teplé, případně na rozhraní teplé a mírně teplé (T2 a MT 11 podle Quitta) a suché.

Průměrná roční teplota dosahuje 8 až 9°C, nejvíce v nízko položeném údolí Berounky.

Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje v rozmezí 500 -550 mm a území trpí zejména ve vegetačním období suchem.

Půdní typ tvoří převážně rendziny na karbonátovém podloží.

Na sprašových hlínách se místy vyskytují luvizemě, na nekarbonátovém podloží kambizemě modální.

Povrchové vodní toky reprezentuje dominantní Berounka a její levobřežní přítok Loděnice, dále Bubovický potok.

Celé sledované území je součástí chráněné krajinné oblasti Český kras.

Český les: Modelové území

Český les je horopisně součástí Šumavské subprovincie, geomorfologické oblasti Českoleské (IA), geomorfologického celku Český les (IA-1).

řešené modelové území leží v geomorfologickém podcelku IA-1C Přimdský les, okrsku IA-1C-3 Havranská vrchovina. Nižší okrajové části patří geomorfologickému okrsku IA-1C-4 Rozvadovská pahorkatina.

Geologické podloží tvoří přeměněné krystalické horniny proterozoika tepelsko-barrandienské skupiny, převážně muskoviticko-biotitické ruly, střídané hlubinnými vyvřelinami typu žul rozvadovského masivu.

Výškové rozdíly se pohybují v rozmezí 100 - 200 m.

Typologicky odpovídají ploché vrchovině a často jen pahorkatině.

Charakteristické jsou táhlé mírné svahy, široká otevřená údolí, ploché hřbety a návrší se zarovnanými povrchy.

Množství srážek rychle klesá směrem do vnitrozemí, v Tachově ve srážkovém stínu je roční úhrn už jenom 600 mm.

Srážky bývají celoročně poměrně rovnoměrně rozložené a celková roční vláhová bilance je kladná.

V zimě se pravidelně vytváří sněhová pokrývka, která ve vyšších polohách může dosáhnout výšky 30 - 50 cm.

Půdní kryt tvoří převážně kryptopodzoly modální a podzoly kambické, místy kambizemě vytvořené na zvětralinách krystalických hornin.

Celé řešené území je součástí chráněné krajinné oblasti Český les, která byla vyhlášena v roce 2005, jejím předchůdcem byl stejnojmenný přírodní park.

Vliv člověka na krajinu

Původní podoba krajiny v Evropě, včetně České republiky, byla mnohem otevřenější, než dnes.

Její zarůstání a nástup lesů umožnil až člověk, který vybil stáda velkých býložravců, která do té doby bránila dřevinám v ovládnutí kontinentu.

„S přítomností velkých savců souvisela diverzita rostlinstva a drobnějších živočichů.

Krajina tehdejší mamutí stepi se v dnešním mírném pásu podobala krajině dnešního Altaje.

Byla mozaikou stepí, sušších i vlhčích trávníků, rašelinišť a řídkých lesíků.

Příchod moderního člověka a nadměrný lov podle vědců přírodu v Evropě zásadně proměnily.

„Na severní polokouli to znamenalo postupné rozdrobení mamutí stepi. Kde to srážkové poměry umožnily, tam ji nahradily souvislé lesy.

Přesto podle vědců Evropě fragmenty původních stepí přetrvaly do současnosti.

Přežití stepní fauny a flóry v Evropě umožnil příchod pravěkých zemědělců a pastevců.

tags: #ceska #priroda #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem kočičí toalety
• Tvorba nabídky sociálního bydlení
• Více o severských bozích a přírodě
• Dopady daňků na přírodu
• Trestné činy proti přírodě