Globální Oteplování a Emise v České Republice

23.11.2025

Současná klimatická změna je způsobena činností člověka a tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety. Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme. Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení. Vlny veder na pevnině i tzv.

Za stávajících podmínek se planeta Země nejspíš do roku 2100 oteplí o 2,9 stupně. Informuje o tom pondělní zpráva Organizace Spojených národů. Skoro 200 zemí se přitom v roce 2015 v Pařížské klimatické dohodě shodlo, že globální oteplení omezí na 1,5 stupně.

Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera

„Skleníkové plyny stále mírně rostou,“ upozorňuje bioklimatolog z Ústavu globální změny Akademie věd Miroslav Trnka. Problém nadále představují rostoucí objem emisí skleníkových plynů, tvrdí Trnka. Setkáváme se s bagatelizací, popisuje ekoaktivista.

„I když v posledních letech, zejména díky pandemii covidu a celkovému ochlazení ekonomiky, jsme zažili i meziroční mírné snížení emise, stále se drží podstatně výš, než by bylo potřeba, abychom se dostali na úroveň, která by minimálně stabilizovala nárůst skleníkových plynů,“ tvrdí Trnka. Poukazuje tak mimo jiné i na Pařížskou klimatickou dohodu z roku 2015, v rámci které se téměř 200 států shodlo na omezení globálního oteplení na 1,5 stupně. Mezi ně patří i Česká republika.

„Potřebovali bychom emise snížit, abychom s pomocí přirozených pohlcovačů uhlíku dokázali dosáhnout takzvané čisté nuly,“ vysvětluje Trnka. Mezi přirozené pohlcovače uhlíku se řadí oceány i biosféra na pevnině. „Čistá nula znamená, že by se naše emise rovnaly tomu, co přírodní systémy dokáží pohltit,“ uzavírá.

Česká republika si letos polepšila v klimatické indexu CCPI, který dnes představily mezinárodní ekologické organizace na konferenci COP30 v brazilském Belému. ČR ale zůstává v nižší polovině žebříčku. Index hodnotí země podle vypuštění skleníkových plynů, využívání obnovitelných zdrojů, klimatických politik a používání energie. V celosvětovém žebříčku se Česká republika umístila na 42. místě, což ji umisťuje do nízké úrovně hodnocení. Meziročně si ale polepšila o sedm příček. Nejlepšího hodnocení ČR dosahuje v kategorii skleníkových plynů, která mapuje současný stav a vývoj emisí, kde se umístila na 33. místě; nejhorší hodnocení dosáhla v kategorii klimatických politik s umístěním na 49.

Čelní místa hodnocení obsadily Dánsko, Británie a Maroko s tím, že autoři indexu neobsadili první tři místa, která by odpovídala vůbec nejlepšímu hodnocení. Na konci celosvětového žebříčku jsou pak země, které jsou významnými producenty fosilních paliv - Rusko, Spojené státy, Írán a Saúdská Arábie. Skokany letošního vydání jsou Pákistán a Rumunsko. Obě země si polepšily meziročně o 16 příček. Výrazné propady o více než deset pozic pak zaznamenaly Egypt, Filipíny, Indie či Rakousko.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

"Současné globální snahy zůstávají nedostatečné pro dosažení pařížských cílů," uvádí zpráva o indexu. Deset let od pařížské dohody zažívají výrazný rozvoj obnovitelné zdroje energií, uvádějí ekologické organizace. Některým energeticky náročným ekonomikám, například Německu či Británii, se podařilo snížit spotřebu energie, což však neplatí pro velké asijské ekonomiky, jako jsou Čína a Indie. Index CCPI se označuje za nezávislý nástroj pro sledování klimatických politik států.

Uhlíková stopa - je měřítkem dopadu lidské činnosti na životní prostředí a zejména na klimatické změny. Oproti ekologické stopě (ECI B.10) se uhlíková stopa zaměřuje na množství skleníkových plynů, které produkujeme naším každodenním životem, například spalováním fosilních paliv pro výrobu elektřiny nebo tepla, dopravou atd. Uhlíková stopa města - stanovuje množství emisí skleníkových plynů, které odpovídají spotřebě energie, produkci odpadů a dopravě obyvatel města, bez ohledu na umístění těchto aktivit. V globálním měřítku produkují města 40-70 % emisí skleníkových plynů. Zároveň se značným dílem podílejí na spotřebě energie. Jednotkou uhlíkové stopy jsou tuny skleníkových plynů přepočtené na ekvivalentní množství oxidu uhličitého (t CO2 ekv.). Indikátor zahrnuje vedle oxidu uhličitého další látky přispívající ke změně klimatu - metan, oxid dusný, hydrofluoruhlovodíky, polyfluorovodíky a fluorid sírový.

Změna klimatu je nejvýznamnější ekologickou otázkou dneška. Změna klimatu představuje globální změnu a globální problém životního prostředí, její příčiny a důsledky však leží také na místní úrovni. Hlavní příčinou změny klimatu je velmi rychlé zvyšování koncentrací skleníkových plynů v zemské atmosféře. Nejdůležitějším skleníkovým plynem je oxid uhličitý (CO2), vzniklý zejména spalováním fosilních paliv (ropa, uhlí, zemní plyn, ale i řada dalších paliv), dále v důsledku odlesňování a dalších změn využití půdy. Rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře vedou, působením tzv. skleníkového efektu,[1] k oteplování planety. Přirozená míra skleníkového efektu je nezbytná pro zachování života na Zemi. Jeho zesílení lidskou činností, a zejména prudké tempo této změny mohou naopak řadu živých organismů ohrožovat. Za posledních 25 let rostly teploty průměrnou rychlostí 0,19 °C za rok. Skleníkové plyny neovlivňují pouze místní životní prostředí, ale mají globální dopad. Výpočet emisí skleníkových plynů ve městě je však založen na principu odpovědnosti. Znamená to, že kritériem pro stanovení emisí je spotřeba energie ve městě, ať už jsou emise spojené s výrobou této energie uvolněné v rámci administrativního území města nebo za jeho hranicemi. Podobně například emise z dopravy obyvatel města, která směřuje za jeho hranice (např.

Cílem právně závazných politických závazků z prosince 2015[2] je udržet globální růst teploty mezi 2 - 1,5 stupni Celsia oproti předindustriální úrovni. Veškeré antropogenní emise skleníkových plynů po roce 2050 by měly být kompenzovány ukládáním uhlíku. Plnění tohoto závazku se neobejde bez aktivního přístupu měst a jejich zástupců. Města se podílejí na 62 - 75 % celkových emisí.

Postup výpočtu indikátoru vychází z metodiky základní emisní inventury (Baseline emission inventory), která je součástí stanovení emisí skleníkových plynů dle Paktu starostů a primátorů. Metodiku bylo nutné modifikovat podle skutečné dostupnosti dat na úrovni měst v České republice a praktické využitelnosti výsledků z pohledu měst. Metoda výpočtu je podrobně popsána v samostatné publikaci[4]. Výchozím bodem pro výpočet indikátoru uhlíková stopa města je analýza spotřeby energie na úrovni města. Tyto údaje lze pomocí emisních faktorů přepočíst na odpovídající emise oxidu uhličitého (CO2) v rámci města. Celková spotřeba energie je sledována dle jednotlivých sektorů (např. bydlení, obchod, průmysl, služby, doprava). Analýza produkce CO2 podle sektorového rozlišení je důležitá pro plánování místních aktivit a zároveň umožňuje objasnit chování každého sektoru. Vedle spotřeby energie v různých sektorech přispívají k emisím skleníkových plynů i další činnosti - například změna využití území města (kupříkladu odlesňování či nová výstavba) či likvidace odpadů na skládce.

Čtěte také: Příroda v designu interiéru

Základní územní jednotkou pro výpočet uhlíkové stopy města jsou hranice administrativního území města. Do výpočtu jsou tedy zahrnuty sektory a aktivity (viz dále) nacházející se a odehrávající se na území města. Výpočet je primárně založen na konečné spotřebě energie ve městě, jsou však zahrnuty i další sektory na území města, které se spotřebou energie přímo nesouvisejí, ale buď vytvářejí nezanedbatelné množství ekvivalentních emisí CO2, nebo mají vliv na jejich asimilaci, čímž ovlivňují uhlíkovou stopu města. Klíčovým krokem pro stanovení uhlíkové stopy je přepočet sektorových dat (energie, doprava, odpady a využití území) na ekvivalentní množství skleníkových plynů. K tomu jsou používány tzv. emisní faktory, které vyjadřují množství skleníkových plynů v tunách oxidu uhličitého či dalších skleníkových plynů (např. metanu), vztažených na jednotku energie nebo využívají jiné jednotkové vyjádření (na plošnou míru výměry území, na kusy hospodářských zvířat atp.).

Indikátor „uhlíková stopa“ nachází čím dál širší uplatnění nejen ve městech, ale i na dalších úrovních - například podnikové úrovni či u jednotlivců/domácností. Trendem na úrovni měst je nejen emise skleníkových plynů snižovat (tzv. mitigace), ale činit opatření k přizpůsobení se změně klimatu (tzv. adaptace).

Výsledný indikátor uhlíková stopa města je ovlivňován různou úrovní přesnosti závisející na dostupnosti vstupních dat.

Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů.

Klimatologové ale upozorňují na pozdější příchod mrazu. „Setkáváme se s počasím, které je slunečnější, než bývalo v minulosti. To původně chladné, nepříjemné, sychravé podzimní počasí se přesouvá do měsíců, kterým dřív dominoval sníh,“ vysvětluje klimatolog Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny a člen týmu Intersucho.

V Česku v současnosti panuje paradoxní situace. Zatímco v půdě do hloubky jednoho metru není nikde sucho, hladina v některých přehradních nádržích, zejména v Čechách, je velmi nízko. Podle bioklimatologa Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe je situace bez půdního sucha s ohledem na poslední roky výjimečná, nicméně průtoky se celý rok pohybovaly často na průměrných či podprůměrných hodnotách a podzimní srážky nebyly tak vydatné, aby voda z nich přehrady naplnila, řekl ČTK.

V létě jsou kvůli změně klimatu v Česku výrazně horší vedra, v zimě ubývá sněhu a mrazu, jaro začíná dřív. Ale co podzim? Ten oteplování dlouho odolával, ale v posledních dekádách se už i toto roční období začíná citelně měnit. Evropská unie výrazně zlepšila své výsledky týkající se snahy o zpomalení klimatických změn díky zavedení Zelené dohody, takzvaného Green Dealu. Zelená dohoda předpokládá snížení uhlíkové emise do konce desetiletí minimálně o 55 procent v porovnání s rokem 1990. Trnka uvedl, že společná politika Zelené dohody pomáhá dosažení Pařížské úmluvy OSN o změně klimatu, se kterou se země světa zavázaly udržet oteplování pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím.

„Pokud by Česká republika a Evropská unie chtěly bezezbytku splnit své závazky z Pařížské dohody, musely by být závazky ještě přísnější.

Zemská atmosféra obsahuje nejvíc oxidu uhličitého za poslední nejméně dva miliony let. Projevy globálního oteplování budou stále vážnější. Proto je třeba razantně snížit emise všech skleníkových plynů. V nové zprávě na to upozorňuje Mezivládní panel pro změny klimatu (The Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC), který působí při OSN. Ještě před několika lety se debatovalo o tom, zdali změny klimatu způsobuje svou činností člověk. Podobné úvahy jsou podle vědců už bezpředmětné. Mezinárodně dohodnutá hranice oteplení o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni je totiž nebezpečně blízko. Podle autorů Šesté hodnoticí zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (Sixth Assessment Report) jí dosáhneme v roce 2040, ne-li dříve.

Překročení hranice podle vědců přinese ještě extrémnější projevy počasí a další nevratné důsledky. Jediné řešení je ihned přijmout účinná opatření. V roce 2019 byla koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nejvyšší minimálně za poslední dva miliony let. Panel OSN svou zprávou apeluje na politiky i firmy, aby významně upravili svůj přístup k pojetí ekonomiky. Změnit své chování, které přispívá k oteplování, by měli samozřejmě i jednotlivci. Ze zprávy vyplývá, že 59 procent skleníkových plynů do sebe absorbuje pevnina a oceány. Zbylých 41 procent však končí v atmosféře, kde dělá problémy, s nimiž se Země potýká. Plocha ledu v Arktidě dlouhodobě klesá a úbytek všech ledovců na planetě se zrychluje. Oproti devadesátým letům minulého století k tomu v období 2010 až 2019 docházelo čtyřikrát rychleji. Zvyšuje se také teplota i hladina oceánů. Podle zprávy do roku 2100 stoupne hladina oceánů o 28 až 188 centimetrů.

Dopady zprávy pro celý svět a konkrétně pro Českou republiku se diskutovaly na tiskové konferenci v budově Akademie věd ČR na Národní třídě. Podle Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR je klimatická změna bezesporu největší environmentální hrozba současnosti. Na základě grafu s průměrnou roční teplotou v České republice za posledních 245 let vědec ukázal, že se u nás střídají chladnější a teplejší roky. Počátkem 20. století začíná trend, který se v osmdesátých letech urychlil - teplota začala růst zásadním tempem. Nejvíce z toho vyčnívají roky 2011 až 2020. Vůbec nejteplejší roky v tuzemském i globálním měřítku byly 2014, 2015, 2018, 2019 a 2020. Současně prezentoval dva hypotetické scénáře do budoucna. První počítá s tím, že lidstvo produkci skleníkových plynů neomezí. Důsledky obou se do roku 2050 příliš neliší, protože do té doby bude klima ovlivňovat lidská činnost, kterou jsme už vykonali.

Do poloviny století stoupne teplota o 1,4 až 1,9 stupně. Do roku 2100 půjde podle Pavla Zahradníčka o dva až čtyři stupně. A to vůči srovnávacímu období 1981 až 2010, kdy byla průměrná teplota vzduchu 7,9 stupňů. Nejvýrazněji se přitom bude měnit zimní sezona, což středoevropské krajině přinese více deště a méně sněhových srážek. Nárůst teploty se projevuje také větším počtem tropických dnů. V šedesátých letech 20. století nastalo čtyři až pět takových dnů za rok. Nyní jich je 13 až 14. Došlo tedy k trojnásobnému nárůstu. Horké tropické noci vzrostly sedmkrát. V letech 2006 až 2020 bylo v České republice o 40 až 60 procent víc tropických dnů, než některé dřívější modely očekávaly. Podle nich k tomu mělo dojít až po roce 2040. Výrazně tedy podcenily vážnost situace.

Také se mění četnost, a hlavně intenzita jak extrémního sucha, tak i povodní. Za posledních 24 let zažila Česká republika asi 19 větších hydrometeorologických extrémů. Z toho bylo jedenáct let sucho, osm let přineslo naopak povodně. Roky 2013, 2014 a 2020 zaznamenaly oba dva tyto projevy současně. Sucha v letech 2015 až 2020 byla podle něj největší za posledních 500 až 2000 let. A zároveň bylo nejvíce povodní. V dubnu až červnu, tedy v období důležitém pro zemědělské práce, statisticky významně klesají srážky. Viditelnými dopady změny klimatu budou nižší výnosy plodin. „Do budoucna by se u nás mohla pšenice stát nerentabilní. Dopadů na zemědělství ale bude podstatně více,“ varuje vědec, podle nějž mohou sucha přinést také podstatně více lesních požárů, které se nám dosud ve větší míře vyhýbaly. „Asi u nás nehrozí požáry jako jsou ty v Aténách nebo Kalifornii. Dalšími dopady bude nízký stav podzemních vod a přehřátá města. Mezivládní panel pro změny klimatu je vědecký orgán působící při OSN. Jeho odborníci 9. srpna 2021 zveřejnili první část zprávy, která se zaměřuje na fyzikální dopady změn klimatu. Obsahuje tisíce stran, pracovalo na ní 234 autorů a 195 vlád, kteří vycházeli ze 14 tisíc citovaných zdrojů. Vydaný materiál je součástí šesté hodnoticí zprávy, jejíž další části se dokončí příští rok.

Tabulka: Hodnocení České republiky v klimatickém indexu CCPI