Světová strategie ochrany přírody (WCS): Co to je?

Biologie ochrany přírody (ochranářská biologie, konzervační biologie) je vědecká disciplína, která byla vyvinuta pro řešení problémů snižování biodiverzity. Řešení krize týkající se snižování biodiverzity spojuje lidi a znalosti z mnoha oborů.

Biologie ochrany přírody se snaží o zachování toho nejcennějšího, co na planetě Zemi existuje - její biologické diverzity.

Moderní vědní obor biologie ochrany přírody je založen na několika etických dogmatech, jež jsou všeobecně přijímána lidmi pracujícími v tomto oboru. Tyto etické principy inspirují vědecké přístupy a praktické aplikace.

Českému čtenáři se dostává do rukou základní učebnice biologie ochrany přírody, která vhodně zaplňuje volný prostor v této oblasti. Byla napsána ve Spojených státech amerických a místy se může zdát, že je trochu poplatná místu svého vzniku. Autoři českého překladu se však - se svolením autora publikace, působícího na Bostonské universitě - snažili českému čtenáři přiblížit text četnými příklady a doplnit aktualizacemi z českého prostředí. Tento záměr se jim skvěle vydařil - příručka poskytuje mnoho užitečných informací ze středoevropského prostoru a z České republiky zvláště.

Klíčové oblasti a cíle

Biologie ochrany přírody vznikla proto, že žádný z tradičních aplikovaných oborů se nezaměřoval vyčerpávajícím způsobem na biologickou diverzitu. Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybářství jsou zaměřeny převážně na hledání metod pro ovlivňování malého okruhu druhů pro jejich hospodářské využití nebo rekreaci. Ačkoli jsou tyto obory stále více zainteresovány v ochranářských aktivitách, jejich celková snaha není zaměřena na ochranu přírodních společenstev.

Čtěte také: Vliv války na kanibalismus

Biologie ochrany přírody integruje tyto aplikované disciplíny zobecňováním teoretického přístupu k ochraně biologické rozmanitosti. Akademické obory jako populační biologie, taxonomie, ekologie, krajinná ekologie a genetika jsou jádrem biologie ochrany přírody a mnoho ochranářů-biologů se rekrutuje právě z těchto oborů.

Vzhledem k tomu, že krize biologické rozmanitosti jsou často způsobeny lidskou činností, zahrnuje biologie ochrany přírody také myšlenky a expertizy ze širokého okruhu oborů mimo biologii. Například zákony o ochraně životního prostředí a daňové úlevy poskytují základ pro právní ochranu vzácných a ohrožených druhů a kritických biotopů. Ochranářská etika zase zdůvodňuje smysl ochrany druhů a biotopů. Iíkulogickii ekonomie umožňuje analyzovat ekonomický rozměr biologické diverzity a podporovat ochranářské argumenty.

V každém případě je biologie ochrany přírody krizovou disciplínou. Ochranářská rozhodnutí se dělají každodenně, často s použitím omezených informací a v časovém stresu. Biologie ochrany přírody se snaží odpovědět na specifické otázky v daných situacích.

Etické principy

1. Rozmanitost druhů a společenstev by měla být zachována. Stovky milionů návštěvníků zoologických zahrad, národních parků, botanických zahrad a akvárií jsou každý rok dokladem obecného veřejného zájmu o pozorování různých druhů a společenstev.
2. Potřeba zachovaní biologické ro/.miiniumli byla uznávána v mnoha oblastech světa po desetiletí, dokonce po staletí. Hodnotil chráněných druhů a nedotčených oblastí je součástí náboženských m filozofických Líčení v mnoha kulturách po celém světě.

Příklady realizace

Jednou z takových oblastí je deštný prales jihovýchodního Peru, kde terénní biologové z organizace Wild-lilé Conservation Society (WCS) vedou od roku 1984 výzkum osmi druhů rodu ara.

Nejprve se tito vědci zaměřili na po-zrniní základní biologie druhů, jako jsou potravní nároky, reprodukční chování a další životní potřeby. Přitom byl pozorován zvláštní typ chování, kdy se velká množství papoušků seskupují na izolovaných jílovitých stěnách a tímto jílem se živí. Původní hypotéza pokoušející se vysvětlit jejich záhadné chování byla, že tito papoušci potřebují stopové prvky z jílu jako doplněk potravy při konzumování semen a ovoce. Biochemický výzkum však ukázal, že jíl je nezbytný pro detoxikaci jedovatých látek obsažených v semenech, která ptáci žerou.

Čtěte také: Ekologické značení a GEN

Politické lobování ze strany organizací na ochranu přírody vedlo k zákazu mezinárodního obchodu s papoušky ara ve většině amerických tropických zemí i v USA. Avšak v důsledku obchodování v rámci jednotlivých tropických zemí, kvůli děravým zákonům a rostoucímu černému trhu tlak na volně žijící populace těchto papoušků pokračuje. Je proto třeba vytvořit další programy na ochranu jejich biotopů a na zabránění jejich odchytu.

Výsledkem výzkumu WCS, biologů a ostatních vědců pracujících v této oblasti je vytčení několika bodů nutných k ochraně papoušků ara a jejich biotopů, včetně jílových útvarů. Nové, stávající a navržené národní parky v Peru, jako je Národní park Manu a oblast Tambopata-Candamo o velikosti 1,5 mil. t m r runt ir i ■ « ' n \ ■ < i i , p i i . stén n vhodne lesní hiol.opy. Klíčovými prvky si rjiťc^ic trvale udržitelného rozvoje parkuje sklizeň ořechů para, vytvářeni obchodních zón na okrajích parků s využitím těžby zlata a ekoturistika, zamořena na pozorování papoušku ara na jílovitýeh stěnách. S pomoci terénních biologu byly vybudovány v parku a na jeho hranicích turistické ubytovny, které vlastní, řídí a spravuje domorodé obyvatelstvo.

Za prvé, ornitologové pracující v jiných oblastech Jižní Ameriky objevili, že papoušci ara mají specifické požadavky na místa pro hnízdění- obvykle to jsou dutiny v kmenech velkých stromů. Vhodných dutin bývá málo a jsou od sebe vzdálené. Pokud nejsou žádné dutiny k dispozici, páry nezahnízdí. Proto vědci WC S navrhli dřevěné a plastové hnízdní budky, které mohou být připevněny na kmeny stromů. Tři druhy papoušků (Ara macao, Ara ararauna ■a Anodorhynchus hyacinthinus) projevily ochotu v nich zahnízdit. Rozmístění budek po parku může nejen pomoci zvýšit populační hustotu druhů ftj. Za druhé, vědci zjistili, že ačkoli papoušci ara často kladou dvě vejce, pouze starší mládě přežívá. Vědci proto mohou později mladší mládě odebrat a uměle ho odchovat. Tyto a další techniky, které jsou výsledkem probíhajícího výzkumu, jsou začleňovány do záchranných programů v Bolívii a Brazílii, kde jsou druhy papoušků ara značně ohroženy.

Chráněná území v České republice

Česká republika je bohatá na přírodně cenná území či památky, zejména ve srovnání se západoevropskými zeměmi. Chráněná území definuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pojem zvláště chráněná území (ZCHÚ) charakterizuje jako přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná a kategorizuje je podle jejich významu a rozlohy.

Všechny v zákoně uvedené kategorie (ale i další způsoby ochrany přírody, např. prostřednictvím Natury 2000, biosférických rezervací, ptačích oblastí) jsou významné nejen z hlediska ochrany přírody, ale i z hlediska atraktivity regionů či území, ve kterých se nacházejí.

Čtěte také: Emise z Londýna

Kromě toho, že je největším místním zaměstnavatelem (60 % zaměstnanců žije na území NP), je také jedním z nejvýznamnějších investorů. Od roku 2005 Správa investovala přes 140 mil. Kč do oprav cest, údržby a obnovy majetku včetně návštěvnické infrastruktury, revitalizace říčních systémů a rybích přechodů a přes 30 mil. Kč vyplatila jiným subjektům v rámci újmy za ztížené hospodaření.

Investice Správy NP a CHKO Šumava (2005-2009)

tags: #svetova #strategie #ochrany #prirody #wcs #co

Oblíbené příspěvky:

• Španělská energetika a obnovitelné zdroje
• Harmonogram Svozu Odpadu Drahanovice
• Voda v přírodě: přehled
• Montáž konusového těsnění
• Montáž odpadního potrubí 125 mm