Dopady klimatických změn na české zemědělství a možnosti adaptace

Letošní rekordně teplé léto a začátek září, následované katastrofálními povodněmi, naléhavě nastolují téma adaptace krajiny na projevy klimatické změny. Drtivá většina občanů České republiky si dle výzkumů veřejného mínění uvědomuje probíhající změnu klimatu.

Podle Copernicus Climate Change Service a Českého hydrometeorologického ústavu bylo letošní léto, vzhledem ke globální průměrné teplotě vzduchu z let 1991-2020, vůbec nejteplejší. Rovněž letošní začátek září byl nejteplejší v historii měření na území České republiky. V důsledku teplého počasí a nedostatku srážek tak na začátku září panovalo podle portálu Intersucho na více jak dvou třetinách území Česka sucho. Po tomto horkém létě a tropickém začátku září přišly podprůměrné teploty a přívalové srážky, které způsobily ničivé povodně.

Podle rozsáhlé studie mezinárodního týmu klimatologů byly čtyřdenní srážky, způsobené tlakovou níží Boris, nejsilnější, jaké kdy byly ve střední Evropě zaznamenány. Tatáž studie dokládá, že klimatická změna zdvojnásobila pravděpodobnost výskytu nebezpečných povodní ve střední Evropě. Tyto okolnosti znovu naléhavěji zaměřují pozornost na adaptaci krajiny na důsledky změny klimatu v České republice. Těmito důsledky rozumíme zvyšování teplot, sucho, přívalové srážky, povodně, extrémní vítr či požáry vegetace.

Klimatická změna působí v současnosti v České republice škody v řádu desítek miliard korun.

Na rozdíl od mitigačních opatření, jejichž cílem je snížení zdrojů emisí skleníkových plynů a zpomalení či zastavení oteplování planety, jsou adaptační opatření úpravami vedoucími ke snižování zranitelnosti vůči dopadům klimatické změny.

Čtěte také: Czech agriculture and climate resilience

Dopady klimatické změny v České republice

Česká republika získala díky rozsáhlé studii Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - Czech Globe nové a dosud nejpřesnější informace, jak budou na jejím území vypadat dopady klimatické změny, především pro první polovinu tohoto století. Díky ní je možné připravovat efektivní adaptační strategie především v zemědělství, lesnictví a nakládání s vodou.

Podle tvůrců obsahuje studie scénáře, které se stanou stoprocentně i s nižší pravděpodobností, uvedl v tiskové zprávě koordinátor klimatické části projektu Petr Štěpánek. Vědci zpřesnili, jak poroste průměrná teplota, jak se bude měnit množství a časové rozložení srážek.

Na celém světě v minulých letech vznikla řada klimatických modelů, které předpovídají podobu změny klimatu a její dopady. Pro podmínky Česka však řada z nich predikuje nepřesná a nereálná data, některé si protiřečí. "Vybrali jsme tedy relevantní modely pro Česko a ještě jsme je korigovali na základě znalosti specifických podmínek našeho území. S výsledky projektu SustES mohou pracovat především vědci studující dopady změny klimatu na hydrologii, zemědělství a lesnictví. Takto přesná data pro Česko dosud neexistovala," uvedl Štěpánek.

Na základě projektu má Česko vytvářet adaptační strategie pro zajištění udržitelnosti ekosystémových služeb a zvláště potravinové bezpečnosti v podmínkách postupujících klimatických i socioekonomických změn. Strategie musejí zvažovat jak globální faktory, tak lokální, které budou ovlivňovat zemědělství a krajinu v Česku.

Podle studie se do poloviny století oteplí Česko v ročním průměru o dva stupně, v nejbližších letech 2021 až 2040 se oteplí o jeden stupeň. Do konce století bude změna činit minimálně tři stupně, pokud lidstvo nezačne s redukcí skleníkových plynů.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

"Pro srážkové úhrny lze kromě zimy očekávat nezměněné hodnoty, případně jejich malý, statisticky nevýznamný pokles na jaře a v létě. Stagnace srážek v kombinaci s vyšší teplotou vzduchu znamená vyšší výpar a tedy značné riziko častějších a delších epizod sucha. Modely se shodují, že k nejmenšímu nárůstu srážek či dokonce k jejich poklesu dojde na jižní Moravě. To by vzhledem k tomu, že jde o nejteplejší oblast Česka, vedlo k výraznému snížení dostupnosti vláhy a zásadnímu zhoršení zdejší zemědělské produkce," uvedl Štěpánek.

Do poloviny století má narůst počet tropických dnů na dvojnásobek proti průměru let 1981 až 2010. Očekává se také nárůst počtu dnů se srážkovými úhrny nad deset či 20 milimetrů.

Ohrožené české zlato

Mezi dalšími oběťmi probíhající klimatické změny našli reportéři pořadu Bilance pěstitele některých odrůd, především chmele a ovocných stromů. Jeden z chmelařů, Václav Burger, upozornil, že krajina tradičního českého chmele dlouhodobě vysychá, což má pro výnos velmi negativní dopady. Sucho snižuje nejen úrodu, ale i obsah hořkých látek v pivu. Chmelaři proto řadu stanovišť ruší a přesouvají do oblastí, kde je zdroj vody, nebo alespoň příznivější mikroklima.

Vybudování záchytné nádrže na vodu však stojí více než 10 milionů korun pro jedinou oblast a takové náklady ohrožují samotnou rentabilitu pěstování. Vláda proto připravuje velký projekt, který má na Lounsko a Rakovnicko přivést pomocí rybníkové soustavy vodu z Ohře. Náklady jsou zatím vyčíslené na 1,6 miliardy korun.

Iniciativu za záchranu českého chmele nyní vede Plzeňský Prazdroj spolu s Microsoftem. Na několika pilotních chmelnicích instalovali soustavu čidel, jež přesně analyzují potřeby rostlin v konkrétním období, počasí a také vlhkost půdy. Plzeňský manažer pro udržitelnost Ivan Tučník České televizi řekl, že výsledky měření má model umělé inteligence umět přepočítat pro všechny pěstitelské oblasti. Výsledkem projektu by tak měla být mobilní aplikace dostupná pro všechny pěstitele. První výsledky nasazení technologií umožnily například chmelařům z firmy Lupofyt efektivně zavlažovat v době, kdy to rostliny nejvíce potřebují, a tím si zajistit rekordní výnosy.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Škody na úrodě i majetku

Ministerstvo zemědělství od roku 2010 vyplatilo 5,3 miliardy korun zemědělcům jako podporu při odstraňování škod způsobených přírodní živelní katastrofou. Podle meteorologů vyšší teplota atmosféry zvyšuje rizika mimořádných projevů počasí, jako jsou přívalové deště, bouře, vítr, kroupy nebo naopak mimořádné sucho. Pravděpodobnost mimořádných společenských nákladů se tak v následujících desetiletích bude zvyšovat.

Jednou z institucí, která problematiku nyní intenzivně řeší, je Česká asociace pojišťoven. Pojistným matematikům totiž na základě globálních klimatických modelů vychází, že škody na majetku porostou. A to nejen kvůli prudším bouřím, ale také díky zvyšující se prosperitě a rostoucí hodnotě majetku.

Nicméně částky, které pojišťovny musí vyplácet v případě opravdu extrémních přírodních událostí, jsou enormní. Podle letošní zprávy globální konzultantské společnosti AON o klimatu a katastrofách loni hned čtyři evropské státy zažily nejnákladnější přírodní pohromu v dějinách země. Jen škody z historické povodně ve Slovinsku odhadují místní úřady v přepočtu na 250 miliard korun.

Firma AON uvádí, že vlny veder měly loni v Evropě přes 15 tisíc obětí na životech a jediná bouře Daniel zabila v Řecku, Bulharsku, Libyi a Turecku 4700 osob a způsobila škody za 100 miliard korun.

Podle výkonného ředitele České asociace pojišťoven Jana Matouška jsou dopady klimatické změny současnou realitou a je potřeba podnikat kroky, aby se změna klimatu neprohlubovala a aby se společnost na mimořádné podnebí připravovala. Jako příklad uvádí nutnou změnu hospodaření v krajině, výsadbu odolných lesů a protierozní opatření.

Adaptační opatření a postoje veřejnosti

Krajina ČR je tvořena 53 % zemědělskou půdou, 33 % lesy, 12 % je zastavěno a 2 % tvoří vodní toky a plochy. Naše zemědělská krajina je z historických důvodů málo členěná. Ve srovnání se stavem před scelováním (sjednocováním) pozemků v 50. letech minulého století obsahuje menší množství krajinných a vodních prvků. Faktem je, že se v posledních letech situace postupně zlepšuje.

Např. omezení pěstování jedné plodiny na půdní blok maximálně o velikosti 30 ha, nárůst počtu biopásů (pásy zeleně, které se ponechávají bez zásahů a zajišťují úkryt a potravu pro hmyz, ptáky a drobné polní savce) podpora budování mokřadů a vodních prvků, resp. zavedení protierozní vyhlášky jsou správnými kroky, které mimo jiné postupně odstraňují vysokou náchylnost zemědělské krajiny k probíhající změně klimatu. Velké plochy vyžadují velkou a těžkou techniku (využívání velké techniky je důvod proč nemohly být výměry půdních bloků ještě snížen), která při opakovaných agrotechnických úpravách/manipulacích půdu utužují, poškozují její strukturu, omezují tak její vsakovací schopnosti a zvyšují její citlivost k erozi.

V rámci programu Strategie AV21 Záchrana a obnova krajiny byl proveden výzkum postojů k adaptačním opatřením v krajině, jehož cílem bylo zmapovat postoje veřejnosti k různým typům opatření v různých oblastech krajiny. Sběr dat pro dotazníkové šetření probíhal 17. až 28. Z dřívějších výzkumů víme, že drtivá většina lidí v Česku si uvědomuje existenci změny klimatu a domnívá se, že k ní více či méně přispívá lidská činnost. Navzdory tomu náš výzkum z května 2024 ukázal, že téměř polovina respondentů nezaznamenala v uplynulém roce v okolí svého bydliště projevy změny klimatu.

Česká veřejnost je v této otázce rozdělená téměř přesně na dvě poloviny, z nichž první spíše nebo určitě zaznamenala projevy změny klimatu ve svém okolí (47,9 %) a druhá je spíše nebo určitě nezaznamenala (49,7 %; zbytek do 100 % neví nebo nechce odpovědět). Navíc je česká veřejnost podobně rozdělená i co se týče otázky schopnosti české krajiny vyrovnat se s dopady klimatické změny bez pomoci člověka. Nadpoloviční většina (50,8 %) respondentů se domnívá, že krajina si s dopady klimatické změny poradí sama, bez zásahů člověka. V kontextu těchto zjištění je zajímavé se podívat, jak česká veřejnost přistupuje k jednotlivým adaptačním opatřením v české krajině, jejichž cílem je zajistit její větší odolnost např.

Výzkum byl zaměřen na adaptační opatření v oblasti lesů, zemědělské půdy, vody v krajině a ekosystémů. Jak je vidět z Grafu 2, lidé se pozitivně staví k obnově mokřadů; s tím, aby jejich obnovu stát podporoval, spíše nebo určitě souhlasí 87,8 % respondentů. 83,5 % respondentů se klaní ke zvýšení podílu suchu odolných dřevin a 75,5 % k ponechávání zbytků po těžbě k zetlení a k příspěvkům státu na ekosystémové funkce lesů. Na druhou stranu, dlouhodobý a zásadní problém českých lesů - přemnožená spárkatá zvěř - není veřejností chápán jako problém tak jednoznačně: 58,5 % respondentů souhlasí s vyšším odlovem. Nejmenší podíl respondentů (48,7 %) souhlasí se zákonným omezením umělé výsadby sazenic.

Adaptační opatření na zemědělské půdě

Adaptační opatření na zemědělské půdě jsou vesměs přijímána pozitivně. Stejně jako v lesích mokřady jsou u respondentů nejvíce populární zelené biopásy; s povinností vlastníků je vytvářet souhlasí 87,4 % respondentů. Téměř stejný podíl (86,4 %) respondentů se staví za omezení výstavby hal ve volné krajině, s tím že je zde výrazně vyšší podíl těch, kteří s tímto opatřením rozhodně souhlasí (55,2 %). Podobné míře podpory se těší šlechtění odolných odrůd a vysazování stromořadí na zemědělské půdě (82,7 % a 81 %). Nejnižší podporu z představených adaptačních opatření pro zemědělství mají vyšší tresty za nesprávným hospodařením způsobenou erozi na polích; s nimi souhlasí 68,4 % respondentů.

Revitalizace vodních toků

O nutnosti revitalizace vodních toků se ve veřejném mediálním prostoru dozvídáme dlouho a je to opatření, které se těší v této skupině zdaleka nejvyšší podpoře; souhlasí s ním 87,5 % respondentů, z toho 40,2 % souhlasí rozhodně. Stejně jako mokřady v lesích mohou podle veřejnosti mokřady na zemědělských pozemcích plnit svoji adaptační funkci; s jejich obnovením souhlasí 79,5 % respondentů. Zákonná povinnost nakládání s dešťovou vodou u nových staveb se jako potřebná jeví 73,4 % respondentů. Omezení spotřeby pitné vody v období sucha vnímá jako prospěšné už jen 62 % lidí. Rovněž intenzivní chov ryb v rybnících, který podle odborníků výrazně zhoršuje kvalitu vody v krajině, není vnímán palčivě. K jeho omezení se přiklání 57,1 % respondentů. Co se týče výstavby přehrad, je česká veřejnost rozdělená tak, že 42,1 % respondentů s podporou výstavby nesouhlasí a naopak 40,2 % se k ní přiklání.

Podpora obnovy poškozených ekosystémů

Státní podpora obnovy poškozených ekosystémů se podle očekávání těší drtivé podpoře veřejnosti (91,4 %). Propojení krajiny, tak aby byla prostupná pro biologické druhy, je rovněž většinově podporováno stejně jako zvýšení počtu státem chráněných mokřadů (88 % a 80,7 %). Významné podpoře se těší rovněž vyhlašování nových chráněných území (80,4 %). S finančními náhradami vlastníkům pozemků za mýcení invazních druhů rostlin souhlasí 63,6 % respondentů.

Česká veřejnost v prezentovaném výzkumu vyjádřila vysoké preference přírodním adaptačním opatřením v lesní a zemědělské krajině, stejně jako v oblasti vodního režimu a ekosystémů. Významným faktorem, prolínajícím se odpověďmi respondentů, je role státu v podpoře zavádění adaptačních opatření, ať už tuto podporu představovalo zavádění nových zákonů, či finanční pobídky. S obecně popsanými opatřeními přírodní povahy panuje vysoký souhlas (revitalizace toků, mokřady v lesích a na polích, vyhlašování nových chráněných území, obnova ekosystémů, konektivita krajiny atp.).

Naopak konkrétní opatření, která odborníci prosazují jako klíčová - omezení umělé výsadby v lesích, snížení stavů spárkaté zvěře, omezení intenzivního chovu ryb, podpora likvidace invazních rostlinných druhům - jsou přijímána o něco vlažněji. S omezením umělé výsadby častěji souhlasí lidé v kategorii 30 až 39 let, se zvýšením odlovu spárkaté zvěře častěji souhlasí lidé s vysokoškolským vzděláním a lidé ve věkové kategorii od 55 let výše. Naopak významně méně s vyšším odlovem souhlasí mladí lidé od 15 do 39 let a lidé se základním vzděláním či vyučení.

Pokud se blíže podíváme na povahu zkoumaných opatření, co se prostředků týče, ta, která omezují či sankcionují (zákonem omezit umělou výsadbu, zákonně zvýšit tresty za erozi), vykazují poněkud nižší souhlas oproti těm, která jsou založená na pozitivní motivaci od státu. Nejvýrazněji rozdělená je česká veřejnost v případě technického opatření stavby přehrad, navíc je zde i nejvyšší podíl těch, kteří nevědí nebo nechtějí odpovědět.

Se stavbou přehrad častěji nesouhlasí ženy a lidé se základním vzděláním či vyučení, naopak častěji souhlasí lidé nad 65 let a vysokoškoláci. Pokud jde o opatření, jejichž realizace by měla být odpovědností vlastníků pozemků či těch, kdo na nich hospodaří, je jim veřejnost také nakloněná (vlastníci by měli ponechávat zbytky po těžbě v lese, zemědělci mít povinnost vytvářet biopásy).

Nižší míru souhlasu pak vykazují opatření, která se dotýkají individuálních zájmů a znamenají určitá osobní omezení (omezení spotřeby pitné vody a omezení vstupu do chráněných území). S omezením spotřeby pitné vody častěji nesouhlasí lidé ve věkové kategorii 20 až 39 let, naopak častěji souhlasí lidé nad 65 let. S omezením vstupu do vytížených chráněných území častěji souhlasí ženy, lidé nad 65 let a lidé se středoškolským a vysokoškolským vzděláním, naopak nesouhlasí lidé ve věku 30 až 39 let a lidé se základním vzděláním či vyučení.

Adaptace zemědělství na změnu klimatu

Klimatická změna zásadně proměňuje podmínky pro zemědělskou produkci v Česku a globálně bude mít vliv na potravinovou bezpečnost. Podle oslovených odborníků se zemědělství musí připravit na největší transformaci v novodobé historii. Experti se shodují v tom, že bez adaptačních opatření mohou výrazně klesnout výnosy.

Zásadní roli v adaptaci bude hrát obnova krajiny, efektivní hospodaření s vodou, šlechtění odolnějších odrůd i využití moderních technologií. Odborníci ale varují před tím, že některým změnám, jako jsou častější sucha, extrémní výkyvy počasí nebo posuny vegetačních období, se už nelze vyhnout a jistá nestabilita v produkci je reálná.

„Zemědělské systémy byly po generace přizpůsobeny specifickému klimatu - a teď se to klima mění,“ řekl Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd. Upozornil na to, že v nížinách, které dosud patřily k nejproduktivnějším oblastem, se podmínky zhoršují například kvůli suchu nebo jinému rozložení množství srážek.

Naopak v horských a podhorských regionech se mohou částečně zlepšovat, avšak půdní podmínky nemusí být vždy natolik ideální. Děkan Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze Hynek Roubík dodal, že právě přechodový klimatický pás, kde se Česko nachází, činí zdejší zemědělství mimořádně citlivým na extrémy. Problematický je podle něj také dřívější začátek jara, který může vést k vyšší produkci některých plodin, ale také k jejich poškození pozdními mrazy.

Dopady se podle expertů liší podle plodin. „V minulých letech jsme snížení výnosů zaznamenali u brambor, řepky, zeleniny, ale i u obilnin. Odolnější vůči suchu jsou rostliny jako například kukuřice nebo čirok, které na jednotku produkce spotřebují méně vody. A právě čirok je považován za perspektivní plodinu s nárůstem ploch v posledních letech,“ řekl Pavel Růžek z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Naopak mezi nejvíce ohrožené plodiny klimatickou změnou pro český region patří podle Trnky chmel.

Posuny jsou i geografické, protože některé teplomilné plodiny se nyní daří pěstovat severněji nebo ve vyšších polohách, kde by to před dvěma dekádami nebylo možné. Přesun pěstování do výše položených oblastí se týká například kukuřice, sladovnického ječmene nebo vinné révy. Podle Trnky se české zemědělství zatím drží, ale bez mezinárodního obchodu by byla jeho potravinová bezpečnost ohrožena a hraje zásadní roli v budoucím zajištění a pokrytí výpadků produkce některých plodin.

„Zemědělství má obrovskou schopnost adaptace, pokud mu k tomu vytvoříme podmínky,“ míní Roubík. Adaptace podle něj už probíhá, ale její tempo musí zrychlit, aby české zemědělství zůstalo konkurenceschopné i v klimaticky náročnější budoucnosti.

Trnka dodal, že adaptace je dlouhodobý proces. „Není jedno magické řešení, ale podle statistik už dnes vidíme jasné signály, že se zemědělský sektor mění. Měnící se klima v Česku i ve světě přináší výrazné dopady zejména na zemědělství. Přestože celkový roční úhrn srážek zůstává téměř stejný, mění se jejich rozložení, četnost a intenzita. Bude přibývat veder, prudkých lijáků, bouřek a období sucha. Tyto změny ovlivní byznys mnoha firem. Pro zemědělce to představuje obrovskou výzvu. Musí zajistit potravinovou produkci navzdory extrémům počasí, suchu či přívalovým dešťům.

Posun optimálních podmínek a změna skladby plodin

Obecně pro české zemědělství platí, že se optimální klimatické podmínky pro pěstování zemědělských plodin posunuly zhruba o cca 300 metrů výše. „I přes handicap, který mají vyšší nadmořské výšky v kvalitě půdy a svažitosti, jsou tam v posledních letech tradiční plodiny produktivnější,“ říká profesor Žalud. Vyšší teplota, relativní dostatek srážek a četnější výskyt sněhové pokrývky, která chrání plodiny proti zimním mrazům, vytváří v těchto lokalitách lepší klima než v nížinách, kde se stále častěji projevuje sucho a vysoké teploty. Nyní tak má například Kraj Vysočina pro tradiční plodiny jako pšenice, řepka nebo ječmen lepší podmínky než jižní Morava.

Skladba plodin v Česku se podle Zdeňka Žaluda trochu změní, ale nelze moc počítat s tím, že se zde prosadí zcela nové. „Víceleté citrusy by tady v zimě zmrzly, možná začneme pěstovat trochu více sóji, čiroku či prosa,“ myslí si Žalud. Očekává také mírně vyšší využívání béru, který patří mezi trávy a slouží hlavně jako krmivo pro drůbež. Významné změny v osevních sledech nelze předpokládat, samotná agrotechnika však zásadní proměnou projde. Šlechtitelé budou při šlechtění nových odrůd klást ještě větší důraz na odolnost polních plodin vůči teplotním extrémům a suchu. S rostoucími teplotami se mohou začít objevovat nové choroby i škůdci, kteří zde dříve nebyli běžní. Také plevelné spektrum se změní, protože s postupným oteplováním se dá očekávat výskyt teplomilnějších druhů plevelů.

Zdravá půda - základ adaptace zemědělství na změnu klimatu

Klimatická změna je dnes neoddiskutovatelným faktem. Zemědělství čelí zásadní výzvě - přizpůsobit se novým podmínkám a zároveň udržet produkci potravin. Z pohledu zemědělců bude nejzásadnější obsah organické hmoty na konkrétním pozemku. Přestože je v půdě organická hmota v poměrně malém zastoupení, její význam je značný, především kvůli půdní struktuře, vyšší biologické aktivitě, ale hlavně kvůli schopnosti zadržovat vodu. Proto lze doporučit pravidelnou aplikaci organického materiálu (hnůj, kompost, zelené hnojení apod.), omezení orby a pestré osevní postupy se zlepšujícími plodinami (řepka, hnojené okopaniny, plodiny vázající dusík). Také precizní zemědělství může pomoct lépe zvládnout dopady klimatických změn především díky efektivnějšímu a šetrnějšímu využívání zdrojů. Doporučit lze také tzv. agrolesnictví, ve kterém se kombinují stromy a zemědělské plodiny. Tento způsob hospodaření zlepšuje mikroklima, zvyšuje biodiverzitu a zadržuje vodu v krajině.

Ať už se vydáte jakoukoliv cestou, jsme připraveni Vám pomoct, abyste se mohli postavit novým výzvám čelem. Rádi Vám zajistíme financování nákupu zemědělské techniky či půdy a poskytneme provozní úvěr pro překlenutí těžšího období. Sjednejte si schůzku s některým z našich prémiových bankéřů.

Tento článek je pouze informačního charakteru a obecné povahy a nezohledňuje individuální finanční a daňovou situaci určité osoby nebo subjektu. Informace uvedené v článku nejsou nezbytně vyčerpávající, úplné či aktualizované a můžou odkazovat na stránky jiných subjektů, nad nimiž MONETA Money Bank nemá kontrolu, proto vylučuje jakoukoli odpovědnost. Článek nelze považovat za odborné či právní poradenství. Aktuální produktové podmínky i sazebníky najdete vždy na příslušných stránkách webu.

tags: #ceske #zemedelstvi #klimaticke #zmeny #dopady #a

Oblíbené příspěvky:

• Druhy a Použití Ekologické Profesionální Chemie
• Téma: Kvalita ovzduší v Praze (bakalářská práce)
• Správné třídění odpadu v ČR
• Ochrana modráska ušlechtilého
• Malý odpadkový koš 6l do koupelny