Československo a české země v krizi a nebezpečí

Článek se zabývá československými událostmi v letech 1938 až 1939 v širším analytickém srovnání. Politická krize vyvrcholila v září 1938. Mnichovská diktatura ukončila dvacet let existence a svrchovanosti první Československé republiky.

Dohodou mezi zástupci vlád Francie, Velké Británie a Itálie a říšským kancléřem Adolfem Hitlerem, uzavřenou v Mnichově 29. září 1938, byla Německu postoupena rozsáhlá pohraniční území. Podobně byla 2. listopadu 1938 ve Vídni uzavřena dohoda s vládou Maďarska o postoupení pohraničního území na jižním Slovensku a celé Podkarpatské Rusi a s vládou Polska o postoupení území na severní Moravě.

Nebezpečí agrese ze strany nacistického Německa zmařilo slibný hospodářský a měnový vývoj po překonání důsledků světové hospodářské krize. Vedení Národní banky se rozhodlo dislokovat svůj zlatý poklad a uložit jej v bezpečnější cizině. V Praze zůstala jen malá část, která obsahovala i vzácnou numismatickou sbírku. Ani zde však nebyly později zachráněny.

Autor používá typologii kolektivního násilí Charlese Tillyho k odhalení obecnější souvislosti mezi narušením státní moci a eskalací násilí. Zachycuje obecné charakteristiky a konstruuje ideální typy násilných interakcí, které se v daném období odehrávaly v českých zemích. Analýza dochází k závěru, že akty kolektivního násilí od jara 1938 do léta 1939 se nejčastěji objevovaly ve formě, kterou Tilly typologicky označuje jako přerušená jednání a roztroušené útoky. Násilné činy primárně korelovaly s obdobími mocenské nestability. Klíčová byla práce specialistů na násilí. Byla koordinována politickými vůdci, kteří mobilizovali veřejnost proti údajnému akutnímu nebezpečí. Současně politici využívali pověsti, které se v atmosféře nejistoty velmi rychle šířily.

Mnichovská dohoda, podepsaná v noci z 30. září 1938 zástupci Británie, Francie, Itálie a Německa, znamenala konec první republiky. Německé jednotky vstoupily do země, Československo ztratilo velkou část svého území a armáda byla demobilizována. Bezprostředně po Mnichovu vyvrcholilo úsilí slovenských politiků o autonomii tzv. Žilinskou dohodou, která byla vyhlášena 6. října a ústavně potvrzena koncem listopadu, kdy byl název republiky změněn na Česko-Slovensko.

Čtěte také: Dôsledky premeny prírody

Druhá republika skončila 14. března 1939 vyhlášením samostatného Slovenského státu na německý nátlak. Okupace zbytku Čech a Moravy přišla o den později. Rok 1938 byl poznamenán přípravami armády na útok z Německa, který vyvrcholil všeobecnou mobilizací v Československu 23. září.

Okupaci českých zemí a zřízení Protektorátu Čechy a Morava předcházelo vyhlášení Slovenského státu, který byl založen na troskách druhé republiky. Volání po slovenské nezávislosti se objevilo již na podzim 1938, kdy Slovensko získalo autonomii. Vládnoucí Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS) však byla v této otázce rozdělena. Hitler, pro kterého samostatné Slovensko také představovalo příznivý prostor pro expanzi, se proto rozhodl jednat. Dne 13. března 1939 povolal předsedu HSĽS, katolického kněze Jozefa Tisa, do Berlína, kde ho konfrontoval s volbou: buď Slovensko vyhlásí nezávislost, nebo bude "ponecháno svému osudu". Dne 14. března 1939, po Tisově návratu, byla vyhlášena nezávislost Slovenska a stalo se německým satelitem.

Během první republiky se slovenská ekonomika rozvíjela pomaleji než česká. Na Slovensku se rozvíjel hlavně základní průmysl a české investice tam byly velmi selektivní. Hospodářská krize ve 30. letech zasáhla Slovensko více než západní polovinu společného státu a desítky tisíc Slováků opět odešly do Spojených států hledat práci. Během prvního desetiletí společného státu se počet Čechů na Slovensku neustále zvyšoval. Mezi válkami však jen malý počet Slováků směřoval opačným směrem. První republika byla také obdobím budování slovenské infrastruktury, zejména v železniční síti.

Ačkoli Clevelandská dohoda z roku 1915 byla založena na federálním svazku mezi Čechy a Slováky a pozdější Pittsburská dohoda z roku 1918 zaručovala Slovensku alespoň vlastní správu, parlament, soudy a slovenštinu jako úřední jazyk, tyto sliby nebyly po vzniku společného státu splněny. Prozatímní Národní shromáždění, v němž byli Slováci zastoupeni jen okrajově, se dohodlo na dočasné potřebě centralizované vlády k zajištění stability nového státu. Prezident Masaryk později tvrdil, že Pittsburská dohoda není právně závazná. Ostře ji napadala Slovenská ľudová strana vedená katolickým knězem Andrejem Hlinkou, nejpopulárnějším politikem na Slovensku během první republiky. Autonomie byla Hlinkovým hlavním politickým cílem až do jeho smrti v srpnu 1938.

Po okupaci vstoupily desítky tisíc Čechů a Slováků do bojů na straně protihitlerovské koalice. Někteří odešli do Polska, někteří z nich zamířili do Francie, kde museli nejprve vstoupit do Cizinecké legie. Teprve po vypuknutí války tam byla vytvořena československá jednotka. Po kapitulaci Francie většina z nich zamířila do Británie. Češi a Slováci sloužili v britských uniformách v severní Africe, kde si udělali jméno při obraně Tobruku. Totéž platilo i pro československé letce. Mnozí vstoupili do polské armády a zažili invazi do Polska jako piloti. Poté se přesunuli hlavně do Francie. Po kapitulaci Francie se však složitými cestami dostali do Británie, kde exilové československé jednotky postupně vytvořily jednu bombardovací a tři stíhací perutě v rámci RAF. Letci se zúčastnili všech hlavních operací na západní frontě a zasáhli i do bitvy o Británii. Přes RAF prošlo asi 2 500 Čechoslováků, z nichž 531 zemřelo v boji. Ačkoli většina československých vojáků na západní frontě byli Češi, účast Slováků nebyla zanedbatelná. Například ve Francii v květnu 1940 tvořili dvě pětiny mužů. Muži slovenského původu byli méně zastoupeni v RAF, kde tvořili méně než pětinu československé perutě. Otto Smik však patřil k nejúspěšnějším československým stíhačům.

Čtěte také: Československo má talent: Lucie Šimková

Českoslovenští vojáci bojovali v řadách západních i východních spojenců během druhé světové války a právě na východní frontě zažili nejtěžší boje a utrpěli nejtěžší ztráty. Mnozí z mužů, kteří později sloužili v československých jednotkách v SSSR, nejprve prošli sovětskou internací. Stalin souhlasil s vytvořením jednotky až poté, co Německo napadlo Sovětský svaz. Češi, Slováci a vojáci z Podkarpatské Rusi se poprvé zapojili do bojů v březnu 1943 u Sokolova. Přispěli také k osvobození Kyjeva o šest měsíců později. I Slovenské národní povstání pomohlo v boji proti Německu. Ačkoli ozbrojené povstání proti Němcům a jejich domácímu loutkovému režimu, které vypuklo koncem srpna 1944, skončilo porážkou, podařilo se mu na několik měsíců vázat část německých sil, které nemohly být nasazeny na východní frontě. Naopak sovětská operace v Dukelském průsmyku, která měla povstání pomoci a trvala téměř celý září a říjen 1944 a během níž sovětští a českoslovenští vojáci poprvé vstoupili na československé území 6. října 1944, selhala.

Komunistický převrat v Československu byl plánován dlouho před únorem 1948. Ačkoli Komunistická strana vedená Klementem Gottwaldem ovládla volby v roce 1946, hrozila jí porážka v příštích volbách o dva roky později. Straně se tomu zabránilo zavedením diktatury. Poslala desítky tisíc lidí do vězení a pracovních táborů. Stovky skutečných i domnělých odpůrců režimu byly zabity. Nové úřady se uchýlily k rozsáhlé znárodnění, které postihlo i ty nejmenší živnostníky. Znárodněné hospodářství bylo orientováno na těžký průmysl, v neposlední řadě v přípravě na očekávaný konflikt mezi Východem a Západem. Hrdiny nového režimu byli hutníci a horníci.

Po uchopení moci v únoru 1948 začala Komunistická strana upřednostňovat rolníky a zejména dělníky, kteří spolu s tzv. pracující inteligencí tvořili základní sociální skupiny nových režimů. Prohlášení o významu fyzické práce byla doprovázena výhodami pro dělníky. Nešlo jen o finanční - masové dovolené se od 50. let staly běžnou součástí života. Staly se dokonce tématem populárních filmů, jako je Anděl na horách a Dovolená s Andělem o mrzutém revizorovi.

Tabulka: Klíčové události a dohody v Československu v letech 1938-1939

Čtěte také: Básník a fotograf Jiří Havel

tags: #Czechoslovakia #and #Czech #lands #in #crisis

Oblíbené příspěvky:

• Život ve Zlíně
• Likvidace auta v polopřevodu – jak na to?
• Volná místa Čáslav - ochrana přírody
• Likvidace keramického odpadu v ČR
• Recyklace odpadů v Ladeveské skládce