Jiří Havel: Životopis českého básníka, prozaika a fotografa

Jiří Havel je známý a oblíbený autor literatury pro děti. Básník a prozaik Jiří Havel se narodil 27. července 1924 v Pěnčíně u Jablonce nad Nisou.

Krajinu Českého ráje musela jeho rodina roku 1939 opustit a Havel byl později totálně nasazen. Jiří Havel svoji literární tvorbu od počátku adresoval dětem, dodnes spolupracuje s dětskými časopisy (Sluníčko, Mateřídouška) a podílí se na koncipování čítanek pro základní školy.

Je autorem textů k desítkám leporel, humorným tónem oživil původně didakticky účelový útvar tzv. malovaného čtení. Jeho básnické sbírky pro čtenáře školního věku jsou zakotveny v poetice nonsensu, druhou linii pak představují lyricky laděné verše.

Literární tvorba

Sbírky z 60. let 20. století Co nosí kosi (1963) a Ani stránka pro bručánka (1966) se vyznačují konvencionalizovanou jazykovou hrou („Alík v Krči / jen se krčí, / vrčí, / že mu v Krči crčí / voda na čenich.), kterou autor rozvinul a prohloubil o aktivizační prvky (slovní hříčky, jazykolamy) v knize Člověče, nemrač se! (1972).

Ucelený průřez Havlovou nonsensovou poezií přináší výbor s příznačným titulem Království nesmyslů (2000), kam byly soustředěny hravé texty říkadlového typu pro nejmenší i úsměvné epické básně, jejichž vtipné pointy ocení spíše starší čtenáři.

Čtěte také: Ekologická výchova v ČR a Jiří Kulich

Básnický triptych ze 70 a 80. let 20. století Veselé noty (1978), Malovaný svět (1984) a Než zazvoní potřetí (1988), na jehož výsledné podobě se podílel ilustrátor Karel Franta, je tematicky propojen a seznamuje děti se světem hudby, výtvarného umění a divadla.

První dvě sbírky se zaměřují spíše na vyvolávání volných zvukových i vizuálních asociací („Po klávesnicích střech / hopsají malé tlapičky, / a rozechvělé paličky / bubnují na oknech.“), poslední sbírka je skutečným průvodcem po světě divadla a divadelnických profesí (V rekvizitárně, Osvětlovač, V opeře, Maňásci aj.) a uzavírají ji krátké dramatizované scénky ve verších.

Řečnické otázky v názvech básní (Kdo je zkrotí? Co je těžké, i když je to lehké? Kdo pouští bouřku na jeviště?) navozují hádankovou situaci, řešení ovšem přichází ve věcné rovině, pouze s jemným metaforickým náznakem. Havel představuje divadlo jako prostor naplněný zázraky, místy však probleskne nečekaně nostalgický tón: skříňka s líčidly jako pamětnice dávno prožitých emocí, hercova rozpolcenost mezi roli a vlastními životními pocity.

K lyrické linii Havlovy tvorby se přiřazuje útlá sbírka Kdo vodí koně po pěší zóně (1994). Třináct básnických textů věnovaných Praze a jejím kulturním památkám v proměnách ročních období je zakomponováno do celoplošných ilustrací Denisy Wagnerové.

Ostatní činnosti

Neopominutelný je Havlův přínos českému kreslenému seriálu. V letech 1976-1990 se ve spolupráci s výtvarnicí Věrou Faltovou na stránkách dětského časopisu Ohníček pravidelně objevovaly příhody psího hrdiny Barbánka.

Čtěte také: Doubravice nad Svitavou: Historie a události

Pod Havlovým vedením Pionýr (po roce 1968 přejmenován na Větrník) začal uvolňovat svoji vazbu na Pionýrskou organizaci a vyšel vstříc čtenářským potřebám mládeže.

Jiří Havel a fotografie

Dne 3. dubna 2008 proběhla v prostorách Českého centra ve Stockholmu vernisáž nádherných krajinářských fotografií za osobní účasti autora, pana Jiřího Havla (*1931). Výstava jeho fotografií se konala ve spolupráci s World Webphoto Gallery ve dnech 3.4. - 15.5. 2008. České centrum doslova praskalo ve švech pod náporem množství návštěvníků, obdivujících mistrné ztvárnění zimní a letní krajiny z domova a ze světa. Svou návštěvou poctil tuto výstavu také velvyslanec České republiky ve Švédsku RNDr. Jan Kára, ale i další vzácní hosté.

Jiří Havel chce svými fotografiemi ukázat všem ostatním, jak se mají na krajinu dívat a jak ji vnímat, jelikož je tak krásná...

Jeho profesionální dráha fotografa se datuje od září 1980, kdy se dal na volnou nohu. Nicméně, zálibu ve fotografování nalezl už jako patnáctiletý, kdy dostal k narozeninám svůj první fotografický přístroj.

Po osmašedesátém roce byl z politických důvodů vyhozen z vedoucího místa. Od roku 1970 do roku 1980 stavěl lanovku na Černou horu.

Čtěte také: Klimatická krize a dekarbonizace

Od té doby je vlastně profesionální fotograf, a zaplať pánbu je to úžasné, že jsem měl to štěstí udělat si ze svého koníčka své povolání. Ani po té ekonomické stránce nemohu říci, že bych strádal, takže jsem si na ty své zahraniční cesty aj. vydělal a vlastně se dá říci, že to bylo nejšťastnější rozhodnutí mého života, že jsem se dal na fotografování, a za to vděčím těm komunistům, protože kdyby mě nevyhodili - já jsem takový konzervativní - tak bych na té dráze dělal až do důchodu.

Je absolutní samouk, nebylo se s kým poradit tenkrát. Žil na vesnici v mládí, tam nějaký fotografický spolek sice byl, ale nechtěli mezi sebe nikoho brát, protože si tím přivydělávali, nebyla šance se mezi ně dostat, takže dlouhá léta jsem jen tak občas s nějakým fotografem promluvil.

Z časopisů se hodně naučil, protože jiná odborná fotografická literatura tehdy neexistovala. Později se i on stal přispěvatelem jednoho vynikajícího časopisu, jmenoval se Revue fotografie, vydával ho známý fotograf a propagátor fotografie Václav Jírů.

Základ úspěchu u každého povolání, zvláště u umění, je talent, pracovitost a štěstí. Tu pracovitost, tu bych kladl na první místo, ten talet je potřeba, ale tu pracovitost víc, či-li ta zaujatost tím fotografováním a taková umíněnost až posedlost, tím pak se odlišíte od těch druhých a pokud máte i trošku toho talentu, tak vyniknete, je potřeba studovat to, nedělat to povrchně, věnovat tomu co nejvíce času, a to zaujetí aby člověk měl.

Pořád ještě jsem členem fotokroužku v Trutnově, to už jsem asi čtyřicet let, už po vysoké škole jako zaměstnanec dráhy jsem tam začal působit, a tam už jsme vychovali celou řadu vynikajících fotografů, kteří se později i proslavili. Dále pořádá různé přednášky a semináře na požádání, hlavně o krajinářské fotografii, a co považuje v poslední době za nejzávažnější a co mně dělá velkou radost je, že mně vyšla knížka, která se jmenuje Jak fotografovat krajinu.

Kniha je spíše takové povídání a zajímavosti, ale takovou nenásilnou formou, že se tam člověk i poučí, takže to není knížka naučná, ale poučná. Touto knížkou mé fotografické poradenství asi vyvrcholilo.

Jsou různí cestovatelé, většinou tací, kteří si vše důkladně nastudují. To on ne. Já totiž nemohu dopředu vědět, která krajina se mi bude líbit, která bude fotogenická, která mě osloví jako fotografa, prostě tam jedu a v té krajině si své motivy nacházím.

Dlouhá léta jsem fotil jen černobíle, protože barevná fotografie byla tenkrát v začátcích, byla hrozně drahá a nedokonalá. Po určité době, asi v sedmdesátých, osmdesátých, možná ještě i v devadesátých létech jsem tak napůl fotil zároveň černobíle i barevně.

Černobílá fotografie byla z počátku pro mě samozřejmostí. Naopak byla pro mě fascinující fotografie barevná, protože to bylo něco nového, ty barvy, obzvláště v té přírodě, nebo když člověk fotí květiny, tak tam ta barva je rozhodující. Fotit černobíle květiny, tam můžete jen nějaké zajímavé tvary zachytit, to vlastní zbarvení květin, které je tak úžasné, nemůžete. V té době mě fascinovala spíše barevná fotografie.

Černobílá fotografie je taková abstraktnější. Ta barevná je moc upovídaná a musíte opatrně s těma barvama, aby to nebyl barevný kýč, ČB fotografie s odstupem doby mi připadá taková ušlechtilejší, navíc u ní působí taková ta patina té doby, trošku i starobylost, jak jsem už i předtím říkal, některé ty motivy jsou dokonce mnohem působivější v tom černobílém podání; já si myslím, že ČB fotografie bude mít pořád ty své kvality a hodnoty a i když ta barevná teď převládá, není tak emotivní, u té barevné fotografie hrozí veliké množství informovanosti až popisnosti, proto také ty barevné fotografie působí mnohem lépe, pokud těch barev tam je co nejméně, monochromaticky, nebo jenom ve dvou barvách, aby to nebyl takový barevný zmatek.

tags: #jiri #havel #československo #příroda #a #umění

Oblíbené příspěvky:

• Šetrné mytí nádobí
• Kůň Převalský a Zoo Praha
• Srovnání emisních tříd kotlů
• Jak funguje stanoviště detekční kontroly?
• Průvodce pro rodiče: Škola v přírodě