Český klimaxový ekosystém středoevropský: Ohlédnutí a perspektivy Národního parku Šumava

Založení Národního parku Šumava (NPŠ) v roce 1991 bylo zodpovědným krokem s cílem ochránit přírodní hodnoty největšího středoevropského lesního komplexu navazujícího na bavorské území. Prozíraví zakladatelé jistě neměli na mysli pouze ochranu lesa, ale šumavské přírody jako celku. Vyhlášení národního parku sloučilo pralesní porosty, lesy přírodě velmi blízké, hospodářské lesy, primární i sekundární bezlesí, rašeliniště, skalní výchozy, sutě i říční toky. Z hlediska péče vyvstal obrovský úkol - najít cestu, která zajistí smysl vyhlášení NPŠ, a přitom umožní odpovídající využití jeho území.

Nicméně ani za 20 let nebyla nalezena shoda, jak o tento národní park pečovat. Výsledkem je, že po 20 letech se ze Šumavy stává neatraktivní oblast s rozsáhlými oblastmi zničeného stromového patra působením zejména kůrovců, na které navazují stejně rozsáhlé holiny po těžbách proti kůrovcovým kalamitám.

Dosavadní existence NP Šumava byla značně problematická, a to zejména z důvodu chybějícího dlouhodobého strategického cíle a existence pěti značně odlišných typů managementu, prosazovaných často se střídajícím vedením Správy NP Šumava. Velmi odlišné typy pojetí managementu byly v letech 1991-1994, 1994-2003, 2004-2007, 2007-2010 a od 2010 do současnosti.

Založení NPŠ znamenalo velmi zodpovědný krok, jehož cílem bylo ochránit přírodní hodnoty největšího středoevropského lesního komplexu navazující na bavorské území. Prozíraví zakladatelé jistě neměli na mysli pouze ochranu lesa, ale šumavské přírody jako celku. Vyhlášení národního parku sloučilo pralesní porosty, lesy přírodě velmi blízké, hospodářské lesy, primární i sekundární bezlesí, rašeliniště, skalní výchozy, sutě i říční toky. Z hlediska péče vyvstal obrovský úkol. Najít cestu, která zajistí smysl vyhlášení NPŠ, a přitom umožní odpovídající využití jeho území.

Především dosud nevznikl zákon o NP Šumava, žádná z koncepcí ochrany a hospodaření v lesích NP Šumava nebyla dlouhodobá, pravidla se měnila v průběhu času tak, jak se právě hodilo. Tento krásný kus přírody se stal pokusným králíkem v rukách některých tzv. ekologických aktivistů, kteří hospodářský monokulturní les „chránili“ jako unikátní původní prales. A kam to vedlo?

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Kůrovcová kalamita a bezzásahovost

Spory o způsob managementu ochrany přírody v Národním parku Šumava jsou všeobecně známé a jen zkratkovitě lze snad připomenout, že zprvu, v intencích zřizovacího dokumentu (nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.) a Plánu péče NPŠ pro období 2001-2010, byl přijat princip diferencovaného managementu, který sice počítal s ochranou či obnovou samořídících funkcí, ale měl také usilovat o zachování typického vzhledu krajiny a její využití k turistice a rekreaci. Není snad třeba vzpomínat, že první problémy vzešly z toho, zda je, či není možno zasahovat proti kůrovci a posléze šlo vůbec o rozlohu „bezzásahového“ území.

Posláním národního parku je uchování a ochrana nejcennějších lokalit s původními vysokohorskými smrčinami, dalšími cennými přírodními nebo tomuto stavu blízkými lokalitami včetně zachování typického vzhledu místní krajiny. Toto poslání není v žádném případě naplňováno a neúčinnou obranou proti přemnoženému kůrovci byly zničeny nejcennější lokality vysokohorských smrčin s původním genofondem šumavského smrku (Prameny Vltavy, Modravské slatě, Trojmezná atd.). Kůrovec zlikvidoval smrky staré často 300 let, o jejichž původnosti nemohl nikdo pochybovat a jejichž genetická hodnota byla primárním a základním prvkem vyhlášení NP. Na území NP Šumava vznikly tisíce ha holin, které vyžadují a budou vyžadovat lidskou intervenci.

Bohužel dosavadní existenci, nebo lépe řečeno to, co ji v průběhu 20 let provázelo, hodnotím negativně vzhledem k tomu, že nikdo nebyl dosud schopen dostatečně čelit extrémnímu křídlu ochrany přírody, které zde napáchalo neúnosné množství škod v mnoha směrech pod praporem ideologie naprosté priority bezzásahovosti. Když pominu škody ekonomické, tak je to na úrovni fatálního poškození lesních ekosystémů s dopady na krajinu a životní prostředí lidí. Řadím zde i škody na úrovni populačně genetické ve formě likvidace zbytků pravděpodobně autochtonních populací smrku ztepilého a v narušení genetické struktury a genetické diverzity další generace nejen zbytku autochtonních lokálních populací, ale i další generace adaptovaných alochtonních populací, nemluvě o nárůstu příbuzenského křížení s rizikem inbrídingové deprese doprovázené v dalších generacích poklesem vitality a reprodukční schopnosti.

Minulých 20 let je možno hodnotit jako zbytečné vynakládání velkých prostředků a obrovského intelektuálního kapitálu odborníků nejrůznějšího zaměření. Historie parku je tak historií ekologických omylů a ignorování profesionálně, tj. lesnicky triviálních poznatků. Na to nebylo třeba impaktované vědy. Selhala především státní správa, která podlehla zeleným politickým a jiným aktivistickým tlakům. Profesi, teď nemluvím o lesnictví, ale o ochraně přírody a státní správě, nahradila ideologií. Tento přístup převažoval po většinu doby existence parku a hrozí návratem. Chybí koncepce, diskuze a respektování kvalifikovaných rozhodnutí, v tom si Správa NP Šumava zaslouží podporu ze strany ministerstva.

Oproti tomu stála globálně prosazovaná ochrana zachovalých přírodních území, avšak v panevropském pojetí. U nás jde o ideologii Duhy, která tvrdí: „Pokud se původní přirozená rostlinná či živočišná společenstva nedochovala, pak ať si je příroda sama vytvoří.“ Stačí jen „nezasahovat“, území ponechat bez lidské intervence zpustnout a díky „přirozeným procesům“ (bez specifikace zjevný nesmysl) dosáhnout divočiny. Každá ideologie staví na jednoduchých, podbízivých a emotivních heslech, dogmatech, propagandisticky šířených a splňujících určité očekávání, alespoň části společnosti. Také tato ideologie slavila úspěch a politicky se prosadila pomocí „zelených“ ministrů a jimi dosazených ředitelů. S rozvíjející se gradací kůrovce, „architekta přirozeného lesa“, začala stoupat aktivita vědců - ekologistů, kteří měli dokázat, že hynutí lesa a všechny následné efekty jsou „normální“. Život je však smetl, gradace sama nezanikla, odolné smrky neexistují, entomofágní houby se neosvědčily, víceméně původní ekosystémy zůstaly rozvrácené, biotopy živočichů zanikly atd.

Čtěte také: Český Brod hledá vedoucího životního prostředí: Co obnáší tato role?

Zůstaly pouze trapné spekulace, nevěrohodné, diskusní a účelové výsledky, dosažené za stovky milionů korun, a pachuť po klientelismu a korupce. Závěrem lze říci, že diskuse, zvláště „vědecká“ (rozuměj ve službě Duhy), o směřování NPŠ byla trapnou fraškou a nemohla nikdy vést ke konsensu.

Současný stav a perspektivy

V současné době to vypadá, že v tomto ohledu už je NP Šumava na správné cestě. Dále bych si přál, aby vznikl zákon o NP Šumava, ve kterém bude jasně stanovena zonace parku a způsob ochrany přírody a hospodaření v pečlivě a rozumně určených zónách.

NP Šumava potřebuje především nalézt a prosadit dlouhodobý strategický cíl a tohoto cíle se držet. K tomu by měl napomoci v současné době připravovaný zákon o NP Šumava a též připravovaný plán péče o NP Šumava. Pokud tyto dva stěžejní dokumenty nebudou vycházet z exaktních vědeckých poznatků, ale z populistických idejí, tak NP Šumava nečeká nic dobrého. V NP je nezbytné zamezit od orkánu Kyrill v roce 2007 progresivní disturbanci lesních ekosystémů a dospět k optimalizaci vyváženosti jednotlivých funkcí NP, a to zejména ekologických, sociokulturních i ekonomických.

Tak, jak by měl, vypadat určitě nebude, reálná ideální představa je ale jádrová zóna do 30 % plochy NP Šumava, v okolních lesích zastavena gradace kůrovců, vytěžené plochy obnoveny dílem klimaxovými dřevinami v závislosti na stanovišti, dílem dřevinami přípravnými, které se dnes vůbec z nejrůznějších důvodů neuplatňují. Inspiraci pro zásahové zóny je možno již dnes vidět u VLS, Horní Planá. Principy přírodě blízkého lesnictví se pak učí i na středních školách.

Dopředu nelze ani předvídat, na jakých hranicích se podaří kůrovcovou gradaci zastavit. Jisté je, že kůrovce lze efektivně hubit pouze tam, kde se množí, bez ohledu na to, zda jde o okraj nebo střed území NPŠ. Až dojde k útlumu, objeví se plochy uhynulého lesa, plochy mladých porostů a pasek. Do tohoto území, včetně arondovaných částí, lze situovat 1. zónu nebo její dílčí segmenty. O výběru konkrétních lokalit by měli rozhodnout specialisté na lesní ekosystémy, jmenovitě např. Jeník, Zatloukal, Vacek, Buček aj. Navrhnout by se měla celková rozloha 1. zóny a jeho konečné schválení by mělo být politickým konsensem. Další management by měl v prvém období stavět na co největším využití přirozené obnovy, zvláště pionýrských či melioračních dřevin, a pouze v nutných případech dosazovat chybějící druhy.

Čtěte také: Květnaté louky Bílých Karpat

Národní park Šumava potřebuje jasně definovanou, dlouhodobě stabilní strategii na základě všeobecného konsensu. Podle mého názoru by se mělo jednat o národní park II. kategorie IUCN s jasně deklarovaným bezzásahovým územím o rozloze 25-30 % (předmět konsensu) současné rozlohy parku.

Věřím, že za předpokladu vytvoření patřičné legislativy včetně zodpovědného vymezení nových zón NP a v případě, že vedení NP dostane možnost volby aktivního (moderního) přístupu k ochraně a péči o lesní ekosystémy v NP a na ostatním území mimo bezzásahovou zónu, bude NP v současných hranicích naplňovat všechny předpoklady definované v zákoně při plném uspokojování potřeb společnosti a regionu. Je nutné ovšem otevřeně přiznat, že stejně jako v letošním roce budou nadále pro stabilizaci tohoto území nezbytné intervenční vstupy člověka do přírodních procesů, do obnovy lesa (úpravy druhové skladby), ochrany lesa - zejména obrana proti gradaci kůrovcovitých a jejich šíření do vnitrozemí, či zajištění ostatních funkcí lesa, zejména vodohospodářských.

Na vývoji situace v NP Šumavě se dají dobře ilustrovat změny v pohledu na význam a funkci národních parků ve střední Evropě. Pozitivně hodnotím vyhlášení bezzásahových území, ve kterých se jasně ukazuje schopnost lesa při obnově po rozsáhlých disturbancích.

Z mého pohledu je pozitivní, že se NP stal místem pro aktivní pohyb a rekreaci návštěvníků. Návštěvnost a přístupnost je jistě oprávněné regulovat, přílišná regulace, a tady mám na mysli především pěší turistiku včetně nezbytného zázemí, však zpochybňuje další poslání NP, a sice poznávání a poučení z přírody. V tomto směru je sousedící NP Bavorský les (dále NPBL) k návštěvníkům mnohem vstřícnější. Celým obdobím se táhne krize ve vztazích mezi místními obyvateli a jejich reprezentanty na jedné straně a Správou parku na druhé straně. Za nejzávažnější faktor z hlediska dosavadní existence NP však považuji selhání v péči o lesní ekosystémy. Poslání NPŠ citované v zakládajícím dokumentu (vládní nařízení č. 163/91 Sb.) bylo praktickými kroky zvláště v období počátku 90. let a po roce 2004 zásadně zpochybněno. Došlo k rychlému a velkoplošnému rozpadu ekosystémů, a to včetně těch nejcennějších pralesovitých zbytků. Prvotní příčinou tohoto vývoje je odmítnutí zavedených metod preventivní ochrany lesa proti škůdcům, přechod k tzv. bezzásahovosti s následkem suchých porostů po napadení kůrovcem a navazujících vytěžených holin po jeho šíření z těchto zdrojů. Taková souvislá území především na hranicích obou parků bez vyspělých živých porostů tvoří téměř 20 tisíc ha (z toho cca 6 tis. ha v NPBL). Lesní právo má z hlediska zásahů proti škůdcům obecnou platnost, platí tedy i v NP s tím, že Státní správa MŽP a NP má možnost rozsah a metody upravit. Zde je třeba zdůraznit, že tím je také zcela zodpovědná za důsledky svých rozhodnutí, včetně narušení nebo ohrožení přirozených funkcí lesních ekosystémů (změny mezoklimatu, vodního režimu, ohrožení erozí atd.). Za současný stav je nepřímo zodpovědná i skupina úzce spolupracujících vědců, nyní soustředěných ve „stínové radě NP“, podporovaná Hnutím Duha. Hnutí Duha se aktuálně proměnilo v propagandistickou agenturu k účelovému ovlivňování veřejného mínění (viz zápis z jednání 16. 3. Koncepce na příští období 20-30let (a tedy i obraz za 20 let položený v otázce) nabízí jen dvě alternativy. Bohužel návrhy zonace při tvorbě nového zákona o NPŠ z dílny MŽP konzervují dosavadní principy, a jsou proto nepřijatelné.

Při hledání cesty je třeba pochopit, že NPŠ není jen dnešní, až směšně medializovaný, problém smrku a kůrovce, ale především zkouška naší úcty k přírodním hodnotám, které dokážeme rychle zničit, ale nikdy je nedokážeme stejné vytvořit. Šumavské ekosystémy mají nesmírnou hodnotu, ač není snadné vyčíslit ji v penězích. A není to jen produkce dřevní hmoty, ale mozaika různých ekosystémů. Jsou to desítky druhů dřevin, stovky druhů cévnatých rostlin, hub, lišejníků, mechorostů, stovky druhů obratlovců, na 10 tisíc druhů bezobratlých a také tisíce druhů mikroorganismů spoluvytvářejících půdu. Patří sem také jejich vztahy a vazby s neživou přírodou, umocněné dlouhodobým vývojem horstev střední Evropy, klimatickými a svéráznými terénními podmínkami. Výjimečnost šumavské přírody a biodiverzity organizmů dokládají stovky vědeckých publikací. V těchto publikacích bychom měli hledat poučení. Základem zdravého NPŠ, na který bychom mohli být hrdi, musí být významné území ponechané přírodním procesům. Jeho plocha by se neměla zmenšovat, odpovědně připravený zákon by měl naopak stanovit pravidla jejího postupného rozšiřování. Jestliže jsme hrdě vyhlásili Šumavu národním parkem, učinili jsme tak proto, abychom ji uchránili především sami před sebou. Jestliže vztah člověka k přírodě je znakem jeho kulturní vyspělosti, měli bychom se tak i chovat. Představa, že „příroda je nepřítelem a musíme s ní bojovat“, je výraz arogantního myšlení minulosti. Učme se s pokorou z přírodních dějů, jistě se nám to vyplatí. Pošetilostí by bylo předpokládat, že to bude naopak. Věřím, že to všichni pochopíme.

Správa Národního parku Šumava v roce 2024

Správa Národního parku Šumava v roce 2024 vytěžila skoro 130 tisíc m3 dřevní hmoty napadené kůrovcem. Oproti roku 2023 se takzvané kůrovcové těžby snížily skoro o polovinu. Vedle toho se také meziročně snížil počet nových souší v bezzásahových oblastech.

„Takové výsledky pochopitelně vnímáme velmi pozitivně, ale je nutné dodat, že se stále nacházíme v období třetí velké kůrovcové gradace za dobu existence národního parku,“ zmiňuje náměstek ředitele Správy NP Šumava Jan Kozel.

První velká gradace lýkožrouta smrkového prošla především centrální částí Šumavy v polovině devadesátých let. Způsobila ji pravděpodobně kombinace sušších epizod a imisí. Druhá, ta nejmasivnější, pak nastala po roce 2007, tedy po řádění orkánu Kyrill. Současná gradace kůrovce se začala projevovat v roce 2019 po sérii suchých roků, které celá Evropa prožívala od roku 2015.

„Objem kůrovcových těžeb začal narůstat v roce 2019, kdy jsme na celém území národního parku ve státem spravovaných lesích vytěžili skoro 210 tisíc kubíků dříví napadeného kůrovcem. V roce 2022 to bylo 218 tisíc a v roce následujícím 237 tisíc. Loni jsme zaznamenali razantní pokles, který může být signálem konečné fáze této kůrovcové gradace,“ hodnotí Jan Kozel.

Tento předpoklad by se však měl potvrdit teprve letos. „Pokud kůrovcové napadení meziročně opět klesne, budeme moci hovořit o konci třetí kůrovcové gradace za existenci národního parku Šumava. Ty předchozí dvě trvaly zhruba pět let. U té současné je, kromě dalších faktorů, podstatný především doposud největší rozsah území NP, kde se proti šíření kůrovce nezasahuje,“ zmiňuje Jan Kozel.

Vedle kůrovcových těžeb, které jsou prokazatelným ukazatelem napadení lesních komplexů lýkožroutem smrkovým, Správa národního parku desítky let sleduje dynamiku vývoje lesa v bezzásahových oblastech pravidelným leteckým snímkováním. V souvislosti s naplňováním dlouhodobých cílů NP se právě toto bezzásahové území NP Šumava postupně rozšiřuje.

„Za poslední čtyři roky se zvýšila rozloha bezzásahového území. Aktuálně tvoří na lesích, které spravujeme my, tedy Správa NP Šumava, většinu - 53 procent. A do roku 2035 se bude tento podíl zvyšovat,“ vysvětluje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

Také v bezzásahovém území množství souší po napadení kůrovcem kleslo. Pokles napadení dosáhl v území bez managementu a obranných opatření proti kůrovci na 67%. V roce 2023 se zde objevily souše v objemu 299 tisíc m3. Loni objem klesl na 200 tisíc.

„Tento pokles má pravděpodobně řadu příčin, nejdůležitějším faktorem je zřejmě počasí. Ačkoli šlo v roce 2024 o jeden z nejteplejších roků v dějinách měření a šlo o rok s téměř o měsíc delší vegetační dobou, zároveň tento rok přinesl vysoké srážky, které zasáhly období reprodukce kůrovce zničujícím způsobem. Už potřetí se potvrdilo, že i na rozsáhlém území ponechaném přírodním procesům, negraduje kůrovec nekonečně dlouho, ale les je schopen se jeho šíření účinně bránit. A to tak, že gradace kůrovce, v hospodářském lese považovaná za kalamitu, dokáže sama vyznít. Zajímavý je rovněž vývoj intenzity napadení, tedy kolik smrků na hektar je v daném území (zásahovém/ bezzásahovém) kůrovcem napadeno. Protože na území národního parku jde o srovnatelně velká území (kolem 25 000 ha každé), intenzita napadení je zcela srovnatelná v zásahovém i bezzásahovém území. V zásahovém to bylo v roce 2024 zhruba 5m3 na hektar, v bezzásahovém 6 m3/ ha. Jednoduše řečeno - už několik let sledujeme poměrně zajímavý jev: na jednu kůrovcovou souši opuštěnou kůrovcem připadne zhruba jeden pokácený kůrovcem napadený smrk.

„A k tomu je nutné si uvědomit, že rozloha bezzásahového území vzrostla skoro dvojnásobně. V každém případě je skvělá zpráva, že i v bezzásahovém území počty napadených stromů klesly a jsme pochopitelně zvědaví, jaký vývoj přinese letošní rok,“ zakončuje Pavel Hubený.

Závěrem

Do budoucna záleží na tom, jaká tendence v managementu NP převáží. Není důležitá představa, jak by měl NP vypadat za 20 let.

Park by měl mít především stabilizované vedení, které bude respektované ministerstvem životního prostředí a vedením obou krajů, na jejichž území NP Šumava leží.

Ohlédnutí zpět pro mne představuje zklamání z nenaplnění jedinečného projektu rekonstrukce přirozeného lesa na velkém území NP a v širším rámci kulturní krajiny jižních Čech.

tags: #český #klimaxový #ekosystém #středoevropský

Oblíbené příspěvky:

• Vše o borovici lesní
• Zpracování odpadu membránami
• Seznam ohrožených zvířat
• O mravním vztahu člověka k přírodě
• Ekologická Soutěž E.ON Energy Globe