Třídění odpadu v České republice: Od skládek po recyklaci textilu

Obvykle hodnotíme životní standard společnosti podle hrubého domácího produktu nebo indexu spotřebitelských cen. Co se ale můžeme dozvědět o Česku z tak zdánlivě okrajové věci, jako jsou odpadky končící na skládkách? Jaké zvyky prozrazuje náš domovní odpad?

„O skládkách můžeme uvažovat jako o takových muzeích budoucnosti. Na jednu stranu máme minulost - na každé skládce se tvoří nějaké vrstvy, něco se tam přiváží. Ale jak už to tak bývá, to, co přichází z minulosti a je součástí současnosti, tak jednoho dne bude i budoucností,“ glosuje Sosna.

„Mě zajímají skládky mimo jiné i proto, že je to něco, co brzy skončí, nebo respektive EU má takový plán, že by se skládkování jako určitý způsob nakládání s odpady mělo co nejvíce redukovat nebo ideálně úplně zmizet.“

„Ten plán je založený na nějaké hierarchii způsobu nakládání s odpady, kdy na jejím vrcholu je prevence odpadů a potom to pokračuje dál skrze znovuvyužití nebo recyklaci, spalování nebo energetické využití odpadů. A to nejméně chtěné, co je naspodu, je skládkování,“ pokračuje.

Analýza odpadů českých domácností

Poloh výzkumu, které Sosna provádí, je více. „Kdysi to začalo tím, že jsme analyzovali složení komunálního odpadu samotného. Takže kdyby šel někdo okolo, tak by mě viděl na skládce v nějakém pracovním oděvu, jak se skláním nad sítem nebo s tabletem a analyzujeme nějaké zbytky odpadu z domácností.“

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

„Můj nejčerstvější výzkum se teď ale točí okolo práce s lidmi, kteří se v tomto prostředí snaží sbírat nejčastěji nějaký kovový šrot. Takže já, podobně jako asi většina antropologů při jejich výzkumech v různých částech světa, dělám to, čemu se říká tzv. zúčastněné pozorování - dělám s těmi lidmi to, co dělají oni, snažím se nějak zažít, jaké to je.

Analýza odpadů českých domácností přinesla několik méně či více překvapivých zjištění. „Často slýcháme, že jsme premianti ve třídění. Nicméně když se potom nebudete dívat na separovaný odpad, ale podíváte se na to, co končí třeba na skládkách, tak zjistíte, že je tam pořád velmi vysoký podíl potenciálně recyklovatelných materiálů.“

„To znamená, že i přesto, že jsou lidé v Česku v třídění velmi dobří, tak pořád ještě velkou část směsného odpadu tvoří materiály - jako jsou nejvíc různé plasty, papír a skleněné věci -, které by se třeba daly ještě recyklovat,“ připomíná.

„První věc, která mě u toho napadá, je, jak důležitá je infrastruktura, která umožňuje nakládání s odpady.“

„V běžném životě si to příliš neuvědomujeme, protože naše úvahy o odpadu nejčastěji končí zavřením odpadkového koše nebo nějakého kontejneru před domem. Tady ale existuje celá skupina lidí a technologií, které se o tohle starají.

Čtěte také: Český Brod hledá vedoucího životního prostředí: Co obnáší tato role?

Prevence vzniku odpadu

Třídění přichází, až pokud se odpadu nevyhneme. Nevytvářet odpad znamená šetřit energii, suroviny i naši kapsu. Předcházet odpadům je přitom snadné. Jde o změnu myšlení. Stačí, abychom se naučili ptát, zda ten nebo onen odpad musí vzniknout, či zda je možné mu předejít. Samostatnou kapitolou je omezování produkce odpadů nebezpečných. Svoji odpovědnost tady mají i výrobci a úřady.

Zatímco v současnosti často výrobci hledají cesty, jak by uměle životnost svých výrobků snížili, moderní trendy požadují, aby výrobky vydržely co nejdéle a bylo možné je opravit. Úřady například mohou začlenit požadavky na prevenci vzniku odpadu do kritérií pro veřejné zakázky.

Jak tedy předcházet vzniku odpadu?

Podle Jany Matzenauerové jsou důležité tyto body:

• Omezení nákupů: Nekupujte zbytečnosti a preferujte kvalitu nad kvantitou.
• Bezobalové nakupování: Využívejte vlastní nádoby a tašky.
• Opravování a sdílení: Opravujte rozbité věci a sdílejte vybavení s ostatními.
• Kompostování: Bioodpad proměňte v hnojivo.

Tento přístup, známý také jako prevence vzniku odpadů, je nejúčinnějším způsobem, jak snížit množství odpadu a chránit planetu.

Povinné třídění textilu

Nejen plast, papír a sklo. Od příštího roku musí Česko povinně třídit i textil, vyplývá to z novely zákona o odpadech. „Po obcích se chce vyčlenit jedno místo a zajistit svoz. Od ledna musí všechny obce v Česku povinně separovat textil a musí zřídit místo, na které bude možné oblečení a obuv odložit.

Čtěte také: Květnaté louky Bílých Karpat

Podle ministerstva životního prostředí se u nás za rok vyhodí 180 tisíc tun textilu. Zvlášť ty nejmenší vesnice s novou povinností ale mají problém a tvrdí, že jim to způsobí řadu organizačních problémů i zatížení rozpočtů.

Řada měst a obcí se na to snažila připravit formou reuse center nebo preventivního sběru textilu pomocí charitativních sbírek. A předpokládali jsme, že to stačí.

Nicméně metodika ministerstva životního prostředí v dubnu a teď na konci roku se zpřesnila. A teď nám říká, že musíme sbírat veškerý textil. I ten špinavý, čistě odpadní. A na to nejsou připraveny ani obce, ani svozové firmy, ani zpracovatelé. Takže řešíme, co s tím vůbec budeme dělat.

Ten paragraf v zákoně i ve směrnici o odpadech říká, že obec je povinná určit místa pro odkládaní odpadů. A od roku 2025 i textilu. Je to návodné. Stejně jako třídíme plast a papír, tak budeme muset třídit i textil. Svozové společnosti o této povinnosti ví pět šest let. A co se týče zásadních připomínek, tak ty k tomu během pěti let nebyly.

Nefunguje moc dobře charitativní sběr textilu u nás. Věnují se tom v Česku jen tři společnosti, Potex, Dimatex a Diakonie Broumov. Chybí firmy a metodika.

Obce ale neovlivňují trh nakládání s odpady. Stát určil povinnost. A když jsme o tom jednali s ministerstvem životního prostředí, tak jsme říkali, že k tomu má stát vytvořit podmínky včetně metodiky, jak si to představuje. Včetně toho, že bude vytvářet pobídku pro zpracovatelské kapacity.

Jestliže dnes v České republice existují jen tři firmy, které umí s textilem nakládat, tak je to pochybení státu. Ten měl pobídku vytvořit a mapovat situaci. To nemůžeme očekávat od měst a obcí, na které se to teď ministerstvo snaží hodit.

Stát několik recyklačních kapacit podpořil. A přijde mi absurdní, že má stát svozovým společnostem a odpadářům říkat, že za pět let tu bude tady tato obchodní příležitost. Textil je přitom komodita, která se relativně dobře zaplatí v situaci, kde ze sta procent svezeného odpadu mohu dát deset dvacet procent do charitativního sběru a do secondhandu. To mi náklady zaplatí.

Dnes je zhruba 70 tisíc tun odpadu v černé popelnici, kam nepatří. A jestliže pan místopředseda říká, že teď to bude zátěž pro obce, tak ale přece ani svoz z té černé popelnice není zadarmo. Nevytřízený textil nás ročně stojí 240 až 310 milionů korun.

Po obcích se chce vyčlenit jedno místo a zajistit svoz. To se dalo soutěžit roky dopředu.

Ceny za svoz odpadu se už teď významně mění. Dnes je mnohem dražší textil sbírat separátně než ho dávat do směsného. Je to paradox, že tato povinnost obcí vybudila takovou nabídku firem, že dnes je to opravdu mnohem dražší.

A co je klíčové, tak my nemáme na tolik vytřízeného textilu zpracovatelskou kapacitu. Prostě nemáme.

My především očekáváme, že obce odkloní recyklovatelné a jinak energeticky využitelné materiály mimo skládky. Protože z těch černých směsných kontejnerů to potom končí na skládce.

Podmínky na to obce nemají. Už proto, že jim nikdo neřekl, kolik textilu mají vytřídit. My jenom říkáme, ať obce vyčlení třídicí kapacitu a budeme začínat postupně. Jakmile textilu bude přibývat, tak se bude rozvíjet i zpracovatelská kapacita.

A na druhou stranu, jestliže nám zákon ukládá povinnost, tak přece nemůžu lidem říct, ať třídí jenom ze třiceti procent, že to stačí. Já jim to přece musím podat jako všeobecnou povinnost a motivovat je.

Jak se mění pohled veřejnosti na třídění odpadu?

To se dá nejlépe dokázat na množství vytříděného odpadu, které každým rokem narůstá. Pro porovnání udám pár čísel. To je v roce 1990 každý občan za rok vytřídil 9 kg odpadu. V roce 2002 už to bylo 24 kg a loni jsme, podle výzkumu, zjistili, že je to 36 kg na osobu a rok.

My jsme oslovili reklamní kampaní 91 % populace. My kampaň máme složenou z několika částí. Jedna je plošná reklama a to jsou reklamy v médiích, akce ve městech. Dále je to informační kampaň ve spolupráci s kraji. Potom již několik let máme vzdělávací program ve školách pod jménem Tonda obal a nakonec je to internet, jak třídit.cz. V poslední době jsme zjistili výzkumem, že třídění považuje za důležité už 87 % Čechů.

Kampaň na jeden rok stojí 30 milionů korun. Společnost EKO-KOM investovala za rok 2005 do systému nakládání s odpadem, obalovým odpadem. To znamená, zajistit zpětný odběr a dovést obaly až k jejich další recyklaci.

Kampaň bude pokračovat dál. My neustále reagujeme na názory lidí, jakým způsobem k třídění přistupují, jaké mají otázky. Podle toho koncipujeme kampaň.

Srovnání recyklace v ČR a EU

S porovnání s ostatními státy Evropské unie je Česká republika v recyklaci na předním místě. Úplně, protože třeba v recyklaci plastových obalů jsme na 2. místě.

Co se týče České republiky, tak ta tradice je tady krátkodobá oproti ostatním zemím jako je Německo, Rakousko. Takže skutečně máme pořád co dohánět. My máme závazek od Evropské unie, že musíme v roce 2012 recyklovat 60 %, takže máme opravdu co dělat.

Momentálně je v republice asi 128 tisíc kontejnerů na tříděný sběr. Takže ještě více kontejnerů.

Systém odpadového hospodářství v ČR

Je evropským unikátem, že každá obec a město řeší odpad jinak. Ta legislativa je poměrně přísná a městům, obcím i soukromým původcům odpadů jasně říká, jaké musí splnit podmínky, jakým způsobem mají s odpadem nakládat, komu ho mají předávat a za jakých podmínek.

Ale jsou jiné popelnice, jiné poplatky a jiné svozové dny. Slyšela jsem, že je možná zázrak, že to ještě funguje. Já bych to nepovažoval úplně za zázrak, já to považuji za nutnost. Předpokládám, že všechny obce a města v České republice chtějí, aby tam u nich bylo čisto, aby byli občané spokojení a zároveň, aby byly plněny požadavky dané legislativou. To znamená zejména nějaké recyklační cíle.

Zákon o odpadech nám jasně říká, jaké máme splnit cíle co se týče tzv. odděleného soustřeďování komunálních odpadů. Tedy zjednodušeně řečeno, třídění odpadů, které lze potom nějakým způsobem zpracovat a znovu využít nebo z nich něco vyrobit.

A ty cíle se nám v čase budou zvyšovat a zpřísňovat. Opravdu to nebude snadné. Ovšem nestačí si nějaký cíl stanovit, ale musíte udělat maximum pro to, aby pro občany byl systém jednoduchý, jasný a funkční tak, abychom usnadnili třídění odpadů, abychom společným úsilím dosáhli naplnění toho, co nám dnes říká legislativa.

Achillova pata třídění odpadu

Vše samozřejmě stojí na tom, jak se chová občan, jak se chová ten, kdo odpad vyprodukuje. Není možné, abychom měli u každého kontejneru, u každé popelnice ve městě nějakého hlídače, který bude lidem na místě radit, jak mají třídit a dávat jim nějaké další informace. Je to o jednotlivci, bohužel jinak nejde.

Analýzy děláme pravidelně, což vyplývá ze zákona. Zajímá nás, jaká je skladba odpadu, abychom se tomu dokázali přizpůsobit a přinést třeba nějaké další vylepšení, další možnosti, když jsme se dostali tady k tomu tématu, zmíním. Od června jsme v Hradci Králové zavedli možnost vkládání kovových nápojových plechovek od různých limonád, piv a dalších věcí společně s plasty.

A to bych tady rád zdůraznil, protože proběhla informační kampaň na sociálních sítích a na webu. Moc bych chtěl, aby většina lidí tuto informaci zaznamenala. Chceme to podpořit i výlepem zářivých samolepek s obrázkem plechovek a zároveň nápojových kartonů. To vše patří do plastu tak, abychom zjednodušili lidem ukládání tohoto odpadu.

Plechovka tedy patří do stejné žluté popelnice jako PET láhev? Ano, ale pozor, vyloženě pouze nápojová plechovka. Nikoliv plechovka od potravin, třeba od konzervy nebo od krmení pro psy či kočky. Jakýkoliv jiný kovový odpad dál patří do šedých speciálních kontejnerů, kterých máme v Hradci kolem 70.

Zároveň je možné jakékoliv odpady z produkce občanů předávat na sběrných dvorech. Nicméně nápojové plechovky, které jsou v dnešní době čím dál víc populární a využívané, je možné opravdu házet do žlutých kontejnerů s plastem.

Myslím si, že v České republice to funguje v některých městech už nějakou dobu. My jsme k tomu přistoupili až letos v červnu, protože to vychází z podmínek na zpracovatelském zařízení, kam plasty dodáváme.

Novinky v třídění odpadu v roce 2024

Zřejmě tou největší je, že veškeré kovové obaly, jako třeba plechovky a ostatní drobné kovové předměty, můžeme vhodit do žlutého kontejneru.

V každé obci také můžeme odložit použitý textil. Města a obce totiž mají od ledna povinnost zajistit pro své občany sběr textilního odpadu. Většina samospráv si zajistila sběrné kontejnery od firem zabývající se recyklací textilu.

Ty však za pronájem chtějí zaplatit mnohonásobně víc. „My jsme dostali nabídku, aby se nově zpoplatnila služba 7,5 tisíce plus DPH za jeden kontejner. Přijde nám to hodně. Tím, že máme další dvě společnosti na likvidaci textilu, tak pokud nezmění podmínky, budeme s nimi pokračovat dál. A případně tyto čtyři kontejnery se bude snažit nahradit od jiné společnosti.“

Proto firmy zabývající se svozem textilu teď mají více práce. „Když této možnosti chtěly využít i okolní obce, tak zjistily, že už nemá další kapacitu na to, aby se k nim někdo další připojil. Proto řešíme možnost, že bychom zapojili naši svozovou společnost, která by textil svážela že všech zapojených obcí,“ říká nezávislá starostka Albrechtic nad Orlicí Eva Králová.

tags: #cesky #rozhlas #trideni #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro ekologickou domácnost
• Aplikace analyzátoru ozonu Horiba APOA-380
• Přehled nákladů na nanobran
• Obnovitelné přírodní zdroje - ekonomika a management
• Spolupráce ČVUT a U.S. Army