Změna klimatu v České republice: Rozdělená společnost a hledání řešení

Globální klimatická změna, její důvody, důsledky a možná řešení, patří k tématům, která dělí společnost. Co je ale skutečnou příčinou klimatické změny a jak jí čelit? I když jako absolvent environmentalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, žák Hany Librové, je skeptik a nemá daleko k environmentálnímu žalu. Jak z toho ven?

Spor mezi vědci

Zástupce mladé generace Radek Štěpánek se v dokumentu Aleny Blažejovské pokouší přivést ke shodě a spolupráci odborníky Jana Pokorného a Jana Hollana. A současně plánuje svatbu a rodičovství, a tak potřebuje naději. Radek je přesvědčený, že rolí environmentalisty je moderovat diskuse o otázkách klimatu. O téma se intenzivně zajímá, a tak si všiml, že se do zásadního rozporu dostali dva odborníci vedení stejným záměrem: zachránit planetu - Jan Pokorný a Jan Hollan.

Na začátku léta 2019 se Radek s Alenou Blažejovskou vypravili do Třeboně, kde žije a pracuje docent Jan Pokorný. Ten vystudoval biologii a chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se ekologií krajiny a využitím sluneční energie v přírodních systémech.

Pokorný tvrdí, že v klimatických modelech, ze kterých vycházejí doporučení Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), se nepočítá s vlivem vegetace a vody. Ten je přitom podle něj klíčový. Zdůrazňuje, že kvůli pěstování plodin, které nesnesou zatopení vodou - především obilnin - se ve všech civilizacích soustavně vysušuje krajina a proměňuje se ve step.

Proti vývodům Jana Pokorného se postavil ve svém článku z června 2018, nazvaném „Přispívá někdejší záměrné odvodnění krajiny ke globálnímu oteplování?“ Jan Hollan. Píše: „Výpar nemění radiační bilanci naší planety: teplo spotřebované na výpar se vždy uvolní při kondenzaci páry jinde, hlavně ve větších výškách nad povrchem.“

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

Oproti Pokornému také tvrdí, že „voda v klimatických modelech samozřejmě nechybí, vystupuje v nich jako faktor důležitý při přerozdělování, transportu tepla, a také jako cíl výpočtů, pokud jde o vodní bilanci půd a dostupnost vláhy pro vegetaci. Ovšem ne jako příčina oteplování.“

Doktor Jan Hollan vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Stal se odborným pracovníkem Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně. Léta je spojen s Ekologickým institutem Veronica a nyní pracuje i pro Ústav výzkumu globální změny Akademie věd. V rozhlasovém pořadu ovšem mluví sám za sebe.

Úzkost a naděje

Radek Štěpánek a Alena Blažejovská se s ním sešli na Mendlově náměstí v Brně. Radek se ve snaze o moderaci debaty ptá, jestli by nebylo možné najít prostor spíš pro spolupráci než pro ten rozpor? „Já prostor pro kooperaci fakticky nevidím,“ odpovídá Hollan. „Ty rady, co dělat v krajině, jsou tak všeobecně známé, že tam o tom není potřeba diskutovat.“

Pokud do roku 2050 nesnížíme vypouštění oxidu uhličitého na nulu, ovlivní to růst teplot na dlouhou dobu. „To je každý rok dneska deset miliard tun uhlíku, tedy skoro čtyřicet miliard tun oxidu uhličitého,“ shrnuje Hollan.

Radek se svěřuje, že z toho na něj padá úzkost. „Když jsem odcházel z přednášky, tak jsem si mnohem snadněji dovedl představit, že neuděláme nic, upečeme se tady a pobijeme se klacky. To mi přišlo jako víc představitelné než to, že necháme ropu a uhlí prostě v zemi.“

Čtěte také: Český Brod hledá vedoucího životního prostředí: Co obnáší tato role?

Na konci léta 2019 se Radek přesto oženil. I přes neúspěch ve snaze zprostředkovat dialog obou vědců je přesvědčen, že vše má v našem úsilí o záchranu planety svou cenu. „Všem nám o to jde. Jediné, kde z mého laického pohledu stojíte v rozporu, je to, jestli klimatickou změnu způsobuje vypouštění uhlíku nebo špatné hospodaření v krajině. Ale není důležitý ten spor.“

To, že - jak říká - jsme na konci, v něm paradoxně probouzí naději. „Myslím si, že to je ta facka, která nás může probrat. A osobně mi dává naději, že to nenesu sám, že jsem našel člověka, se kterým do toho chci jít - vychovat děti s Terezou, dát jim co možná nejlepší příklad a co největší erudici, aby to zvládli.“

Rozdělení společnosti a klimatická změna

Rozdělení veřejnosti v reakci na klimatickou změnu neplatí jen pro českou společnost. „Nejrozdělenější je společnost ve Spojených státech amerických,“ soudí ekopsycholog Jan Krajhanzl. Informace o klimatické změně přirovnává Krajhanzl ke sdělení o závažné chorobě. „I na to se reakce lidí liší a řada z nás schovává hlavu do písku.“ Problém je navíc v kolektivní rozptýlené odpovědnosti. „Je to, jako by člověk měl závažnou diagnózu, ale za její řešení neslo odpovědnost dalších 30 lidí.“

Zpráva, kterou přinášejí výzkumníci studující vývoj klimatu, je nepříjemná, ale není nutné ji představovat pouze jako negativní hrozbu. Nevyužitou příležitost vnímá Jan Krajhanzl v prezentaci změn nutných k oddálení nebo zmírnění vlivu klimatické změny jako příležitosti k ozdravení životního prostředí, tvorbu pestřejší krajiny, zelenějších měst.

Web Klimatická změna

Ústav výzkumu globální změny Akademie věd Czech Globe představil web Klimatická změna, který má upozorňovat na dopady globálního oteplování. Je to jakýsi rozcestník dalším informacím - nejenom z výzkumu našeho ústavu, ale i kolegů napříč Akademií věd a dalšími institucemi, které se zabývají výzkumem změny klimatu po celém světě.

Čtěte také: Květnaté louky Bílých Karpat

Web Klimatická změna je určen každému, kdo se o změnu klimatu zajímá. Naší původní motivací před zhruba deseti lety, kdy vznikala první myšlenka webu, bylo cílit i na veřejnou správu, kam cílíme stále, protože si myslíme, že z velké části jsou lidé ve veřejném sektoru ti, kteří se na změnu klimatu musí připravit. Současně máme velmi intenzivní spolupráci se studenty středních a vysokých škol, které ty informace také zajímají. Snažili jsme se, aby tam našli informace všichni.

Jsme přesvědčeni, že i tu nejistotu je třeba jasně vysvětlovat. Je třeba komunikovat a říkat: „Ano, tady jsme si poměrně jistí, že změna se bude odehrávat, půjde tímto směrem a bude mít tento charakter.“ To se týká třeba rostoucího počtu tropických dní v letních měsících, kdy je téměř jisté, že se budeme potýkat s poměrně razantním nárůstem horkých vln ve většině budoucích lét.

Ale třeba u srážek musíme vnímat to, že projekce ukazují na značnou rozkolísanost hydrologického cyklu a ukazují, že na jedné straně nám hrozí větší riziko dalších a intenzivnějších epizod sucha, ale současně v klimatických modelech je i vyšší riziko intenzivních srážek, takže hrozí paradoxně potenciálně intenzivnější povodňové situace.

Green Deal

Zelenou dohodu pro Evropu, takzvaný Green Deal, vnímá téměř 60 procent Čechů a Češek jako ohrožení. Naopak za příležitost ji považuje 27 procent lidí. Já bych řekl, že primárně tím, že většina z respondentů Zelenou dohodu nikdy nečetla a máme o ní zprostředkované informace. Zelená dohoda je jakýsi souhrn popisu většího množství dokumentů, které říkají, co by si Evropská unie přála, co by měla mít za cíl.

Na druhou stranu, a to je potřeba říct, základní myšlenku Green Dealu můžeme shrnout a zjednodušit i pod „snížit energetickou závislost Evropy, zvýšit naši soběstačnost a také udržet větší podíl obnovitelných zdrojů energie“. To je něco, co i z pohledu bezpečnosti v úzkém slova smyslu dává pořád smysl. Je to podle mě něco, v čem Evropa bude pokračovat. Stejně tak bude pokračovat v tom, že se bude snažit snížit svoji energetickou náročnost, což by jí pomohlo poměrně naplnit emisní cíle, které si klade a bude klást.

Rostliny a půda a oxid uhličitý

Je potřeba říct, že člověk vypouští ročně asi 40 gigatun oxidu uhličitého, což je obrovské číslo. Z tohoto množství zhruba 10 gigatun standardně pojímá vegetace a dalších 10 gigatun do sebe pohlcují oceány. Je to jakási zpětná vazba, kterou se planeta brání tomu, aby se klimatický systém úplně vymkl kontrole. Je to mechanismus, který existuje dlouhodobě a chrání nás před tím nejhorším dopadem změny klimatu. Dá se to zjednodušeně říct tak, že změna klimatu, kterou zažíváme, je díky přírodě o polovinu pomalejší, než by jinak byla.

To, co se děje v současné době, je bohužel důsledek už proběhlého oteplení. Nejenom, že máme delší vegetační sezónu, ale hlavně máme četnější období sucha a zejména větší množství lesních požárů. Ten uhlík, který se do vegetace může vázat, se buď spálí a tedy přemění znovu na CO₂ (oxid uhličitý), případně rostliny, které mají nedostatek vody, to CO₂ nedokáží využít. Současně vyšší teplota oceánu také znamená, že oceány hůře rozpouští plyny, včetně oxidu uhličitého. A ony se stávají slabším zásobníkem CO₂.

Tohle je špatná zpráva, protože doposud nám příroda nabízela pomocnou ruku, kdy polovinu našich emisí absorbovala. V posledních deseti letech její pomoc postupně slábne.

Sucha a povodně

Podle Krajhanzla jsou rekordní teploty novou normou, která bude následovat i v příštích letech. Množství oxidu uhličitého, který se v atmosféře nachází, tady nebylo statisíce až miliony let a neustále ho přibývá, což souvisí například i s lidskou činností.

Krajhanzl takovým lidem doporučuje, aby si informace o změně klimatu vyhledali sami. Jako spolehlivé zdroje zmiňuje například CzechGlobe nebo InterSucho, kde se zájemci mohou dokonce podívat na predikce vývoje klimatu u nás.

„Sucha, povodně, někdy i třeba vichřice a podobné věci tady byly vždycky. Ale to, že nyní tyto jevy přibývají na frekvenci, už můžeme i na základě vědeckých studií spojovat právě s klimatickou změnou. To znamená, že změna klimatu je tady a teď,“ popisuje Krajhanzl.

Paradoxem je, že státy, které jsou změnou klimatu nejpostiženější, nejčastěji volí politiky, kteří změnu klimatu popírají. Lidé mají totiž často tendenci řešit problémy, které jsou blízko, a těm, které jsou vzdálenější, nepřikládat takovou váhu. Zároveň je časté problémy, se kterými nemůžeme nic dělat, bagatelizovat, vytěsňovat či racionalizovat.

„Člověk není zcela racionální bytost a informace nevstřebává jako počítač, není to tak, že by nám někdo strčil USB do ucha a my jsme si ty informace nahráli. Ale nějakým způsobem sjednáváme se světem to, jak ho vlastně chceme vidět. Speciálně pokud se jedná o hrozby, které jsou vzdálené, které nás stresují, ale nemáme možnost je jakoby típnout, tak před nimi máme tendence nějakým způsobem zavírat oči,“ komentuje Krajhanzl.

Edukace o klimatické změně

Velká část obyvatelstva vnímá, že je klimatická změna hrozba a že by s ní měli politici dělat víc, ale vlastně nemá představu o tom, jaké konkrétní kroky by se měly podniknout. S veřejností by se pak mělo hlavně mluvit, a to ne o hrozbách, ale spíše edukativním způsobem.

Smysl podle Krajhanzla mají i obnovitelné zdroje, které mohou výrazně zlevnit energie a na kterých se může lidem ukázat, že má klimaticky šetrné chování přínos i pro nás, a ne jen pro tající ledovce na Antarktidě.

„Mluví se o komplementaritě zdrojů, to znamená, že se vzájemně doplňují. A pokud dokážeme k nárůstu třeba solárních panelů, který jsme mohli pozorovat v poslední době, postavit adekvátní množství větrných elektráren, tak potom v naprostou většinu dnů, řeknu třeba 340 dní z 365, jsme schopni pokrýt spotřebu v rámci českého trhu,“ popisuje.

Ekonomické dopady klimatické změny

Pokud se globální klima oteplí o čtyři stupně, průměrný člověk výrazně zchudne. Ukazuje to nový výzkum, který tvrdí, že předchozí ekonomické modely podceňovaly dopad globálního oteplování i důsledky změny klimatu na narušení dodavatelských řetězců, píše britský deník Guardian. Nová studie australských vědců z Univerzity Nového Jižního Walesu zjistila, že oteplení o čtyři stupně udělá průměrného člověka o 40 procent chudším.

Výzkum australských vědců naznačuje, že průměrné HDP na osobu se globálně sníží o 16 procent, pokud se lidstvu podaří udržet oteplení pod hranicí dvou stupňů ve srovnání s předindustriální dobou. Jedná se o mnohem větší snížení míry bohatství, než předpokládaly předchozí modely. Vědci nyní odhadují, že globální teplota vzroste o 2,1 stupně, a to i v případě, že budou splněny krátkodobé i dlouhodobé klimatické cíle.

Studie se zabývala pravděpodobným dopadem globálního oteplení o čtyři stupně, které mnozí odborníci na klima považují za katastrofální. Závěrem je právě zjištění, že v takovém případě by průměrný člověk zchudnul o 40 procent, což je asi o 11 procent horší výsledek ve srovnání s použitím nevylepšených modelů.

Spoluautor výzkumu, klimatický vědec Andy Pitman řekl, že jsou to právě extrémy, které mají rozhodující vliv, nikoli průměrná teplota. „Přizpůsobení ekonomických modelů tak, aby zohledňovaly extrémní počasí ve větší části světa a jejich dopad na dodavatelské řetězce, se zdá být velmi naléhavou záležitostí. A to proto, aby státy mohly vyčíslit svou zranitelnost vůči klimatickým změnám a vyvodit závěry, tedy snížit emise,“ vysvětluje Pitman.

Mark Lawrence zkoumá klimatická rizika na Univerzitě v Adelaide a dříve pracoval v oblasti řízení finančních rizik ve velkých finančních institucích. Podle jeho názoru jsou výsledky nového výzkumu věrohodné. „Pokud v něco věřím, tak v to, že ekonomické dopady klimatické změny by mohly být ještě horší, než se doposud předpokládalo,“ cituje odborníka Lawrence britský deník Guardian.

Podcast Hlasy proměny

Klimatická změna se projevuje v Česku čím dál výrazněji. Podcast organizace Člověk v tísni s názvem Hlasy proměny: Mění se klima, měníme se i my ukazuje, jak změna klimatu dopadá na konkrétní jednotlivce. Rozhovory s jednotlivými aktéry poskytují inspiraci k zamyšlení i podněty k novým adaptačním nebo preventivním postupům.

tags: #cesky #rozhlas #zmena #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Zkušenosti ze školy v přírodě ZŠ Štětí
• Proces recyklace železa
• Doprava na Zličín: Autobusové linky
• Drtiče odpadu Slavkov: Podrobná recenze
• Kvalita ovzduší Plzeňsko