Český svaz ochránců přírody a členské příspěvky

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) hraje klíčovou roli v ochraně přírody a krajiny v České republice. Jeho činnost zahrnuje širokou škálu aktivit, od záchrany handicapovaných zvířat po vzdělávání veřejnosti a ovlivňování legislativy.

Národní síť záchranných stanic

Až v roce 1997 vyzval Český svaz ochránců přírody (ČSOP) několik desítek tehdejších zařízení k systematické a dlouhodobé spolupráci s cílem vytvořit funkční systém záchrany handicapovaných živočichů, který by svou působností pokryl celé území České republiky. Na výzvu pozitivně zareagovalo devět subjektů, které se smluvně zavázaly, že se na území své působnosti odborně postarají o každého nalezeného handicapovaného jedince volně žijících druhů živočichů. Tak vznikla Národní síť záchranných stanic.

V současné době je členem Národní sítě 28 záchranných stanic, z nich 3 jsou zřízeny při zoologických zahradách, 15 provozuje ČSOP, 7 jiné neziskové organizace, 1 státní ochrana přírody a 2 městská zařízení. Národní síť funkčně pokrývá území celé České republiky. Hlavním cílem je zajistit pomoc dočasně handicapovaným volně žijícím živočichům a umožnit jejich plnohodnotný návrat do volné přírody.

Nejvyšším orgánem Národní sítě je valná hromada členských stanic, v čele sítě stojí rada, tvořená z poloviny zástupci členských stanic a z poloviny zástupci odborných institucí, jako jsou například Státní veterinární správa, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR či Ministerstvo životního prostředí. Český svaz ochránců přírody, jehož role ve fungování Národní sítě záchranných stanic je především koordinační, organizační, metodická a propagační, považuje tuto instituci za jeden ze svých klíčových národních programů.

Výsledky činnosti záchranných stanic

Záchranné stanice Národní sítě každoročně přijímají okolo 10-11 tisíc zvířat. Rekordní počet byl překonán v roce 2012, kdy bylo přijato celkem 13 841 jedinců. Více než polovinu přitom tvoří 10 nejčastěji přijímaných druhů.

Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel

V posledních letech zaznamenávají zejména stanice, na jejichž území jsou větší města, stále větší nárůst počtu přijímaných netopýrů - hvízdavého a rezavého. Je nutné zdůraznit, že do výkazů o příjmech živočichů stanice se nezaznamenávají záchranné transfery, tedy přemístění netopýrů z ohrožujícího na vhodné místo, ale výhradně pacienti, kteří vyžadují zvláštní a delší péči. Většinou se jedná o zesláblé jedince, kteří pravděpodobně v důsledku masového a z hlediska živočichů často velmi nešetrného zateplování domů přišli o svá tradiční zimoviště.

Do záchranných stanic se samozřejmě dostávají i vzácné a ohrožené druhy. Z hlediska příčiny příjmu rozdělují stanice v jednotné evidenci Národní sítě živočichy do pěti hlavních kategorií. Z uvedených údajů vyplývá, že mláďata tvoří okolo 40 % všech příjmů záchranných stanic. Z toho asi polovina mláďat se ve stanici ocitá zcela zbytečně, jenom v důsledku toho, že je neznalí lidé v přírodě považovali za opuštěná a odchytili je.

Druhou nejčastější příčinou příjmu bývají zranění, způsobená především kolizí s dopravními prostředky (dlouhodobě tvoří okolo 22 % všech příjmů zraněných zvířat), poškození jiným živočichem (16 %), popálení na sloupu vysokého napětí (14 %) a náraz do překážky (12 %). Třetí nejčastější příčinou příjmů, uvedenou v tabulce 3 jako „odchyty“, je poškození živočichů v důsledku jejich ocitnutí se ve špatné době na špatném místě. Patří sem například probuzení hybernanti (zejména ježci a netopýři), zvířata spadlá do nejrůznějších šachet, jímek či komínů, ptáci zalétlí do míst, odkud neumí sami odletět, zvířata uniklá ze zajetí atd.

V kategorii „ostatní“ pak tatáž tabulka uvádí procentní zastoupení zvířat s infekčním či parazitárním onemocněním, zvířata otrávená či pocházející z nelegálních chovů. Rovněž jsou do této kategorie zařazovány kuriozity, jako třeba netopýr lapený na mucholapku, srnec zaklíněný parožím v mříži, netopýři popálení v plynových kamnech apod.

Osvětové aktivity stanic Národní sítě se v těchto oblastech soustředí především na prevenci nárazů ptáků na překážky (skleněné stěny či elektrovody) či na úhyny na lidských stavbách (například na zabezpečení komínů a nádrží s vodou). V některých větších stanicích vznikají i stálé expozice ilustrující příčiny zraňování živočichů a možnosti jejich odstranění. Návštěvníci stanice se tak mohou seznámit nejen s nebezpečnými zařízeními, ale i s konkrétními zvířaty, kterým takové zařízení nevratně ublížilo. A nutno zmínit, že návštěvníků záchranných stanic Národní sítě je ročně okolo 150 000.

Čtěte také: Český Brod hledá vedoucího životního prostředí: Co obnáší tato role?

Financování Národní sítě záchranných stanic

Zajištění běžného provozu stanic Národní sítě stojí okolo 30 milionů Kč ročně. V roce 2011 dosáhly náklady na jedno přijaté zvíře průměrné částky 2 727 Kč. Provozní výdaje jednotlivých členských stanic se přitom pohybují od 250 tisíc do 3,3 milionu korun ročně a závisí na velikosti území, které stanice zabezpečuje, jejím vybavení a především na množství zajišťovaných činností, a tedy na počtu zaměstnanců/dobrovolníků pracujících ve stanici.

Podpora státu prostřednictvím Programu péče o krajinu tvoří sice jen 18 % z příjmů, ale je zásadní pro udržení základních služeb, které Národní síť jako celek státu a veřejnosti přináší. O tuto dotaci však musí ČSOP každý rok opakovaně usilovat a není jisté, zda ji v příštích letech bude dostávat. Dalšími zdroji, které ČSOP využívá na podporu činnosti stanic sítě, jsou veřejná sbírka Zvíře v nouzi (cca 1 milion Kč ročně) a dar Lesů ČR, s.p. (1 milion Kč ročně).

Velmi významným zdrojem investic pro záchranné stanice je Operační program Životní prostředí, osa 6.2., z něhož zatím investiční prostředky čerpalo 14 stanic. Limitující je rovněž povinná výše kofinancování projektu.

Tabulky

Tabulka 1: Deset nejčastěji přijímaných druhů ve stanicích Národní sítě v letech 2008-2011

Tabulka 3: Příčiny přijetí živočichů do záchranných stanic

Čtěte také: Květnaté louky Bílých Karpat

Členské příspěvky ZO ČSOP

Každá ZO ČSOP je pobočným spolkem Českého svazu ochránců přírody, má vlastní právní subjektivitu - své vlastní IČO i své hospodaření a může sama nakládat se svým majetkem. Výši členských příspěvků si stanovuje každá ZO sama, podle svých potřeb. Centrálně je určena pouze částka, kterou organizace za každého člena odvádí do „společné kasy“.

Členství vyjadřuje především zájem členů podpořit cíle a činnost organizace. Nižší členské příspěvky platí důchodci, nevýdělečně činní, děti a mládež.

Příklad výše členských příspěvků v jedné ze ZO ČSOP:

• Výdělečně činní: 400,-Kč /rok
• Nevýdělečně činní: 200,-Kč /rok
• Senior nad 70 let: 100 Kč/rok
• Přispívající člen: 500,-Kč/rok

ZO ČSOP Veronica

Po roce 1990 se činnost osobností kolem časopisu rozrostla a vydavatelská práce se postupem času stala doplňkem širokému spektru ekologických programů. Tyto programy zastřešuje ZO ČSOP Veronica, celým jménem Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica, která je registrovaná od roku 1991. ZO má samostatnou právní subjektivitu a právní formou je občanským sdružením - nevládní neziskovou organizací sdílející registraci s celým Českým svazem ochránců přírody.

tags: #Český #svaz #ochránců #přírody #členské #příspěvky

Oblíbené příspěvky:

• Arboristická konference o klimatu
• Vodní vs. větrné elektrárny: dopad na životní prostředí
• Tipy pro svatbu v přírodě
• Fauna a flóra ve městech v ohrožení
• Normy pro připojení pračky