Zdeněk Pavlík: Šetření populačního klimatu a demografický vývoj

Zdeněk Pavlík byl významným českým demografem, který svými studiemi a pracemi významně ovlivnil pohled na populační vývoj a demografickou teorii. Jeho profesní dráha byla dlouhá a bohatá, plná významných milníků a přínosů pro obor demografie.

Studium a profesní začátky

Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Praze-Libni. Vzhledem k tehdy nevhodnému třídnímu původu nastoupil do továrny, která mu ale umožnila studium statistiky. V letech 1951-56 absolvoval na Vysoké škole ekonomické v Praze (Ing.). Svou profesní dráhu započal v Ústavu hygieny, kde byl v letech 1956-57 zaměstnán jako statistik.

Působení v akademické sféře a vědecká činnost

V Ekonomickém ústavu ČSAV, kde pracoval v letech 1958-63, začala jeho demografická studia, nejprve rešeršní prací o historii sčítání lidu a posléze o metodologii sčítání obecně, následovaná studiemi o vývoji obyvatelstva Československa a světa. Zde na základě práce o otázkách reprodukce získal titul kandidáta ekonomických věd (CSc. 1962, knižně jako Nástin populačního vývoje světa, 1964). V roce 1963 absolvoval pobyt ve francouzském státním ústavu pro populační studia (INED) v Paříži.

V roce 1964 byl přijat na katedru sociální geografie přírodovědecké fakulty UK v Praze, aby zde přednášel statistiku a demografii. Docentem byl jmenován v roce 1968 (habilitační spis pojednával o obyvatelstvu Afriky). V pracovním poměru zde setrval až do roku 2001 a v roce 2004 byl jmenován emeritním profesorem UK.

Profesorem demografie byl jmenován až v roce 1990; po té se mu podařilo založit katedru demografie a geodemografie, jejímž vedoucím byl do roku 1998. Od roku 1995 aktivně působil také na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (v letech 2004-07 jako děkan fakulty sociálně ekonomické), stále přednáší na Vysoké škole ekonomické v Praze a na Vysoké škole finanční a správní v Praze.

Čtěte také: Publikace Zdeňka Piskuly

Spolupráce a členství v organizacích

Pavlík se již za studií stal členem Demokratického klubu a jeho zásadám se nikdy nezpronevěřil, nikdy se nestal členem žádné politické strany. V době tzv. normalizace nemohl obhájit ani titul DrSc., ten paradoxně získal na Moskevské státní univerzitě v roce 1982 za práci Teorie demografických systémů.

Jako vynikající znalec dějin československých sčítání lidu působil zpravidla i v poradních orgánech státní statistiky, zvláště při přípravě sčítání lidu; od roku 1995 je členem statistické rady Českého statistického úřadu. Pavlík vždy podporoval formální i neformální kontakty vědců různých států. Proto se intenzivně věnoval práci vědeckých společností, na jejichž poli bylo možno i za komunistického režimu tuto spolupráci realizovat.

Byl spoluzakladatelem Československé / České demografické společnosti, v letech 1977-99 stál v jejím čele jako předseda (od roku 1999 je čestným předsedou). Je činný v mezinárodních organizacích demografů (člen Unie pro vědecký výzkum populace, spoluzakladatel Evropské asociace populačních studií, jejímž místopředsedou byl v letech 1983-91, člen Association internationale des démographes de langue française, České geografické společnosti, Masarykovy české sociologické společnosti (viz Česká sociologická společnost), České statistické společnosti, České politologické společnosti, České antropologické společnosti.

Teoretické zaměření a názory

Své studie Pavlík zaměřil především k teoretické demografii, důkladně opřené o znalosti demografické analýzy a populačního vývoje. Hluboká diferenciace populačního vývoje jednotlivých regionů (nejen světa, ale i menších územních celků) a její zřejmá vazba na neméně hluboké rozdíly v kulturní a sociální struktuře obyvatelstva spolupůsobila na to, že se stal bezvýhradně zastáncem teorie demografické revoluce, jak ji do demografie uvedl Adolphe Landry, a to i v podmínkách, které této teorii zdaleka nepřály (neodpovídala marxistickým představám o zákonitostech demografické reprodukce ve vazbě na příslušné společenskoekonomické formace).

Pavlík je jejím zastáncem i dnes, kdy ji mnozí považují za překonanou; z téhož důvodů se přiklání i k odpůrcům teorie druhého demografického přechodu, jak jej do demografie uvedli van de Kaa a Lesthaege.

Čtěte také: Zdeněk Kučera a teologická ekologie

Charakter demografické reprodukce považoval za odpovídající demografickým vztahům mezi lidmi v rámci příslušného demografického systému, který je ale formován souběžným působením celého spektra dalších systémů vytvářených lidmi a v neposlední řadě biologickou podstatou lidské reprodukce. S tím souvisí i Pavlíkův pohled na demografii, v němž lze sledovat vlivy společenskovědních oborů (filosofie, sociologie, ekonomie) a přírodovědných oborů (antropologie, medicína). Zároveň vždy zásadně odmítal degradaci demografie na demografickou statistiku, neboť tu vnímal pouze jako jednu z metod zkoumání lidské reprodukce. Zdůrazňoval také nutnost pochopení trendů ve vývoji obyvatelstva a z tohoto hlediska vyzdvihoval i historický aspekt demografie.

Vždy se stavěl proti populační politice formulované explicitně propopulačně, neboť dopad jakýchkoli opatření nepovažuje z dlouhodobého hlediska za významný.

Publikační činnost a vliv na studenty

Během své dlouhé vysokoškolské dráhy připravil pro studenty řadu studijních textů, od zdařilých úvodů do statistiky aplikované na geografickou problematiku (Statistika pro posluchače fakulty přírodovědecké, 1965; v rozšířené verzi, kterou připravil ve spolupráci s Karlem Kühnlem Úvod do kvantitativních metod pro geografy, 1982), překladu stěžejního díla francouzské demografické školy L‘Analyse démographique od Rolanda Pressata (Základy demografické analýzy, 1968) a úvodů do demografie (např. ve spolupráci s Hanou Librovou Vybrané kapitoly z demografie, 1981), až po vysokoškolskou učebnici Základy demografie (1986), do níž přispěl stěžejními oddíly.

Jeho Nástin populačního vývoje světa (1964) byl prvním uvedením do problematiky demografické revoluce u nás; způsob, jakým analyzoval populace jednotlivých regionů a jejich diferenciaci, umožnil stálou aktualizaci, kterou od té doby zveřejňoval, naposledy např. v Demografii (nejen) pro demografy (vydání z roku 2009). Inicioval druhé vydání české verze Mnohojazyčného demografického slovníku (2005). Byl také koordinátorem a editorem první zprávy o lidském rozvoji za Českou republiku (1996).

Zabýval v podstatě všemi aspekty vývoje obyvatelstva a možností jeho studia, a to jak v podobě demografické analýzy, tak demografické teorie, zejm. metodologií sčítání lidu, detailním studiem vazby reprodukčních modelů a úrovně plodnosti žen dle věku.

Čtěte také: Průkopnické dílo Zdeňka Sýkory

Pavlík se cílevědomě zabýval českou demografickou terminologií a jejím symbolickým převedením do písemného projevu (v ucelené podobě publikované v Základech demografie) a také diskusí na toto téma, která s přestávkami probíhala řadu let na stránkách časopisu Demografie.

Významným počinem Pavlíkovým byl důraz na soustavný výzkum populačního vývoje České republiky v 90. letech a na počátku 21. století, v rámci kterého společně s Milanem Kučrou vydal postupně devět publikací nazvaných lapidárně Populační vývoj České republiky, na kterých se podílel i autorsky. Jde o vynikající analýzy soudobého vývoje, začleněného do širších souvislostí, získávajících časem na ceně.

Pavlík vychoval řadu žáků, kteří působí na vysokých školách nebo v jiných výzkumných pracovištích; patří mezi ně např.

Výběr z publikační činnosti

• Nástin populačního vývoje světa (NČSAV, Praha 1964)
• Differentiation of Demographic Systems according to Development and Rank with Special Regard to the Third World (ECPS, The Hague 1975; spoluautor M. Hampl)
• Šetření populačního klimatu: Metodika, mezinárodní přehled a šetření venkovských žen v Čechách (Univerzita Karlova, Praha 1977)
• Demografická revoluce jako globální zákonitost populačního vývoje (Přírodovědecká fakulta UK, Praha 1977)
• Základy demografie (Academia, Praha 1984; spoluautorky J. Rychtaříková a A. Šubrtová)
• Demografie (nejen) pro demografy (Sociologické nakladatelství, Praha 1993; 2. vyd. 1993; 3. vyd. 2009; spoluatorky A. Vodáková a K. Kalibová)
• František Fajfr: Život a dílo (ČSDS, Praha 1993; spoluautorka A. Šubrtová)
• Mnohojazyčný demografický slovník (Česká demografická společnost, Praha 2005; spoluautorka K.

Studie:

• Dynamika hospodářsko společenské struktury obyvatelstva českých zemí (Demografie 1959)
• Hospodářsko-společenské klasifikace obyvatelstva (Demografický sborník 1959)
• Nástin některých názorů na úlohu populačního faktoru ve vývoji společnosti do vzniku marxismu (Demografie 1963)
• K současnému stavu reprodukce obyvatelstva ve světě (Politická ekonomie 1963)
• Demography of Africa (AUC - Geographica 1970)
• Age-specific Fertility Rates: A World View (AUC - Geographica 1972)
• Plodnost podle věku jako odraz reprodukčního chování (Statistika a demografie 1972)
• Charakter současné vědy a dvojí pojetí demografie (Demografie 1974)
• Dvojí přístup k realitě na příkladu demografie (Studia geographica 1977)
• Minulost a budoucnost sčítání lidu (Demografie 1980)
• Perspektivy prodlužování lidského života (Demografie 1981)
• Optimalizace věkové struktury (Demografie 1986; spoluautor I. Kuchár)
• Zákonitosti vývoje demografických systémů (AUC - Geographica 1981)
• General and Specific Features of the Reproduction after Demographic Revolution (AUC - Geographica 1990)
• Optimalizace kvality populace (Demografie 1987; spoluautor I. Kuchár)
• Jaká má být naše populační politika (Demografie 1990)
• Fertility Decline in Czechoslovakia during the Last Two Centuries (Population Studies 1990; spoluatoři L. Fialová a P.

Příspěvky ve sbornících:

• Divorces in Europe (L. A. Vaskovics, ed: Familienlebilder und Familienrealitäten. Sborníky: Sňatečnost a rodina (Academia, Praha 1992; anglicky 1992)
• Human Development Report Czech Republic (DemoArt, Praha 1996)
• Population Development in the Czech Republic 1996 (Praha 1997; spolueditor M. Kučera)
• Populační vývoj České republiky 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1990-2002 (Praha 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002; spolueditor M.

tags: #zdenek #pavlik #šetření #populačního #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Využití hydroxidu vápenatého
• Modré oceány v ohrožení
• Focení psů v přírodě
• Česká literatura a příroda
• Lokality monitoringu ovzduší v ČR