Chemická recyklace odpadu: Stav, trendy a výzvy

Nová analýza trhu „Chemická recyklace - stav, trendy a výzvy“, vytvořená institutem Nova, nabízí pohledy na aktuální vývoj této recyklační metody. Chemická recyklace se rychle vyvíjí díky zájmu velkých výrobců polymerů. Několik společností nedávno oznámilo výstavbu zařízení pro chemickou recyklaci, z nichž některá by měla být v provozu již v roce 2021.

Na jedné straně se celý sektor vyznačuje velkou dynamikou, vysokými očekáváními a investičním zájmem. Na druhé straně stále přetrvává velká nejistota a skepse ohledně toho, jak by měly být nové technologie hodnoceny a regulovány.

V současném životním cyklu plastových výrobků existují mezery. V Evropě se ročně vyprodukuje celkem 30 milionů tun plastového odpadu, z nichž se shromáždí kolem 29 milionů tun. Většina shromážděného plastového odpadu se spaluje (43 %) nebo skládkuje (25 %), pouze 32 % použitých plastů se recykluje.

Co je chemická recyklace?

Sdružení Chemical Recycling Europe (CRE) definovalo chemickou recyklaci jako jakoukoli recyklační technologii, která přímo ovlivňuje složení polymerového odpadu nebo samotného polymeru a přeměňuje je na chemické látky či produkty, ať už pro jejich původní účel, nebo jiné účely s výjimkou energetického využití (ChemRecEurope 2020).

Způsoby chemické recyklace

Na základě těchto mechanismů jsou hlavními technologiemi chemické recyklace technologie používající rozpouštědla, včetně dekompozice a solvolýzy. Kromě toho se rovněž uplatňuje pyrolýza, která přeměňuje plast zpět na olej.

Čtěte také: Jak se bránit proti chemickému znečištění?

• Pyrolýza: Pyrolýza je termický proces, který působením tepla rozkládá organické látky bez přístupu kyslíku. Jedná se o fyzikálně-chemický děj, řadící se mezi technologie, které působí na odpad teplotou, která přesahuje mez jeho chemické stability.
• Plazmové zplyňování: Jedná se o molekulární konverzi na bázi chemického procesu. Jde o samostatný technologický proces, kdy dochází k primárnímu termickému rozkladu původní suroviny - např. komunálního odpadu - na základní chemické prvky, které jsou pak výchozí surovinovou základnou pro výrobu plnohodnotných finálních produktů plně rovnocenných s výrobky primárně vyráběných z fosilních zdrojů.

Plazmový zplyňovací reaktor představuje nádobu obsahující podstechiometrické množství kyslíku, ve které je při teplotách okolo 3000°C (v okolí plazmových hořáků) odpad přeměněn na tzv. syntetický plyn. Nedochází zde ke spalování (oxidaci) materiálu, ale naopak k jeho destrukci na prvky a jednoduché sloučeniny jako jsou vodík, oxid uhelnatý a voda. Tento syntetický plyn je vysoce energetický a může být po přečištění dále přetvářen na jiné formy energie, které představují např. elektrická energie, biopalivo a podobně.

Výhody a nevýhody chemické recyklace

Zastánci chemické recyklace považují nové technologie za jádro oběhového hospodářství. Bez chemické recyklace by zcela uzavřený hospodářský oběh plastů a uhlíku nebyl možný. Její příznivci tvrdí, že chemická recyklace by mohla být v systému oběhového hospodářství účinným doplňkem mechanické recyklace, protože nabízí řešení potlačující toky směsného odpadu a vysoce kontaminovaného vícenásobného odpadu. Dosahují výsledků srovnatelných se surovinami. Komplexní oběhové hospodářství se proto neobejde bez chemické recyklace.

Naproti tomu technologie chemické recyklace mohou zpracovávat směsný odpad a odstraňovat kontaminující látky (aditiva, přísady). Kritici chemické recyklace poukazují na nízkou vyspělost technologií.

Hlavní kritika se zaměřuje na zplyňování a pyrolýzu, které by mohly podkopat zásadní aktivity ve prospěch oběhového hospodářství. Na základě aktuálních dat lze navíc tvrdit, že mechanická recyklace je zásadně ekologicky a ekonomicky výhodnější než chemická recyklace. Aktuálně jsou k dispozici první ekonomické bilance, které ukazují, že různé způsoby chemické recyklace dosahují téměř stejného snížení emisí skleníkových plynů jako mechanická recyklace. Protože však zatím neexistují žádná komerční zařízení, vycházejí ekonomické bilance při srovnávání stále ještě z hypotéz.

Stále více společností usiluje o odklon od fosilního uhlíku, potřebují však alternativní zdroje označované jako „obnovitelný uhlík“. Podle definice „obnovitelného uhlíku“ institutu Nova a iniciativy pro obnovitelný uhlík se chemickou recyklací uvolňuje plastový odpad jako zdroj obnovitelného uhlíku.

Čtěte také: Chemická Likvidace

Chemická recyklace versus mechanická recyklace

Podle Ing. Zbyňka Kozla, generálního ředitele společnosti EKO - KOM, je mechanická recyklace „v porovnání s chemickou recyklací náročná na spotřebu vody a spotřebu dodané energie na vstupu. Zároveň mechanická recyklace postupně naráží na své bariéry a každé další snahy o zvýšení efektivnosti třídění a následné mechanické recyklace povedou k dalším nárůstům spotřeby energií. Pro splnění recyklačních cílů s ohledem na využitelnost mechanické recyklace se chemická recyklace stává nezastupitelnou“.

Podle Suchopy je nutné zdůraznit, že se chemická recyklace nevymezuje vůči té mechanické, ale naopak mohou tvořit synergii. Právě plastový odpad, který se v procesu mechanické recyklace nevyužije, maximálně spaluje (tzv. výmět), dokáže chemická recyklace přeměnit na kvalitní druhotnou surovinu.

Termické zpracování plastů a jeho přínosy

V současné době zaznamenáváme nedostatek řady materiálů. Metody termického zpracování plastů mohou šetřit primární zdroje. Jsou také vhodnou alternativou k nevhodnému skládkování odpadů či jejich spalování. Zároveň také nabízí odpověď na otázku po navyšování recyklačních možností.

Nová zpráva o trhu a technologii „Chemická recyklace - stav, trendy a výzvy“ je zaměřena na chemický a plastový průmysl, značky, technologické skauty, investory a politické činitele.

Čtěte také: Životní prostředí a chemické znečištění

tags: #chemická #recyklace #odpadu #cete #technologie

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce Likvidací Odpadu v Kamenici
• Jak se připravit na ohrožení
• ISPOP - hlášení odpadů
• Nakládání s korozivním odpadem
• Vestec u Prahy – klima