Participace, příroda a umění: Hledání souladu v ekologicky uvědomělém světě

V dnešní době je stále obtížnější nalézt soulad mezi ekologií a uměním, neboť se zdá, že oba obory existují v odlišných světech. Nicméně, zájem umělců o ekologické umění, který se datuje od roku 2005, není pouhou módní vlnou. Vychází z environmentálních a komunitních zájmů o různá témata, od znečištění po klimatickou změnu, a propojuje se s metodami a materiály vycházejícími z mediálního umění.

Participace v umění a designu

Pojem participace lze definovat jako účast nebo podílení se na něčem. V oblasti designu můžeme vývoj sledovat již od sedmdesátých let minulého století. I v umělecké teorii se prvotní snahy o participativní praxi datují obdobně. Důležitost a role participace "ostatních" v designu se diskutuje také v mnoha kontextech zahrnujících funkčnost, kulturu, užitečnost, sociální odpovědnost, identitu, designové vzdělávání a udržitelnost.

Právě zapojování široké veřejnosti do procesu vzniku produktů a materiálů může mít z pohledu ekologicky orientovaného designu několik pozitivních dopadů. Pro udržitelný model cirkulace je tedy spoluúčast veřejnosti na procesu vzniku nového produktu velmi podstatná. Od spotřebitele se očekává jeho uvědomělost a iniciativa a motivovat jej k tomu mohou právě designéři a výrobci.

Důležitou roli hraje uživatelská srozumitelnost - správná volba kanálů a prostředků ke sdělení informací o tom, jak s produktem nakládat, když doslouží. Bez srozumitelných pokynů a doporučení přijde vniveč předchozí snaha designérů a výrobců o odpovědnou produkci.

Návody a DIY postupy

Další z myšlenek podporujících environmentálně zodpovědnější prostředí souvisí se zapojováním široké veřejnosti do procesu vzniku produktů a materiálů, které povede k budování silnější emocionální vazby lidí k produktům. Pokud si lidé prostřednictvím své vlastní vynaložené energie budou předmětů a materiálů více vážit, pak by myšlenka participace v designu mohla přispět i k redukci zbytečných odpadů.

Čtěte také: Ekologie a občané

Spotřebitelé se částečně přesouvají do svépomocné DIY sféry (do-it-yourself), kterou můžeme považovat za formu zapojení, pokud jim návrháři dodají nějaký tematický rámec, prostředky a informace. Uvědomělí designéři reagují na zapojování zákazníků nově vznikajícími atlasy materiálů s návody a postupy pro sestavení a tvorbu předmětů.

Často jde o rostoucí materiály (mycélium, combucha) nebo o recepty a postupy pro využívání domácího potravinového odpadu jako zdroje, z něhož si lidé mohou vytvořit biodegradabilní (v půdě samovolně rozložitelné) materiály a předměty. Příkladem takového smýšlení je platforma Materiom.org, která disponuje open-source recepty na širokou škálu materiálů.

Umění a krajina: Projekt Interpretace aspektů krajiny prostřednictvím umění

Projekt Interpretace aspektů krajiny prostřednictvím umění a humanitních věd (2021-2023) zkoumal, jak může umění pomoci lidem prožít přírodu intenzivněji a posílit jejich vztah k ní. Vyšel z celosvětového fenoménu „nature deficit-disorder“ (R. Louv), který upozorňuje na souvislost mezi zdravím člověka a kontaktem s přírodou. Projekt zapojil obyvatele do setkávání v krajině, nabídl nové způsoby, jak poznávat její kulturní, historické i ekologické hodnoty, a ukázal, že příroda může být zdrojem zdraví i inspirace.

V návaznosti na průzkumy jsme v oblasti Soutoku provedli výzkum SHUV. Zkoumali jsme, jak lze tvořivým způsobem interpretovat sociologické, přírodovědné, kulturně-historické, ekologické a ekonomické aspekty krajiny. Cílem bylo ukázat, že umění může pomoci lépe porozumět krajině, zapojit místní obyvatele a hledat nové způsoby, jak o území pečovat.

Ve vybraných lokalitách jsme vytvářeli interpretační centra - místa a události v krajině, které pomáhají objevovat hodnoty především skrze přímý zážitek. Využívali jsme site-specific instalace, zvukové procházky, storytelling, divadelní intervence či participativní umění zapojující veřejnost. Zkoumali jsme následující témata:

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

• Člověk a diverzita v nivě řeky
• Živá řeka - řeka říká
• Koloběh vody v krajině
• Pastva a nová divočina
• Krajina jako duchovní prostor

Na významné dny roku jsme v krajině pořádali sousedské slavnosti. Metodika Interpretace aspektů krajiny prostřednictvím umění je hlavním výstupem projektu a shrnuje veškeré poznatky tak, aby je bylo možné využít i v jiných lokalitách ČR.

Metodika je rozdělena do devíti kroků - od identifikace hodnot a vymezení lokality až po volbu uměleckých metod, komunikaci projektu, zapojení veřejnosti a nastavení jeho udržitelnosti. Ukazuje, jak lze využít interpretační centra jako komunikační body v krajině a jak propojit lidi s místem skrze slavnosti, vycházky, sousedská setkání nebo tvůrčí intervence. Součástí jsou konkrétní postupy, jako je site-specific tvorba, performance, divadlo nebo komunitní umění, vždy přizpůsobené danému místu. Výsledky metodiky byly začleněny do strategických dokumentů hl. m.

Interpretační centrum je místo nebo událost v krajině, kde lidé mohou přírodu zažít jinak než jen prostřednictvím faktů - skrze zážitek, emoce a zapojení smyslů. Na Soutoku jsme pilotně připravili a ověřili pět takových center.

Ekologické umění a Land Art

[http://en.wikipedia.org/wiki/Environmental_art] je zastřešující termín pro rozmanité umělecké praktiky, zahrnující historické přístupy k přírodě a umění a nedávnější ekologické a politicky motivované druhy děl. Termín „environmentální umění“ často zahrnuje „ekologické“ zájmy, ale není na ně omezené.

Land art patří podle mnoha kurátorů a odborníků k těm nejvíce rezonujícím trendům, na něž se momentálně soustřeďuje pozornost sběratelů a celého uměleckého prostředí. Na konci 60. let se řada newyorských umělců vydala mimo bezpečí bílých zdí galerií ve čtvrti Soho a začali svá díla tvořit v horách a pouštích Nevady, Utahu, Arizony či Nového Mexika. Místo štětců a dlát používali jako své pracovní nástroje krumpáče, rypadla či bagry. Materiálem nebylo plátno, ale samotná krajina, horizont či eroze půdy.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Vznikající kruhy a spirály navazovaly na aktuální minimalistické hnutí v moderním umění, ale zároveň se vracely k romantismu i k inspiraci myšlením primitivních kultur a úvahám o mytické povaze krajiny. Šlo tedy mimo jiné o svébytné pokračování krajinomalby 18. či 19. století. Děl, jaká malovali Caspar David Friedrich či William Turner.

V roce 1983 umělec Alan Sonfist v knize Art in the Land poprvé shrnul umělecké odvětví zvané eco art. A na výstavě z roku 1992 v Queens Museum of Art nazvané Fragile Ecologies: Contemporary Artists’ Interpretations and Solutions byl tento termín poprvé kodifikován. Vychází z hnutí land art z přelomu 60. a 70. Jejich následovníci se ještě více dotýkají toho, jak nás ovlivňuje přelidnění, urbanizace, klimatická krize.

Závěr

Pouhým zapojováním veřejnosti do procesu designu svět nejspíš nespasíme, ale rozhodně jde o jednu část skládačky, kterou pojí dohromady spolupráce lidí a oborů obecně. Je jisté, že potřebujeme přehodnotit vztah lidí k předmětům a materiálu a můžeme doufat, že toho lze dosáhnout i prostřednictvím participativního designu. Role odpovědných designérů se tak částečně přesune do jakési edukativní a zprostředkovatelské roviny.

tags: #participace #příroda #umění

Oblíbené příspěvky:

• Pěstování hyacintů
• Druhy odpadu při tavení kovů
• Definice ekologické niky člověka
• Dopad kojení
• Dopady skládek