CHKO Šumava: Charakteristika přírody

Chráněná krajinná oblast (CHKO) Šumava se nachází na části správního území Jihočeského a Plzeňského kraje a zasahuje do okresů Český Krumlov, Prachatice a Klatovy. Rozkládá se podél státní hranice se SRN a Rakouskem od Železné Rudy po Zvonkovou u Lipenské přehradní nádrže. Předpolím CHKO je Národní park Šumava, a na bavorské straně sousedí s Národním parkem Bavorský les. Díky své poloze blízko hranic je zde relativně zachovaná příroda.

Účelem vzniku CHKO bylo ochránit pestrou mozaiku unikátních rozsáhlých rašelinišť, smrkových i bukových pralesů, horských luk, nespoutaných řek a ledovcových jezer. Tvoří největší souvislý komplex lesů ve střední Evropě, často bývá proto označován jako zelená střecha Evropy. Domov zde mají desítky ohrožených druhů rostlin a živočichů, jako jsou rys, los či tetřev. Některé druhy hmyzu se nevyskytují nikde jinde na světě než právě v šumavských rašeliništích.

Posláním oblasti (předmětem a cílem ochrany) je ochrana všech hodnot krajiny, jejího vzhledu a jejích typických znaků a přírodních zdrojů a vytváření vyváženého životního prostředí; k typickým znakům krajiny náleží zejména její povrchové utváření, včetně vodních ploch a toků, její vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu a ve vztahu k ní také rozmístění a urbanistická skladba sídlišť, architektonické skladby a místní zástavba lidového rázu.

Historie a vývoj CHKO Šumava

Myšlenky na vyhlášení národního parku na Šumavě jsou starší než jedno století. První úvahy se objevily už v roce 1911, v době, kdy odlesnění a vytěžení přírodních zdrojů dosáhlo maxima, později pak znovu ve 30. a 40. letech. V roce 1954 poprvé formulovali představu národního parku, jeho rozsahu a cílů ochrany, a dokonce navrhli, jak tento plán zorganizovat. V té době se již návrh rýsoval jako podnět k vyhlášení chráněné krajinné oblasti.

CHKO Šumava byla vyhlášena výnosem Ministerstva kultury ČSR 27. 12. 1963. V době svého vzniku byla se svými 168 654 ha největším chráněným územím tehdejšího Československa. V roce 1990 byla zapsána do seznamu UNESCO v Paříži jako Biosférická rezervace Šumava. Nejcennější část území CHKO byla v roce 1991 vyhlášena národním parkem, čímž došlo ke zmenšení rozlohy CHKO na 99 624 ha. Dnes plní tato oblast především funkci ochranného pásma národního parku.

Čtěte také: Moravský kras: Stráž přírody a zkameněliny

V roce 1975 byla CHKO „nově vyhlášena“ v původních hranicích a jen s minimálně upraveným původním zřizovacím předpisem. Normalizační léta zde také zanechala svou stopu: Boj za světový mír a ekonomickou soběstačnost se podepsal na zostřené ostraze hranic, výstavbě nových vojenských objektů a na zavádění velkoplošného zemědělství spojeného s intenzifikací, tj. používáním stále těžší techniky, chemických hnojiv a biocidů. Nicméně mluvit o národním parku na správách CHKO, nebo dokonce pracovat na jeho vyhlášení, bylo zakázáno. Změnu přinesla až sametová revoluce.

Charakteristika území

Na území, které se rozkládá v nadmořské výšce od 498 m n. m. (Víteň) do 1362 m n. m. (Boubín) žije 21 000 obyvatel a je rozděleno do čtyřech zón, přičemž I. zóna je přírodně nejhodnotnější. Součástí tohoto území jsou také přírodní rezervace a přírodní památky, zajišťující dlouhodobé pozorování a ochranu vzácných biotypů. Mezi nejznámější Národní přírodní rezervace v CHKO Šumava patří Boubínský prales, Bílá strž, Černé a Čertovo jezero.

Většina mimořádně cenných území původní CHKO Šumava byla zahrnuta do I. zóny nově vyhlášeného Národního parku. Na území zmenšené CHKO zůstala však řada území zasluhujících zvýšenou ochranu. Mezi významné přírodní památky v CHKO Šumava můžeme zařadit zejména PP Lipka, Svatý Tomáš, Velké bahno, Poušť, Malý Polec a některé další.

Na území SRN (v Bavorsku) na NP Šumava navazuje NP Bavorský les. Tato tři území (NP Šumava, CHKO Šumava a NP Bavorský les) tvoří jednotný, v Evropě jedinečný přírodní celek, který UNESCO vyhlásilo v roce 1990 biosférickou rezervací.

Geologie a geomorfologie

Z regionálně geologického hlediska je Šumava budována dvěma základními geologickými jednotkami, a to moldanubikem a moldanubickým plutonem. Geologická stavba Šumavy je také podmíněna zlomovou tektonikou. Zlomové zóny mají ZSZ - VJV a SSZ - JJV orientaci.

Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o CHKO Český les

Šumavskou megaantiklinálu, která má směr JV-SZ a jeví zřetelnou vazbu na zvedající se větev centrálního moldanubického plutonu, lze rozdělit na morfostruktury nižšího řádu, a to pohraniční trojmezenskou megaantiklinálu s vrcholy přes 1 300 m n. m., vltavickou megasynklinálu sledující zlomovou linii podél horního toku Vltavy a vnitrozemskou boubínsko-želnavsko-kleťskou megaantiklinálu, která pokračuje dále do Novohradských hor.

Reliéf Šumavy je vráso-zlomové k jihovýchodu ukloněné pohoří s okraji vysokými kolem 1 000 m n. m. Reliéf je značně členitý, ovlivněný hydrologickými a klimatickými poměry, se zbytky zarovnaných povrchů na náhorních plošinách a širokých hřbetech. Nad rozlehlé horské temeno vyčnívají rozptýlené klenby hlavních vrcholů, a to o 300 výškových m i více.

Pedologie

Území náleží do regionu horských podzolů, s výskyty půd kambizemního charakteru (kambizem silně kyselá, k. dystrická) v níže položených svahových lokalitách, častými doprovodnými složkami jsou hydromorfní půdy (kambizem pseudoglejová, pseudoglej, glej typický, organozem), na skalnatých stanovištích jsou vyvinuty menší plochy rankerů.

Přírodní bohatství CHKO Šumava

Šumava je díky své rozmanitosti skutečnou bankou druhů. Zachovaly se tu druhy původních pralesů stejně jako většina druhů historického kulturního bezlesí, ale také naprosto specificky orientované druhy, jako například šídlatka jezerní nebo střevlík Oreonebria castanea, střevlík Ménétriesův.

V CHKO se nachází rovněž ohrožení živočichové - od těch nepatrných (hmyzu) až po velké (savce, ptáky). Kriticky ohroženi jsou zde např. mlž perlorodka říční, sokol stěhovavý, tetřev hlušec; k silně ohroženým patří např. rys ostrovid, vydra říční, los evropský, kos horský, ještěrka živorodá nebo žluťásek borůvkový.

Čtěte také: Moravský kras a stráž přírody

Známá jsou např. ledovcová jezera v tzv. Královském hvozdu - Černé (18,47 ha - největší přirozené jezero v ČR) a Čertovo. V NPR Bílá strž se nachází jediný vodopád na Šumavě.

Chybí zde pouze větší šelmy medvěd a vlk, vyhubené zde člověkem až v 19. stol. Původně již ve středověku byli vyhubeni velcí kopytníci zubr a los, který je však již opět součástí zvířeny, byť jen v jižní části Šumavy. Z atraktivních druhů je dnes nejznámější od 80. let úspěšně reintrodukovaný rys ostrovid.

Lesy

Šumavské lesy nejsou smrkovými monokulturami, jak se obecně říká. Potvrzují, že většinou pocházejí z přirozené obnovy, která byla místy velmi hojná, a že zdejší lesy i v nízkých nadmořských výškách byly buď převážně smrkové, nebo smrk tvořil významnou složku porostu, a to i před zhruba třemi stoletími. Dále uvádějí, že kdyby současné lesní plochy porůstaly jen přírodní a přírodě blízké lesy, jaké se nám dodnes dochovaly, bylo by na Šumavě jen o 10 % méně smrku, než je zde dnes. A že ještě v druhé polovině 19. století na Šumavě rostly na velkých rozlohách nedotčené pralesy.

Více jak 50 % plochy lesů NP a CHKO vykazuje známky výrazné věkové diferenciace (věkový rozdíl mezi nejmladším a nejstarším těženým stromem je průměrně 84 let), méně než 50 % lesů lze považovat za stejnověké kultury (průměrný rozdíl mezi nejmladším a nejstarším stromem je 27 let), přitom zhruba polovina z tohoto podílu jsou porosty mladší 50 let.

Dokonce i druhová skladba a schopnosti současné přirozené obnovy naznačují převážně vyrovnané trendy vývoje našich lesů: oblasti s tradičně silným zastoupením jedle či buku jsou zachovány a přirozeně se obnovují, horské či podmáčené smrčiny stále zůstávají smrčinami.

Rašeliniště a slatě

Pro Šumavu jsou charakteristické náhorní roviny - pláně. Na těchto šumavských pláních se nacházejí nejcennější území - rašeliniště vrchovištního typu, kterým se říká slatě. Na některých z nich jsou zachovalá rašelinná jezírka. Pro veřejnost je přístupná Tříjezerní slať nad Srním, Jezerní slať u Horské Kvildy a Chalupská slať u Svinné Lady. Největší komplex slatí na Šumavě - Modravské slatě o rozloze 3615 ha je pro veřejnost zatím nepřístupný, protože se jedná o jedinečné přírodní útvary, které jsou nejvíce zranitelné přítomností člověka. V údolí Vltavy, jižně od Volar, se rozkládá největší údolní rašeliniště - Mrtvý luh v nadmořské výšce 740 m. Návštěvník Šumavy může toto údolní rašeliniště shlédnout pouze při splouvání Vltavy od Soumarského mostu.

Ochrana přírody v CHKO Šumava

Dnešní podoba Šumavy je mnohoúrovňovou mozaikou biotopů přírodních nebo různou měrou ovlivněných činností člověka, která vytváří zcela ojedinělý celek s mimořádným významem nejen v rámci České republiky. Ve všech typech biotopů se vyskytuje celá řada vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů a samotná stanoviště mají vysokou přírodní hodnotu. Cenné jsou zejména dochované komplexy rašeliništních a mokřadních biotopů, pralesovité porosty i druhově bohaté porosty sekundárního bezlesí.

Na území CHKO byla zřízena řada maloplošných chráněných území, která se dělí podle velikosti a významu na národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP).

Budoucnost lesních porostů je podmíněna citlivým lesním hospodařením, porosty smrčin jsou ohrožovány kůrovcovou kalamitou. Luční porosty jsou na jedné straně ohroženy intenzivním obhospodařováním (zejména v blízkosti zemědělských farem), na druhé straně na méně přístupných místech absencí pravidelného hospodaření. Mokřadní a rašeliništní biotopy jsou lokálně ohroženy eutrofizací (zejm. v zemědělsky využívaných oblastech) a odvodňováním (většinou funkčními zbytky odvodňovací sítě vybudované v minulosti, výjimečně i nově zbudovaným odvodněním). K negativním vlivům patří i rychle rostoucí turistický ruch - zejména cykloturistika, dále pěší turistika a chataření, resp. chalupaření. V posledních letech se projevuje velmi vysoká zátěž působení vodní turistikou.

V Agentuře ochrany přírod a krajiny ČR vykonáváme státní správu a pečujeme o ostatní chráněné krajinné oblasti, kterých je 25. V národních parcích se chrání rozsáhlé plochy zachovalé přírody, významnou roli hraje ochrana přírodních procesů. Větší sídla proto nebývají součástí území národního parku. Kategorie CHKO chrání krajinu, která je zčásti přírodního a zčásti kulturního charakteru. Předmětem ochrany některých CHKO tak je třeba i lidová architektura typická pro danou oblast (např. CHKO Lužické hory) nebo rybniční soustava (např. CHKO Třeboňsko). Vstup veřejnosti v CHKO není omezen, ale například táboření je možné pouze na vyhrazených místech.

Turistika v CHKO Šumava

Oblast celé Šumavy patří mezi turisty k těm velmi populárním. Oblibě se těší především Jezerní slať, Prášilské jezero, Kvilda, Chalupská slať, Plešné jezero, Laka, Tříjezerní slať, Vltavy, Poledník, divoký tok Vydry. Horní tok Vltavy je též oblíben vodáky.

NP Šumava se rozkládá v nadmořské výšce mezi 600 m (údolí Otavy u Rejštejna) a 1378 m (vrchol Plechého - nejvyšší hory české části Šumavy). Nejvyšší horou Šumavy a Bavorského lesa je Velký Javor - 1456 m n. m.

Všechna jezera jsou pro návštěvníky přístupná a jsou hojně navštěvovaná.

tags: #CHKO #Šumava #příroda #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Vliv znečištěného vzduchu na zdraví
• Ekologie populací a společenstev
• Mácha a příroda v Máji: Podrobný rozbor
• Medvídek koala v přírodě
• Rozložitelné materiály v oděvním průmyslu