Malé Zdroje Vytápění a Znečištění Ovzduší v České Republice

Ministerstvo životního prostředí uvádí, že lokální topeniště jsou v současnosti jedním z největších zdrojů znečištění ovzduší v ČR. Lokální topeniště ovlivňují v zimní sezóně kvalitu ovzduší takřka celé ČR, jelikož jsme velmi hustě osídlenou zemí. Na celkovém znečištění - tedy na kvalitě ovzduší - se podílí spolu s dalšími sektory, jakými je energetika, doprava či zemědělství. Ty přispívají významně zejména sekundárními částicemi vzniklými z plynných polutantů, tedy znečišťujících látek.

Oproti tomu lokální topeniště v domácnostech významně znečišťují ovzduší emisemi tuhých znečišťujících látek a benzo(a)pyrenu. Podle posledních průzkumů je jejich podíl na emisích jemných prachových částic PM2,5 (pozn. MŽP si nechává v projektu realizovaném v rámci výzvy Technologické agentury ČR zpracovat analýzu měření imisních koncentrací v malých sídlech, která nejsou pokryta státní sítí imisního monitoringu.

Vybrána byla menší sídla s převažujícím či dominantním vlivem emisí z domácností. Měření probíhalo v zimní sezóně 2017 až 2018 po dobu 30 dní. Hodnoty denních koncentrací prachových částic PM10 (pozn. Hodnoty benzo(a)pyrenu v malých sídlech naměřené ve sledovaném období byly v některých případech i několikanásobně vyšší než koncentrace naměřené ve stejném období v dopravně exponovaných městských oblastech.

Úroveň znečištění prachovými částicemi, tedy stav kvality ovzduší, je dána jak emisemi primárních částic, tak tvorbou sekundárních částic. Velkou roli přitom hrají také meteorologické podmínky. Modelování provedené v rámci přípravy aktualizace Národního programu snižování emisí ukazuje, že jen zahraniční zdroje jsou zodpovědné za 40 až 60 % ročního průměru imisních koncentrací částic PM2,5. Srovnat podíl zdrojů lze přes přepočet potenciálu tvorby částic se zahrnutím plynných i pevných polutantů.

Dlouhodobě zvýšené koncentrace prachových částic mohou mít za následek snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, zvýšení výskytu onemocnění dýchacího ústrojí, chronický zánět průdušek a zkrácení délky života z důvodu vyšší úmrtnosti na choroby srdce a cév. To se týká zejména starších nemocných osob.

Čtěte také: Úsek ochrany ovzduší ČHMÚ

Příčiny Znečištění z Lokálních Topenišť

Příčinou vysokých emisí v sektoru vytápění domácností jsou konstrukčně zastaralé, nevyhovující spalovací zdroje v domácnostech a často také jejich špatná obsluha a seřízení. Zároveň může mít svůj vliv i spalování nevhodného paliva. Vysoké emise vznikají například při topení nedostatečně proschlým dřevem, při pálení odpadu nebo hnědého uhlí v kotlích, které pro jeho spalování nejsou určené.

Ze spalování paliv jsou nejvyšší emise u prohořívacích - zpravidla litinových - kotlů spalujících hnědé uhlí. Přestože tyto kotle nejsou původně určeny pro hnědé uhlí, přešli někteří provozovatelé kvůli ceně a dostupnosti koksu či černého uhlí právě na uhlí hnědé. Největší zátěží pro ovzduší jsou v současné době staré a nevyhovující kotle a topidla na pevná paliva, které nesplňují požadavky platného zákona o ochraně ovzduší.

Jedná se tedy především o starší kotle, kamna a krby, ve kterých je zároveň možné kromě pevných paliv, jako je uhlí, pelety či dřevo, spalovat i odpadky nebo paliva, která jsou v ČR zakázána a dovážena především ze zahraničí.

Řešení a Opatření ke Snížení Znečištění

Emisní projekce připravená v rámci aktualizace Národního programu snižování emisí předpokládá po splnění zákonné povinnosti pokles emisí primárních částic PM2,5 ze sektoru vytápění domácností oproti roku 2017 o 60 %, a to konkrétně z 30 kilotun na 12 kilotun. Celkově očekáváme pokles o celých 77 %.

Ministerstvo životního prostředí připravilo dotační program z Operačního programu Životní prostředí, který je zaměřen právě na výměnu nevyhovujících spalovacích zdrojů na pevná paliva nižší než 3. třídy. Zároveň byl v současné době spuštěn i pilotní projekt bezúročných půjček na výměnu kotlů v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji, a to právě za podpory takzvaných kotlíkových dotací.

Čtěte také: Klimatické změny v Česku

O kotlíkové dotace je ohromný zájem. Ve Středočeském kraji se vyčerpaly přidělené dotace během dvou minut, v Moravskoslezském kraji pak ani ne za minutu. Zatím není zcela jasné, zda se podaří získat nějaké další finanční prostředky na další vlnu pro celou republiku, ale budeme o tom dál jednat i s kraji a městy, zda by se do toho také chtěly zapojit. Kromě toho aktuálně žádáme vládu, aby ještě současnou třetí vlnu posílila o další prostředky, minimálně o 500 milionů Kč pro Moravskoslezský kraj.

Postupně dochází ke zpřísňování požadavků na kotle a topidla uváděné na trh a od roku 2012 došlo dvakrát ke zpřísnění požadavků na kvalitu dodávaného uhlí. Od téhož roku také úřady posílily regulaci provozů kotlů a topidel. Došlo například k zavedení pravidelných kontrol technického stavu a provozu zdrojů, od kterých si slibujeme odstranění závažných nedostatků v jejich provozování a instalaci a vyšší informovanost provozovatelů.

Možná další opatření byla identifikována v aktualizaci Národního programu snižování emisí, například s Ministerstvem práce a sociálních věcí projednáváme možnost změny způsobu výpočtu příspěvku na bydlení, která by motivovala příjemce tohoto příspěvku k vyššímu užívání jiných než pevných paliv. Chceme se více soustředit na tzv. měkké nástroje.

Základem rozhodování o novém zdroji tepla by vždy mělo být snížení energetických ztrát budovy. K vytápění budovy pak bude postačovat zdroj s nižším výkonem, který je pochopitelně levnější na provoz. V případě, že bude mít majitel domu zájem o víceméně bezemisní vytápění, jsou nejlepší volbou jednoznačně tepelná čerpadla. Zemní plyn je však zdrojem fosilním, tedy neobnovitelným.

Jako vhodnou variantu jste zmínil topení dřevními peletami. Využití dřevěných pelet ve speciálních, k tomu určených kotlích, patří k nejčistším způsobům využití pevných paliv.

Čtěte také: Doprava a emise

Právní Aspekty a Kontrola

Problematiku lokálních topenišť řeší zákon o ochraně ovzduší. Za lokální topeniště jsou považovány spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně. Orgány obce jako orgány ochrany ovzduší jsou příslušné ke kontrole malých zdrojů znečišťování.

Obce se stále častěji setkávají s požadavky svých občanů na zlepšení čistoty ovzduší. Provozovatelé malých zdrojů znečišťování ovzduší mají povinnosti, které uvádí především § 3 a § 12 zákona č. 86/2002 Sb, o ochraně ovzduší. Mezi ně patří oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly a jejich výsledky do 30 dnů od data jejich uskutečnění.

Pokud orgán ochrany ovzduší zjistí, že některá z těchto povinností nebyla nebo není dodržována, uloží ve správním řízení za správní delikt (nebo přestupek u fyzických osob) sankci (pokutu podle § 40 a násl. zákona) nebo opatření k nápravě, například omezení nebo zastavení provozu zdroje (podle § 38 zákona).

Často se ale orgány ochrany ovzduší (obecní úřady) dostanou do situace, kdy je zřejmé, že provozovatel zdroje - fyzická osoba - porušuje svoje zákonné povinnosti a například spaluje nevhodné materiály (PET lahve nebo jiný odpad apod.) Vzhledem k tomu, že tyto správní orgány nemohou požadovat, aby je provozovatel pustil do svého domu kvůli kontrole zdroje, nelze prakticky ve správním řízení prokázat, že se fyzická osoba skutečně dopustila přestupku.

Obtěžování Zápachem

Obtěžování zápachem je v mnoha obcích velmi častým problémem. Problematiku obtěžování zápachem v rámci veřejného práva (práva správního a práva životního prostředí) upravuje taktéž zákon o ochraně ovzduší a podrobnosti uvádí vyhláška č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování.

Překročení přípustné míry se posuzuje na základě písemné stížnosti osob bydlících nebo pracujících v oblasti, ve které k obtěžování zápachem dochází. Vyhláška zavádí fikci překročení přípustné míry obtěžování zápachem. Ta je překročena vždy, když si na obtěžování zápachem stěžuje více než 20 osob a alespoň u jednoho z provozovatelů stacionárních zdrojů se prokáže porušení povinnosti podle zákona, které překročení přípustné míry obtěžování zápachem způsobilo.

Správné Topení a Výběr Paliva

Dodržením zásad správného vytápění je možné dosáhnout výrazného snížení emisí znečišťujících látek z lokálních topenišť. V kotli či kamnech je nutné používat pouze takové palivo, které určil výrobce zdroje (kotle, kamen, krbu) a se kterým byl zdroj testován při uvádění na trh. Mezi nejčastější chyby ve výběru paliva patří spalování hnědého uhlí v litinových kotlích, které byly konstruovány pro černé uhlí nebo jen koks, případně nedodržení předepsaného maximálního obsahu vody v palivovém dřevě, nebo použití uhlí jiné zrnitosti nebo dokonce uhelných sort, jejichž spalování je zákonem zakázáno (hnědé energetické uhlí, lignit, proplástky a uhelné kaly).

Spalování odpadu vede zpravidla jen k malé finanční úspoře, ale kromě toho, že se jedná o porušení zákona o ochraně ovzduší pod pokutou, je to především velmi nezodpovědné chování. Při spalování odpadu mohou vznikat a do ovzduší unikat nebezpečné látky, současně je obtížné zachovat správný průběh procesu hoření, může docházet k nedokonalému hoření, které způsobí zanášení spalinových cest.

Zákaz Starých Kotlů

Dle § 17 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně ovzduší, byl stanoven zákaz provozovat spalovací stacionární zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně, které slouží jako zdroje tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění a které nejsou navrženy rovněž pro přímé vytápění místa instalace, v souladu s minimálními požadavky uvedenými v příloze č. 11 k zákonu. Požadavky přílohy č. 11 neplní staré kotle na pevná paliva, které jsou zařazeny do nižší než 3. třídy (dle ČSN EN 303-5).

Novelou zákona o ochraně ovzduší (142/2022 Sb.) došlo k úpravě a posunu termínu zákazu provozu nevyhovujících kotlů. Pokud je spalovací stacionární zdroj, kterého se zákaz týkal (tedy kotel na pevná paliva) provozován v rodinném domě, bytovém domě nebo stavbě pro rodinnou rekreaci, byl provozovatel povinen jej provozovat v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm. g) nejpozději 31. srpna 2024. Na kotle umístěné v jiných objektech, než v rodinném domě, bytovém nebo stavbě pro rodinnou rekreaci, se pak vztahuje původní požadavek na soulad s požadavky přílohy č. 11 nejpozději k 1. 9. 2022.

Pokud kotel nesplňuje alespoň třetí třídu dle výše uvedené normy, není možné jej již provozovat. V současnosti je možné čerpat na výměnu nevyhovujících kotlů dotační podporu z programů Nová zelená úsporám a Nová zelená úsporám Light.

tags: #malé #zdroje #vytápění #znečištění #ovzduší

Oblíbené příspěvky:

• Monitoring kontaminace Zásmuky
• Budoucnost energetiky ČR: Rovenský a Greenpeace
• Původ slova příroda
• Druhy krevetek odolné znečištění
• Recenze malých odpadkových košů