Jako reakci na klimatickou nouzi přijímají města po celém světě ambiciózní opatření na snížení emisí a snaží se zvýšit svou klimatickou odolnost. Jejich cílem je ochrana obyvatel a infrastruktury před současným a budoucím extrémním počasím. Zároveň se předpokládá, že klimatická krize jen tak neskončí a extrémní počasí bude jevem stále častějším. Proto je zásadní, aby investice, které mají města přivést k uhlíkové neutralitě, s extrémním klimatem počítaly.
Každé větší město se potýká s celou řadou problémů způsobených změnami klimatu. Projevy jsou různorodé - může jít o zničující vedro, dlouhá období sucha, nedostatečné zasakování srážek nebo povodně. Pro Prahu, stejně jako jiná velká města, je typickým jevem tzv. tepelný ostrov. Ten je způsobený příliš hustou zástavbou, užíváním nevhodných materiálů na fasády domů, na silnice i chodníky. Jinou příčinou je rozsáhlé kácení dřevin a zcela nedostatečná péče o stromy, které v městském prostředí žijí za mnohem těžších podmínek než v přírodě. Přitom právě stromy mají pro zlepšení života ve městě nezastupitelný význam. Dokáží čistit vzduch a navíc, pokud jsou správně vysazeny a pokud se o ně řádně pečuje, dokáží výrazně snižovat teplotu ve svém okolí.
Musíme se především snažit, aby ke klimatickým změnám nedocházelo. Pokud už ale Prahu sužují vlny veder, statisíce obyvatel se musejí vyrovnat se životem v přehřátém betonovém prostředí a dochází k neustálému plýtvání s vodou i energiemi, musíme učinit konkrétní opatření, aby bylo možné ve velkoměstě žít kvalitně. Opatření, která by ke zlepšení měla vést, se nazývají adaptační opatření. Samotná adaptace ovšem nestačí. Ruku v ruce musí jít s de facto mnohem důležitějším procesem. Projevům klimatické změny je třeba předcházet omezováním a utlumováním jejich příčin. Mezi ně patří zejména produkce skleníkových plynů. Tomuto procesu se říká mitigace.
Projevy klimatické změny ve městech je třeba urgentně řešit. Nejčastěji se mluví o dvou způsobech - adaptaci a mitigaci. Adaptací se rozumí přizpůsobení a příprava měst i krajiny na extrémy počasí, jako jsou sucho, letní vedra nebo přívalové deště a povodně. Myslet je ale třeba i na zásadní omezení produkce skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek, které přispívají ke změně klimatu.
Praha vypracovala svoji Strategii adaptace na klimatickou změnu, kterou nyní musí implementovat do svých závazných regulativů, jako jsou územní plán a další. Prosazovat cíle vytyčené Strategií adaptace je nyní hlavním úkolem metropole. Mezi konkrétní adaptační opatření může být zahrnuta celá řada kroků - mohou to být opatření přírodní, jako je vytváření zelených střech, ozeleňování fasád, vytváření vodních prvků v parcích, péče o drobné vodní toky, sázení stromořadí a péče o ně, nebo tzv. Nejúčinnějším nástrojem, který má město ve svých rukou, je samozřejmě územní plán.
Čtěte také: Pobyt v přírodě a toaleta
V dnešním světě je třeba opustit myšlenku územního plánu jako dokumentu, který má za cíl řešit jenom architekturu. Územní plán musí umět pracovat také s požadavkem na tvorbu adaptačních opatření. Nyní připravovaný Metropolitní plán má jedinečnou možnost do svého obsahu zařadit požadavky nejen ze Strategického plánu, ale také ze vznikající Adaptační strategie. Je třeba zohlednit fakt, že tepelný ostrov, vedra i problémy se srážkovou vodou se pojí s narůstající výstavbou a mizením volných ploch. Pokud tedy Metropolitní plán stojí na myšlence zahušťování výstavby, musí vždy říct nejen zahušťujme, ale i to, jak bude reagovat na výrazné zvýšení teplot ve městě, sucha a jaká opatření navrhuje ke zmírnění těchto dopadů.
Metropolitní plán by měl říci, jak si představuje udržitelné město. Je to jeho hlavní úkol a povinnost jeho tvůrců. V dnešním světě udržitelnost spočívá ve vytvoření podmínek pro kvalitní život obyvatel města a ve snižování energetické náročnosti budov, zkvalitnění dopravy směrem k udržitelné mobilitě (zejm. s důrazem na pěší a cyklodopravu a městskou hromadnou dopravu) a jiných systémových krocích.
Budování chodecké a cyklistické infrastruktury je klíčové pro snižování efektu klimatické změny. Chůze a cyklistika je alternativou k automobilové dopravě. Je bezemisní a nízkonákladová. Dá se na ní spolehnout, když všechny ostatní formy přepravy selžou. Kvalitní infrastruktura pro bezmotorovou přepravu je cesta, jak se na tyto situace připravit. Měla by ale počítat se stále se zvyšující teplotou a nabízet zeleň a stín, a to jak u stávající, tak u plánované infrastruktury. Tak bude moci konkurovat zvýšenému používání klimatizovaných aut. Zlepšování a zahušťování sítě chodecké a cyklistické infrastruktury je cestou, jak lidem umožnit přepravu bezemisní, zdravou a bezpečnou mobilitu i během klima krize.
Aby města lépe porozuměla interakcím a vzájemnému provázání spojenému s adaptací na a snižování efektů klimatické změny, představila C40 nástroj nazvaný AMIA. Navrhla jej tak, aby pomohl expertům na urbanismus a městské plánování zmapovat potenciál infrastruktury, riziko špatných investic a široké možnosti nejrůznějších opatření. Zahrnuje také 60 případových studií a příkladů iniciativ v různých městech.
Města patří mezi největší producenty emisí skleníkových plynů. Vyprodukují kolem 75 % světového objemu, což se s rostoucí urbanizací (stěhováním lidí do měst) bude ještě zhoršovat. Některé z emisních zdrojů jsou nám patrné na první pohled. Zejména velká města jsou zahlcena přebujelou dopravou, která má z lokálního hlediska významný vliv na místní klimatické podmínky.
Čtěte také: Klimatické podmínky
Řada měst již přistoupila na proces razantního omezování automobilové dopravy - např. zpoplatněním vjezdu do centra anebo nastavením přísnějších parkovacích poplatků, naopak výrazně podpořila hromadnou dopravu a proces jejího přechodu na zelenější energie. Pomoci může i způsob plánování - z hlediska udržitelnosti měst nemá smysl investovat do nových obřích infrastrukturních staveb, ale naopak podporovat tzv. “město krátkých vzdáleností”, decentralizovat v lokalitách služby a umožnit tak zajištění potřeb obyvatel bez toho, aby k tomu nezbytně potřebovali osobní automobil.
Jiné oblasti městské mitigace nám možná tak jasné být nemusí. Zejména jde o energetickou bilanci budov. To, jakou energii využíváme ke svícení, topení, nebo vaření, i jaká je energetická efektivita domů, kde bydlíme či pracujeme, má zcela zásadní vliv na naši ekologickou stopu. Na jedné straně mitigace začíná v energetické politice státu. V případě Česka jsme stále závislí na špinavé energii z uhlí, kterou je třeba co nejrychleji nahradit udržitelnými zdroji. Na druhé straně je třeba zlepšovat energetické vlastnosti budov, např. investicemi do izolací, podporou zelené energie, využívat nové technologie v oblasti vytápění a cirkulace vzduchu apod. Budovy mohou samy přispívat do energetické sítě či využívat vlastní energii např. umisťováním solárních panelů nebo pomoci šetřit vodou sběrem dešťové a šedé vody.
V následujících dekádách budou města stát před dvěma důležitými výzvami. Na jedné straně se potýkají se stále vzrůstající nerovností mezi svými obyvateli, na té druhé je budou čím dál víc trápit dopady klimatické krize. Extrémní vedra působí nejhůře právě na nejzranitelnější. Ať už se jedná o lidi s různými zdravotními potížemi, seniory, děti, lidi žijící v nevyhovujících podmínkách, sociální izolaci nebo ty, kteří nemají střechu nad hlavou. Boj za klimatickou spravedlnost je bojem za sociální spravedlnost, včetně práva na město, které se nejhmatatelněji zhmotňuje v právu na bydlení.
Odpovědností měst však není jenom zmírňovat dopady klimatické krize. Mají rovněž velký potenciál tuto klimatickou krizi zpomalovat. Jelikož vyprodukují většinu emisí oxidu uhličitého, mohou z lokálních pozic ovlivňovat scénáře budoucího oteplování. Nesou s sebou navíc vůči zbytku krajiny dluh: spotřebovávají obrovské množství energie, která se vyrábí v periferních oblastech republiky, postižených chudobou a zdevastovanou krajinou z těžby uhlí. Je do velké míry také na nich, aby se od využívání takovéto energie odklonily, začaly postupně přecházet na obnovitelné zdroje energie a snažily se též co nejvíce energie šetřit.
I když se zdá, že klimatické změny jsou příliš velkým problémem na to, abychom je mohli ovlivnit jako jednotlivci, není to pravda.
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
Výsadba stromů: Zasaďte strom na své zahradě nebo se zapojte do komunitních projektů výsadby. Zvířata jsou na nás zcela závislá, i na našem chování. My jsme ti, kdo mohou něco změnit. Ať už je to výběr ekologických produktů, omezení odpadu nebo podpora projektů na ochranu přírody, každý krok se počítá.
Podle nejnovější studie, vedené vědci z Oxfordské univerzity, může rozvoj cyklistiky (včetně e-cyklistiky) a pěší dopravy pomoci zmírnit klimatickou krizi - a to i v případě, že auto nahradíte aktivní dopravou pouze na jeden den v týdnu. Studie průběžně sledovala víc než dva tisíce osob žijících ve městech. Jak bylo zjištěno, přesun z auta na jízdní kolo pouze na jednu cestu během dne dokáže snížit uhlíkovou stopu dané osoby o cca půl tuny ročně.
tags: #chozeni #pesky #dopad #klimaticke #zmeny