Chráněné oblasti s prvky neživé přírody v České republice

Maloplošná zvláště chráněná území jsou určena k ochraně ekosystémů, nalezišť druhů a fenoménů neživé přírody. Zároveň slouží k vědeckým, výchovným a v určité míře i rekreačním účelům.

V České republice jsou dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ):

• Velkoplošná zvláště chráněná území
• Maloplošná zvláště chráněná území

Se vstupem do Evropské unie vyvstala povinnost vymezení soustavy chráněných území Natura 2000. Do velkoplošných zvláště chráněných území spadají dvě kategorie, do maloplošných čtyři a do soustavy Natura 2000 dvě kategorie chráněných území.

Maloplošná zvláště chráněná území se vyhlašují právním předpisem (vyhláška, nařízení, atp.), ten vydává příslušný orgán ochrany přírody. V České republice je několik takových subjektů, které mají kompetenci tato území vyhlašovat, spravovat a pečovat o ně. AOPK ČR celkem pečuje o necelou třetinu všech maloplošných zvláště chráněných území v České republice.

Zatímco přírodní rezervace jsou určeny přednostně k ochraně ekosystémů, přírodní památky zajišťují spíše ochranu geologických a geomorfologických fenoménů a také nalezišť nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů. Kategorie NPR a NPP jsou určeny pro území s národním či mezinárodním významem, kategorie PR a PP pro území s významem regionálním.

Čtěte také: Ochrana orchidejí v ČR

V České republice byly doposud vyhlášeny čtyři národní parky (NP):

• Krkonošský národní park
• NP Šumava
• NP Podyjí
• NP České Švýcarsko

V Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR vykonáváme státní správu a pečujeme o ostatní chráněné krajinné oblasti, kterých je 25. Informace k nim můžete najít na stránce Poznávám přírodu.

Územní ochrana je zakotvena v zákoně o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.) a jeho prováděcích vyhláškách (395/1992 Sb. a 45/2018 Sb). Pro chráněná území platí podle zákona o ochraně přírody a krajiny některá omezení v závislosti na jejich kategorii a pro národní parky a chráněné krajinné oblasti i v závislosti na jejich zonaci.

V národních parcích se chrání rozsáhlé plochy zachovalé přírody, významnou roli hraje ochrana přírodních procesů. Větší sídla proto nebývají součástí území národního parku. Kategorie CHKO chrání krajinu, která je zčásti přírodního a zčásti kulturního charakteru. Předmětem ochrany některých CHKO tak je třeba i lidová architektura typická pro danou oblast (např. CHKO Lužické hory) nebo rybniční soustava (např. CHKO Třeboňsko). Vstup veřejnosti v CHKO není omezen, ale například táboření je možné pouze na vyhrazených místech. Nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v ČR je CHKO Český ráj z roku 1955.

S ohledem na různorodost území a specifické potřeby jejich ochrany umožňuje zákon orgánu vyhlašujícímu zvláště chráněné území stanovit při jeho vyhlašování další, tzv. bližší ochranné podmínky. Výjimky ze zákazů je možné povolit pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody nebo v zájmu ochrany přírody, nebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území. Rozhodnutí o povolení výjimky obsahuje podmínky, za nichž je předmětnou činnost možné uskutečnit a důvody k tomu vedoucí.

Čtěte také: Stanoviště rostliny

Pro zabezpečení zvláště chráněných území (s výjimkou CHKO) před rušivými vlivy z okolí slouží ochranné pásmo (viz § 37 zákona). Pokud se ochranné pásmo vyhlašuje, děje se tak zpravidla současně s vyhlášením území za zvláště chráněné. Pokud se ochranné pásmo nevyhlásí, vzniká tzv. ze zákona a tvoří ho území do vzdálenosti 50 m od zvláště chráněného území. V takovém pásmu jsou na souhlas orgánu ochrany přírody vázány pouze některé činnosti vymezené příslušný paragrafem zákona o ochraně přírody a krajiny.

K označení zvláště chráněných území v terénu se podle vyhlášky č. 45/2018 Sb. používá pruhové značení hranic na sloupcích či hraničních stromech u NPR, NPP, PR, PP a I. zóny NP - jedná se o dva červené pruhy 5 cm široké a oddělené 5 cm širokou mezerou.

Přehled zvláště chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 v ČR i detailní právní, správní a odborné informace o jednotlivých územích určené zejména pro pr...

Národní park Křivoklátsko

Křivoklátsko představuje geologicky velmi pestré území s unikátním a také největším vnitrozemským zachovaným lesním komplexem s vysokou druhovou, biotopovou i krajinnou diverzitou. Lesnatost navrhovaného národního parku dosahuje 97 %. Mezi nejvýznamnější přírodní hodnoty území patří ve střední Evropě jedinečně vyvinutý a zachovaný říční fenomén s jeho rozmanitými projevy, který má velký prostorový přesah do navazující členité kopcovité krajiny s hlubokými údolími potoků. Mimořádně hodnotný biotop představuje „mezický klimax“ nižších poloh s oky primárního skalního bezlesí, tzv. pleší.

Křivoklátská pahorkatina byla od přelomu prvního tisíciletí výsadním lovištěm českých knížat a králů a i v dobách, kdy byla většina území v zástavě či v majetku různých šlechtických rodů, bylo využívání lesů značně regulováno. Od konce 19. století upozorňují přírodovědci na význam Křivoklátska a potřebu jeho ochrany. Prvním chráněným územím se stala rezervace „Týřovské tisy na Zadním vrchu“ (dohodnuta v roce 1926; Klika 1946, publikována v tzv. silvestrovském výnosu v roce 1933), později spolu s rezervací Oupoř spojená do současné NPR Týřov. Postupně jsou v oblasti zřizována další maloplošná zvláště chráněná území. Prvním výsledkem úsilí o velkoplošnou ochranu Křivoklátska bylo vyhlášení biosférické rezervace MaB UNESCO (1977). Až v roce 1978 Ministerstvo kultury vyhlásilo CHKO Křivoklátsko.

Čtěte také: Legislativa ochrany přírody

V první polovině 90. let se objevují návrhy na vyhlášení centrální části Křivoklátska národním parkem. Poprvé je prověření tohoto záměru uvedeno ve Státním programu ochrany přírody a krajiny, schváleného vládou ČR v roce 1998 (úkol je zopakován i v aktualizaci Státního programu z roku 2009). Od roku 1999 začíná státní ochrana přírody pracovat na přípravě parku v různých variantách vymezení. Jednotlivé kroky příprav podrobně popisují Hůla, Hošek (2011). V roce 2011 byl kompletní návrh odborně oponován a projednán se samosprávou, která vyjádřila souhlas. Navrhovaný park zaujímá plochu přibližně 102 km2 (blíže viz tabulka 1).

Chráněná krajinná oblast Krušné hory

Krušné hory jsou v České republice jediným pohořím, které není chráněné jako celek. Přitom se zde nachází tzv. vysoko položené plošiny, které jsou vzácné i ve zbytku Evropy. Unikátní jsou hlavně velkým zastoupením přírodě blízkých ekosystémů.

Krušné hory vznikly kadomským vrásněním koncem starohor a počátkem prvohor. Pohoří se táhne v délce 130 km od Plesné až k Tisé na Děčínsku, nejvyšší horou je Klínovec. Příroda Krušných hor je mimořádně pestrá, zajímavá a cenná. Ta nejcennější místa jsou již chráněna.

CHKO vznikají z iniciativy Ministerstva životního prostředí. Agentura ochrany přírody a krajiny podle jeho zadání vypracuje podklady o podobě zamýšlené chráněné oblasti. Záměr poté projednává s příslušnými obcemi a kraji a také s vlastníky nemovitostí dotčených záměrem.

Cílem vyhlášení CHKO Krušné hory je podle ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny, RNDr. Františka Pelce, ochrana krajiny jako celku. Budoucí chráněná krajinná oblast Krušné hory by mohla sahat od Ústecka po Sokolovsko. Podle návrhu se celá oblast rozdělí do čtyř zón, přičemž v první, nejpřísnější, jsou bučiny a rašeliniště. Do druhé zóny budou spadat hospodářsky extenzivněji využívané lesní porosty zpravidla nemonokulturního charakteru. Ve třetí zóně budou lesní společenstva s významně změněnou druhovou skladbou a jednoduchou prostorovou výstavbou ve velké míře monokulturního charakteru. Ve čtvrté zóně bude souvisle zastavěná a zastavitelná území obcí se soustředěnou zástavbou (sídelní útvary), případně soustředěná rekreační zástavba nebo samostatné průmyslové areály.

K záměru vytvoření CHKO Krušného hory se Karlovarský kraj přihlásil před dvěma lety, Ústecký o něco později. Na podporu vyšší ochrany Krušných hor vznikla i petice, kterou podepsalo skoro 6 000 lidí. Přesto s myšlenkou vzniku CHKO nejsou všichni ztotožněni.

Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030

Česká republika by stejně jako ostatní státy EU měla do konce roku přijít s konkrétním návrhem na zvýšení rozlohy a intenzity ochrany a péče o chráněná území. Vyplývá to ze Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030 (dále jen Strategie), která účinně spravovaná chráněná území považuje za jeden z klíčových nástrojů k zastavení úbytku biodiverzity a počítá mimo jiné s ochranou 30 % rozlohy pevniny, z toho jedné třetiny přísně. Příspěvky jednotlivých členských států by měly přihlížet k odlišným podmínkám a odrážet jejich skutečný význam pro ochranu biodiverzity. Co můžeme reálně v daném časovém horizontu nabídnout my? To je stále předmětem odborné diskuse.

Navyšování rozlohy územní ochrany přírody je jedním z dílčích elementů Green Deal, tedy souboru strategických iniciativ Evropské komise, jehož základním cílem je dosažení uhlíkové neutrality EU v roce 2050.

Aby členské státy při definování svých závazků postupovaly jednotně, zveřejnila Evropská komise v lednu 2022 pokyny (EK 2022), které shrnují kritéria a metodiku výběru chráněných území, jež mají přispět k plnění výše uvedených cílů. Obsah těchto pokynů je výsledkem relativně dlouhých jednání a čtyř kol písemných konzultací se zástupci členských států v rámci pracovní skupiny Nature Directives Expert Group - NADEG.

Z hlediska definic důležitých pro cíl 30 % stojí za pozornost, že tento cíl nemusí být naplněn pouze chráněnými územími v obvyklém slova smyslu, ale i prostřednictvím tzv. jiných účinných územních ochranných opatření (dále jen OECM; Other effective area-based conservation meassures).

Dle aktuálních údajů je v ČR formou chráněných území - ve smyslu zvláště chráněných území, smluvně chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 - po odečtení vzájemných překryvů chráněno 1 725 672 ha, tedy 21,88 % plochy státu.

Jelikož Strategie také velmi akcentuje význam ekologických koridorů a vytvoření skutečně soudržné transevropské přírodní sítě, hledisko zvýšení nedostatečné konektivity stávajících území by mělo hrát podstatnou roli.

Natura 2000 - vymezování soustavy Natura 2000 má pevně daný základ v právu EU a její vymezování je legislativní povinností, nikoli dobrovolným, chceme-li strategickým závazkem. Tento proces je v ČR prakticky završen. V roce 2023 se předpokládá vydání nařízení vlády, kterým budou zohledněny poslední dosud nevypořádané požadavky Evropské komise z hlediska dostatečnosti soustavy pro ochranu cílových druhů a stanovišť na našem území. Tato novela bude mimo jiné řešit zpřesnění hranic stávajících území a k novému vyhlášení či významnějšímu rozšíření je navrženo sedm evropsky významných lokalit (Strážkovice, Milešov pod Milešovkou-kostel, Lichkov, Paseky, Nové Pole, Kozlov-Tábor a Východní Krušnohoří). V pokročilém stadiu příprav je také návrh na vyhlášení ptačí oblasti Západní Krušné hory, která by měla sloužit především k ochraně jedné z posledních populací tetřívka obecného v ČR.

Velkoplošná zvláště chráněná území - uvažovat o vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí a národních parků je v tomto kontextu zcela jistě více než namístě. Identifikace vhodných lokalit z odborných hledisek v minulosti několikrát proběhla (Pešout 2015). Samotný proces vyhlášení velkoplošných chráněných území je obvykle dlouhodobý, vyžadující úzkou spolupráci s místními samosprávami a širokým spektrem dotčených subjektů. Z hlediska pokročilosti prací jsou nyní nejdále přípravy podkladů pro zahájení projednávání národního parku Křivoklátsko, chráněné krajinné oblasti Soutok Moravy a Dyje a chráněné krajinné oblasti Krušné hory.

Maloplošná zvláště chráněná území - soustava MZCHÚ v ČR je co do počtu rozsáhlá, problémem je však často velmi malá rozloha jednotlivých území (v ČR máme neuvěřitelných 2649 MZCHÚ o průměrné rozloze 43,8 ha, ovšem celá polovina z tohoto počtu lokalit je menší než 9 hektarů). Právě v tomto kontextu je důraz kladený na konektivitu soustavy zvláště důležitý. Vyhlašování nových MZCHÚ společně s rozšiřováním stávajících zůstane i nadále významným nástrojem ochrany přírody pro zachování nejcennějších lokalit. Mezi územími národního významu, jejichž návrhy jsou již nyní v procesu vyhlášení, lze jmenovat např. NPR Lanžhotské pralesy, NPP Soutok, NPR Obírka - Peklo či NPP Zlatý potok. Pro řadu dalších jsou připravovány podklady nebo jsou vedena jednání na různých úrovních, jmenujme například uvažovanou národní kategorii na části lomu ČSA, NPP Tok, NPP Jordán, NPR Bečva a další.

Významné krajinné prvky - možná poněkud opomíjený, ale legislativně relativně silný nástroj ochrany území. Registrované VKP jsou ze své podstaty lokality často naplňující definici OECM, které navíc vyhovují i kritériím pro zahrnutí do cíle 30 % - existuje u nich vyhlašovací dokument, jenž definuje přírodní hodnoty a cíle ochrany, zákonem je určen subjekt zodpovědný za jejich správu, který také dle svých finančních možností zajišťuje péči. Cílený monitoring biodiverzity ve většině z nich však neprobíhá, nicméně cenná data o vývoji ekosystémů v čase může poskytnout pravidelné mapování biotopů.

Územní systém ekologické stability - i tyto prvky (zejména biocentra patrně všech úrovní) mají potenciál pro zařazení mezi OECM, směřující do určité míry k zajištění konektivity soustavy chráněných území (viz též Pešout a Hošek 2012). Částečně se překrývají s VKP ze zákona (zejm.

Dalším prvkem územní ochrany, který významně přispívá k ochraně biodiverzity a který stojí za pozornost, jsou soukromá chráněná území. Pojem není v české legislativě ukotven a explicitně s ním nepočítá ani Strategie, nicméně pravděpodobně lze i tato území zahrnout mezi OECM, která naplňují kritéria pro cíl 30 %. Spadají sem například ptačí parky budované Českou společností ornitologickou nebo lokality vykupované a spravované pozemkovými spolky (Pešout 2015).

Ačkoli by se mohlo zdát, že ve Strategii je akcentována přísná ochrana výhradně ve smyslu ochrany přírodních procesů a minimalizace lidských vlivů, v pokynech Evropské komise je nakonec s cílenými zásahy pro podporu biodiverzity počítáno - podrobněji viz box 2. Je to výsledkem diskusí se členskými státy v rámci NADEG, kde právě vymezení přísné ochrany a v jejím kontextu role péče o území a přípustných antropogenních aktivit (výkon práva myslivosti, hospodaření v lesích apod.) nakonec vykrystalizovalo jako zásadní téma. Ve výsledku je definice rozvolněna oproti původnímu návrhu a připouští určitý rozsah intervencí, které ale musí být slučitelné s cíli ochrany daného území, resp. jsou nezbytné pro jeho obnovu.

tags: #chráněné #oblasti #s #prvky #neživé #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Je výrobní stroj nebezpečný odpad?
• Environmentální dopady suburbanizace
• Biotopy v Česku
• Skládka Nasavrky: Prodloužení životnosti
• Jak správně zlikvidovat lednici?