Emise prachu z cihelen: Dopady na životní prostředí a lidské zdraví

Vyhláška Ministerstva životního prostředí stanovuje podmínky a požadavky pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle zákona o ochraně ovzduší a seznam metod a postupů.

Legislativa a emisní limity

Vyhláška č. ze dne 23. Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 55 odst. 2 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 92/2004 Sb., zákona č. 695/2004 Sb., zákona č. 385/2005 Sb., zákona č. 212/2006 Sb., zákona č. 180/2007 Sb., zákona č. 25/2008 Sb. a zákona č. 483/2008 Sb., (dále jen „zákon“) k provedení § 5 odst. 12, § 9 odst. 10, § 11 odst. 4, § 15 odst. 22 a § 17 odst. f) podmínky a požadavky pro vydání rozhodnutí o autorizaci podle zákona a seznam metod a postupů, u kterých je podle § 15 odst. 3 písm. (2) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22.

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky a jejich stanovené skupiny jsou uvedeny v příloze č. 1.

Měření emisí znečišťujících látek se provádí v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů.

Emise se stanovují výpočtem v případech uvedených v § 4 odst. b) jako součin emisního faktoru uvedeného pro odpovídající skupinu zdrojů v příloze č.

Čtěte také: Možnosti využití cihelného odpadu

Měření a hodnocení emisí

(2) Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst. (3) Minimální doba jednorázového měření podle § 5 odst.

(7) Na zdrojích vybavených látkovým filtrem pro omezování znečišťování ovzduší s výstupní koncentrací tuhých znečišťujících látek nižší než 50 mg.m-3 za provozních stavových podmínek a s emisním limitem stanoveným pro tuhé znečišťující látky se provádí tři jednotlivá měření koncentrace tuhých znečišťujících látek.

(1) Výsledky jednorázového měření se zpracují tak, aby je bylo možno porovnat s emisními limity. Emisní limit se považuje za dodržený, pokud průměr jednotlivých měření koncentrace znečišťující látky za celé jednorázové měření vypočítaný podle odstavců 3 až 5 je menší nebo roven hodnotě emisního limitu a současně každá hodnota koncentrace znečišťující látky zjištěná jednotlivým měřením je menší než 120 % emisního limitu.

(3) Vyhodnocení jednorázového měření obsahuje údaj o hmotnostní koncentraci znečišťující látky, jejím hmotnostním toku a měrné výrobní emisi a podmínky jejich platnosti pro jednotlivé měřené zařízení nebo technologický proces.

(6) Jednorázové měření emisí oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku provedené přístroji s elektrochemickými články na spalovacích zdrojích podle § 6 odst.

Čtěte také: Nejlepší stromy pro zachycování prachu

(3) U zvláště velkých spalovacích zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším se zjišťují kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, oxidu siřičitého, oxidů dusíku vyjádřeného jako oxid dusičitý a oxidu uhelnatého, a to bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2.

(4) Metody měření a technické požadavky pro kontinuální měření upravují určené technické normy4). Technické požadavky vztahující se k použité metodě musí splňovat i přístroje pro měření stavových, srovnávacích a vztažných veličin.

(6) Správnost údajů kontinuálního měření ověřuje jednorázovým měřením autorizovaná osoba podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona nejméně jednou za rok a dále při každém významném zásahu do emisního měřicího systému nebo technologického procesu nebo významné změně zpracovávaných surovin nebo spalovaného paliva, a to do 3 měsíců od vzniku některé z uvedených změn. Přípustná tolerance pro ověření správnosti údajů kontinuálního měření je 10 % z hodnoty emisního limitu měřené znečišťující látky, pokud jiný právní předpis nebo orgán ochrany ovzduší nestanoví jinak.

(2) Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 jsou kdykoliv přístupné příslušným orgánům ochrany ovzduší, výstupy z nich se zpracovávají denně. V poslední den kalendářního roku se zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který je uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a jsou vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm. d) pro zvláště velké spalovací zdroje žádná z měsíčních středních hodnot nepřesáhne emisní limit a pro oxid siřičitý a tuhé znečišťující látky 97 % a pro oxidy dusíku 95 % všech 48hodinových středních hodnot nepřesáhne 110 % emisního limitu; 48hodinovou střední hodnotou se rozumí aritmetický průměr dvou platných po sobě jdoucích denních středních hodnot; pro výpočet 48hodinové střední hodnoty se použijí denní střední hodnoty počínaje 1. lednem a konče 31.

(4) Při hodnocení dodržení emisního limitu se nepřihlíží k výpadkům kontinuálního měření, nepřekročí-li 5 % celkové provozní doby zdroje v kalendářním roce. Pokud výpadek kontinuálního měření emisí překročí 10 dní v kalendářním roce, musí provozovatel spalovacího zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším bez zbytečného odkladu oznámit inspekci způsob zajištění spolehlivosti a řádné funkce kontinuálního měřicího systému. Neplatným dnem z hlediska měření se rozumí den, ve kterém jsou více než 3 průměrné hodinové hodnoty z důvodů poruchy nebo údržby systému kontinuálního měření neplatné.

Čtěte také: Druhy znečištění ovzduší

(5) Do hodnot rozhodných pro posouzení dodržení emisního limitu se nezahrnují údaje zjištěné v době uvádění zdroje do provozu, v době jeho odstavování z provozu nebo při odstraňování jeho poruchy, popřípadě havárie. Délka přípustné doby trvání těchto stavů musí být uvedena v provozním řádu.

(7) Roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek se na základě výsledků kontinuálního měření stanoví jako součet součinů výsledných hodnot podle odstavce 1 písm. c) a odstavce 6 písm.

Specifické emise

(2) Odběr vzorku pro stanovení počtu vláken azbestu se provádí z proudící vzdušiny prosáváním izokineticky odebrané vzdušiny přes filtrační materiál.

• b) emise polychlorovaných dibenzodioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů v rozsahu podle přílohy č. 1 k této vyhlášce; množství se stanoví jako součet ekvivalentních množství toxických kongenerů vypočtených jako součin stanovené koncentrace individuálního toxického kongeneru a příslušného koeficientu ekvivalentu toxicity podle přílohy č.
• c) emise polychlorovaných bifenylů, a to individuální kongenery v rozsahu přílohy č.

(3) U zdrojů pro výrobu vápna, cementu a zpracování magnezitu se provádí kontinuální měření nebo jednorázové měření, aniž by tím bylo dotčeno ustanovení odstavce 1 písm.

Monitorování a evidence

(1) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů vedou průběžně evidenci o provozu zdrojů, a to včetně dokladů umožňujících prokázat správnost těchto údajů. V provozní evidenci se zaznamenávají stálé a proměnné údaje podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.

(2) Provozovatelé zvláště velkých, velkých a středních zdrojů zpracovávají souhrnnou provozní evidenci a předávají ji za uplynulý kalendářní rok příslušným orgánům ochrany ovzduší prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí10). Seznam údajů souhrnné provozní evidence je uveden v bodech 1. až 5. přílohy č.

Provozovatelé zdrojů podle § 11 odst. 2 zákona zpracovávají provozní řád v rozsahu uvedeném v příloze č. 1.

Kvalita ovzduší v Jihomoravském kraji

V Jihomoravském kraji je provozováno celkem 20 stanic imisního monitoringu, které dodávají data do Státní sítě imisního monitoringu zabezpečované ČHMÚ. V rámci města Brna provozuje magistrát na své náklady celkem 5 stanic (a jeden mobilní měřicí vůz) a celkově je v rámci Brna provozován nadstandardní počet 12 stanic.

Dlouhodobý vývoj kvality ovzduší v Jihomoravském kraji vykazuje v posledních letech zlepšení, zejména u koncentrací polétavého prachu, které postupně klesají. Nicméně, v průběhu uplynulých let byl největší pokles zaznamenán spíše na dopravních stanicích umístěných u významných dopravních komunikací.

Ve venkovském prostoru narůstají emise z lokálního vytápění pevnými palivy, které je největším zdrojem znečištění. Vzhledem k dostupnosti levného palivového dřeva pozorujeme nárůst spalování tohoto paliva, které je spojeno s významnými emisemi prachových částic, polyaromatických uhlovodíků i těžkých kovů.

Druhým faktorem, který má významný vliv na kvalitu ovzduší je sucho a s tím spojená větrná eroze půd a celková prašnost z povrchů. Půdy jižní Moravy jsou z pedologického pohledu obecně velmi náchylné na účinky větru.

Silniční doprava je největším zdrojem oxidů dusíku ze spalování pohonných hmot. V případě prachových částic ze silniční dopravy je největší množství těchto částic produkováno mechanickým pohybem vozidla a jeho součástí. Právě otěry pneumatik, abraze vozovky, otěry brzdového a spojkového obložení jsou největším primárním zdrojem prachových částic z dopravy. Proto jsou právě neplynulé stavy dopravy spojené s častým bržděním a akcelerací těmi nejhoršími stavy dopravy s výrazným nárůstem koncentrací polétavého prachu.

Z hlediska polétavého prachu o velikosti 10 µm a 2,5 µm jsou na tom obecně moravské kraje hůř než zbytek republiky. Jak ukazují poslední analýzy, tak na koncentracích těchto částic v ovzduší se z 30-50 % podílí dálkový přenos zejména z Polska a díky vhodné konfiguraci terénu dochází k přenosu tohoto znečištění na velké vzdálenosti.

Na prvním místě z hlediska podílu na celkových emisí základních znečišťujících látek jsou celorepublikově lokální topeniště v domácnostech a na dalších místech pak silniční doprava a stacionární zdroje. U silniční dopravy je zásadní podíl resuspenze, tedy znovu zvířeného prachu druhotně pohybem vozidla.

Město Brno má velkou výhodu v tom, že na vytápění je masivně využívám zemní plyn, a to prostřednictvím tepláren nebo pak přímo v rodinných domech.

Lokální topeniště, tedy spalování pevných paliv v domácnostech je skutečně největším zdrojem části, polyaromatických uhlovodíků a některých těžkých kovů. Po roce 2000, kdy došlo k nárůstu zdanění tohoto paliva bylo znát, že obyvatelé omezují jeho spotřebu.

Opatření ke zlepšení kvality ovzduší

Od roku 2002 máme nový zákon o ochraně ovzduší, který jednak zpřísnil požadavky na spalovací zdroje a jejich emisní parametry a současně postupně zakazuje prodávat spalovací zařízení starší koncepce. Stěžejní bude datum 01.09.2022, od kdy bude zakázáno provozovat kotel I. a II. emisní třídy, tedy teplovodní kotle na pevná paliva s ručním přikládání pevného paliva, bez spalinového ventilátoru a elektronické regulace, které byly vyroben před rokem 2008.

V Jihomoravském kraji v tuto chvíli stále ještě je možnost požádat o kotlíkovou dotaci, tedy o příspěvek až 127.500,- Kč na výměnu právě takového starého nevyhovujícího kotle na pevná paliva s ručním přikládáním.

Zcela zásadní význam pro zlepšení kvality ovzduší bude mít dobudování páteřní silniční a železniční sítě na území Jihomoravského kraje.

Jihomoravský kraj má nejlepší a nejlépe fungující systém integrované dopravy, jehož páteř tvoří železnice. Fungující veřejná doprava má velký potenciál pro snížení množství individuální automobilové přepravy.

Obecné emisní limity pro vybrané znečišťující látky

Níže uvedené prvky resp. látky nesmí, a to i v případě přítomnosti více prvků resp.

tags: #cihelny #emise #prachu

Oblíbené příspěvky:

• Praktické odpadkové koše na zeď
• Odpad v kuchyni: délka a normy
• Technika v Brně
• Jak pěstovat fazole
• Více o ohrožení pcháče šedého