Čím je charakteristický podzim v přírodě

Podzim je obdobím změn, zklidnění a přírodních divů. Když léto pomalu ustupuje a krajinu zahaluje měděný závoj padajícího listí, přichází čas, kdy naše domovy volají po útulnosti, teple a kouzlu podzimu. S podzimní rovnodenností definitivně končí léto. Od této doby jsou dny kratší, noci delší.

Podzimní proměny v přírodě

Pravděpodobně nejvíce patrným znakem podzimu je jeho barevnost. Listy opadavých dřevin nabývají různých odstínů žluté, oranžové, červené a hnědé. Postupně je pak stromy shazují. Z biologického hlediska způsobuje tento jev konkrétně rozpad chlorofylu. Dny se pomalu krátí. Typické je také snižování venkovních teplot. Dny se zkracují. Subjektivně je nám chladněji, venku také častěji prší. Všímáme si také přirozených změn v přírodě, tažní ptáci na podzim odlétají.

Ptačí říše na podzim

Ptačích mláďata již vyrostla. Jejich ulítaní rodiče přes léto vyměnili své peří, aby je zbrusu nový kabátek chránil před nepřízní počasí na tahu či v zimě. Dálkoví migranti dávno opustili své letní domovy, avšak i skromnější cestovatelé už míří do svých středomořských destinací. Všichni opeřenci se, každý po svém, připravují na zimu. Vykrmují se, posilují létací svaly, táhnou, dělají zásoby a -světe div se- zpívají! Namlouvají se! S příchodem slunných dní „babího léta“, od září do listopadu, se rozezpívá většina drobných ptáků- všechny druhy sýkor, budníčci, rehci domácí, četní pěnkavovití a další.

Lesy, polní remízky i městské parky se pak rozezní pestrou směsicí nejen kontaktních hlasů táhnoucích hejn, ale také více či méně srozumitelnými variantami a úryvky zpěvu jednotlivých druhů. Někdy jde o nesmělé, tichounké švitoření, jako byste jarní projevy pustili z reproduktoru 10x ztlumeně, jindy o dosti hlasitý, téměř plný zpěv, působící v zlatavém podzimním listí zcela paradoxně. Mnozí ptáci předvádí dokonce charakteristické prvky toku (například vyzývavé třepání křídly), nebo se pustí do náznakové, „cvičné“ obhajoby teritoria- a to i přesto, že se třeba právě nachází na tahové zastávce, kde nikdy nehnízdili a ani hnízdit nebudou. Další pak ještě před odletem na hnízdišti skutečně brání vyhlédnuté území, aby si ho předem „zamluvili“ na příští sezonu. A nakonec- většina ptáků si čas od času zpívá jen tak, pro radost!

Proč ptáci zpívají na podzim?

Na úvod je třeba vysvětlit, proč právě podzim. Proč právě v době chladnoucích rán, zkracujících se dní a stále chudší potravní nabídky se tolik ptáků chová podobně, jakoby právě rozkvetly pampelišky a jarní slunce konečně prohřálo čerstvě rozmrzlou zem? Odpověď se skrývá právě v oné dynamické změně délky světelného dne (fotoperiody), která (nejen) ptačímu tělu skutečně připomíná jaro. Po relativně stabilním létě, čase dlouhých, slunečných večerů, se den náhle citelně zkracuje. Přesný opak jara, jenž ptákům dává neklamný signál, že zima se blíží… avšak zároveň stimuluje jejich pohlavní hormony!

Čtěte také: Relaxace v objetí přírody

Než se totiž krajina ponoří do sychravé temnoty krátkých dní, prochází dlouhou podzimní proměnou. A během ní dosahuje délka fotoperiody (podle které ptáci určují roční dobu - je spolehlivější než počasí) stejné hodnoty jako jaře - pro příklad délka světelného dne 1. října zhruba odpovídá délce 12 března. A ptáci, ačkoli dobře vědí, že je podzim (proto např. migrují k jihu), za hezkého počasí se spontánně nechávají strhnout „jarní atmosférou“. Začnou zpívat, bojovat o teritoria, tokat, párovat se apod. Jakoby ve sluncem nasvícené záplavě zlatého listí na chvíli zcela zapomněli, že se již za pár týdnů budou zimomřivě krčit na holých větvích kolem krmítek…

Za jejich „rozjaření“ mohou pohlavní hormony, jenž se automaticky začínají vyplavovat, jakmile délka dne nabude určité „jarní“ hodnoty- bez ohledu na to, že jí nabude během podzimního zkracování. K tomuto jevu dochází po celé severní polokouli, a například v Americe či západní Evropě někteří pěvci zachází mnohem dál- páří se a staví hnízda! Angličtina má dokonce pro přechodné rozmnožovací chování živočichů na podzim specifický pojem „autumnal recrudescence“- volným překladem něco jako „podzimní znovuaktivita“.

Podzimní teritorialita a trénink mladých ptáků

Bylo by chybou si myslet, že podzimní zpěváci jsou pouhými obětmi vlastní nedokonalé fyziologie, která je v reakci na fotoperiodu nutí nesmyslně plýtvat silami . Jak jsem již zmínil, ptáci dokáží svou energii během zdánlivě zbytečné „podzimní znovuaktivity“ skvěle využít k mnoha příjemným, důležitým či přímo nezbytným činnostem- od spontánního „zpívání pro radost“ až po cílenou obhajobu zimních teritorií. Jedním z nejzásadnějších a pro mě osobně i nejzajímavějších vzorců chování je zpěv, teritoriální projevy či námluvy u letošních mladíků. Mladí samečci většiny pěvců se od konce léta předvádí o sto šest- zpívají, honí se mezi větvemi a občas si dokonce i během zastávce na tahu přechodně obhajují svá první, malá teritoria. Asi nejšíleněji působí podobné projevy u dálkových migrantů, mířících do Afriky.

A přesto se tak dle mých pozorování chovají nejméně dva druhy lejsků- lejsek šedý a černohlavý. Tito ptáci již na přelomu srpna a září ve velkém protahují přes naše území a přidávají se do smíšených hejn sýkor, pěnic a budníčků, v jejichž společnosti se potulují polními remízky, okraji lesů a městskými parky. Tam lejskové vyhledávají osluněné, holé větve uschlých stromů, mladé stromky podél cest, sloupy, ploty a další posedy, z nichž vyhlíží svou hmyzí kořist. Milují také bezinky, takže se často pohybují v blízkosti plodných bezových křovin. Oba zdroje hlavní potravy- úroda bobulí i kvalitní posedy- se však vyskytují jen v omezené míře.

A v kombinaci s nastupující pubertou letoších mladíků (starých cca. 2-3 měsíce) se u lejsků často vyvíjí podzimní teritorialita. Dospělí i mladí samci si na vhodných místech střeží velmi malá, „jednodenní teritoria“. Ptáci se rozdělí po cca. 3-20 metrech, přičemž každý má svojí skupinu keřů, nebo svůj úsek stromové aleje. Na to, jak drobné a pomíjivé jsou jejich pozemky, je hlídají a brání s velkou vervou. Každého vetřelce napadají prudkým náletem a divoce prohání větvovím. Zejména lejskové černohlaví do potyček často zahrnují i typické hlasové projevy- ponejvíce varování „huit“, který leckdy přechází i v tichý zpěv. A i když zrovna nedochází k boji, samci svou přítomnost co chvíli ohlašují („huit“), navzájem si odpovídají, překřikují se a výhrůžně se přibližují k hranicím svých soků. Lejskové šedí jsou obyčejně mnohem tišší, zato ještě agresivnější.

Čtěte také: Pracovní listy: Podzimní příroda

Tato show přitom trvá na daném místě pouze pár hodin až dní, než lejskové pokračují ve své daleké pouti. Proč se tedy vůbec zaobírají obhajobou „jednodenního teritoria“, místo aby jen odpočívali a vykrmovali se na další cestu? Pokud by šlo pouze o krátké honičky v blízkosti plodných bezů či osluněných, uschlých větví, dalo by se to chápat jen jako obrana potravních zdrojů. Někteří lejskové však svá území několik hodin vůbec neopouští, a trestají vetřelce již za překročení jasně dané hranice- nejen za přiblížení se např. bezinkám. Dokonce i v případě, že se celá skupinka lejsků (rozdělená na teritoriální jednotlivce) pohybuje krajinou, „pohybují“ se i teritoria (či spíše obrovské osobní bubliny) jednotlivců, kteří si na každém místě rychle rozdělují dostupné zdroje.

Zdá se tedy, že chování táhnoucích lejsků plní hned dva účely- za prvé trénují zpěv a teritoriální chování (což je pro letošní mladíky velmi důležitá lekce), a zároveň si za vhodných podmínek skutečně brání malé, zato mimořádně úživné okrsky podzimní krajiny, kde jim privátní přístup k potravě zajistí lepší fyzickou kondici. Lejsci jsou výjimeční tím, že svou „jednodenní teritorialitu“ zařazují do své brzké a dlouhé migrace, jenž končí až v subsaharské Africe, a také tím, jak důsledně dokáží bránit území, které jim patří pouhých pár hodin.

Nicméně mezi druhy stálými, či táhnoucími později a na kratší vzdálenosti, můžeme zaznamenat různé podoby podzimního zpěvu a teritoriální agrese celkem běžně. Typickým příkladem je budníček menší. Jeho dobře známé slabikování „čif-čaf“ se začátkem října ozývá téměř z každé polní křoviny. Ačkoli jde o migrující budníčky ze zahraničí, kteří přes nás jen prolétají, po cestě zpívají ve velkém. Jejich podzimní zpěv je poměrně hlasitý, nápadně připomíná jarní projevy a proto si ho také často všimneme. Leckdy se navíc chování budníčků podobá táhnoucím lejskům- i oni obhajují jednodenní teritoria. Sice jsou často k vidění ve volných skupinkách, zejména v blízkosti keřů svídy (milují mšicovku svídovou, která se na podzim rojí), to však nebrání horečnatým mladým samečkům, aby se v hřejivých paprscích podzimního slunce patřičně projevili.

Ve zdánlivě poklidném hejnku se totiž co chvíli jeden takový mladík „urve ze řetězu“, zničehonic se vrhne na nejbližšího kolegu a hlava nehlava ho divoce prohání větvovím. Neomezuje se přitom jen na příslušníky svého druhu- bez váhání zaútočí i na mnohem větší sýkoru koňadru! A je-li opravdu rozjařený, zcela se oddělí od skupiny, vybere si jeden či několik keřů a ty si pak systematicky brání coby „jednodenní teritorium“. Když zrovna neodhání všechny přítomné ptáky, tak během krmení zpívá, často velmi intenzivně.

Do hudební školy někdy mezi srpnem a prosincem nastupují „puberťáci“ většiny pěvců. Trénují a trénují, začínají na tichém, nejistém švitoření, pestré směsici zvuků plné nekoordinovaného zadrhávání a náhodných, téměř falešných tónů, jenž se však postupem času čím dál více podobá druhově typickému zpěvu. Autoři krátkých, rytmických popěvků, např. sýkory, rehci či zmínění budníčci, se dostávají na úroveň dospělých relativně rychle (proto je také můžeme už na podzim slyšet zpívat), zatímco u druhů tvořících komplikované melodie, např. u pěnic, kosa nebo špačka, trvá trénink mladíků mnohem déle. Ať už je jakkoli dlouhé, tímto obdobím si procházejí všichni pěvci, ne u všech však můžeme nesmělé pokusy o vytvoření kýžené melodie v naší přírodě pozorovat.

Čtěte také: Jak kreslit podzimní přírodu tužkou

Pro ptačí „puberťáky“ představuje babí léto nejen období nácviku zpěvu a teritoriálních hrátek- někteří mohou začít i s námluvami. Z mých zkušeností je to typické pro stehlíka. Mladý sameček, kterému se právě začíná tvořit typická červeno-bílo-černá kresba na hlavě, za slunných podzimních dní vysedává na vrcholcích stromů a zpívá- leckterý již dost dobře, neboť začal trénovat od konce léta. Často si ke svému vystoupení vybírá klidné místo stranou od hejna, snad aby jeho sólo nezaniklo v neustálém švitoření konkurentů. Pak už jen čeká, až si ho všimne nějaká samička. Jakmile se objeví první ctitelka, která třeba jen usedne na stejný strom a krátce se za ním ohlédne, mladík začne co nejhlasitěji zpívat a „tančit“ do rytmu- prudce se otáčí ze strany na stranu a roztahuje kontrastně černobílý ocas (typické projevy jarního a letního toku dospělých ptáků).

Dáma zpočátku vše jen tiše pozoruje. Pokud se jí nápadník nelíbí, brzy přejde do útoku a s otevřeným zobákem ho krátce prožene. Je- li naopak okouzlena, pouze si přisedne blíž a spokojeně poslouchá. Jednou jsem dokonce pozoroval námluvy páru, kdy se samička, pomalu, jakoby nesměle naklonila ke zpívajícímu samečkovi, nepatrně pootevřela zobák a zatřepala křídly (jinak, než při typickém agresivním gestu), on se k ní sehnul a symbolicky jí ťukl do zobáku (vypadalo to jako letmý polibek :). Pravděpodobně šlo o rituální podobu jarního krmení na hnízdě (samici inkubující snůšku samec několikrát denně přilétá krmit ze zobáku do zobáku, což doprovází podobná žadonivá gesta ze strany samice). Soudržné dvojice mladých (a občas i dospělých) stehlíků, s více či méně intenzivními projevy toku, jsou v podzimní krajině k vidění celkem běžně. Zda jim jejich pouto vydrží do příštího jara a skutečně spolu zahnízdí, nebo jde pouze o nezávazné románky, můžu jen hádat.

Rehek domácí a obhajoba teritoria

Většina podzimních popěvků i honiček při obhajobě „jednodenních teritorií“ mezi pěvci představuje pouhý nácvik mladíků na jaro. Se výsledným rozložením hnízdních území následujícího roku nemají tyto hrátky vůbec nic společného. Je zde ovšem jedna výjimka. Rehek domácí. Důvěrně známý pták žijící v blízkosti lidských sídel, totiž v září a říjnu začíná obhajovat své skutečné hnízdní teritorium. Každé ráno a večer vysedává na střechách či anténách, odkud má dobrý přehled o okolí, a intenzivně zpívá. Typickou písničku se chraplavě škrtivým úvodem, která náhle přechází v čistý trylek (jakoby ho někdo „škrtil a pak pustil“) přednáší stále dokola. Často z té samé vyhlídky, z níž zjara ohlašoval své vlastnické právo po jarním příletu.

A stejně jako tehdy, i teď se po klidnějším období pelichání stává mimořádně agresivním vůči ostatním rehkům. Ve svém území strpí pouze svojí partnerku, kdokoli jiný musí pryč. Jako první to pochopitelně odnesou jeho letošní mláďata, která se povětšinou stále zdržují v rodičovském teritoriu- s tím je ovšem konec. Samec na vlastní děti neustále útočí a divoce je prohání. Obzvláště synové pro něho představují potenciální konkurenci, neboť již pomalu vstupují do puberty, začínají zpívat, měřit síly mezi sebou a honit se. Znepokojený otec je tedy vystrnadí, dokud to ještě jde. Jako první se pochopitelně zbavuje předčasně vybarvených samečků typu paradoxus*, jejichž mužná, černá pera na hrudi ho naprosto vytáčejí.

Krom toho, že se samec častými útoky snaží „vyčistit“ své území od vlastních mláďat, intenzivním zpěvem si odpovídá se starými sousedy. Po namáhavé hnízdní sezoně, kdy byli všichni zaměstnáni výchovou potomků, se otcové znovu rozezpívají. Cílem je znovu obhájit- a ideálně rozšířit- svá teritoria. Teritoria, do nichž se zjara vrátí s jistotou, že jejich domov není obsazený. Podzimní zpěv rehků domácích skutečně slouží jako předběžná dohoda na hnízdní období. Zároveň jsou první chladné dny také nejlepší dobou k případnému stěhování, anebo (u mladých samců) k pokusu o uhájení prvního teritoria.

Bylo totiž prokázáno, že rozložení a velikost jednotlivých území obhajovaných v říjnu se z 93% shoduje s rozložením území, která titíž samci obsadí po jarním příletu. Přitom ještě v půli srpna (konec hnízdní doby) se shoduje jen ze 71% - většina změn tedy neproběhne na jaře, nýbrž začátkem podzimu (viz. Vyženou děti, vypořádají se se sousedy, odletí, a na přelomu března a dubna již mohou na předem rezervovaném pozemku se svou samičkou ihned založit rodinu. Připadá mi, že mladí samečci, vyhnáni otcem ze svého rodiště, se chvíli toulají po kraji, tiše zkouší své první popěvky a pak brzy odtáhnou, aniž by si předtím nutně obhajovali území.

Opětovná obhajoba území po vyhnízdění, spojená se zpěvem či dokonce agresivními souboji, se krom rehka objevuje také u typicky stálých ptáků, kteří zůstávají celoročně ve svém teritoriu. Zajímavá situace nastává také u červenek a střízlíků, kteří se koncem podzimu rozezpívají, aby bránili svá zimní, potravní teritoria- území často zcela odlišná od jarních hnízdních okrsků, avšak neméně důležitá.

Den se krátí, přichází první mrazíky, a za soumraku se v hustých křovinách večer co večer rozeznívá tesklivá podzimní píseň červenek. Na vhodných místech si do tmy odpovídá hned několik sousedů v podmanivě melancholickém sboru, jenž mi zní jako nostalgická vzpomínka na jaro, utopená v bolestně krásných tónech maličkých ptačích hrdélek… Po chvíli mě však vrací do reality tvrdé „tek, tek, tek“ střízlíka, který se často ani nenamáhá zpívat a své území obhajuje průrazným varováním.

Jak si užít podzim v harmonii

Vedle světla také dávejte pozor, abyste byli stále v teple. Dny mohou být často ještě s příjemnými teplotami, večery a ráno jsou však už chladnější. Začněte tak svůj nový den se šálkem teplého čaje, vybírejte takové, které obsahují například zázvor, fenykl a skořici (toto složení skvěle harmonizuje zmiňovanou čakru solar plexus), nebo fenykl, kardamom a pomeranč (účinně vyrovnává dóšu Váta). I když slunce nemá na podzim takovou sílu, jisté je, že po létě je naše kůže velmi často vysušená. Kdo by neznal suchou a tvrdou kůži na patách, nepříjemné pnutí na rukou, ale i popraskané a suché rty nebo suchá místa na obličeji. Zvýšená Váta může způsobit i tyto potíže, které zejména na podzim o to více gradují. Své pokožce proto dopřávejte pravidelné masáže výživnými oleji, pro masáž hlavy je vhodný olej mandlový, o kterém se říká, že má pozitivní účinky také na paměť, sezamový olej je zase perfektní na prohřátí a posílení kloubů a kostí. Hydratací začněte už ve sprše zvolením vhodného sprchového gelu, nejlépe s obsahem vitamínu E a prebiotiky, která mají schopnost pokožku optimálně hydratovat. Ani správnou vůni gelu nenechte náhodě, třeba mošus vás podpoří svými blahodárnými účinky na psychiku, přináší uvolnění a povzbuzuje. Na noc pak použijte ájurvédskou mast se včelím voskem, santalovým olejem, kurkumou a kafrem.

Podzimní dekorace a aktivity

Podzim je obdobím, které nabízí neuvěřitelnou paletu barev a vůní. Toto roční období přináší s sebou nejen změnu počasí, ale také příležitost vychutnat si krásu přírody v plné kráse. Oslava podzimu je důležitá nejen pro její estetickou stránku, ale také pro možnost zpomalit a užít si chvíle s rodinou a přáteli. Podzim přináší do našich domácností jedinečnou kombinaci barev a textur, které dokáží oživit každý prostor. Podzimní dekorace jsou ideálním způsobem, jak vnést do vašeho domova kousek přírody a tepla. Dýně jsou symbolem podzimu a jejich pestré barvy dodají prostoru život. Můžete je uspořádat na schody, parapety nebo do středu stolu jako působivý středobod. Kaštany jsou nejen chutným pokrmem, ale také skvělým dekoračním prvkem. Jejich lesklý povrch a jedinečný tvar je činí ideálními pro různé kreativní projekty. Barevné listy jsou esencí podzimu a nabízejí nekonečné možnosti pro dekorování.

Podzimní dekorace mají bohatou paletu motivů, struktur i barev. Využívají surové materiály - dřevo, juta, mech, listí - a působí jako přímé pokračování lesa. Tlumené růžové, fialové nebo starorůžové tóny ve spojení s květinami, srdíčky a krajkou. Zlaté, metalické nebo pastelové dekorace v minimalistickém pojetí.

Podzimní dekorace nejsou jen krásné - jsou plné emocí. Vytváří prostor, kde se cítíme v bezpečí, v teple a doma. Věnujte si čas, obklopte se krásou a nechte podzim promluvit skrze barvy, vůně a jemné detaily.

Ať už je váš styl venkovský, rustikální nebo naopak moderní a elegantní, podzimní věnec o velikosti 36 cm se přizpůsobí. Díky své decentní, ale přesto výrazné velikosti krásně vynikne na vstupních dveřích, ale i na interiérové stěně, okně nebo nad krbem. Je univerzální - může být doplněn mechovými prvky, slaměnými stuhami nebo jemnými textilními detaily.

Tipy na podzimní aktivity

• Lesy a parky: Místní lesy a parky jsou skvělou volbou pro podzimní toulky.
• Vinice: Období podzimu je časem sklizně hroznů.
• Naučné stezky: Tyto trasy vám poskytnou informace o místní flóře a fauně.
• Cyklistika: Vyberte si trasy, které vás zavedou přes malebné vesničky či vedle řek.

Podzimní aktivity jako pěší turistika a cyklistika nabízí příležitost poznat přírodu v plné kráse. Nezapomeňte si s sebou vzít fotoaparát nebo smartphone a zachytit tyto nezapomenutelné okamžiky.

Podzimní trhy a festivaly

Podzim přináší nejen barevnou krásu do přírody, ale také množství lokálních akcí a trhů, které nabízejí jedinečnou příležitost poznat místní produkty a tradice.

• Podzimní trhy: Často se konají v historických centrech měst nebo na místních nádvořích. Zde můžete najít čerstvé plody sezóny, jako jsou jablka, hrušky či různé druhy dýní.
• Řemeslné akce: Tyto akce jsou ideální pro ty, kteří rádi objevují umělecké výrobky a řemeslná díla.
• Festivaly úrody: Oslavy úrody nabízejí ukázky tradičních zemědělských technik a možnost vyzkoušet si práci na poli či sadu.

Tyto podzimní trhy a akce přispívají k vytvoření nezapomenutelných zážitků.

Podzimní recepty

Podzimní recepty jsou ideálním způsobem, jak využít bohatství sezónních surovin a vnést do našich kuchyní teplo a pohodu tohoto magického období. Jedním z nejpopulárnějších podzimních receptů je polévka z Hokkaido dýně. Mezi oblíbené možnosti patří bylinkový čaj, který můžete připravit z šipek nebo jiných plodů, čímž získáte nejen chutný nápoj, ale také dávku vitamínu C.

Příprava podzimních koláčů a dezertů je skvělým způsobem, jak si vychutnat sezónní plody a koření, které nabízí podzim. Tento voňavý jablečný koláč je ideálním společníkem k odpolední kávě nebo čaji, přičemž jeho příprava může být také příjemnou rodinnou aktivitou během chladnějších dnů.

Podzimní dny tak nabízejí široký výběr různých jídel a nápojů využívajících sezónních surovin.

Symbolika podzimu a vliv na duševní pohodu

Podzim je obdobím, pro které je charakteristický klid a také určitá melancholie. Podle odborníků je za tím především snížená expozice slunečního záření. To vede k poklesu hladiny serotoninu v organismu. Naopak se zvyšuje produkce melatoninu, který vyvolává pocity ospalosti a deprese. Jde ale i o přirozenou změnu chování. Se zhoršujícím se počasím trávíme méně času přirozeně venku a méně se též hýbeme.

Symbolicky se podzim používá jakožto metafora pro období plné zralosti, až časné fáze úpadku. Typicky se tak v tomto kontextu především hovoří o tzv. podzimu života. V symbolické rovině tak může toto roční období odrážet stáří a smrt. Podzim však rovněž reprezentuje změnu. Nutí nás, abychom se přizpůsobili pomalejšímu rytmu přírody. To se propisuje i do symbolické roviny. Reflektuje tak rovnováhu, hojnost, ale také vědomí přirozeného koloběhu života. Zcela přirozeně se také pod vlivem podzimu musíme oprostit od vlastní pýchy a zapomenout na své ego.

Podzimní rovnodennost a tradice

Na jaře a na podzim nastává okamžik, kdy slunce přechází přes rovník a den je stejně dlouhý jako noc. Podzimní rovnodennost nastává 22. nebo 23. září. S podzimní rovnodenností jsou spojené oslavy sklizní úrody, např. Jablka a víno bylo významné i v keltském svátku Alban Elved (Mabon), který oslavoval tento radostný čas hojnosti, veselení se, hostin a návštěv, jako završení úrodné části roku a příprav a tvoření zásob na střídmé zimní období. Později i naši předci oslavovali úrodu a projevovali ji vděčnost. Tvořili tradice, které děkovaly přírodě, Bohu a udržovaly sousedské, přátelské a rodinné vazby. A to už zmíněné vinobraní, jablkobraní, tak různá posvícení a hody.

Pozvěte přátele, rodinu k sobě a vytiskněte fotky ze společných zážitků. Upečte si něco ze surovin, které v tento čas zrají. Dopřejte si pohodový čas s partnerem, rodinou nebo přáteli a načněte si k posezení třeba burčák. Nakupte sezonní suroviny u farmáře a něco dobrého si z nich upečte nebo uvařte.

30 zajímavostí o podzimu

1. Podzim je také známý jako "harvest" v anglicky mluvících zemích.
2. Slovo "podzim" pochází ze staroanglického slova "harvestman".
3. V některých kulturách je podzim považován za čas žní a sklizně.
4. Podzim je jediným ročním obdobím, které může být spojeno s více než jednou barvou - oranžovou a červenou.
5. Listy stromů mění barvu kvůli procesu zvanému fotoperiodismus.
6. V podzimních měsících se dny stávají kratšími a noci delšími.
7. Počet světelných hodin v den ovlivňuje tvorbu chlorofylu v listech stromů, což vede k podzimním barvám.

8. tags: #čím #je #charakteristický #podzim #v #přírodě

   Oblíbené příspěvky:

   • Potřebné dokumenty pro emise
   • Výhody fialových plastových odpadkových košů
   • Správná velikost popelnice: Průvodce výběrem
   • Statistiky obnovitelných zdrojů v EU
   • Více o potravní pyramidě