Čínská příroda a výtvarné umění: Charakteristika

Dílo podává poprvé v české literatuře souborné vylíčení dějin čínského výtvarného umění.

Sleduje čínskou výtvarnou tradici od dob předhistorických, důkladně pojednává o bronzech a jiných památkách doby Šangů ve druhém tisíciletí před n. l., o sakrálních nádobách a plastice období čouského a chuajského, o sochařství, keramice a malířství doby chanské, o buddhistickém umění a jeho vyvrcholení za dynastie Tchangů.

Zvláštní kapitoly jsou věnovány přehledu čínského malířského umění, dále umění keramického a drobného.

Větší část svazku zabírají vyobrazení, reprodukující převážně umělecké předměty z čs.

Čínské zahrady

Po romantických zahradách si dnes odskočíme i do zahrad čínských proto, že průvodcem tohoto čísla i symbolem čínských zahrad jsou pivoňky, a také proto, že rozvojem cestování v 19. století působily v Evropě nejrůznější vlivy, tedy i čínské a japonské.

Čtěte také: Dětské omalovánky: Čínská příroda

Přitom umění čínských zahrad patří k nejstarším na světě.

V čínských městech vznikala v průběhu staletí tichá, od městského ruchu vysokou zdí oddělená tajuplná místa, která probouzejí nejhlubší emoce, mající mnoho společného s uměním výtvarným i slovesným.

Základem čínské zahrady je harmonie a rozmanitost přírodního dění.

Cesta čínskou zahradou je cestou, která vyslovuje vše, co člověk potřebuje vědět, aby se přiblížil k tajemství života, je cestou symbolů a náznaků, vyjadřující tvůrčí souhru člověka a přírody.

Pracuje se tu s tekoucí vodou i vodní plochou, s měsíčním světlem i temnými zákoutími, s ubíhajícími mračny i klidnými průhledy do nebe.

Čtěte také: Diskuze o kotlech Viaflames

Je to divadlo, které nám vytvořila příroda jemně vedena lidskou rukou.

Je řadou jednotlivých, od sebe oddělených scenérií mistrně vytvořených výhledů do okolní přírody, nenadále se objevujících a opět mizících.

Její harmonie je založena na rytmickém střídání světlého a tmavého, ostrého a oblého, rovného a klikatého, jin a jang, ženský a mužský princip, dva protiklady tvořící jednotu a vyváženost.

Základním zájmem čínské estetiky bylo jednoduchými prostředky vyjádřit iluzi nekonečného prostoru neomezené prázdnoty na uzavřené ploše zahrady, prostoru obdařeného duchovnem a podporujícího fantazii.

Zahrada tak byla místem rozjímání a stala se útočištěm ticha uzavřeným před ruchem okolního světa.

Čtěte také: Stanislav Gross: Loans and Premiership

Mnozí státní úředníci pečlivě a˙s láskou budovali své zahrady a uchylovali se tam k odpočinku a meditacím.

Čínští úředníci a politici se vzdalovali do svých zahrad často jen na chvíli, někdy však i na delší dobu, třeba na celý rok a potom se osvěženi vraceli do svého úřadu.

V zásadě však platilo, že v určitém věku je vhodné odejít do ústraní, byl to tzv. odchod do stínu, a věnovat se duchovnímu rozjímání a pohledu do svého nitra.

Čínští zahradníci si velmi vážili kamenů, tzv. „mistři hor“ tvořili podivuhodné kamenné kompozice.

Kostrou zahrady byly kameny a voda.

Zahrada musela působit starobyle a navazovala pocit dálky a nekonečnosti, jemnými optickými triky byla setřena hranice s okolním světem.

Na rozdíl od japonských zahrad je kromě přírodních prvků v zahradách čínských mnoho prvků dekorativních, z drobných kamínků a oblázků je seskládaná umná dlažba, přes vodní plochy se klenou pitoreskní můstky, uprostřed vodní plochy či na vyvýšeném místě stojí malebné pavilonky.

Dřevo je většinou lakováno, nejčastěji je použita barva červená, zřídka černá.

Tyto prvky jsou použity i v interiéru, takže je zajištěna jednota zahrady a domu.

Domy i pavilony bývají kryty modrými nebo zelenými keramickými, glazovanými taškami, často s motivy draků.

Oproti japonským zahradám je čínská zahrada barevnější a vyumělkovanější.

Číňané si ovšem stejně jako Japonci velmi váží přírodních motivů, jednotlivé kameny a kamenné kompozice slouží jako skulptury, staré stromy a různě zkroucené kořeny se ponechávají jako dekorace, a propojují tak přítomnost s minulostí.

Orientální styl v designu

Postupně, jak se vliv asijské kultury začal v západním designu více projevovat, pojem orientální styl získal širší význam.

Dnes označuje produkty inspirované převážně asijskými kulturami, bez ohledu na to, kde vznikly.

Sledování vývoje a obliby orientálního stylu zahrnuje také vliv samotné asijské kultury.

Většina inspirací pochází z historie Číny, která je považována za jednu z nejstarších civilizací.

V jiné části Asie lze kulturní vlivy vystopovat až do Indie, především díky šíření sanskrtu.

Tento kulturní rozvoj ovlivnil i státy jako Srí Lanka či Thajsko.

Orientální styl spojuje čínský a japonský minimalismus.

Orientální styl se hodí do všech místností.

V kuchyni dominuje funkčnost - přehledné uspořádání, dostatek pracovní plochy.

Společenské sezení typicky tvoří nízký stolek obklopený polštáři na zemi.

Koupelna slouží k relaxaci.

Typická je zapuštěná vana nebo nízká vana se schůdkem.

Styl dotváří přírodní obklady, dřevěné rošty nebo laminátová podlaha.

Doplňky jako barevné svíčky nebo dřevěné sošky dodají exotický nádech.

Orientální styl lze podpořit i pastelovými odstíny jako béžová, růžová nebo zelená.

Minimalistické zařízení, málo nábytku a dekorací tvoří klidné a vyvážené prostředí.

Moderní orientální styl využívá bílé či světle šedé stěny, které skvěle doplňuje jednoduchý nábytek.

Pro jemnější vzhled lze použít starorůžovou nebo světle zelenou.

Tradiční orientální styl nabízí prostor pro experimenty s výraznými barvami, vzory i zlatými doplňky, vyšívanými koberci či gobelíny.

Vhodný je jednoduchý nízký nábytek z tmavého nebo velmi světlého dřeva, případně čerešňového odstínu.

Orientální interiér vynikne v dokonalém pořádku.

Pomůže laminátová podlaha nebo dlažba.

Pokud chcete koberec, volte přírodní tóny - smetanovou, tmavě šedou či pískovou.

Závěsy se téměř nepoužívají.

tags: #cinska #priroda #vytvarne #umeni #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Současnost Komunál
• Více o ekologii lesa
• Kompletní seznam pro školu v přírodě
• Šumava: Historie a budoucnost ochrany přírody
• Odkaz přírodě