Čištění motorových vozidel, likvidace odpadu a legislativa v České republice

Stejně jako všechna odvětví podnikání i ekologická likvidace autovraků se podřizuje konkrétním zákonům a vyhláškám, které upravují práva a povinnosti subjektů působících v daném odvětví. Jaký je kontext základních bodů, na kterých je vystavěna evropská legislativa, a praktických zkušeností z pohledu zpracovatelů autovraků?

Legislativní rámec likvidace autovraků

Zákon o odpadech stanoví, že "...výrobce nebo akreditovaný dovozce je povinen zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, vy-užití a odstranění vybraných autovraků...". Z citace vyplývá, že zákon ponechává povinným subjektům volnou ruku při plnění stanovené povinnosti. Logicky postupují cestou nejnižších nákladů. Velikost a síla výrobců a akreditovaných dovozců je v porovnání s počtem a velikostí jednotlivých zpracovatelů gigantická. Díky tomu jsou schopni nastavit systém tak, že nedochází k úhradě nákladů za skutečně zlikvidovaný počet sebraných a zpracovaných autovraků.

Financování zpracování autovraků

Pravděpodobně se záměrem řešit a podpořit financování systému sběru a zpracování autovraků se do zákona dostal paragraf, který ukládá výrobcům a akr. dovozcům uzavřít smlouvy se zpracovateli autovraků a recipročně také ukládá povinnost zpracovatelům uzavřít smlouvy s výrobci a akr. dovozci. Zákonodárci však neuvážili, jaký praktický dopad na odvětví a jeho financování bude toto ustanovení mít. O smyslu paragrafu hovoří i fakt, že dnes není v republice snad žádný orgán veřejné správy či místní samosprávy, který by dodržování tohoto ustanovení dozoroval. Podobné opatření není vůbec evropskou legislativou vyžadováno a jde nad rámec požadavků Unie, což dokládá snahu o to, abychom byli papežštější než papež.

Tentýž zákon dále uvádí v § 37b, písmeno c), že provozovatel zařízení ke sběru autovraků je povinen "bezúplatně převzít vybrané autovraky z vozidel..., pokud obsahují nutné části vozidla, zejména hnací a převodové agregáty, karosérii, katalyzátor dle homologace, nárazníky a pokud neobsahují části neschválené výrobcem a odpad nemající původ ve vybraném vozidle..." Paragraf znamená, že provozovatel sběrného místa či zpracovatel musí službu poskytovat občanovi zdarma, a to včetně vystavení potvrzení o převzetí autovraku (viz písmeno d) téhož paragrafu).

Za účelem financování sběru a likvidace autovraků a umožnění jejich bezplatného předání k ekologické likvidaci zavádí zákon o odpadech v § 37e, odst. 1 poplatky: "Akreditovaní dovozci a individuální dovozci jsou povinni zaplatit za dovážená použitá vybraná vozidla poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků ve výši 5000 Kč..." Zároveň však osvobozuje od poplatku dovezená vozidla, která splňují určité emisní limity. Zákon tedy zavádí poplatek za dovoz automobilů, které nesplňují určitou emisní normu. Neřeší však, že z každého dovezeného, byť v současnosti "méně kouřícího" automobilu, bude jednou autovrak, který bude potřeba ekologicky zlikvidovat a naplnit tak požadované kvóty recyklace vybraných autovraků podle § 37, odst. 7, písm. b).

Čtěte také: Ochrana ovzduší a čištění plynů

I supermoderní automobil obsahuje určitou část materiálů, které nejsme prozatím schopni recyklovat, musíme je uložit na skládku a za toto uložení platit. Zákon neřeší poplatky za nové automobily vyrobené na území ČR a uvedené zde do provozu, ani poplatky za nová dovezená vozidla, která v ČR jejich majitel zaregistruje. Např. k ceně nové chladničky se připočítává při nákupu povinně recyklační poplatek. A nyní porovnejte náročnost technické konstrukce zařízení, jakým je chladnička, s technickou konstrukcí automobilu - autovraku. Za automobil se však recyklační poplatek neplatí.

Žádné peníze za zpracování

Z uvedeného vyplývá, že zpracovatel auto-vraků nedostane žádnou odměnu od osoby, která přiveze automobil k likvidaci, pokud tento automobil bude splňovat podmínky pro bezplatný odběr. Nedostane však ani příspěvek ze Státního fondu životního prostředí, neboť účet fondu vztahující se k autovrakům je stále zcela prázdný. Celý systém zpracování autovraků tak zůstává závislý na financování z výstupů po zpracování autovraku, tedy opětovného použití dílů a materiálového využití.

Výnosy z opětovného prodeje vymontovaných dílů nejsou z hlediska výše příliš významné. Přes 90 % všech likvidovaných automobilů v současnosti tvoří staré Škody 120, 105 apod., ze kterých jsou díly v podstatě neprodejné či prodejné pouze za velmi nízkou cenu. Materiálové využití demontovaných dílů autovraku spočívá převážně v předání kovových částí k dalšímu zpracování. Výše těchto tržeb pro zpracovatele je však závislá na tržních cenách materiálů.

Z uvedených dvou výnosových položek musí být zpracovatel schopen financovat nájem či pořízení prostor, ve kterých bude podnikat, dále mzdy pracovníků včetně zákonných odvodů, náklady na energie, pořizovací a obnovovací náklady na nutné vybavení pracoviště (včetně vysoké počáteční investice plynoucí do zabezpečení ploch z hlediska požadavků ochrany životního prostředí), náklady na reklamu pro odlišení provozovny od konkurence (počet povolení ke zpracování autovraků není omezen a je tedy dán pouze konkurenčním prostředím), náklady na uskladnění nerecyklovatelných materiálů na skládce a v neposlední řadě i svůj zisk.

Národní úprava (se všemi zmíněnými nedostatky) by sice měla zajistit, že vlastník vozidla nebude zatížen výdajem při předání vozidla k likvidaci, avšak neřeší úhradu nákladů s touto operací spojených. Fakticky tak nutí zpracovatele poskytovat službu zdarma, což je v rozporu s řádným fungováním trhu a s ochranou hospodářské soutěže. Je úkolem státu, aby nastavil systém takovým způsobem, aby naplnil cíle směrnice EÚ, ale zároveň neomezoval hospodářskou soutěž.

Čtěte také: Čištění odpadů - havarijní zásah

Příslušný krajský úřad může zpracovateli vydat povolení na základě splnění určitých technických předpokladů, mezi nimiž ovšem není povinnost mít zákonem vyžadovanou uzavřenou smlouvu s výrobcem či akreditovaným dovozcem. Fakticky tak dává prostor dalším systémům likvidace automobilů s ukončenou životností, avšak již neřeší jejich financování. Klade na tyto zpracovatele bez smlouvy pouze povinnost odebírat vybrané autovraky zadarmo, aniž by za tuto službu, kterou pro stát takový zpracovatel činí, nějak platil.

Zařízení ke sběru autovraků

Technické požadavky kladené na zařízení ke sběru autovraků jsou dány vyhláškou č. 383/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Bezpečnostní a jiné požadavky na technické zabezpečení sběrných míst jsou relativně přísné, což s sebou nese v počáteční fázi jejich výstavby značné investiční náklady. O zařízeních ke sběru autovraků hovoří i zákon o odpadech, který těmto subjektům ukládá povinnost "zavést systém sběru vybraných autovraků a jejich částí s přiměřenou hustotou sběrných míst". Pokud někdo někomu ukládá povinnost, měl by natolik dobře znát výchozí podmínky, aby bylo její splnění vůbec reálné. Zákon ani vyhláška však nikde neřeší způsob financování sběrných míst. Sběrná místa se tak stávají naprosto neufinancovatelná vzhledem k počáteční investici i nákladům na provoz.

Neregistrovaná vozidla a nelegální zpracovatelé

Pod pojmem neregistrovaný automobil rozumíme automobil dovezený na náhradní díly, či na přestavbu existujícího vozu, který není zaveden v registru silničních vozidel. S částmi z autovraků obchodují už i výkupny kovového odpadu, čili autovraky se nedostávají do zařízení primárně určených k jejich ekologické likvidaci.

Technicky není problém automobil dovezený ze zahraničí zbavit kapalin a neobchodovatelných částí někde na louce a zbytek prodat na náhradní díly do autoservisů či jako kovy do sběren kovového odpadu. Vozidlo nebylo totiž nikdy registrováno k provozu na pozemních komunikacích, a tak jeho vlastník nepotřebuje dokládat předání autovraku zpracovateli kvůli vyřazení z registru. Pomineme-li skutečnost, že nebezpečné látky z dovezeného vozidla znečisťují životní prostředí, pak veškerý zisk z těchto nelegálních operací nepodléhá zdanění.

Neregistrovaných automobilů - čili dovezených na náhradní díly či na přestavbu - se pohybují na území ČR statisíce. Vozidlo určené na přestavbu se doveze přes hranice, provede se přestavba (výměna původních dílů za dovezené) či pouhé přemontování registrační značky z původního vozidla na vozidlo přivezené (stejného typu) a "nové" přestavěné vozidlo je poté registrováno do provozu pod registrační značkou původního. Nikdo se však již nezajímá, co se stalo s vyjmutými díly, které byly nahrazeny dovezenými, či dokonce co se stalo s celým původním vozidlem. To už de iure neexistuje, neboť s jeho registrační značkou již jezdí jiný automobil. Ve skutečnosti však jeden - původní - automobil přebývá.

Čtěte také: Čištění trubek bez chemie

Významným nešvarem odvětví zpracování autovraků je existence "černých" vrakovišť. Přestože jsou zde očividně skladována vozidla, pro která se jiný popis než autovrak nehodí a dochází k porušování zákona o odpadech, zůstávají bez jakýchkoliv sankcí ze stran krajských úřadů, České inspekce životního prostředí a odborů životního prostředí obcí. Plochy těchto vrakovišť nezajišťují alespoň minimální ochranu životního prostředí proti unikajícím látkám, a také manipulace s vlastními vozidly-autovraky nenaplňuje text vyhlášky, upravující způsob demontáže autovraků.

Dočasné vyřazení vozidla z registru silničních vozidel

Maximální doba pro dočasné vyřazení vozidla z provozu (umístění do tzv. depozita) je v současnosti dvanáct měsíců a tuto dobu je možné ještě prodloužit o dalších 6 měsíců. Tato úprava platí od poloviny roku 2006. V současné době jsou takto v ČR vyřazeny desetitisíce automobilů, jejichž podstatná část (možná většina) však fyzicky vůbec neexistuje.

Jejich majitelé je totiž dočasně vyřadili v době, kdy doba uložení "do depozita" nebyla zákonem omezená, automobil prodali na náhradní díly či jako klasický železný šrot a s trvalou deregistrací vozidla si nedělali starosti. Pro řešení problému se nabízí dvě východiska - buď udělat tlustou čáru, udělit odpustky a začít znovu, nebo každého takového vlastníka vozidla pokutovat za to, že nelegálně zlikvidoval svůj automobil. Druhá varianta je jistě spravedlivější vůči vlastníkům, kteří svá vozidla předali oprávněným osobám, avšak k jejímu prosazení je zapotřebí politické odvahy, které nemusí být vždy nazbyt.

Druhotná surovina versus odpad

Přibližně 85 % až 90 % hmotnosti autovraku fyzicky představují druhotné suroviny a zbytek prozatím obtížně recyklovatelný či zcela nerecyklovatelný odpad. Na vstupu do procesu zpracování je autovrak označen ze 100 % jako nebezpečný odpad. Opětovné použití dílů z autovraku znamená, že papírově je prodáván odpad jako náhradní díl. Provozovatel zařízení ke zpracování autovraků je může prodávat jen oprávněným subjektům (s oprávněním pro opravy motorových vozidel).

Přesto se nemůžeme ubránit pochybnostem o rozumnosti popsaného postupu. Mimoto i evidence, kterou je zpracovatel povinen vést, jde vysoce nad rámec požadavků EU na výkaznictví členského státu. Je potřeba zvážit, zda je správné autovraky legislativně upravovat v rámci zákona o odpadech. Nebylo by lepší nastavit legislativní rámec podle skutečných podmínek a přesunout autovraky do kompetence ministerstva průmyslu a obchodu? S autovraky (původními i dovezenými) vstupuje do národního hospodářství především objem druhotných surovin.

Změní něco novela?

Zatímco legální zpracovatelé autovraků jsou povinni důsledně dodržovat stanovené bezpečností předpisy a splňovat přísné technické požadavky při sběru a zpracování autovraků, autovraky mizí nelegálně zpracované ve sběrnách kovového odpadu a u ostatních neoprávněných osob, které si se zajištěním ochrany životního prostředí hlavy nelámou.

Zařízení ke zpracování autovraků však nesmí ze zákona vzít za likvidaci žádný poplatek, a tak jediným pilířem financování drahého vybavení a objektů k podnikání je tržní cena železa, za kterou prodá zpracovatel kovové části. I v obdobích s vysokou tržní cenou železa je však ekologická likvidace autovraků pouze živořící činností a zpracovatelé nervózně očekávají, až příště přijde pokles ceny železných kovů na trhu a jim nezbude žádné východisko jak financovat zákonné a vyhláškové požadavky na zařízení.

V současné době je na ministerstvu životního prostředí připravována novela zákona o odpadech, která by měla nejproblémovější místa legislativy vyřešit. Přesto je přínosné si problémové oblasti odvětví připomenout především s ohledem na rychlost našeho legislativního procesu a nesoulad mezi návrhem zákona a jeho skutečně schváleným zněním. Pod vlivem různých lobbystických skupin se může stát, že přes všechny snahy odpovědných orgánů vydrží stávající systém sběru a zpracování autovraků, jak je momentálně nastaven, ještě po relativně dlouhou dobu.

Často si můžeme všimnout odstavených starých aut na různých parkovištích či doma na zahrádce. Jedná se o autovraky, které už jen stěží budou plnit svůj původní účel, tj. jezdit po silnicích.

Právní předpisy týkající se autovraků

• a) zákon č. Dle zákona o odpadech spadají autovraky mezi tzv. vybrané výrobky, vybrané odpady a vybraná zařízení. provádí jednu či více operací podle písmena e) na základě souhlasu podle § 14 odst.
• b) vyhláška č. odst. Nalezneme zde i další body věnující se problematice autovraků jako je např.
• c) vyhláška č. Tato vyhláška se zabývá např.

Recyklace autovraků

Po odevzdání autovraků osobám oprávněným k nakládání s autovraky dochází k mnoha operacím, při nichž jsou oddělovány a tříděny jednotlivé součásti. Dle platné legislativy musí být min. 85% hmotnosti automobilu znovu užito, recyklováno nebo energeticky využito. Pouze zbylých 15% smí být skládkováno. Od 1.

Recyklace autovraků je do značné míry rentabilní díky přítomnosti kovů a dalších materiálů, které se dají dále použít. Recyklovat lze téměř všechny části automobilů, jako jsou kovy, pneumatiky, skla… Oleje a další provozní kapaliny se dají rovněž recyklovat či regenerovat. Mnohé součástky, které ještě mohou dále sloužit, navíc bývají prodávány jako náhradní díly.

Pozor si musíme dát zejména na provozní kapaliny (zbytky paliva, brzdová kapalina, motorové oleje, náplně do ostřikovačů).

Co dělat se starým autem?

Máte doma staré ojeté auto, kterého se chcete zbavit? Chcete to udělat šetrně k životnímu prostředí a zároveň podle zákona?

• a) Autovrak musíme zpřístupnit pro odvoz či ho odvézt oprávněné osobě sami.
• Někteří výrobci aut provádí zpětný odběr svých ojetin, popř.

Máte nějaké nejasnosti ohledně nakládání s autovraky? Potřebujete poradit co s Vaším starým ojetým autem, kam ho zavést? Nebo se potřebujete zbavit nebezpečných provozních kapalin? Rádi Vám pomůžeme.

Baterie a akumulátory

Miliardy baterií, které jsou každoročně spotřebovány, obsahují toxické kovy jako jsou kadmium, rtuť, olovo a lithium, které představují značné nebezpečí pro životní prostředí, pokud nejsou vhodně zlikvidovány. V současnosti se recykluje přibližně 90 % olověných baterií, primárně pro repasování nebo přepracování. Pro vysokonapěťové (VN) lithium-iontové baterie je naším primárním cílem je sbírat pro repasování a opětovné použití. Na základě zákona č.

Zpětný odběr odpadních automobilových baterií nebo akumulátorů je naší společností FORD MOTOR COMPANY, s.r.o. realizován v individuálním systému. Naše společnost se hlásí k principu individuální odpovědnosti výrobce zajistit nakládání s výrobky po ukončení jejich životnosti. Pokud jste konečným uživatelem ve smyslu zákona o výrobcích s ukončenou životností (tj.

Odpadní automobilové baterie nebo akumulátory obsahují nebezpečné látky, nejčastěji různé formy těžkých kovů. Pro lidský organismus se tyto látky vyznačují akutní či chronickou toxicitou, případně jsou karcinogenní. Odpadní automobilové baterie a akumulátory jsou označené speciálním symbolem, který značí, že by neměly být odstraňovány spolu se směsným komunálním odpadem.

Veřejná místa zpětného odběru jsou v souladu s § 86 odst. 2 zákona o výrobcích s ukončenou životností zřízena v každé obci s pověřeným úřadem a v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v každém městském obvodě nebo městské části. Odpadní automobilové baterie nebo akumulátory lze na těchto sběrných místech odevzdávat zdarma.

Zpětný odběr je zajišťován ve spolupráci s provozovateli míst zpětného odběru, s nimiž je uzavřena písemná smlouva o zřízení veřejného místa zpětného odběru. Seznam veřejných míst zpětného odběru je ke stažení zde (PDF 2,6 MB). Výrobce dále zajišťuje v rámci zpětného odběru odpadních automobilových baterií nebo akumulátorů minimální recyklační účinnost procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů dle přílohy č. 5.

Každá vysokonapěťová (VN) lithium-iontová baterie z vozidel Ford by měla být registrována na webových stránkách www.fordbatterycollection.com. Tyto webové stránky jsou určeny pro dealery Fordu, autovrakoviště a další oprávněné subjekty určené k likvidaci baterií. Po registraci baterie budou vystaveny potřebné dokumenty a zajistíme její svoz.

Společnost FORD MOTOR COMPANY, s.r.o. na svých internetových stránkách a zejména u svých prodejců/distributorů informuje konečné uživatele prostřednictvím osvěty a informační kampaně, kterou realizuje formou letáků.

tags: #čištění #motorových #vozidel #likvidace #odpadu #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace autovraků ve Starém Městě
• Environmentální vzdělávání v ČR
• Kritika Zemanových názorů na klima
• Nabídky práce v přírodě Plzeňský kraj
• Aktuální témata konference o průmyslové ekologii