Emise CO2 v Baltském moři a snahy o jejich snížení

20.03.2026

Vývoj na trhu s emisními povolenkami, které platí uhelné elektrárny či průmyslové podniky za tunu oxidu uhličitého (CO2) vypuštěného do atmosféry, byl nejzajímavější od roku 2005, kdy byl evropský systém spuštěn. Analytici se shodli, že cenu povolenek srazil především nástup pandemie koronaviru, růst naopak zapříčinily evropské klimatické dohody a informace o vakcíně proti covidu. Z dat burzy Intercontinental Exchange (ICE) vyplývá, že na konci roku stoupla cena povolenek dosud nejvýše - nad 33 eur (asi 865 Kč) za tunu CO2.

Analytik společnosti ENA Jiří Gavor uvedl, že pandemie koronaviru v letošním roce ovlivnila vše a bylo by tak zvláštní, pokud by povolenky byly výjimkou. „I ony šly s cenou dolů. Pouze krátce a dočasně, jak se nyní ukazuje. Nízké ceny povolenek panovaly na trhu řadu let až do roku 2017, chvíli byla jejich cena prakticky nulová.

Podle analytika Capitalinked.com Radima Dohnala měl cenový vývoj povolenek v letošním roce zhruba stejný trend jako index důvěry v průmyslu. „Trend jasně pomáhá, a bude pomáhat těm investorům, kteří dokážou investovat do změny technologie výroby.

Od Nového roku nabývá v Česku účinnosti převážná část novely o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, respektive ty její části, které nenabyly účinnost už bezprostředně po vyhlášení zákona v lednu 2020. Podle ministerstva životního prostředí patří mezi klíčové změny zřízení takzvaného Modernizačního fondu. Evropský systém EU ETS je největším systémem emisního obchodování a zahrnuje přes 11.000 zařízení z energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, letecké přepravy a dalších.

Polsko má potenciál stát se příbřežní energetickou pánví pro celou Evropu. Předvídá, že objem elektřiny vyráběné ve větrných elektrárnách na moři bude mnohem větší než kapacita, kterou mohou poskytnout jaderné energie. Polské větrné elektrárny v Baltském moři jsou největším energetickým projektem v historii polského průmyslu. Energetický potenciál polské části Baltského moře, který se odhaduje na 33 GW, je jedním z největších v Evropě.

Čtěte také: Vše o emisních normách

„Pokud jde o celý projekt větrné energie na moři, existují dvě čísla - do roku 2030 to bude 6 GW kapacity, která bude v polském energetickém systému, do roku 2040 to bude 18 GW. Jedná se, ač to není příliš populární záležitost, o největší energetický projekt v historii našeho průmyslu.

„Přísun gigawattů energie z větrných elektráren na moři v Baltském moři znamená nižší ceny elektřiny, čistou energii, čisté životní prostředí, nová pracovní místa a v neposlední řadě: energetickou nezávislost,“ vyjmenovává Motyka. Náměstek ministra pro klima a životní prostředí zároveň upozornil na rozsah výzev a investic, které Polsko čekají.

Vytvoření efektivních aliancí se zkušenými zahraničními partnery pomůže vybudovat v Polsku silný sektor větrné energie na moři, a to nákladově efektivním způsobem a s podporou domácího průmyslu, který poskytne stovky tisíc dobře placených pracovních míst, míní Miłosz Motyka. „Věřím, že Polsko bude v budoucnu vývozcem, nejen příjemcem nových technologií,“ řekl Miłosz Motyka. Žádná jiná taková investiční kampaň v takovém rozměru dnes v Polsku neprobíhá.

Polská asociace pro větrnou energii a Nadace Wind Industry Hub Foundation (WIH) odhadují, že polský sektor OWF již zahrnuje 400 společností, které jsou již aktivní v globálním dodavatelském řetězci a na základě zkušeností ze souvisejících odvětví usilují o připojení.

„Evropský příbřežní trh se dynamicky rozvíjí a Polsko má všechny předpoklady k tomu, aby se stalo jeho lídrem. Nacházíme se v klíčovém okamžiku rozvoje větrné energie na moři. Buď budeme tento trend následovat s energetickou politikou příznivou pro větrné elektrárny na moři tím, že vytvoříme zelená pracovní místa, vytvoříme nové výrobní závody a rozvineme ekonomiku, nebo se navždy ujmeme role pasivního pozorovatele tohoto inovativního vývoje, který bude nucen dovážet řešení a komponenty vyrobené mimo Polsko.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Měření oxidu uhličitého ve vzduchu zjistilo, že půda a rostliny dosáhly svého vrcholu v ukládání uhlíku v roce 2008. Od té doby klesá jejich absorpční schopnost, napsal server The Guardian s odkazem na skotskou studii. Kvůli klimatické změně je tohoto bezbarvého plynu ve vzduchu stále více. Vyšší teploty sice umožňují delší vegetační období, na druhou stranu s sebou přinášejí také požáry, sucho, bouře, záplavy a nové choroby.

Z dat Evropské komise vyplývá, že v ČR emisemi CO2 nejvíce znečišťuje ovzduší elektrárna Počerady. Dále vyplývá, že Počerady (bez PPC) vypustily do ovzduší celkem 5,14 milionů tun CO2, zatímco Tušimice II vypustily 4,66 mil. tun CO2. Paroplynová elektrárna a teplárna Vřesová, která patří společnosti Sokolovská uhelná, 4,28 mil.

Zajímavostí je, že u všech tří jmenovaných elektráren došlo k meziročnímu růstu emisí CO2. Největší nárůst zaznamenala elektrárna Počerady, které se emise zvýšily o 8,3 %. Významnými elektrárnami z hlediska emisí jsou dále elektrárny Prunéřov I, Prunéřov II a Mělník I, Mělník II a Mělník III, jejichž emise jsou vedeny odděleně.

V evropském měřítku dominují německé uhelné elektrárny, které obsadily čtyři místa v první pětce. Polský Belchatow v první pětici doplňují elektrárny Neurath, Niederaußem, Jänschwalde a Weisweiler.

Za poslední dva roky vzrostl objem vypouštěných skleníkových plynů. Nejvíce oxidu uhličitého vypustily v předešlých deseti letech Elektrárny Prunéřov. Na druhém místě se umístila Elektrárna Počerady, třetí příčka patří ocelárnám v Ostravě.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

„Sečetli jsme všechna hlášení do IRZ za období 2005 až 2014. Především tam figurují emise oxidu uhličitého. Největšími zdroji těchto emisí jsou elektrárny spalující hnědé uhlí, z nichž většina patří firmě ČEZ a je lokalizována v severozápadních Čechách," řekl expert na toxické látky Jindřich Petrlík.

Ministr životního prostředí Richard Brabec v Paříži uvedl, že Česko je na dobré cestě splnit závazky přijaté s ostatními státy EU. Podle profesora ekologie Bedřicha Moldana není problém v celkovém čísle, ale v tom, že ČR dosáhla snížení už začátkem 90. let. "Říkáme, jak snadno dosáhneme závazku Evropské unie, ale je to od nás trošku nefér.

Hnědouhelná elektrárna Počerady vypustila v roce 2018 do atmosféry nejvíce oxidu uhličitého z českých zdrojů, přes 5,5 milionu tun. Na druhém místě skončila další elektrárna společnosti ČEZ Tušimice II s více než 4,4 milionu tun CO2, třetím největším znečišťovatelem byla elektrárna Chvaletice skupiny Sev.en Energy finančníka Pavla Tykače.

Podle Greenpeace elektrárna Počerady produkuje podobné množství emisí jako všechna nákladní auta v České republice. „Zavřít nepotřebnou a velice plýtvavou elektrárnu Počerady by snížilo české emise oxidu uhličitého stejně, jako kdyby přestala jezdit úplně všechna nákladní auta.

Česká republika je především v důsledku spalování hnědého uhlí čtvrtým největším znečišťovatelem ovzduší rtutí v Evropské unii. Podle studie Česká republika rtuť nejen vypouští, ale patří také mezi země, na jejímž povrchu se jedovaté imise nejvíce zachycují.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:„Kvůli masivnímu pálení hnědého uhlí není rtuť jen ve vzduchu, v půdě a vodě u nás, ale Česko se - jako jediný vnitrozemský stát - umístilo v desítce hlavních znečišťovatelů Baltského moře.

Pokud přijde řeč na lodní emise, je třeba odlišit dvě hlavní skupiny zplodin, které lodě produkují: oxidy síry a pevné částice a skleníkové plyny. Emise oxidů síry a pevných částic jsou, oproti ostatním druhům dopravy, u lodí opravdu poměrně vysoké.

Lodní doprava se celkově podílí na 5-10% světové produkce oxidů síry - je tedy co zlepšovat. V jednom ze článků jsem se již věnoval snaze IMO a průmyslu snížit podíl lodní dopravy na emisích oxidů síry a dusíku zavedením nových nařízení o maximálním podílu síry v mazutu (snížení ze 3,5% na 0,5%), které vešly v platnost 1.1.2020 a jsou známy pod zkratkou IMO 2020.

Lehčí frakce, jako motorová nafta a benzín, tyto složky obsahují pouze v malých množstvích a to, co zbyde, je z velké části zachyceno katalyzátory a filtry pevných částic. Oxidy síry se podílí na vzniku kyselých dešťů, které pak devastují krajinu a pevné částice jsou často toxické a způsobují nám dobře známé smogové opary.

U skleníkových plynů, tedy emisí, které nejvíc ovlivňují dnes tolik skloňovanou globální změnu klimatu, už to pro lodní dopravu v porovnání s ostatními typy dopravních prostředků vypadá příznivěji. Lodní doprava je na tom v tomto případě lépe i ve srovnání s dopravou leteckou, protože ač mají emisní podíly téměř totožné, přepravený objem nákladu po moři je značně vyšší (63 milionů tun vs 10,7 miliard tun).

I se snížením emisí skleníkových plynů má IMO velké plány. Nové, efektivnější typy motorů, využití zbytkového tepla na lodích, nové druhy paliv a slow steaming jsou příklady průběžných snah celého průmyslu o snížení škodlivých emisí.

Polsko je v současné době 3. největším výrobcem vodíku v EU. Do konce dekády chce mít Polsko nainstalované 2 GW kapacity elektrolyzérů. Výstavbu těchto zařízení na výrobu zeleného vodíku plánuje řada polských firem. Vodíkové technologie hrají velmi důležitou úlohu v procesu dekarbonizace průmyslu, energetiky a dopravy. Polsko nyní vyrábí 1,3 milionu tun vodíku ročně.

Společnost Orlen v souladu se svou vodíkovou strategií do roku 2030 investuje do výroby a využití zeleného vodíku 7,4 mld. PLN. Celková předpokládaná kapacita elektrolyzérů ve skupině Orlen do roku 2030 bude činit zhruba 1 GW, což v kombinaci s projekty přeměny komunálního odpadu na vodík umožní vyrábět více než 130 tisíc tun zeleného vodíku ročně.

Společnost Polenergia plánuje postavit velkou továrnu na výrobu zeleného vodíku o výkonu 105 MW ve Slezsku, což umožní výrobu přibližně 13 tisíc tun vodíku ročně. Cílem projektu je zajistit zelený vodík pro těžký průmysl a dopravu s nulovými emisemi.

V červnu 2024 se polské státní dráhy (PKP) připojily k odvětvové dohodě o rozvoji vodíkového hospodářství. Jedná se o důležitý krok v modernizaci a ekologizaci polských železnic. Vodík má podle vedení společnosti PKP velký potenciál jako palivo budoucnosti na železnici a přispěje k rozvoji moderních ekologických řešení v dopravě.

Polská vláda schválila v říjnu 2024 návrh tzv. vodíkového zákona. Jeho přijetí má umožnit rozvoj vodíkových technologií a zavádí pravidla pro přepravu, distribuci a skladování vodíku. Očekává se, že vodík bude hrát klíčovou roli při dosažení uhlíkové neutrality.

Švédsko vyhlásilo pro své předsednické období dvě nejdůležitější témata, prvním z nich je boj proti ekonomické krizi a druhým klimatické změny. Švédsko chce zahájit spolupráci mezi Evropskou unií a zeměmi v oblasti Baltského moře a ochrana Baltského moře je dalším velkým tématem švédského předsednictví.

Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) označil červenec jako nejteplejší měsíc v historii pozorování, tedy za 142 let. Podle programu Copernicus, spravovaného Evropskou komisí, byl červenec 2021 třetím nejteplejším na planetě a druhým nejteplejším v rámci Evropy.

Podle nejhoršího scénáře emisí skleníkových plynů by se vlny veder trvající týden mohly v letech 2021 až 2050 vyskytovat dvakrát až sedmkrát častěji než v posledních třiceti letech. A dalších asi třicet let, tedy roky 2051 až 2080, by takových horkých období mohlo mít třikrát až 21krát víc.

Nárůst koncentrací skleníkových plynů a oteplení vede ke změnám oblačnosti, které klimatické změny dál posilují. To vyplývá ze studie publikované v časopise PNAS. Podle ní by zdvojnásobení předprůmyslové úrovně atmosférického CO2 mohlo způsobit zvýšení citlivosti na klima, tedy nárůst globální teploty až o 2 °C.

Podle IPCC (Mezivládní panel pro změny klimatu) se nejpozději do dvaceti let ohřeje planeta o 1,5 °C oproti předindustriální úrovni. Luxusní výletní lodě produkují do ovzduší 10× více škodlivin než všechna auta v Evropě.

Emise oxidu siřičitého ze všech evropských automobilů činily ročně 3,2 milionů tun, zatímco výletní lodě jich vypustily do vzduchu celých 62 milionů tun (polovina připadá právě na Carnival).

Negativní roli hrají také emise oxidů dusíku (NOx) - roční emise výletních lodí v tomto případě odpovídají přibližně 15 % znečišťujících látek, vypuštěných všemi evropskými osobními vozy.

Tabulka: Emise CO2 vybraných elektráren v ČR (miliony tun)