Krize ohrožuje primáty a vliv přírody na lidské zdraví

Krize hrozí 60 procentům z 504 druhů primátů, popsali ve studii zveřejněné v časopise Science. „Situace je horší, než si většina z nás myslela,“ uvedl spoluautor studie Dr. Paul Garber, profesor antrolopologie na University of Illinois. „Primáti po celém světě čelí masovému vymírání.“ I druhého autora práce rychlost zaskočila, je větší, než naznačovaly dosavadní prognózy. „Je to problém, protože se blížíme k okamžiku, kdy už bude pozdě - anebo jsme se k němu možná už přiblížili,“ popsal problém Dr. Alejandro Estrada.

Vědci ve studii popisují, že všechny hrozby, které primáty ohrožují, jsou lidského původu: ničení jejich přirozeného prostředí, lov na maso i ilegální obchod. Jednoznačně nejhorší dopad má likvidace míst, kde primáti žijí. Zvířata tak přicházejí o úkryty, potravu i pitnou vodu. Zmenšující se oblasti vhodné k životu nutí primáty, aby zmenšovali své tlupy, a také je to vystavuje extrémnímu riziku ohrožení patogeny i predátory.

Konkrétními činnostmi, jež přírodní oblasti poškozují nejvíc, jsou dolování, chov dobytka, těžba ropy a těžba dřeva - všechno v oblastech, kde se takto poškozují pralesy. „V těchto oblastech pracuje mnoho nadnárodních korporací a jejich cílem je vytěžit co nejrychleji a co nejlevněji co nejvíce zdrojů,“ popisuje Garber. „Nezáleží na tom, o jaký průmysl jde, jen výjimečně se snaží, aby to byla udržitelná činnost.“

Vědci se shodují na tom, že problém je normálními způsoby neřešitelný. Nejde ho vyřešit, aniž by se zapojily nadnárodní organizace. Vlády se musí podle vědců spojit, zvířata také hranice nerespektují.

Nejohroženější z ohrožených

Na seznamu těch nejohroženějších zvířat světa se již ocitla celá řada primátů, někteří již dokonce zřejmě vyhynuli.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

• Gueréza Waldronové, která by měla žít v Pobřeží slonoviny, již nebyla pozorována přes 25 let.
• Outloň jávský je nejvíc ohrožen pašováním. Kvůli jeho roztomilosti se stal extrémně často pašovaným. Podle červeného seznamu IUCN je prohlášen za ohrožený druh.
• Orangutan sumaterský, jeden ze dvou druhů orangutanů, se ocitl na hranici vyhubení. V posledních 10 letech jejich počet extrémně poklesl kvůli kácení deštných pralesů, na jejichž místě se dnes pěstuje palmový olej. Ve volné přírodě zbývá posledních 14 500 kusů.

Úbytek primátů je alarmující ještě z jednoho důvodu: právě oni jsou pro biology klíčovým indikátorem zdraví celých ekosystémů, v nichž žijí. Skupina jedenácti výzkumníků po celý rok důkladně vyhodnocovala výsledky více než dvou set seriózních akademických studií, aby mohla počátkem tohoto týdne do světa vypustit šokující zjištění.

Vliv přírody na zdraví člověka

Lidem, kteří tráví více času v původním, živoucím prostředí, kterému se nejčastějí říká „příroda“, se na světě žije lépe. A další skutečnost k neuvěření: pestrá plejáda všech možných špatností, jimž styk s přírodou pomáhá předcházet, patří převážně do kolonky takzvaných „civilizačních“ chorob. Lidé žijící v dostupné blízkosti lesa či jiné zeleně v menší míře trpí nedostatkem tělesné aktivity, obezitou, alergiemi či depresí. Ženy, které tráví dostatek času v přírodě, méně trpí vysokým tlakem a rodí zdravější děti.

Příroda je nedoceněnou psychoterapeutkou bez certifikátu a klinické praxe. Ti, kteří ji navštěvují pravidelně (netřeba dodávat, že se nejedná o „sezení“), se snáze vyhnou jak depresi, tak hyperaktivitě. Nepotřebují tolik umělá psychofarmaka, mají vyšší sebevědomí, vyhýbají se jim emoční problémy či neuspořádané vztahy a celkově se daleko spíše těší duševní pohodě.

Autoři nové studie, která byla publikována v odborném časopise BioScience, varují, že v mnoha ohledech se svět blíží ke kritickému bodu klimatických změn, nebo již tento bod překročil. "Přibývá důkazů, že se blížíme k bodům zvratu spojovanými s důležitými částmi systému naší planety, nebo že jsme již zašli za ně," uvedl podle listu The Guardian v prohlášení William Ripple, ekolog z Oregonské státní univerzity a spoluautor studie. Podle Rippleho pandemie covidu-19 ukázala, že ani obrovské omezení dopravy a spotřeby zdaleka k obnově planety nestačí.

Autoři například upozornili, že ledovce tají o 31 procent rychleji než před 15 lety, odlesnění v Amazonii bylo v minulém roce rekordní nebo že emise skleníkových plynů dosahují v letošním roce dosud nevídaného množství. Konkrétně v dubnu naměřila observatoř Mauna Loa na Havajských ostrovech nejvyšší množství CO2 v atmosféře v historii.

Čtěte také: Dopady lidské činnosti na vodní zdroje

Všichni jsme si jistě vědomi toho, že trávit čas venku a v přírodě je pro nás velice zdravé a přínosné. Jak je však již dlouho známo, pobyt v přírodě je pro člověka velmi prospěšný. A nemusí to být zrovna aktivní a vrcholový sport! Stačí obyčejná procházka nebo jen "bytí" v přírodě! Kolik času trávíme v přírodě? Tuto otázku by si měl položit každý z nás. Do přírody můžeme vyrážet za zábavou, za poznáním ale také se tím staráme o své zdraví.

Podle nové finské studie (01/2023), která shromáždila odpovědi od 16 000 lidí, je každý výlet do zeleně (lesa, hory, pole, dokonce i městského parku) velmi smysluplný a má mnoho zdravotních přínosů. Ti, kteří chodili do přírody 3-4krát týdně, měli o 33 % nižší pravděpodobnost, že budou brát léky na depresi nebo úzkost, o 36 % nižší pravděpodobnost, že budou brát léky na krevní tlak, a o 26 % nižší pravděpodobnost, že budou potřebovat léky na astma. To bylo srovnáváno s lidmi, kteří chodili do zeleně 1x týdně. Pravděpodobnost, že budou muset brát léky, se ještě více snížila, pokud lidé chodili do přírody 5x týdně - konkrétně o 41 %.

Jak ukazují studie, 10 minut v přírodě vám sníží krevní tlak. 20 minut vám zlepší náladu. Hodina zostří vaši pozornost. 2 hodiny pomohou vašemu imunitnímu systému se zotavit. 5 hodin v přírodě měsíčně podpoří příliv pozitivních emocí. Jo, a 3+ denní túra přináší nespočet výhod - od stabilizace hladiny cukru v krvi přes snížení hladiny stresových hormonů až po posílení imunity, pocit větší vitality a snížení únavy a deprese.

V mnoha zemích (všechny skandinávské země, Anglie, Německo, Japonsko, Kanada atd.) lékaři přímo předepisují pobyt a procházky v přírodě jako terapii. V jiných (kolébkou je Japonsko) existují "centra" přímo v lese, kam si lidé chodí dělat tzv. lesní lázně - pozorovat hvězdy, poslouchat zvuky lesa, ležet na trávě nebo pod stromy; pomalu a vědomě dělat krátké procházky v přírodě.

Protože je pobyt v přírodě součástí skautské výchovné metody, pro většinu z nás není ničím nepřirozeným. Naopak je pevnou součástí oddílového života a asi si těžko dokážeme představit skauting naprosto odtržený od kontaktu s přírodou a pobytu v ní. Není však třeba čekat s cestou do přírody na víkendové výpravy. Venku můžeme trávit čas i na schůzkách a to nejen v létě a za ideálního počasí. Pro děti je velmi přínosné, když mohou vnímat proměnlivost přírody, protože se snaží změny pochopit a zapamatovat si je, a to posiluje jejich kognitivní vývoj. Nemusíme ani cestovat daleko - změny v přírodě můžeme sledovat klidně v okolí klubovny.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Kdybychom hledali údaje o tom, jaké je minimum času stráveného v přírodě, které má na naše duševní zdraví pozitivní vliv, dobereme se k poměrně nízkým časovým údajům. Podle studie provedené na univerzitě v Essexu je největší pozitivní dopad na naše zdraví, pokud v přírodě trávíme okolo 120 minut týdně. Každý čas, který strávíme mezi stromy, na louce nebo v parku, se počítá.

Jules Pretty, profesor na univerzitě v Essexu zaměřený na životní prostředí a společnost, mluví o tom, že benefity získáváme ze tří rozdílných typů aktivit spojených s přírodou. Prvním typem je pozorování přírody z okna nebo sledování dokumentu o divočině. Druhou skupinou je čtení nebo povídání s kamarády venku. A třetí skupinu tvoří zahradničení, turistika či jiné, bezprostředně s přírodou spojené nebo na ní závislé aktivity. Regenerační účinek přírody dokáže umocnit fyzická aktivita sama o sobě přispívající k psychické pohodě. Schopnost pomáhat nám udržet si dobrou náladu, klid a vyrovnanost mají vlastně všechny venkovní aktivity.

Příroda a psychické zdraví

Okolní prostředí nás dokáže velmi ovlivňovat, a pokud jsme schopni sladit náš rytmus s rytmem prostředí, cítíme velké uspokojení. Možná i proto pomáhá pobyt v přírodě odbourat stres, snižovat úzkosti a deprese. Zlepšuje kognitivní funkce jako je pozornost či paměť, takže jsme vnímavější jak vůči svému okolí, tak vůči sobě. Máme lepší náladu, jsme spokojenější a vnímáme lépe svoji hodnotu. A nejsme to jen my dospělí, na koho příroda působí pozitivně. Uvádí se, že děti, které tráví více času v zeleni, jsou odolnější vůči nepříjemným událostem v životě.

Teorie obnovy pozornosti

Z pohledu psychologie je významná teorie obnovy pozornosti od manželů Kaplanových, profesorů environmentální psychologie na univerzitě v Michiganu, která vychází z úvahy, že existují dva druhy pozornosti. Jsou jimi pozornost přímá, tedy záměrná a soustředěná, nebo pozornost nedobrovolná, tzv. bezděčná, kdy nás naopak něco tak zaujme, že tomu věnujeme pozornost sami od sebe. Když to s přímou pozorností přeženeme, například při náročném dni ve škole, začneme být unavení, často i podráždění a impulzivní. Proto může být přínosné využít způsobů, jak přímou pozornost obnovit, například právě pobytem v přírodě. Nemusíme kvůli pravidelnému odpočinku vyrážet na horské expedice, bohatě stačí, když si občas práci či učení vezmeme ven do parku.

Určité přírodní struktury spouštějí v mozku aktivitu, která nám přináší příjemné pocity. Mezi tyto struktury patří například fraktály, tedy pravidelné geometrické obrazce, které v jakémkoliv měřítku zachovávají určitý motiv. V přírodě je můžeme najít třeba v podobě vloček, listů kapradin nebo mraků.

Děti venku v přírodě: ohrožený druh? V dnešní uspěchané době plné technologií a městského shonu se stresové stavy stávají stále častějšími problémy moderní společnosti. Statistiky ukazují, že i problémy s duševním zdravím jsou na vzestupu. Podle Světové zdravotnické organizace se počet lidí trpících depresí a úzkostnými poruchami mezi lety 1990 a 2013 zvýšil o téměř 50 %. Zatímco se mentální onemocnění typu úzkosti, deprese a další nemoci, ke kterým je zapotřebí lékařské diagnostiky, léčí předepsanými léky a terapiemi, krátkodobé stavy jako pokles nálady či vyčerpání je leckdy možné uzdravit svépomocí. Odborníci se shodují na jednom účinném řešení - trávit více času v přírodě. Tento jednoduchý lék je dostupný téměř každému a nabízí širokou škálu benefitů pro naše duševní zdraví.

„Většina lidí má v hlavě obraz mladých hlavně asi před obrazovkami digitálních zařízení. Dlouhodobě ale u nich naopak sledujeme trend potřeby vyrazit do přírody. Ať už je to z důvodu načerpání síly, získání klidu nebo potřeba zažít něco opravdového mimo virtuální prostředí. I krátké výlety do přírody mohou mít překvapivě významný pozitivní vliv na naši psychiku. Jednodenní výlety nabízejí širokou paletu možností, mezi jinými například: procházku v městském parku nebo lese, piknik na louce, objevování a prozkoumávání nových míst, pozorování ptáků či zvěře, fotografování přírody, hledání geokešek. Na základě studií se však předpokládá, že spodní hranice této doby se pohybuje okolo 2 hodin za týden. Toto množství času bylo spojeno jak se zlepšením duševní pohody, tak i s lepším fyzickým zdravím. Delší pobyty mohou mít ještě výraznější a dlouhodobější účinky na naše duševní zdraví.

Ať už si vyberete krátkou procházku v městském parku, víkendový pobyt v horské chatě, nebo dobrodružné spaní pod širákem, čas strávený v přírodě může výrazně přispět ke zlepšení duševního zdraví. Důležité je najít formu pobytu v přírodě, která vám osobně vyhovuje, a postupně ji začleňovat do svého životního stylu. Začněte třeba krátkými procházkami v parku a postupně se propracujte k delším výletům nebo víkendovým pobytům.

Návštěva pobřeží a její vliv

Návštěva pobřeží vám může pomoci zbavit se stresu a být aktivnější - a může dokonce změnit způsob, jakým se vyrovnáváte s bolestí. Pobřeží je odedávna místem léčení. V Evropě 18. století lékaři předepisovali pobyt na pláži při různých onemocněních, od tuberkulózy po lepru. Přestože prvky této rané mořské terapie byly od té doby vyvráceny, moderní věda stále zjišťuje, že příroda je pro nás prospěšná.

V roce 2010 White a jeho kolegové zjistili, že lidé mají sklon hodnotit fotografie přírodního a městského prostředí jako atraktivnější a regenerační, pokud je na nich nějaký vodní prvek. Tato studie, od té doby více než tisíckrát citovaná, pomohla odstartovat dnešní hnutí za výzkum „modrého prostoru“. Co se vlastně děje ve vašem těle a mozku, když trávíte čas na pláži? Pojďme se do toho ponořit.

Po prvních krocích na písku bude pravděpodobně následovat to, co environmentální psychologové označují jako „obnovení pozornosti“ - kdy se vaše mysl začne uvolňovat a vnímat okolí jemnějším, méně kognitivně náročným způsobem. Na počátku svého výzkumu modrého prostoru analyzoval White a jeho kolegové údaje od 4255 respondentů z Anglie, aby zjistili, které přírodní prostředí má tendenci nejlépe vyvolávat takové pocity obnovy. Pobřeží bylo hodnoceno o něco lépe než lesy a horská krajina.

Proč jsou pláže obzvláště vhodné pro odpočinek přepracované mysli? Catherine Kellyová, autorka knihy Blue Spaces: How and Why Water Can Make You Feel Better (Modré prostory: Jak a proč se díky vodě cítíte lépe) má podezření, že to souvisí s jejich rozsahem: pohlcující zvukovou kulisou a rozsáhlými výhledy, které jako by nikdy nekončily. Když navštívíme pobřeží, vysvětluje: „Jsme jakoby bez námahy vyzváni, abychom upřeli svou pozornost na obzor. Je tu ten pocit úžasu, kdy získáváme nadhled nad svými problémy a cítíme se součástí něčeho většího, než jsme my sami.” Úcta se obvykle dostaví, když se spojíme s něčím obrovským, co nám připomíná naše (relativně malé) místo ve světě. Je známo, že tato emoce snižuje stres, zapojuje smysl pro účel a podněcuje nás k nezištnějšímu jednání.

Podle teorie obnovy pozornosti, která byla poprvé navržena v roce 1989 a je dodnes široce přijímána, bývají nejvíce psychicky obnovující krajiny „jemně fascinující“. Jejich scenérie je dostatečně dynamická, aby udržela naši pozornost, ale zároveň dostatečně předvídatelná, aby umožnila naší mysli relaxovat. Podle Easkey Brittonové, sociální ekoložky zabývající se mořským prostředím tomuto popisu přesně odpovídají oceánské vlny.

Doporučení a závěry

Témata duševního zdraví a možného ohrožení planety v podobě ekologických katastrof hýbou současnou společností. Jaká je mezi nimi souvislost? Psychoterapeutka TEREZA KRÁLÍČKOVÁ se v osobní úvaze zamýšlí nad odcizením, nadějí a touhou žít. Andreas Weber ve své knize Cítí, tedy je napsal: „Je třeba pochopit, že co se děje přírodě, děje se i nám.“ Rozkol mezi námi a přírodou, ke kterému dochází od dob novověku, není jen možnou příčinou ekologických katastrof, jak se někteří odborníci domnívají. Tento narušený vztah může stát v základech našeho pocitu odcizení a duševní nepohody. Opuštěním bytostného sepětí s přírodou dochází k odloučení se od prazákladu nás samých, od čehosi podstatného, čím jsme tvořeni a neseni. Z přírody můžeme čerpat nejen materiální zdroje, ale i poznání o světě a sobě. A to jednoduše proto, že také my jsme přírodními stvořeními a příroda je naším širším domovem, který nám dává prvotní možnost vůbec být a rozvíjet se.

Přírodu tvoří vše živé, vše, co je schopno se samo ze sebe rozvíjet, zanikat a znovu se obnovovat. Vše je organicky propojené, roste ve vztazích a v komunikaci s okolím. Příroda představuje organickou sounáležitost, ekosystém, který spolupracuje, aby byl. Patří k ní také dravost a soupeření, stejně jako ke všemu živému. Nicméně to není boj o přežití, který by stál v základu jejího fungování, jak jsme se mohli učit od Darwina. Motivem je spíš touha být.

Jde o to, abychom také sebe samé pochopili nejen jako kulturní bytosti s individualitou, která se touží zajistit a prosadit, ale abychom se vnímali a přijali jako součást něčeho, co nás utváří, přesahuje a nese. Něčeho, co tu bylo před námi a bude tu i po nás. Abychom se v tom ukotvili a tomu odpovídali. To je úplně jiné paradigma, kterým můžeme opět získat své patřičné místo ve smysluplném celku bytí, který nezaniká s naší nevyhnutelnou individuální konečností. Jde o určitý duchovní či spirituální rozměr, který podle mého názoru souvisí s duševním zdravím jednotlivců i celé společnosti. A právě tato rovina člověka trpí, protože svět je příliš materialistický. My sami se pak stáváme zdroji (human resources) k využití a vyčerpání.

Na přírodu se nelze dívat jako na objekt či zdroj, který je možné vytěžit - ale ani čistě romanticky. Obojí by vedlo k míjení se s tím, že rozmanitost přírody i od nás vyžaduje rozmanité vnímání a vidění. Možná jsme ještě nenašli způsob, jak o této duchovní rovině mluvit a psát tak, aby to neznělo pateticky, ezotericky, směšně nebo jinak v moderní době nepřijatelně. Duchovní rozměr nepatří náboženství, nebesům ani žádnému zásvětí. Patří ke stvořenému světu a všemu, co v něm hmotně i nehmotně, viditelně i méně viditelně již je. Protože stejně existujeme i my: jsme zjevní i skrytí jeden před druhým i sobě samým. A právě my máme možnost si tuto rovinu odemknout. Jsme k tomu vybaveni.

tags: #clovek #a #priroda #ohrozeni #studie

Oblíbené příspěvky:

• Odpadové hospodářství v Hruškách
• Ohrožené druhy zvířat
• Pohled na Přírodu u Aristotela
• Jak správně zapojit odpadní instalaci?
• Přijímací řízení na environmentální studia