Člověk je součástí přírody

Vzdělávací oblast Člověk a příroda hraje klíčovou roli v poznávání přírody a světa kolem nás. Navazuje na vzdělávací oblast Člověk a jeho svět, která na elementární úrovni přibližuje přírodovědné poznávání žákům 1. stupně. Obsah vzdělávací oblasti je na 2. stupni základního vzdělávání rozdělený do vzdělávacích oborů Fyzika, Chemie a Přírodopis, které se dále člení na tematické okruhy představující klíčová témata přírodovědného vzdělávání.

Cílem výuky je to, aby byl žák schopný klást otázky a formulovat hypotézy k pojmenování a objasňování vztahů mezi zkoumanými přírodními jevy. Výuka vede žáka k porozumění světu kolem sebe s důrazem na propojení s běžným životem, na provázanost přírody a člověka a na uvědomění si a přijetí spoluzodpovědnosti za stav přírody v nejbližším okolí i na celé planetě.

Vzdělávací oblast Člověk a příroda směřuje především k rozvoji přírodovědné gramotnosti a technického myšlení, a to ve všech aspektech osobnosti žáka - kognitivním, afektivním a psychomotorickém. Žák se učí vyhodnocovat a interpretovat svá zjištění a vyvozovat z nich závěry, které poskytují důkazy pro vysvětlení nebo řešení zkoumaných jevů. Je veden k pochopení základních přírodních dějů a jejich zákonitostí a k využívání těchto znalostí.

Používá při tom především empirické metody a postupy poznávání světa, jako jsou pozorování, měření, experimentování, ověřování hypotéz a využívání modelů. Žák je podporován v tom, aby navrhoval řešení na základě využívání více zdrojů v souladu s vědeckými principy a postupy. Učí se argumentovat na základě důkazů, kterými podporuje nebo vyvrací daná tvrzení či řešení zkoumaných jevů.

Učí se také využívat a propojovat poznatky z oblasti přírodních věd a technologií s dalšími oblastmi lidského poznávání a jejich praktickými aplikacemi v každodenním životě.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Člověk a příroda

Příroda je pro člověka přirozeným prostředím, ve kterém se vyvíjel a které potřebuje v mnoha různých ohledech pro svůj život. V přírodě realizujeme velkou část naší činnosti, jezdíme tam na výpravy a tábory. O to víc je zásadní pro nás skauty, jelikož je součástí naší výchovné metody. Z toho důvodu je dobré s přírodou okolo nás vědomě pracovat a nespokojit se s ní jen jako s kulisou pro program. Jak s ní ale pro naše potřeby zacházet?

Příroda a člověk spolu dlouhodobě koexistují, v kontextu Česka ji lidská společnost do velké míry přeměnila. Vznikla kulturní krajina a ta se stále se proměňuje, do ní se s různou intenzitou vpisuje lidská činnost, někdy méně a někdy více harmonicky. Přírodu ale člověk potřebuje, což lze hezky ukázat na konceptu tzv. ekosystémových služeb. Ty představují přínosy, jež příroda člověku poskytuje. Může to být utržené jablko u klubovny, les zmírňující odtok vody na naše tábořiště při velké bouřce nebo západ slunce na puťáku. Navíc se koncept ekosystémových služeb snaží o vyčíslení hodnoty přírody řečí peněz, což může být pro někoho srozumitelnější.

Ekosystémové služby se dělí na:

• Poskytovací - díky přírodě získáváme z ekosystémů např. vodu nebo potraviny.
• Regulační - procesy v atmosféře vedoucí ke stabilitě klimatu, koloběh vody, kontrola eroze apod.
• Kulturní - přinášejí estetické, rekreační nebo vzdělávací hodnoty.
• Podpůrné - např. tvorba půdy nebo koloběh živin a fotosyntéza.

Tento pohled na přínosy, které nám příroda a krajina poskytují, může být užitečný a návodný pro vědomé rozdělení toho, jak na ně během naší činnosti nahlížíme. V následujících odstavcích jsou popsány možné způsoby, jak k přírodě zaujmout stanovisko - a to buď pasivně, v roli pozorovatele, který na sebe nechává přírodu působit, nebo aktivně, s vlastními zásahy do ní.

Pro rozum i cit

Příroda pro nás může být otevřenou encyklopedií a laboratoří. Tábory a výpravy jsou ideální příležitostí pro rozumové poznávání přírody - od rozpoznávání jednotlivých druhů organismů přes pozorování jejich chování, sledování přírodních zákonitostí až po propojování dílčích znalostí, popř. využití kontextu, který příroda nabízí.

Je dobré si klást otázky typu: „Proč se zrovna daná věc děje na tomto místě? Jak krajina vypadala dříve (a z jakého důvodu) a jak to ovlivňuje její současnou podobu?“ Také můžeme bádat a postupně rozkrývat celou síť vztahů a příběhů v krajině nebo v daném ekosystému. Kromě cíleného poznávání a pozorování jednotlivých druhů lze využít i obyčejnou vycházku.

Čtěte také: Dopady lidské činnosti na vodní zdroje

Ta často vede k mnoha dotazům, jež se můžeme snažit společnými silami s oddílem nebo kmenem zodpovědět, nejlépe s povolaným průvodcem, který dokáže navést na správné odpovědi či je přímo poskytnout. Příkladem může být dotaz: „Proč daný strom tak dobře vyrostl?“ Důležité je nezapomenout i na neživou přírodu a propojit její jednotlivé pomyslné vrstvy (geologická stavba území, půda, reliéf, klima, vliv vody nebo okolní fauny, flóry a člověka) a jejich vzájemné působení.

Právě v těchto vzájemných vztazích živé a neživé přírody lze pátrat dále a klást si otázky: „Jaký přístup má daný strom ke slunečnímu světlu? Jak je do krajiny zasazen? Na jaké půdě, hornině? A v jakém reliéfu roste?“ Podobné otázky lze pokládat také na další jevy běžně spatřitelné v přírodě. V neposlední řadě nás může naše tázání a pozorování zavést k otázkám týkajících se služeb a benefitů, které nám příroda poskytuje. Těmi může být čistá voda nebo třeba opylování rostlin.

Příroda je živlem, který lze kromě rozumu poznávat i přímou zkušeností. Vztah k přírodě lze budovat skrze emoce a smysly. Navíc budování tohoto vztahu přispívá k poznání a harmonickému rozvoji nás samotných. Emoční a smyslový vjem pomáhá zachytit přírodu v celé šíři možných projevů, jak je můžeme jako lidé pojmout. Navíc přináší podnětné, v dnešní městské uspěchané době tolik potřebné klidné prostředí. Příroda rozvíjí naše pozorovací schopnosti i trpělivost.

V našich programech lze využít smysly - poslouchat klid i cvrkot na louce, pozorovat mraky, ochutnávat jedlé plody, vonět k aromatickým bylinám, trénovat hmat na různých površích (dotýkáním se hornin nebo pomocí bosonohých stezek). Příroda je galerií a tělocvičnou zároveň. Působí na nás její estetika, krása i různé tvary skal, kopců nebo stromů.

Je pro nás inspirací pro osobní život, zdrojem jak pro fyzický, tak duchovní rozvoj. Umělecky lze vjemy a inspirace zpracovávat různými způsoby. Zapojíme tím představivost a rozvíjíme svoje tvůrčí dovednosti. Může jít o používání přírodních materiálů ke ztvárnění všemožných obrazů, domečků a spousty dalších výtvorů.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Příroda se svým nekonečným množstvím tvarů a materiálů může posloužit také jako dobrá tělocvična. Kdo nikdy neházel šiškami, nepřeskakoval potoky, nelezl po stromě nebo skále, nerozběhl se z kopce, nebo si nezaplaval v říčce, jezeru či rybníku?

Aktivní vztah k přírodě

Přírodu můžeme poznávat různými způsoby a zároveň se k ní při naší činnosti postavit aktivně. Příroda je hodnotou sama o sobě, kterou bychom měli chránit. Je pro nás nezbytná a už jen z tohoto pragmatického důvodu si zaslouží naši pozornost a nebýt ničena. Proto je dobré ostatním vysvětlovat, jak se v přírodě chovat a být ohleduplní, což vyžaduje potřebné znalosti.

V dalších krocích lze přiložit ruku k dílu a zapojit se do aktivit, které přírodě pomáhají. K tomu jsou zapotřebí hlubší znalosti (např. v jakých lokalitách má smysl sázet konkrétní dřeviny, kde jsou naopak nežádoucí, nebo jaká opatření jsou potřeba ke zlepšení vodního režimu či fungování krajiny).

K tomu vhodně slouží program patronátů zaštítěný Skautským institutem, v rámci kterého se oddíl s odborným průvodcem stará o vybranou přírodní lokalitu (skautskyinstitut.cz/patronaty). Dále pak v rámci programu může jít o nahlédnutí do vztahu člověka, jeho aktivit a přírody - ať už přímo v „terénu“ (např. přílišné rekreační využití území, zástavba zemědělské půdy, či naopak péče a ochrana cenných lokalit), nebo teoretičtěji (ve vztahu k větším celkům přírody, jako je klima či biodiverzita) - a zamyšlení se nad ním, třeba prostřednictvím simulačních her jako Prales (tinyurl.com/pralse‑hra), ve které jde o střet zájmů ohledně jeho dalšího využití (těžba dřeva, zemědělství, původní domorodí obyvatelé, ochrana biodiverzity).

Příroda je zdrojem a může být také dílnou. Intenzivně ji využíváme a jsme na ní závislí. Můžeme se zdokonalovat ve využívání a zpracování přírodních materiálů pro svoje potřeby (táborové stavby), přitom je ale nutné k přírodě přistupovat udržitelně. Na akcích je dobré přemýšlet nad tím, jak se v přírodě chováme, jak táboříme.

Příroda je pro člověka prostředí, ze kterého vzešel, a zároveň je to přirozené prostředí pro skautskou výchovu, byť se nám ho naším stále probíhajícím stěhováním do větších a větších sídel dostává v bezprostředním okolí čím dál tím méně. V tomto ohledu je vhodné ji využívat pro program, jezdit pokud možno co nejčastěji na výpravy.

Příroda může být vhodným prostředím pro rozmanité hry, při kterých se schováváme za skály a stromy. Její vrtochy a vůně můžeme poznávat při puťácích a přespávání v přírodě, při východu slunce či následování azimutu.

Při činnosti bychom měli vědomě pracovat s okolím a zamýšlet se, které oblasti členové našeho oddílu mají v malíku a které je dobré zařadit do programu ve větší míře pro prohlubování perspektivního chápání. „Příroda má blahodárný vliv na psychické i fyzické zdraví, nelze to oddělit,“ říká v Balancu terapeutka, mediátorka a lektorka Zdeňka Voštová.

Mnoho výzkumů potvrzuje, jak je pro nás pobyt a kontakt s přírodou dobrý. Snižuje mimo jiné depresi a pravděpodobnost propuknutí schizofrenie. Městský život tomu nenahrává a mimo pobytu v parku bychom se čas od času měli vypravit i za nějakou větší divočinou.

„O vlivu přírody se psalo již v antice, není to novinka. Ale v poslední době se od přírody odpojujeme a přichází návrat.“ V minulosti by možná nikoho působení přírody nenapadlo zkoumat, protože nikdo netrpěl jejím nedostatkem. Ve Skotsku vám dokonce lékař může pobyt v přírodě předepsat. Je pochopitelné, že jsme se přesunuli do měst a hledáme pohodlí a bezpečí, ale všeho moc škodí.

Pohybujeme se v autech a kancelářích, všude je dostatek tepla, nefouká, dokonce umíme ovlivňovat i přesnou vlhkost a proudění vzduchu. „V přírodě máme tendenci se více naladit na sebe i na okolní svět. Míra podnětů je pro nás tak akorát.“ Ve městě je podnětů příliš a taky tlak na rychlost, efektivitu a pracovní výkon.

Existují prý dva druhy pozornosti, první souvisí s výkonem, o něco se přímo snažíme. Ale pokud ji používáme příliš, tak se vyčerpá. Pak jsme unavení a můžeme trpět poruchami koncentrace. V přírodě máme schopnost používat tzv. mimoděčnou pozornost, fascinaci okolním světem a zároveň lépe vnímáme, co se děje v nás.

„Ve školce mých dětí se říká, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.“ I když je nám nepříjemně, když je zima nebo sychravo, je to zvyk. Děti taky baví skákat za deště v blátě, že by jim to mohlo být nepříjemné, se naučí od dospělých. Taky horký čaj, sprchu a suché oblečení oceníme více, když přijdeme zkřehlí z podzimní procházky.

Vystavit se náročným podmínkám taky pomůže ocenit, co všechno civilizace poskytuje a třeba i najít způsob, jak si neulehčovat život příliš. Pro ty z nás, kteří však při pohledu na teploměr ukazující téměř minusové teploty raději zůstávají pohodlně mezi čtyřmi stěnami zde máme pár rad. Zní to přímočaře, lesní vzduch je pro nás dobrý.

Tato „prapovídka“ starých mám má však základ ve vědeckém výzkumu. Vzduch v lese je prokazatelně čistší než ten, který dýcháme ve městech, a proto je fantastický pro zlepšení celkového zdraví. Lidé s respiračními onemocněními, kteří navštěvují přírodu dokonce návštěvami hor a přírody jen jednou týdně znatelně zlepšují svůj zdravotní stav.

Ať vyrazíte do našich tatranských velehor, nebo jen za dům do lesa, fyzická aktivita, kterou vykonáváte je skvělá nejen pro vaše celkové zdraví. Florence Williamsová našla přímou úměru při kvalitě spánku spojenou s fyzickou aktivitou v přírodě. Přestože ve fitku se za kratší dobu zapotíte zaručeně více, nižší teploty, které vaše tělo v horách zažívá, přispívají k hlubšímu a kvalitnějšímu spánku po vaší procházce. Bez ohledu na to, zda ulehnete pod hvězdy, nebo v teple domova.

V životě je běžné dávat si cíle, které chceme překonat. Kdy jste si však naposledy dali cíl, který je tak přímočarý jako vylézt na strmou horu či kopec? Soustředění se na něco vám nejen pomáhá potlačit své limity dál, ale dá vám odhodlání, že můžete zvládnout levou zadní problémy, které se zdají komplikované. Nemluvě o tom, jak dobře se při túře přemýšlí.

Ty nejtěžší problémy se po pár hodinách chůze zaručeně budou zdát jednodušší. Zní to tak trochu jako kouzlení, ale zelená barva je pro naši hlavu opravdu prospěšná. Výzkumy ukazují, že pravidelné vystavování se barvám v lese snižuje v našem těle hormon kortizol, který je zodpovědný za stres. Často hledáme řešení, jak předejít stresu, a přitom je to tak jednoduché. Stačí se jít projít.

V lese absentují kromě znečištěného vzduchu i jiné, jindy docela podstatné věci. Často tam není signál, žádné billboardy, televize, hluk z ulic... Člověk se najednou ocitne sám se sebou bez rozptýlení chytrých telefonů či jiných zařízení. Den je najednou delší, můžeme zpomalit, přemýšlet. Náš mozek se prokazatelně snáze soustředí po čase stráveném v přírodě, a proto občas vypnout a odpočívat bez možnosti jakéhokoli rozptýlení není určitě na škodu.

Vnímáte přírodu jako celek, vše živé co do ní patří? Myslíte si, že vedete život v souladu s přírodou? Jak se o to snažíte? Je příroda silnější než člověk? Máte k ní vy osobně respekt? Jakou formou se ji snažíte chránit? Vyhledáváte třeba i energeticky zajímavá místa? Nakolik má vůbec člověk právo zasahovat do přírody? Jsou podle vás potřeby člověka v dnešní době povýšeny nad zákony přírody?

Země je pro nás jediným domovem. Jsme s ní pevně svázáni. Země nám svou úrodností poskytuje potravu, ale nejenom nám lidem,ale i zvířatům. V nitru Země se nacházejí nerosty jako zdroj životně důležité energie a surovin pro výrobu produktů, bez kterých by těžko byl náš život. Nároky a potřeby člověka ovšem rostou a to si přírodu bere svou daň. Nezapomněli jsme k přírodě přistupovat s pokorou? Uvědomují si lidé její důležitost, nebo především své zájmy? Co se neustále učíte ve vztahu k přírodě?

Tendence přírodu chránit ale i nadměrně využívat jsou čím dál tím silnější. Jak to vnímáte vy? V silách společnosti je přírodu uchovat ale i zničit. Je podle vás zachována rovnováha mezi potřebami člověka a možnostmi přírody? Přírodu přeci potřebujeme ke svému přežití.

Svist větru ve vlasech, vůně květin a rostlin, zvuky zvířat, která danou oblast obývají, paprsky slunce nebo kapky vlahého deštíku, šumění listí v korunách stromů, kopce i rovinky, říčky a řeky, potoky, rybníky, jezera… Příroda je mocná umělkyně, dokáže tvořit nádherná díla, jež se nikdy neokoukají a jež nikdy nepřestáváme doopravdy obdivovat.

Příroda jako kouzelnice Příroda je mocná kouzelnice a my se v ní cítíme tak dobře proto, že z ní sami pocházíme. I když se tak v dnešním mnohdy přetechnizovaném věku nemusí zdát, pravdou je, že člověk je součástí přírodní říše, a důkazem toho je fakt, že se venku, v srdci lesů, luk, luhů a hájů nebo na horských úbočích, v dolinách či u vody, ať už u moře, rybníku, či jezera, cítíme tak neobyčejně dobře. Skoro jako kdybychom se vrátili domů.

Prospěch pro tělo i duši

Již sama zeleň, modř nebo hnědá zemitost či exotičtější barvy květin působí na člověka pozitivně, odlehčují mysl, umožňují vypnout a jen jednoduše být. Čerstvý vzduch v kombinaci s pohybem okysličí celé tělo, včetně mozku, prokrví svalstvo, dovede krev a živiny do buněk tam, kde je jich potřeba. Proto se snáze hýbeme, lépe nám to myslí a máme celkově lepší náladu - jsme bystřejší, obratnější i rozhodnější.

Pobyt v přírodě působí jako balzám na rozjitřené nervy, pomáhá nám vrátit se k přirozenosti a napojit se na své vnitřní já, které pod nánosem techniky, stresu a spěchu může dřímat a odpočívat natolik, že máme pocit, že přestáváme slyšet jeho hlas. O pozitivních účincích pobytu v přírodě hovoří dokonce i nový výzkum RECETAS, který je koordinován Barcelonským institutem pro mezinárodní zdraví.

Spojme příjemné s užitečným

Pobytem a pohybem v přírodě si totiž sami můžeme významně zvýšit duševní pohodu, a když k tomu přibereme někoho blízkého, získáme i cenné sociální interakce, které jsou podle mnohých studií skvělou prevencí demence, úzkostí i deprese. Co s tím vším v reálném životě? Zkusme spojit příjemné s užitečným, vezměme podložku a praktikujme jógu v lese, v parku, na louce nebo doma na zahradě.

Až si budeme domlouvat setkání s kamarádkou, kupme si kávu do ruky s sebou a běžme se prostě jenom projít do přírody. Brouzdejme... “Lidé si přírodu a prostředí upravovali desítky tisíc let. Lidská přítomnost měla vliv na všechno, od mamutů po mikroby. Toto prohlášení charakterizuje vztah člověka a přírody.

Již stovky let lidstvo svou přítomností ovlivňovalo stav přírody kolem sebe. Lidé si přizpůsobovali nejen plodiny, které pěstovali, ale také zvěř, kterou lovili, škůdce, které vyháněli nebo nemoci, které s sebou přinášeli. Dřívější rozšířenou představou bylo, že člověk začal jiné kontinenty ovlivňovat až v 15.století, ve “století objevů”, s rozšířením zámořského dobývání a se zdokonalením lodní dopravy. Ale není to tak.

“Panenská příroda neexistuje. A podle všeho neexistuje již několik století.” prohlásila Melinda Zeder, antropoložka Národního Muzea Přírodní historie na Smithsonském institutu. “Ochránci přírody mají svou představu, `pojďme se vrátit k původní podobě přírody, bez lidí`. Ale to je chiméra, falešná naděje. Lidé tíhnou k tomu si myslet, že lidstvo před tisíci lety nebylo technologicky vyspělé nebo chytré. Nicméně se ukazuje, že lidé minulosti byli stejní jako lidé současnosti. Hladoví po technologiích, objevech a úpravě svého okolí.

S rozšířením lidstva po zeměkouli byly vynalezeny luk a šíp, rybářské sítě, keramika a zemědělské stroje, které jim ulehčily život, ale také ovlivňovaly svět kolem nich. Na základě zkoumání a syntézy archeologických dat DNA se vědci domnívají, že lidé začali dramaticky měnit své okolí před více než 12 000 lety. V tu dobu se člověk z Afriky dostal do zbytku světa, který postupně kolonizoval. A to není jediný příklad změn, které již byly v pohybu.

Dokonce před 50 000 až 100 000 lety naši předci pravděpodobně napomohli k vyhynutí některé z megafauny Austrálie a Tasmánie a to ať už přímo nebo nepřímo, díky lovu a zabíjení, jak potvrzuje výzkum. Člověkem byly vybírány, pěstovány a šířeny druhy zvířat a rostlin vhodné pro člověka. Oblíbenými zvířaty se stali především přežvýkavci - krávy, ovce, kozy. Je jasné, že zemědělství mělo rozsáhlé důsledky pro přírodu na velkých úsecích půdy.

Ale asi největší dopad mělo lidstvo na evolučně jedinečné ostrovní ekosystémy ve chvíli, kdy mořské národy našly způsob, jak se k nim dostat. Například Polynésané s sebou přinesli nejen zvířata, která jim v zemědělství měla pomáhat, ale omylem s nimi přivedli i škůdce. Čím byly dopravní a obchodní systémy člověka pokročilejší, tím větší byl jeho dopad na krajinu.

Existuje obrovské množství článků a prací v archeologii a paleoekologii, které odhalují překvapivě velký rozsah časných lidských transformací této planety. Pro lepší představivost vezměte v úvahu, že nyní i jediný kontinent, kde lidstvo trvale nežije - Antarktida, vykazuje jasný dopad lidské aktivity.

Co se týče vlivu změny člověka na přírodu a klima, mezi vědci existuje (probíhá) rozsáhlá debata. Někteří z vědců se domnívají, že se nacházíme v nové geologické epoše, v tzv. „antropocénu“ označující, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém. Mnoho vědců věří, že změna atmosféry prostřednictvím velkých infuzí průmyslových skleníkových plynů znamená začátek antropocénu, tudíž se začátek této éry zařazuje do posledních několika set let.

Dalším z provokativnějších názorů je, že všudypřítomní lidé mění přírodu stejně dlouho, jako lidstvo samo, ale že to není vždy špatné. Domnívají se, že v mnoha případech staří lidé narazili také na inovativní a udržitelné způsoby obdělávání půdy a krajiny.

tags: #clovek #je #soucasti #prirody #referat

Oblíbené příspěvky:

• Osek a příroda
• Definice nízko aktivního odpadu
• Test odpadkových košů 50 litrů
• Instalace odpadu pro sanitární vybavení
• Likvidace Aut v ČR