Člověk v přírodě: Přírodověda a její výuka

19.04.2026

Vzdělávací oblast je v 6. - 9. ročníku zaměřena na zkoumání přírody. Při studiu přírody, s využitím činnostních metod, je zvláště důležité, že si žák osvojuje a ověřuje přírodovědné poznatky a zároveň utváří další dovednosti.

Výuka fyziky, chemie a přírodopisu

Vzdělávací předmět fyzika je v 6. a 7. ročníku vyučován po jedné vyučovací hodině a v 8. a 9. ročníku po dvou vyučovacích hodinách. Činnostní charakter výuky tohoto předmětu vyplývá ze samé podstaty výuky fyziky jako vědeckého oboru zabývajícího se obecnými fyzikálními vlastnostmi a zákonitostmi reálného světa.

Výuku fyziky orientujeme tak, aby si žák poznatky a dovednosti osvojoval na základě individuálních nebo skupinových pokusů. Neobejdeme se přitom bez využívání matematiky, přesných měření a experimentování. Žáka vedeme k pozorování předkládaných jevů, k hovoru o pozorovaném, k vyslovování vlastních závěrů a k novému objevování poznatků. Tak vytváříme vazby mezi probíranou učební látkou a světem žáka.

Vzdělávací předmět chemie je v 8. a 9. ročníku zaměřen na rozvíjení dovednosti objektivně a spolehlivě pozorovat, experimentovat a měřit a ověřovat si vědomosti, zkoumat příčiny chemických dějů a procesů,na základě znalostí vytvářet hypotézy a analyzovat výsledky. Žák by si měl uvědomit závislost člověka na ŽP a důsledky lidské činnosti na jeho stav.

Vzdělávací předmět přírodopis je v 6. a 7. ročníku vyučován po dvou vyučovacích hodinách a v 9. ročníku zahrnuje okruh problémů spojených se zkoumáním přírody jako systému, na poznání je založeno porozumění zákonitostem přírodních procesů a uvědomění si užitečnosti přírodovědných poznatků pro využití v praktickém životě. Jedná se hlavně o rozvíjení dovednosti pozorovat, poznávat složitost a mnohotvárnost přírody, zkoumat změny probíhající v přírodě a odhalovat příčiny a následky ovlivňování místních i globálních ekosystémů činností člověka a tím využívat svého poznání k ochraně ŽP.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Jak vzniká naučná stezka

Naučnou stezku vymyslíme, vyrobíme a také nainstalujeme. Pro návrh stezky budeme potřebovat znát spoustu detailů. Připravte se na nás předem. Mrkněte na reference , prohlédněte nabídku prvků, nebo navštivte některou z našich stezek .

Máte představu, jak by měla vaše stezka vypadat? Co by mělo být obsahem? Jak bude dlouhá? Kudy povede? Kolik bude mít prvků? Mají být součástí stezky QR kódy , nebo frotážové pulty? Budete chtít specifiké prvky, kresby, nebo individuální obsah?
Napište nám základní představu o stezce, kontakt na sebe a informaci, kdy vám můžeme zavolat.
V dalším kroku zasíláme grafické náhledy prvků k odsouhlasení. Po schválení začínáme s výrobou.
Potvrdíme termín výroby a potom už je to zcela na nás.

Údržba dřevěných edukačních prvků

Všechny naše edukační prvky jsou povrchově ošetřeny proti běžným povětrnostním vlivům a mají základní ochranu proti plísním a houbám. Prvky udržujte čisté, každoročně je zbavte nečistot, mechů a povrchových plísní, které se běžně ve venkovním prostředí tvoří. Finální povrchová úprava všech komponentů výplně je řešena odolným dvousložkovým polyuretanovým krycím lakem s vysokou ochranou proti povětrnostním vlivům a UV záření.

Učení venku: Zkušenosti pedagogů

Jaké byly cesty a důvody, které přivedly učitele k učení venku?

František Tichý (Gymnázium Přírodní škola): „Můžete říkat, že zajímavá interaktivní hodina, skupinová práce nebo projekt se dá dobře dělat v běžné třídě, ale přesto to nemá takovou šťávu, jak když se předtím rozběhnete po zahradě, v lese nebo třeba i té "umělé přírodě" někde v historickém centru. A naopak, i úplně "normální" hodina, kdy něco vykládám, je mnohem zajímavější, když jsme venku.“
Lenka Burešová (ZŠ Čeperka): „Největší učebnou a školou je sama příroda a není nic lepšího, než když její zákonitosti, vztahy, principy i krásu objevují samy děti, nejlépe všemi svými smysly.“
Hana Kožíšková (Gymnázium Kadaň): „Po létech praxe vidím jedinou cestu - chceme-li děti přimět k zájmu o přírodu, musíme je vodit ven.“
Jana Jakubíčková (ZŠ Pivoňka): „Vidím na svých dětech (6 a 4 roky), i na cizích, že je baví prozkoumávání, hledání rozdílů, drobností, měření...“
Monika Olšáková (ZŠ Janovice): „Největší přínos vidím v tom, že děti se ve venkovním prostředí dívají na svět jinýma očima, jsou radostnější, spontánnější, otevřenější.“
Marián Diviš (Střední průmyslová škola Karviná): „Kde ukázat krásu a různorodost přírody než v přírodě. A tak využívám tento nejpřirozenější zdroj informací, možností, nápadů i krásy ke své výuce.“
Eva Víšková (LMŠ Kulíšek): „Venku se dobře učí o přírodě, ale dobře se učí i jiná témata - lidské tělo, řemesla... Dá se cvičit, zpívat, tančit, výtvarničit i vyplňovat pracovní listy. Hlavní je, že učení probíhá přímou zkušeností.“
Ludmila Apatsidu (MŠ Ekoškolka Rozárka): „Proč si svět prohlížet na obrázcích, když ho můžeme vnímat všemi smysly, když ho můžeme opravdu prožívat? A proto s radostí sbalím batoh a vyrážíme s dětmi ven, ať zrovna svítí sluníčko, nebo prší.“
Ivan Štěpka (ZŠ a MŠ Na Beránku): „Přes úžasné technické možnosti předávat lidem tajuplnosti života na zemi, není nic lepšího než si "sáhnout" in natura na svět kolem nás.“
Jana Divišová (ZŠ a MŠ Dělnická Karviná): „Přijde mi zcela přirozené stejně vzdělávat a vychovávat své žáky.“
Veronika Kothajová (MŠ Eko školka Rozárka): „Největší přínos pro mne je reálná ukázková „učebnice“, kterou příroda je. Tu svobodu, kterou děti mohou prožívat, kdy svět nezná hranic, kdy zákony přírody učí děti životu, kdy se mohou válet v trávě, házet kameny do vody, zkoumat šneka a jeho sliz táhnoucí se za ním, nebo si prostě jen přivonět ke květině.“

Osobnosti podporující učení venku

Bedřich Moldan: „Učení v přírodě je typem pobytu v přírodě, který má zvláštní význam.“
Jan Činčera: „Málo věcí je tak důležitých jako čas, který s dětmi v prvních deseti letech jejich života strávíme v přírodě!“
Michal Broža: „Učení (se) venku k tomu může významně přispět. Nejen v získávání znalostí, ale i tolik potřebných dovedností a kompetencí.“
Jana Nováčková: „To učení venku napraví celkem snadno. Může ale uspokojovat i další potřeby, pokud osvobodí tento čas od soutěží, srovnávání, známkování (potřeba bezpečí), poskytne dětem spoluúčast na plánování, co budou dělat (nebudou jen plnit, co si pro ně dospělý vymyslí - potřeba vlivu), umožní spolupráci. Prostě, aby to nebylo jen pouhé přenesení školy do podnětnějšího prostředí.“
Aleš Máchal: „Výuka v přírodě se v jejich pojetí sice ve formách lišila, ale její smysl byl vždy týž - umožňovat dětem co nejbližší a nejčastější kontakt s přírodou tak, aby nebyla jen kulisou jejich her, nýbrž naplňovala jejich přirozené objevitelské, tvořitelské i ochranitelské potřeby a touhy.“
Michal Medek: „Jak obohacující a potřebný je tento přístup pro žáky i pedagogy.“
Aleš Sedláček: „Věren svému woodcrafterskému přesvědčení se snažím, aby měli děti a mladí lidé možnost co nejvíce pobývat venku.“
Helena Nováčková: „Ale k mé velké radosti v řadě škol i rodin můžeme pozorovat v posledních letech návrat k přirozenému učení venku.“