Emise peněz a mechanismus peněžního oběhu v České republice

V dávných dobách, kdy lidé ještě neznali peníze, docházelo k pracnému a časově náročnému směňování zboží a služeb za jiné zboží a služby (tzv. výměnný obchod či barter). S rostoucí specializací a dělbou práce došlo k postupnému přechodu z barterové směny k efektivnějšímu využití peněz. Od mušlí, dobytka, soli či tabáku plnících roli peněz v primitivních ekonomikách lidé postupně dospěli až k mincím, papírovým penězům, bezhotovostnímu platebnímu styku a v poslední době i k penězům elektronickým a digitálním.

Po staletí nechávali panovníci a později i vlády razit mince z drahých kovů (např. ze zlata), což určovalo jejich hodnotu. Ještě v minulém století, v dobách tzv. zlatého standardu, byly centrální banky zavázány na požádání směnit peníze za zlato ve fixním poměru. Zlato bylo často bezpečně uloženo v trezorech bank, zatímco jeho vlastníci se měnili s tím, jak se peníze („poukázky“ na zlato) přesouvaly z ruky do ruky. Dnes tomu tak již není.

Mince a papírové peníze, jak je známe v současnosti, se v anglosaském světě nazývají „fiat money“. Vhodný a přesný český ekvivalent chybí, nicméně latinské slovo „fiat“ znamená „budiž“ (jako např. v biblickém „fiat lux“, tedy „budiž světlo“) a v angličtině se používá v přeneseném smyslu pro „nařízení autority“. Výraz „fiat money“ pak značí peníze, jež vznikly rozhodnutím („budiž peníze“) centrální autority a jejichž všeobecné přijímání je touto autoritou vynuceno. V drtivé většině zemí vydává oběživo jediná centrální autorita, výjimky jsou spíše kuriozitou.

Novodobá snaha o vytvoření alternativy k penězům centrálních bank vedla ke vzniku digitálních kryptoaktiv (např. bitcoin, ethereum). Z pohledu ČNB se však jedná o investiční nástroje, nikoli měny. Nesplňují totiž klasické charakteristiky měn (funkce účetní jednotky, prostředku směny a uchovatele hodnoty). Jsou využívány spíše jako riziková investice přepočítávaná do jednotek konvenčních měn a vzhledem k prudkému kolísání jejich cen neplní ani funkci uchovatele hodnoty.

Funkce peněz

Peníze mají několik funkcí. Jsou všeobecně přijímaným prostředkem směny, za který si lze koupit to, co potřebujeme. Slouží také jako zúčtovací jednotka pro oceňování zboží a služeb. Za peníze nelze považovat pouze bankovky a mince. Řadíme mezi ně všechno, co je běžně přijímáno jako platidlo. Centrální banky proto při sledování objemu peněz v ekonomice rozlišují tzv. peněžní agregáty.

Čtěte také: Historický vývoj emise peněz

Hlavní funkcí peněz je zprostředkování směny zboží a služeb. Další, související funkcí peněz je, že jsou používány jako zúčtovací jednotka pro oceňování nejen zboží a služeb, ale třeba i práce, kapitálu, závazků, daní atd. Společnost je od nepaměti založena na výměně zboží a služeb. Nikdo z nás není schopen být zcela soběstačný a vyrobit svými silami a prostředky vše, co spotřebováváme, od rohlíku po automobil. Proto od raných etap lidského vývoje docházelo ke specializaci a ke směně výrobků a služeb.

Peníze se od nepaměti používaly k uchování hodnoty. Jelikož bývají skladné a jejich hodnota bývá v čase stabilní, lze do nich uložit relativně značné jmění a to uschovat „na horší časy“. I dnes existují domácnosti, které hromadí značný objem hotovosti doma ve skrýši nebo v bezpečnostním sejfu. Naprostá většina z nás ale dnes již používá jiné způsoby uložení peněz, které jsou bezpečnější a přináší určitý výnos.

Peníze se v ekonomice vyskytují v několika formách. První, tradiční formou je oběživo (hotovost), tedy bankovky a mince vydávané centrální bankou. Moderní formou jsou bezhotovostní peníze, čili peníze ve formě záznamů na účtech v bankách. Peníze v širším slova smyslu jsou pak tzv. Peníze v současnosti vznikají bezhotovostně tehdy, když komerční banka připíše určitou částku na účet klienta, aniž by od něj přijala hotovost či aniž by tatáž nebo jiná banka zároveň odepsala stejnou částku z jiného účtu.

Nejčastěji se tak děje při poskytování úvěrů, ale stejný důsledek má například nákup cenných papírů nebo cizí měny komerční bankou od klienta. Následná konverze části peněz do hotovostní formy poté již neovlivňuje celkovou výši peněz v oběhu, ale pouze jejich strukturu - klesá objem peněz na bankovních účtech a roste objem hotovosti. ČNB se stará o hladký oběh bankovek a mincí.

Množství peněz v ekonomice se počítá pomocí tzv. peněžních agregátů. Peněžní agregát M1 jsou takzvané „úzké peníze“, které zahrnují oběživo, tedy bankovky a mince, a také zůstatky, které lze okamžitě převést na oběživo nebo použít k bezhotovostní platbě, např.

Čtěte také: Emise peněz v České republice

Role centrálních bank

Rozvoj peněz je v posledních staletích nerozlučně spojen s vývojem bankovního sektoru včetně vzniku centrálních bank. První centrální banky se začaly objevovat již v 17. století. Hlavním důvodem jejich vzniku bylo poskytování úvěrů státní pokladně a vedení účtů pro panovníka. Později se dalším důvodem stala emise bankovek a mincí vyplývající ze snahy sjednotit tehdejší emisní systém oběživa. V dnešní době centrální banky vedle emise hotovostních peněz provádějí měnovou a makroobezřetnostní politiku, regulují a dohlížejí finanční trhy, starají se o platební styk atd.

Centrální banky v podobě, jak je známe dnes, vznikly relativně nedávno, většinou ve 20. století. Na jeho počátku centrální banky existovaly pouze ve třetině zemí světa. Za nejstarší centrální banku se považuje švédská centrální banka, Sveriges Riksbank, založená v roce 1668. Hlavním důvodem pro vznik centrálních bank ve 20. století byl rozvoj mezinárodního finančního trhu a snaha zemí získat zahraniční kapitál. Ten přitom upřednostňoval země s centrální bankou, nejlépe pak země fungující v režimu tzv. Zlatý standard byl základem pro mezinárodní měnový systém s krátkými přestávkami od konce 19. století až do počátku 70. let 20. století. Tento systém byl založen na zlatém krytí měny, kdy zpočátku byly všechny dolary, franky, libry, či jiné zlaté měny kryty adekvátním množstvím zlata v trezoru centrální banky.

K opuštění zlatého standardu došlo po Velké depresi 30. let 20. století, po 2. světové válce však byl znovuzaveden v podobě tzv. brettonwoodského systému. Podstatou tohoto systému bylo zlaté krytí amerického dolaru a napojení všech ostatních měn na dolar. Postupem času se ale ukázalo, že fixní kurzy nejsou dlouhodobě udržitelné a v roce 1971 došlo k rozpadu brettonwoodského systému.

Hlavním úkolem centrálních bank vyspělých zemí dnes obvykle není udržovat fixní kurz měny, ale udržovat cenovou stabilitu. Ta je interpretována jako udržování nízké a stabilní inflace, většinou ve výši 2 %. Centrální banky jsou současně v moderním bankovním systému tzv. „bankou bank“. To znamená, že pokud se komerční banky dostanou do problémů s nedostatkem likvidity, centrální banka jim poskytne půjčku. Tato možnost umožňuje předcházet tzv. „runům“ na banky a šíření problémů jedné finanční instituce napříč celým finančním systémem.

Současné ekonomiky jsou založeny na bezhotovostních (elektronických) penězích a na tzv. dvoustupňovém bankovnictví. Prvním stupněm je centrální banka, druhým stupněm jsou komerční banky, které mají v peněžním systému nezastupitelnou roli. V době elektronických peněz jsou to totiž právě komerční banky, které vytváří nové peníze tím, že svým klientům poskytují úvěry. Centrální banky v tomto procesu tvorby nových peněz nastavují pravidla a limity, které zajišťují, aby se peněžní systém nevymkl kontrole. V moderním peněžním systému peníze v ekonomice nevznikají vytištěním bankovek a mincí, ale připsáním peněžních prostředků na účet klienta banky v momentě, kdy například banka klientovi poskytne úvěr. Tato banka přitom nemusí disponovat novými vklady, které by odpovídaly novému úvěru. Ve skutečnosti banka při poskytnutí úvěru vytvoří „tahem pera“ či ťuknutím do klávesnice peníze zcela nové, které v ekonomice dosud neobíhaly. Tím se banky zásadně liší od tzv.

Čtěte také: Emise peněz a její zneužití

V dnešním peněžním systému peníze vznikají úvahou konkrétního ekonomického aktéra (domácnosti, podniku, vlády), zda je pro něj potřebné a výhodné si pořídit nemovitost, investovat do své výroby nebo v případě státu se zadlužit třeba za účelem výstavby dálniční sítě. V těchto úvahách hraje významnou roli očekávaný budoucí příjem domácnosti, resp. ziskovost podniku. Klíčovou roli v rozhodování hraje také cena, kterou žadatel musí zaplatit za poskytnutý úvěr - úroková sazba. Zájem o úvěry je vyšší v situaci, kdy jsou úrokové sazby nízké, a naopak.

Předpokládejme, že ekonomický aktér (řekněme domácnost) se rozhodl zažádat o úvěr na bydlení. Komerční banky pochopitelně neakceptují každou žádost o úvěr, nýbrž důkladně posuzují, zda konkrétnímu žadateli poskytnou požadovaný úvěr na jím deklarovaný účel. Důležitými parametry přitom jsou úvěrová historie a rizikovost klienta, jeho příjmy či schopnost splácet a záruky, které může klient dát. Pokud žadatel tímto procesem schvalování úvěru úspěšně projde a pokud splňuje další regulatorní požadavky, které stanovuje ČNB, komerční banka mu připíše peníze na daný účet.

Řekněme, že předchozí majitel bytu má účet v jiné bance, než je banka kupujícího. Speciální oddělení úvěrující banky, které se zabývá řízením aktiv a pasiv, musí zajistit, aby bylo možno převod peněz provést, čili aby tato banka měla dostatek vkladů u banky centrální, pomocí nichž se převod provede, tzv. likvidity. Pokud je likvidity dost, transakce proběhne a prostředky se v bilanci centrální banky převedou z účtu této banky na účet banky prodávajícího. Pokud úvěrující banka dost likvidity nemá, musí si ji sama vypůjčit, a to na domácím mezibankovním trhu. Fakticky tak banka, do které peníze klientovi přijdou, půjčí přebytek likvidity bance s odlivem prostředků. Aby byla tato vypořádání plynulá, řídí centrální banka tzv.

Centrální banka nastavením svých měnověpolitických sazeb ovlivňuje, za jakou úrokovou sazbu si komerční banky mezi sebou likviditu navzájem půjčují. Od mezibankovní úrokové sazby se poté odvíjí úrokové sazby klientů bank z úvěrů i vkladů. Prostřednictvím nastavení úrokových sazeb tak centrální banka realizuje měnovou politiku. Pokud chce centrální banka podpořit agregátní poptávku, snižuje úrokové sazby, které následně podporují tvorbu úvěrů a vznik nových peněz. Centrální banka množství peněz v oběhu přímo nekontroluje. Toto množství se pružně přizpůsobuje potřebám ekonomiky. Nastavením úrokových sazeb však centrální banka nepřímo množství peněz a rychlost jejich oběhu v ekonomice ovlivňuje tak, aby dlouhodobě dosahovala svého 2% inflačního cíle.

Současně ČNB svými regulatorními opatřeními a dohledem dozírá na to, že se banky chovají při poskytování úvěrů obezřetně a na pokrytí případných budoucích ztrát mají vytvořen dostatek vlastního kapitálu. Postupem času kupující nemovitosti splácí bance svůj úvěr. Centrální banka přímo nestanovuje ani množství bankovek a mincí v oběhu, na jejichž emisi má ze zákona výhradní monopol. I tato část peněžní zásoby se vyvíjí dle potřeb ekonomiky.

Prodávající nemovitosti, za kterou obdržel peníze na účet, totiž může chtít tyto peníze vybrat v hotovosti. Pak musí jeho banka pokrýt tuto potřebu svého klienta, resp. v součtu všech svých klientů, kteří chtějí v daném období své vklady zrovna vybrat. Nemá-li tato banka dost hotovostních peněz v pokladnách na svých pobočkách, musí poslat do centrální banky opancéřované auto s žádostí o hotovost. Má-li tam komerční banka dostatek likvidity, centrální banka „pustí“ hotovostní peníze do oběhu v množství a struktuře, které si vyžádala komerční banka, resp. její klienti.

Kryptoaktiva a digitální peníze centrálních bank

Kromě hotovostních a elektronických forem peněz došlo v nedávné době také ke vzniku digitálních kryptoaktiv, které lze použít i k platbám (např. bitcoin, ethereum). Jejich rychlý rozvoj otevřel mezi centrálními bankami diskusi o zavedení jejich vlastních digitálních peněz, tzv. Central Bank Digital Currencies (CBDC). Ačkoliv některá digitální kryptoaktiva lze použít i k platbám (např. bitcoin, ethereum), nejedná se o peníze. Nesplňují totiž základní požadavek na jakoukoliv měnu, a tím je stabilita její hodnoty. Hodnota kryptoaktiv je velmi kolísavá, období růstu jsou střídána obdobími prudkých poklesů.

K penězům jsou blíže tzv. „stablecoins“, což jsou kryptoaktiva se stabilizačním mechanismem, která usilují o udržení stabilní hodnoty navázáním na měnu či několik měn, které jsou zákonným platidlem. Nejčastěji má stabilizační mechanismus udržovat jejich hodnotu neměnnou vůči americkému dolaru (např. kryptoaktiva Tether, USD Coin, Binance USD), což je typicky zajišťováno plným krytím emitovaných stablecoins.

Česká národní banka a emise peněz

V souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance má ČNB výhradní právo vydávat do oběhu bankovky a mince, včetně mincí pamětních, a řídit peněžní oběh. ČNB dbá o plynulý a hospodárný peněžní oběh. ČNB spravuje zásoby bankovek a mincí, stahuje z oběhu a ničí opotřebované bankovky a mince a vyměňuje poškozené peníze za nové. Zajišťuje uměleckou a technickou přípravu platidel, jejich výrobu a dodávky. Podílí se na přípravě právní a technické ochrany platidel proti padělání a na jejich realizaci.

Výňatek ze zákona České národní rady č. 6/1993 Sb.ze dne 17.:

• Česká národní banka může prohlásit za neplatné a stáhnout z oběhu bankovky a mince, které vydala. Jejich nominální hodnotu uhradí výměnou za jiné nově vydané bankovky a mince.
• Na konci období stanoveného pro výměnu se úhrnná částka bankovek a mincí prohlášených za neplatné, ale nepředložených k výměně, odečte od množství peněz v oběhu v účtech České národní banky.
• Česká národní banka má výhradní právo vydávat obchodní mince, které se nazývají české dukáty.

Základní roli v peněžním oběhu České republiky má ze zákona Česká národní banka, která je jedinou institucí v zemi s právem emitovat bankovky a mince. Ty jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Výrobu bankovek a mincí Česká národní banka podle potřeby ročně zadává vybrané tiskárně a mincovně. Česká národní banka také stanovuje podle zákona o oběhu bankovek a mincí základní pravidla peněžního oběhu v České republice.

Distribuce bankovek a mincí mezi Českou národní bankou a bankami je založena na Smlouvě o účtu, Podmínkách hotovostních transakcí a vhodných informačních systémech. Bankovky a mince jsou v peněžním oběhu - tedy u veřejnosti, v pokladnách obchodních bank a jiných právnických osob - tehdy, pokud opustí Českou národní banku. Naopak, jestliže jsou uloženy v České národní bance, jsou tzv. mimo oběh.

Česká národní banka vydává peníze do oběhu v množství a struktuře, které požadují především obchodními bankami. Prostřednictvím obchodních bank se peníze dále dostávají ke všem subjektům v ekonomice včetně veřejnosti. V současné době je peněžní oběh České republiky zajišťován šesti nominály bankovek od 100 Kč po 5000 Kč a šesti nominály mincí od 1 Kč po 50 Kč. Tento stav je pro zajištění efektivního peněžního oběhu v současné době vhodný.

Česká národní banka dbá na plynulost a hospodárnost peněžního oběhu. V nedávné minulosti ukončila používání mincí v hodnotách 10, 20 i 50 haléřů (v roce 2003, resp. 2008), které přestaly plnit funkci oběživa. Česká národní banka vydávala do oběhu značné množství těchto mincí, ale z oběhu se téměř nevracely. Podobnou změnou bylo rozhodnutí ukončit platnost bankovek 20 Kč a následně i 50 Kč (v roce 2008, resp. 2011) a nahradit je mincemi stejné hodnoty. Bankovky těchto hodnot se velmi rychle opotřebovávaly.

Rozsah emise bankovek a mincí Česká národní banka dlouhodobě sleduje a průběžně vyhodnocuje, má tedy v návaznosti na používané informační systémy všechny potřebné aktuální informace.

Vývoj oběživa v České republice

Hodnota bankovek a mincí v oběhu v roce 2019 meziročně vzrostla o 25,8 mld. Kč (+ 4,2 %), tedy srovnatelným tempem, jako v roce 2018 (+24,8 mld. Kč; + 4,2 %). Hodnota oběživa k 31. prosinci 2019 dosáhla 644,4 mld. Kč. Oběživo se v ekonomice konzistentně zvyšuje, v posledních 10 letech průměrně meziročně o 5,25 %. Oběživo dlouhodobě posilovalo také svůj podíl na nominálním HDP, k mírné korekci došlo až v posledních dvou letech (2018 a 2019).

Počet bankovek v oběhu vzrostl ze 474,2 mil. kusů k 31. prosinci 2018 na 488,9 mil. kusů k 31. prosinci 2019. Meziroční změna činila 14,7 mil. kusů, což představuje nárůst o 3,1 %. V korunovém vyjádření stoupla hodnota bankovek v oběhu z 599,8 mld. Kč k 31. prosinci 2018 na 624,2 mld. Kč k 31. prosinci 2019, což představuje zvýšení o 4,1 %.

Přetrvává rychlejší růst korunové hodnoty bankovek oproti počtu kusů bankovek v oběhu, který je dán vysokým podílem bankovek 2000 Kč na korunovém přírůstku oběživa. V průběhu roku 2019 nedošlo ke změnám stavu nebo trendu sledovaných statistických ukazatelů. Bankovky 5000 Kč, 2000 Kč a 1000 Kč si v souhrnu dlouhodobě udržují více než 90% podíl na celkové korunové hodnotě oběživa.

Množství mincí v oběhu narostlo o 95,0 mil. kusů, tedy o 4,8 %, konkrétně z 1 965,9 mil. kusů k 31. prosinci 2018 na 2 060,9 mil. kusů k 31. prosinci 2019. Obdobně stoupla korunová hodnota mincí, a to z 16,5 mld. Kč na 17,5 mld. Kč, což představuje zvýšení o 6,1 %. Struktura mincí v oběhu se v průběhu roku 2019 nezměnila. Dlouhodobě platí, že počet mincí dané hodnoty v oběhu roste s její klesající nominální hodnotou. Jednokorunových mincí tak bylo k 31. prosinci 2019 v oběhu nejvíce (625,1 mil. kusů) a padesátikorun nejméně (148,8 mil.

Počet bankovek jednotlivých nominálních hodnot v oběhu k 31. prosinci 2019 (v milionech kusů):

Počet bezhotovostních plateb sice roste progresivněji než počet plateb hotovostních, nicméně hodnota oběživa se také neustále zvyšuje a v České republice stále ještě neplatí, že by hotovost nebyla králem. Jaké nástroje používá veřejnost k platbám nejčastěji, lze odhadovat pomocí výzkumů na vzorku obyvatelstva ohledně jejich platebního chování. Komplexní data v této oblasti neexistují. K dispozici jsou přesná data pouze z dílčích segmentů peněžního oběhu, jako je např. používání platebních karet k bezhotovostním platbám, data o výběrech hotovosti v bankomatech apod.

Hotovost (myšleno výběr z bankomatu) se na celkové hodnotě „plateb“ kartami v roce 2019 podílela 54 %. V České republice byly uskutečněny pouze dílčí výzkumy platebního chování obyvatelstva a ty v zásadě potvrdily, že chování obyvatelstva při platbách v České republice nevybočuje z rámce platebního chování našich nejbližších sousedů, jako je Slovensko, Rakousko, Německo, Polsko atd. Nadále platí, že bankovky a mince jen tak z našeho života nezmizí a budou tady s námi ještě dlouho.

A to nejenom proto, že určité skupiny obyvatel, resp. subjekty ekonomiky budou preferovat platby bankovkami a mincemi, ale i pro jejich nesporné výhody, jako je jednoduchost použití hotovosti (obchod je ihned uzavřen včetně vypořádání, je anonymní, hotovostí jsou schopny zaplatit všechny skupiny obyvatel) nebo obezřetnost při použití hotovosti (nemůžeme utratit více hotovosti, než máme v peněžence). Hotovosti nahrávají nízké úrokové sazby a vyložené plus získává při záporných úrokových sazbách. Hotovost má nezastupitelnou roli při zvládání krizových situací vyvolaných nedostupností bezhotovostních plateb. Hotovost ani neohrozí hackerské útoky na různé platební aplikace.

Hotovost se v České republice doposud „automaticky“ zvyšovala vlivem růstu HDP, bohatnutí obyvatel, rostoucímu počtu obchodů, zvyšování počtu turistů, nárůstu počtu obyvatel a s potřebou likvidity. Vývoj oběživa v České republice je srovnatelný s vývojem v eurozóně, Polsku, Velké Británii, USA atd. Zároveň existují státy - často jsou za příklad uváděny skandinávské země a zejména Švédsko - kde oběživo v posledních letech klesalo a v zásadě všude lze zaplatit bezhotovostně. Nicméně v poslední době takový rapidní pokles hotovosti v oběhu už zřejmě narazil na své mantinely.

Současná výše oběživa, ale i realizovaných bezhotovostních plateb je v České republice výrazně ovlivněna nemocí Covid-19. Reakce obyvatelstva a dalších subjektů ekonomiky na tuto situaci (prvotní restriktivní opatření státu) vedla ke zvýšenému objemu bezhotovostních plateb, prováděných zejména platebními kartami prostřednictvím internetu. Nicméně výrazný dopad měla tato mimořádná situace i do realizovaných emisních operací České národní banky a projevila se skokovým zvýšením oběživa.

Veřejnost a podnikatelé se zřejmě v tomto nejistém období chtěli předzásobit hotovostí, stejně jako tomu bylo s předzásobením potravinami. V krizových situacích a při neznalosti dalšího vývoje a doby trvání restrikcí včetně uzavření vybraných lokalit je tato reakce zcela přirozená. U podnikatelů to bylo zřejmě dáno i omezením rizik pro jejich podnikání vytvořením té pravé likvidity - hotovosti. Česká národní banka v této situaci velmi pečlivě a ve spolupráci s dalšími významnými subjekty peněžního oběhu České republiky dbala na dostupnost hotovosti v bankomatech a v pokladnách bank.

Vývoj oběživa byl v obou případech vyvolán silným nečekaným impulzem v roce 2008 finanční krizí, v roce 2020 karanténou kvůli nemoci Covid-19. V současnosti vyčkáváme, jak obyvatelstvo a podnikatelé naloží s mimořádně vysokou vybranou hotovostí po návratu k normálnímu fungování ekonomiky.

tags: #cnb #emise #penez #mechanismus

Oblíbené příspěvky:

• Umístění ekologické plakety
• Dopady globálního oteplování
• Nakládání s odpady v ČR
• Doporučené knihy o klimatu
• Informace o odpadech Rapotín