Co je nejdůležitější v řízení ekosystému

Ochrana přírody je úspěšná a vyplatí se. Kdyby bylo ochranářských zásahů ještě víc, mělo by to zásadní význam pro zastavení a zvrácení úbytku biologické rozmanitosti, což je krize, která může vést ke zhroucení ekosystémů a snížení schopnosti planety podporovat život. Současně by stejná opatření mohla snižovat dopady klimatických změn. To jsou hlavní výsledky velké mezinárodní studie, která vyšla 25. dubna v časopise Science.

V současné době je vyhynutím ohroženo asi 44 tisíc druhů rostlin a zvířat, takže výsledky tohoto výzkumu jsou důležité nejen pro tyto organismy, ale také pro lidstvo. Tyto druhy totiž pomáhají stabilizovat klima a poskytují pitnou vodu, domov, potravu a další zdroje miliardám lidí po celé planetě.

Globální pohled na lokální problémy

Aktuálně publikovaný výzkum byl takzvanou metastudií - jeho autoři totiž hodnotili všechny dostupné kvalitní výzkumy a data shromážděná o účinnosti jednotlivých opatření a pak jejich výsledky sjednotili pomocí jedné metriky. Výsledky podle nich ukazují, že ochrana přírody funguje - i když to tak mnohdy nemusí vypadat a současně to některým lidem může připadat až příliš drahé.

„Pokud bychom se dívali jenom na trend úbytku druhů, bylo by snadné si myslet, že se nám nedaří chránit biologickou rozmanitost. Ale to bychom neviděli celý obraz,“ komentovala výsledky Penny Langhammerová, která výzkum vedla.

„V této práci jsme ukázali, že ochrana přírody ve skutečnosti funguje tak, že zastavila a někdy i zvrátila úbytek biologické rozmanitosti. Je zřejmé, že se ochrana přírody musí stát prioritou a současně musí získat další významné zdroje a politickou podporu v celosvětovém měřítku. Kromě toho se ale současně musíme zabývat i systémovými příčinami úbytku biologické rozmanitosti, jako je například neudržitelná spotřeba a výroba,“ vypočítala.

Čtěte také: Suzuki Ignis: Průvodce emisními problémy

Podle Langhammerové je tato studie unikátní tím, že jde o komplexní analýzu. Spousta studií se sice podle ní zabývá jednotlivými ochranářskými projekty a zásahy i jejich dopadem ve srovnání s tím, kdyby nebyla přijata žádná opatření - ale zatím nikdy předtím se prý tyto často velmi různorodé dokumenty nikdo nepokusil spojit do jedné analýzy. Zřejmě právě proto, jak složité by bylo sjednocení velmi různorodých metrik, jimiž vědci doposud ochranu přírody hodnotili.

Tentokrát se to ale podařilo. Autoři provedli metaanalýzu 186 studií, které se zabývaly dopadem široké škály ochranářských zásahů v celosvětovém měřítku a v čase. Všechny tyto práce hodnotily výsledek opatření ve srovnání s tím, co by se stalo bez těchto zásahů. Studie měly velký rozsah i časově - pokrývají více než stoleté období ochranářských opatření a hodnotí opatření zaměřená na různé úrovně biologické rozmanitosti - druhy, ekosystémy i genetickou rozmanitost.

Výsledek? Ochranářská opatření jako vytváření a správa chráněných území, likvidace a kontrola invazních druhů, udržitelné řízení ekosystémů nebo obnova těch poškozených ve většině případů (přibližně ve dvou třetinách) zlepšila biologickou rozmanitost daného místa anebo přinejhorším zpomalila rychlost jejího poškozování. Navíc výsledky ukazují, že když už se nějaké zásahy zrealizují, bývají většinou dost účinné.

„Naše studie ukazuje, že když ochranářská opatření zaberou, tak fungují opravdu dobře. Jinými slovy: Jejich výsledky nejsou jen o něco lepší, než kdyby se nedělalo nic - jsou mnohonásobně lepší,“ popisuje spoluautor práce Jake Bicknell, který vyučuje ochranu přírody na univerzitě v Kentu. „Například opatření, které mělo zvýšit velikost populace ohrožených druhů, často vedlo k výraznému zvýšení jejich počtu. Tento efekt se projevil ve velké části jednotlivých studií, které jsme zkoumali,“ dodává vědec.

A když to nefunguje?

I v menšině případů, kdy se díky použitým opatřením nepodařilo obnovit nebo zpomalit úbytek druhů nebo ekosystémů, měly podle výzkumníků vlastně tyto pokusy smysl. Daly se ale mnohem hůř vyjádřit čísly, protože spočívaly v tom, že se autoři poučili ze selhání a mohli své metody na základě této zkušenosti vylepšit. Příklad? V Indii způsobilo fyzické odstraňování invazních řas jejich šíření jinam, protože tento proces rozbil řasy na mnoho kusů, což umožnilo jejich „přesun“. Ochránci přírody ale po tomto přešlapu mohli zavést jinou strategii odstraňování řas, která má větší šanci na úspěch.

Čtěte také: Emisní problémy a řešení

To také zřejmě vysvětluje, proč jsou novější snahy o pomoc přírodě účinnější než ty z minulosti. Ochrana je zkrátka zřejmě s postupem času stále účinnější. Mezi další možné důvody této korelace patří ale třeba i nárůst finančních prostředků a výrazně lépe cílené zásahy.

V některých případech se také ukázalo, že opatření nezabrala dostatečně, protože chrání jiný druh než ten, jemuž měla původně pomoci. Například když se vědci pokoušeli pomoci mořským koníkům, přibylo jich o dost méně, než se čekalo. Jejich rostoucí populace totiž zvyšovala také množství chráněných chobotnic, které tyto koníky loví. Těch proto přibývalo méně, zato se zvýšila populace predátorů - hlavonožců.

Prostor pro naději

„Bylo by příliš snadné ztratit optimismus, když kolem sebe neustále vidíme pokles biologické rozmanitosti,“ podotkl spoluautor studie a docent Joseph Bull z katedry biologie Oxfordské univerzity. „Naše výsledky ale jasně ukazují, že existuje prostor pro naději. Zdá se, že ochranářské zásahy byly ve většině případů zlepšením - a když neuspěly, byly ztráty poměrně omezené,“ sdělil.

Autoři zdůrazňují, že jejich výsledky dobře ukazují, proč je tak důležité tyto zákroky provádět. A proč by se nemělo nechávat na přírodě, aby se „postarala o nápravu sama“, jak mnohdy doporučují odpůrci takových programů.

Vědci současně připomínají, že více než polovina světového HDP, téměř 44 bilionů dolarů, je středně nebo vysoce závislá na přírodě. Podle dřívějších studií by si komplexní celosvětový program ochrany přírody vyžádal investice ve výši 178 až 524 miliard dolarů (4,18 až 12,3 bilionu korun), které by se soustředily především do zemí s obzvláště vysokou úrovní biologické rozmanitosti.

Čtěte také: Střední škola ekologická – 3. kolo přijímacího řízení

V současné době se přitom do ochrany přírody na celém světě ročně investuje více než 120 miliard dolarů (asi 2,8 bilionu korun).

ESRS E4 Biologická rozmanitost a ekosystémy

ESRS E4 Biologická rozmanitost a ekosystémy je jedním z Evropských standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS), který stanovuje požadavky na zveřejňování informací o dopadech podniků na suchozemská, sladkovodní a mořská stanoviště, ekosystémy a populace souvisejících druhů živočichů a rostlin, včetně různorodosti v rámci druhů, mezi druhy a ekosystémy. Hlavními přímými faktory ovlivňujícími biologickou rozmanitost a změnu ekosystémů jsou změna klimatu, znečištění, změna využívání půdy, změna využívání sladké vodya moře, přímé využívání organismů a invazní nepůvodní druhy. Standard se zaměřuje na tyto hlavní faktory, s výjimkou změny klimatu a znečištění, které jsou zahrnuty ve standardu ESRS E1, resp.

• Strategie: V rámci této části podnik zveřejní svůj plán přechodu, tj.
• Ukazatele a cíle: Zde podnik popíše, jaké cíle si stanovil v souvislosti s danou tématikou a jaké ukazatele zveřejňuje.

Použití standardu ESRS E4 je podmíněno vyhodnocením dvojí významnosti (materiality). Dodatek ke standardu je jeho nedílnou součástí a obsahuje podrobné pokyny pro implementaci standardu ESRS E4.

Standard ESRS E4 je důležitým krokem k dosažení cílů EU v oblasti udržitelnosti a bude mít významný dopad na podniky nejen v Evropě. Podniky budou muset shromažďovat a analyzovat více dat o svém dopadu na biologickou rozmanitost a ekosystémy a zveřejňovat tyto informace transparentním a srovnatelným způsobem.

Skupina ČEZ si uvědomuje důsledky svých činností na ekosystémy a jejich biodiverzitu. Jakákoli činnost, u níž je jen předpoklad, že může mít dopad na biodiverzitu a ekosystémy, prochází posouzením vlivu na životní prostředí podle směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (v ČR dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí). Tímto posouzením prošly jak těžební, tak všechny významné výrobní činnosti. Do posouzení dopadů a rizik jsou zapojeny příslušné orgány státní správy, instituce, spolky a další subjekty popsané ve Zprávě, kapitole Zúčastněné strany.

Skupina ČEZ vede konzultace se zúčastněnými stranami, které zahrnují získávání zpětné vazby, zapojení do realizace projektů v souladu s platnou legislativou a firemními hodnotami, zajištění transparentnosti výběrových řízení dodavatelů, získání odborných vyjádření a jejich zohlednění v dalším postupu a zajištění podpory a realizovatelnosti projektu v dané lokalitě. Biologickými průzkumy v našich lokalitách byly zjištěny různé druhy živočichů a rostlin, v některých případech se jedná o druhy chráněné. Tyto druhy jsou mnohdy vázány na specifické podmínky, které jsou pro danou lokalitu charakteristické.

Cíle pro podporu biodiverzity a ekosystémů

V oblasti biodiverzity a pro ochranu ekosystémů byly ve Skupině ČEZ přijaty následující cíle vázané na těžební činnost, ale i mitigaci dalších dopadů na biodiverzitu. Při stanovení cílů souvisejících s biodiverzitou nebyly použity ekologické prahové hodnoty. Cíle pro podporu biodiverzity související s těžbou jsou aplikovány pouze na lokality v ČR, vzhledem k tomu, že polská uhelná aktiva byla prodána a v jiných zemích Skupina ČEZ těžební činnost neprovozuje. Co se týká ostatních cílů biodiverzity, výrobní provozy plně konsolidovaných dceřiných společností se nacházejí pouze na území EU a dodržují doporučené i právně platné rámce EU, jak bylo potvrzeno v rámci sběru dat.

Opatření k ochraně biodiverzity a ekosystémů

V rámci Skupiny ČEZ byla v roce 2024 realizována řada opatření k dosažení stanovených cílů v oblasti biologické rozmanitosti.

1. V rámci tohoto review byla provedena systematická rešerše 258 studií publikovaných do 1.října 2018, které splňovaly následující kritéria - vliv biodiverzity na fungování ekosystému (spíše než naopak) byl statisticky testován v prostředí a ve společenstvu, kde nebyla přímo manipulována biologická rozmanitost a kde alespoň jedna kovarianta souvisela s abiotickými podmínkami a/nebo s funkčním složením společenstva.
2. Kromě biodiverzity může být fungování ekosystému ovlivňováno i dalšími faktory, např. klimatickými změnami. Ukázalo se, že ve většině případů měla změna funkční skladby na fungování ekosystému větší vliv než samotná biodiverzita, avšak relativní vliv biodiverzity a funčního složení silně závisel na typu ekosystémové funkce (např. účinky funkčního složení byly zvláště důležité při změnách zásob a produkce biomasy).

Ekosystémy

Ekosystém je soustava společenstev rostlin, zvířat a mikroorganismů a jejich neživého prostředí, které jsou vzájemně úzce propojené a fungují jako jednotka. Lidé jsou závislí na ekosystémech, protože poskytují základní statky a služby naší společnosti - přes polovinu světového HDP závisí na přírodě a jejich službách. Celosvětově ekosystémy musí snášet tlak způsobený zejména lidskými zásahy a klimatickou změnou. Pro zajištění udržitelnosti lidských činností a dobrých podmínek pro život je zcela zásadní, abychom zajistili zdravý stav všech ekosystémů.

Předejít hrozícímu kolapsu ekosystémů se dá zabránit tím, že se ochrana životního prostředí odrazí ve všech ekonomických odvětví a zvýší se počet chráněných oblastí. Příroda poskytuje lidské civilizaci nenahraditelné služby. Zdravé ekosystémy jsou životně důležité pro lidský blahobyt, protože jsou zdrojem naší obživy, čistého vzduchu a vody, léků, dřeva i regulace klimatu. Tyto výhody plynoucí z přírody lidem, tzv. ekosystémové služby, se dělí na zásobovací (přísun potravin, čistého vzduchu a vody), regulační (regulace klimatu, koloběh živin, opylování, tvorba úrodných půd) a kulturní (rekreace).

Rozsah ekosystémových služeb závisí na biologické rozmanitosti neboli biodiverzitě. Nicméně v posledních desítkách let dochází k postupné ztrátě biologické rozmanitosti. Hlavní příčinou tohoto úbytku jsou lidské zásahy do přírody - intenzivní zemědělství, výstavba, těžba a nadměrné využívání půdy i moří, znečistění, klimatická změna, ale i výskyt invazivních druhů. Ekosystémy jsou velmi složité - i jedna poškozená složka může způsobit zánik celého systému. Ochrana životního prostředí je tedy klíčová pro udržení dobrého stavu ekosystémů. Je třeba myslet na to, že druhy a celkově ekosystémy potřebují prostor ke své obnově a růstu.

Proto je důležité zřízení chráněných oblastí, které si klade za cíl Strategie EU v oblasti biodiverzity. Předpokládá se, že 30 % území Evropy a 30 % evropských moří bude klasifikováno jako chráněné území do roku 2030. V rámci obnovy přírody se zaměří více pozornosti právě na města. V EU žije přes 70 % obyvatel ve městech. Města a urbanizované ekosystémy se sice výrazně podílí na ohrožení biodiverzity a jsou většinou nehostinným prostředím pro žijící organismy, avšak chytrá města mohou snižovat svou zátěž na životním prostředí a mohou zároveň podpořit biologickou rozmanitost vytvářením zelených ploch a rozvojem opatřením ke zmírnění změn klimatu.

Městské ekosystémy jsou téměř celé uměle vytvořené, ale zahrnují i většinu ostatních ekosystémů, např. lesy, jezera a řeky, tedy zelenou infrastrukturu. Zelenější a ekologičtější města a příměstské oblasti jsou jeden z cílů nové strategie. Evropská Komise vyzývá města s min. 20 000 obyvateli, aby do konce roku 2021 vypracovali ambiciózní plány ekologizace měst. Nejen, že povaha městského prostředí ovlivňuje zdraví lidských obyvatel, ale města mohou mít zásadní roli v ochraně životního prostředí a zejména biodiverzity. Poslední studie ukazují, že zeleň ve městech má pozitivní vliv na opylovače (tj. včely, čmeláci, ale i motýli, brouci, ptáci a savci). Určuje politiku životního prostředí a poskytuje legislativní rámec. Zákon č. Zákon č. V rámci výzkumných programů se AVČR zabírá také otázkami ochrany přírody. Aktuální výzkumný program „Záchrana a obnova krajiny“ hledá odpověď na to, jak správně užívat naši krajinu a jak obnovit poškozenou krajinu. Právě kvalita a schopnosti ekosystémů je jedno z hlavních témat výzkumu.

Existence života na Zemi je možná jen ve vzájemné závislosti organismů mezi sebou a interakci s okolním prostředím. Podle původního pojetí, jež zavedl anglický ekolog H. G. Tansley, je ekosystém strukturním a funkčním celkem, složeným ze všech živých organizmů a abiotického prostředí v daném časoprostoru. Soubory interaktivních přírodních prvků v prostoru začaly být - též díky souběžně se vyvíjející kybernetice - v druhé polovině 20. století přednostně nazývány ekosystémy. Jde o společenství rostlin, živočichů, mikroorganismů a neživého prostředí, které vzájemným působením tvoří funkční celek - velmi komplexní, takže k jejich studiu je třeba přistupovat holisticky a mezioborově [2].

Ovšem znázornit tuto složitost, komplexní provázanost jako reálné časoprostorové funkce je zatím neproveditelné - nesčetné modely ekosystémů jsou pouhým přiblížením k realitě[1]. Ekosystémy posloužily v mnoha oborech jako vzor, takto se osvědčily pro vědecké studium četných jevů včetně důsledků lidských zásahů. Pojem „ekosystém“ figuruje nejen v ekologicky orientovaných vědeckých (mezinárodních) projektech, ale pro nedostatek jiných „systémově“ vhodných slov je používán v návazných vědeckých i aplikovaných oborech. Zrodilo se tedy významné paradigma.

Koncept ekosystému je základem tzv. Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ekosystém na české Wikipedii. Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecosystem na anglické Wikipedii. Oživená příroda se přibližně od druhé poloviny 20. století pojímá v celé složitosti vzájemných vztahů v čase i prostoru; tento mnohorozměrný přístup odráží pojem ekosystém. V současném slovníku a teorii přírodních i aplikovaných věd je pojem ekosystém považován za termodynamicky otevřenou soustavu, v níž jsou živé organizmy interaktivně propojeny navzájem mezi sebou i se svým fyzikálním okolím. Slovo ekosystém vzniklo spojením slov "ecological" a "system" - znamená soubor prvků a procesů, které tvoří a ovládají chování určité definované části biosféry.

Pro účely analýzy a hodnocení ekosystémů je třeba vymezit jejich hranice (to do jisté míry závisí na druhu pokládaných otázek). Dobře definovaný ekosystém je charakterizován silnými interakcemi mezi svými komponenty a slabými interakcemi přes „hranice“. Hranice ekosystémů je tedy užitečné stanovit tam, kde se vyskytuje mnoho nespojitostí, jako například nespojitost v distribuci organismů, typech půdy, povodích nebo hloubce vodních nádrží.

1. (1) Ekosystémem je soustava alespoň jednoho živého prvku a jeho vztahů k okolí. Nezáleží na velikosti; ekosystémem je jak kaluž, která se čas od času vytvoří v dutině stromu, tak i oceán. Podle toho je tedy ekosystémem již izolovaná kolonie houby na mikroskopické misce nebo lidský „jedinec“ s návaznými saprofytními, symbiotickými a parazitickými synuziemi uvnitř i na povrchu těla a v jeho nejbližším fyzickém prostředí. Ve středu zájmu je především strukturní uspořádání prvků; organizace celku, který vytvářejí. Za integrální součást ekosystémů jsou považováni i lidé.
2. (2) Ve speciálním případě se v ekosystému zdůrazňují strukturní a funkční hlediska, a to z hlediska časového a prostorového. Prostředí a jeho "obyvatelé" se zjednodušeně ukazují jako abiotické zdroje a biotičtí aktéři (v podobě dílčích bloků, kompartmentů); zájem je soustředěn na funkci jednotlivých prvků.

Jde tedy především o podchycení vstupů a výstupů látek a energie, potravních řetězců, produkce biomasy, přeměny vázané energie, návaznosti životních cyklů, procesů sukcese (postupných změn v druhovém složení), vytváření stability i dynamické rovnováhy struktur, jejich současného trvání; patří sem také zkoumání důsledků lidských zásahů.

V naší výzkumné skupině se zabýváme interdisciplinárním výzkumem přírodních systémů, ekonomických mechanismů a environmentálních nerovností, včetně jejich propojení v kontextu globální změny. Zaměřujeme se na analýzu a hodnocení ekosystémových služeb a zkoumáme jejich rozdělení mezi různé sociální skupiny.

• Ekosystémy - Výzkum různých aspektů přínosů přírody lidem včetně ekosystémových služeb, biodiverzity a souvisejících hodnot přírody, včetně jejich začlenění do politik a rozhodovacích procesů.
• Ekonomie - Aplikace konceptů environmentální a ekologické ekonomie k pochopení a kvantifikaci hodnot přírody a hodnocení dopadů ekonomických systémů na ekosystémy a kvalitu lidského života.
• Environmentální nerovnost - Posuzování spravedlivého rozdělení přínosů ekosystémových služeb a ekonomického rozvoje.
• Přírodě blízká řešení a adaptace na globální změnu - Zkoumat a podporovat ekosystémově orientovaná řešení, která propojují environmentální, ekonomické a sociální potřeby.
• Dopady změny klimatu a adaptační strategie - Analyzovat vzájemné interakce mezi klimatickou změnou, ekosystémovými službami a sociální spravedlností.

Při realizaci našeho výzkumu úzce spolupracujeme s univerzitami, kde se také podílíme na výuce a vedení studentů. Spolupracujeme rovněž s Ministerstvem životního prostředí, Českým statistickým úřadem a dalšími institucemi veřejné správy.

Nejenom pohled na národní úroveň, ale i regionální data patří mezi klíčové kontextové ukazatele monitorující inovační ekosystémy v ČR. Ve spolupráci s agenturou CzechInvest vznikly mapové výstupy / dashboardy využitelné pro vyhodnocení regionálních priorit výzkumu a inovací.

Jedná se o souhrnnou analýzu vytvořenou v rámci projektu Systémová podpora implementace a řízení Národní RIS3 strategie, spolufinancovaného z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání, která nese název Analytické mapové vyhodnocení regionálních priorit. Analytické mapové vyhodnocení regionálních priorit se skládá z několika dílčích analýz, map a dalších dokumentů. Tento celek dohromady vytváří ucelený přehled regionálních (krajských) priorit v oblasti podnikání, investic, inovací a v neposlední řadě start-upů ve vztahu k Národní a regionálním RIS3 strategiím.

Cílem mapování vybraných indikátorů je ukázat postavení jednotlivých krajů v oblastech investic, startupů a inovací, a jejich podpory. Analytické výstupy také umožňují sledovat samotnou implementaci RIS3 strategie. Mezi jeho další cíle patří určení oblastí specializace a trendů výzkumu, vývoje a inovací v klíčových technologických odvětvích. Analýza investičních pobídek rovněž ukazuje na soulad jejich zacílení s krajskými doménami specializace.

Odborný tým CzechInvestu se zaměřuje především na datovou analýzu, práci s digitálními a inovačními infrastrukturami, startupy a klastry. Zdroje dat pro výstupy analytického mapového vyhodnocení regionálních priorit byly jak sekundární (ČSÚ, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, Národní klastrová asociace, IS VaVaI, či Úřad průmyslového vlastnictví), tak primární. Mezi primární zdroje dat patří data Ministerstva průmyslu a obchodu a CzechInvestu.

Tyto výstupy mohou využít všechny regionální struktury zapojené do procesu EDP, subjekty věnující se implementaci RIS3 strategie, a zároveň výstupy slouží jako podklad pro Národní inovační platformy.

tags: #co #je #nejdůležitější #v #řízení #ekosystému

Oblíbené příspěvky:

• Toxikologie a ekologie pro chemiky
• Problémy životního prostředí Soběslavi
• Klimatické změny poledové doby
• Legislativa emisních limitů ČR
• Odpad z kuchyně v ČR