Co dělat, když unikne radioaktivní odpad

Budování hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva z jaderných elektráren je vážným tématem hlavně pro občany žijící v okolí čtyř vytipovaných lokalit. Údajně musíme toto úložiště vybudovat do roku 2050, jinak od EU nedostaneme požehnání pro další rozvoj jaderné energetiky.

Dnes je již jasné, že ČR bude provozovat jaderné elektrárny dalších asi 80 let a čerstvé vyhořelé palivo bude muset být na dalších 50 let ukládáno do meziskladů. Tam asi tisíckrát sníží svou radioaktivitu a až pak ho lze uložit do hlubinného úložiště.

Hlubinné úložiště - ano, či ne?

Co získáme vybudováním hlubinného úložiště v roce 2050? Jenom to, že všechny stotunové ocelové kontejnery (každý za 2.5 milionů EUR) s tloušťkou stěny přes 40 cm s bezpečně uloženým vyhořelým palivem budou po 50 letech otevřeny, jejich obsah přeskládán do jiných, jistě ne levných, kontejnerů pro trvalé uložení a ty odváženy do hlubinného úložiště.

Vlastní budování i provoz hlubinného úložiště bude spojeno s ekologickými škodami a omezeními (proto ho místní lidé nechtějí) a bude stát podle cen z roku 2024 275,5 miliard Kč z průběžně spořeného jaderného účtu.

Častým argumentem pro vybudování hlubinného úložiště do roku 2050 je, že našim vnukům chceme předat čistý stůl nezatížený jádrem. Zde můžeme polemizovat, jak moc jaderná energetika přispěla ke „znečištění“ stolu a zda naopak nezabránila jinému, mnohem horšímu znečištění.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Jedno je však jisté. Dokud budeme jádro využívat, bude stůl „znečišťován“ a vybudování hlubinného úložiště toto znečištění nezmenší, nýbrž spíše zhorší.

Alternativní řešení

Jak z toho vybruslit? Za sto let budou k dispozici nové poznatky a technologie a budeme moci mnohem kvalifikovaněji rozhodnout, jak s vyhořelým palivem naložit. Zda ho přepracovat nebo trvale uložit u nás či jinde. Je jistě dobré mít vytipovanou jednu hlavní a jednu záložní lokalitu pro hlubinné úložiště a mít spolehlivé podklady k jeho proveditelnosti.

Postavit tam hlubinné úložiště do roku 2050 je ale nezodpovědné plýtvání penězi i hazardem s přírodou a důvěrou lidí. O jeho případné realizaci je mnohem správnější rozhodnout až za sto let. Jakékoliv nebezpečí z prodlení nehrozí.

Proto je argument čistého stolu ve prospěch vybudování hlubinného úložiště do roku 2050 pochybný. Pokud si to přiznáme, bude mnohem těžší maskovat zálusk na stovky miliard Kč z jaderného účtu.

Bude trvat ještě roky, než Česko začne se stavbou hlubinného úložiště. Už pět let ale vědci v Podzemním výzkumném pracovišti Bukov na Vysočině zkoumají, jak uložit jaderný odpad tak, aby z něj po milion let neunikl jediný radionuklid. Laboratoř příhodně leží v bývalém uranovém dole.

Čtěte také: Jak na nepříjemný zápach z odpadu?

"Úložiště je navržené a věříme, že bude fungovat. Šedesát let se v dole Rožná nedaleko Žďáru nad Sázavou těžil uran. Na začátku 21. století byl dokonce posledním funkčním zařízením tohoto typu ve střední Evropě. Pátým rokem zde 550 metrů pod povrchem funguje Podzemní výzkumné pracoviště Bukov, provozované Správou úložišť radioaktivních odpadů.

Úložiště bude mít za úkol na stovky tisíc let uskladnit vyhořelé palivo z jaderných elektráren i další radioaktivní odpad. Jeho stavbou Evropská komise podmiňuje dočasné zařazení jádra mezi dotované čisté zdroje. Ačkoliv se pod zemí nachází moderní laboratoř, povrchový areál má v sobě stále ducha dob socialismu.

Kvůli ražbě druhé části laboratoře jsou těžební věže stále v provozu, horníci s umazanými tvářemi se zde zdraví tradičním pozdravem "Zdař Bůh!". Každý, kdo chce sjet byť jen na chvíli dolů, vyfasuje svítilnu a pro případ nouze také záchranný dýchací přístroj. Je nutné se zcela převléct, a to včetně spodního prádla - člověk přece jen sestupuje do bývalého uranového dolu.

"Je to ale jen pro jistotu. Laboratoř PVP Bukov 1 tvoří 470 metrů chodeb vyražených mezi lety 2013 a 2017. Do té doby čeští vědci na výzkumu technologií spojených s hlubinným úložištěm spolupracovali s ostatními zeměmi, které je vyvíjejí - Finskem, Švédskem, Francií nebo Švýcarskem.

"Potřebovali jsme vhodné místo, kde bychom si mohli sáhnout i do toho našeho Českého masivu. Důl Rožná se ukázal jako skvělá příležitost. Laboratoř se nachází ve stejné hloubce a velmi podobném prostředí, v jakém bude plánované úložiště - tedy v krystalinické hornině podobné žule. Na to, aby zde mohl být odpad uložen, je jeho prostředí protkané důlními chodbami příliš nestabilní.

Čtěte také: Jak se vyhnout poplatku za odpad, když neprodukuji odpad?

"Úložiště máme navržené a věříme, že bude fungovat. Na experimenty lze v laboratoři narazit skoro na každém kroku. Jeden z prvních například tvoří soustava trubic, která shromažďuje vodu z puklin nad tunelem, zkoumá její složení a měří průtok.

"Sledujeme bakterie, které se ve vodě vyskytují. Zatím jsou vrty v hornině prázdné, letos na podzim do nich ale výzkumníci vloží vzorky materiálu kontejnerů z uhlíkaté oceli. Každý z vrtů pak bude vyplněný testovacím modulem, topidlem zahřátým na 90 stupňů, což má simulovat teplotu, kterou do okolí vyzařuje vyhořelé palivo. Se skutečným radioaktivním odpadem v laboratoři vědci nepracují - nemají na to povolení.

Moduly vědci vyplní bentonitem s vloženými vzorky materiálu kontejnerů. Během deseti let je pak postupně vytáhnou. Další experiment se zaměřuje na druhou vrstvu - bentonit, tedy druh jílu, který funguje jako další bariéra. Vzájemné působení bentonitu a okolní horniny vědci zkoumají prostřednictvím jeden a půl metru hlubokých vrtů o průměru 25 centimetrů.

Do nich před třemi lety zapustili topidla, bentonitovou výplň a také beton. "Sledujeme vlhkost bentonitu, tlak vody a mimo stupně nasycení nás zajímá i to, jak se šíří teplota i v okolní hornině," říká vedoucí experimentálního programu laboratoře Jan Smutek.

"Na začátku příštího roku bychom chtěli vybrané modely rozebrat a dát na laboratorní analýzy, aby se vědci podívali, jestli tam vidí změny materiálu. Vědci zkoumají i samotnou horninu. Jeden z experimentů se zaměřuje například na chování puklin.

"Pokud po statisících let selže kontejner, unikne z něj nebezpečný radionuklid a narazí na velkou puklinu, kde bude voda, může se během několika stovek let dostat například až do studen. Měření probíhají průběžně. Laboratoř by na místě měla zůstat do roku 2035. Mezitím ale v Bukově zprovozní druhou, v současnosti raženou část laboratoře. V té už přejdou k závěrečné fázi výzkumu.

Která z vytipovaných lokalit to bude, stále není jasné. V současné době jsou ve hře Březový potok na Klatovsku, Horka mezi Třebíčí a Velkým Meziříčím, Hrádek u Jihlavy a Janoch u Temelína.

Radiační havárie a co dělat

Co je to radiační havárie, jaké může mít dopady a jak je třeba postupovat, pokud k úniku radioaktivních látek dojde? Na území České republiky existují 2 jaderné elektrárny - Temelín v Jihočeském kraji a Dukovany v Kraji Vysočina.

Vzhledem k tomu, že se Jaderná elektrárna Dukovany nachází v blízkosti hranic s Jihomoravským krajem, představuje tato elektrárna nebezpečí také pro část obyvatel jižní Moravy, žijících v tzv. zóně havarijního plánování. Lidé žijící v zóně havarijního plánování jsou poučeni o tom, co mají v případě radiační havárie dělat. Každá domácnost má k dispozici příručku o chování v případě radiační havárie a každá osoba v domácnosti tablety jodidu draselného.

Radioaktivní látky se šíří vzduchem a podle charakteru počasí (směr a rychlost větru, srážky, teplota) se postupně usazují v okolí jaderné elektrárny. Dochází tím ke kontaminaci povrchu země, budov, rostlin, povrchové vody apod. Člověk může být radioaktivní látkou kontaminován buď vnějším ozářením (zasažením povrchu těla při styku s kontaminovaným prostředím) nebo vnitřním ozářením (vdechnutím kontaminovaného vzduchu, požitím kontaminovaných potravin nebo vody).

Po vzniku radiační havárie budete varováni sirénou - opakovaným spuštěním signálu všeobecná výstraha (viz kapitola „Základní informace o sirénách“). Pokud se nacházíte v zóně havarijního plánování, je třeba se po zaznění tohoto signálu neprodleně ukrýt a zapnout televizi nebo rádio a získat tak informace o ohrožení a o doporučeném chování.

Pokud se nacházíte mimo zónu havarijního plánování, není nutné se ukrývat. Ukrytí je při radiační havárii nejdůležitějším krokem. V případě, že jste v okamžiku spuštění sirén venku, ukryjte se v nejbližší zděné budově.

Pokud jste doma nebo v zaměstnání, nevycházejte z budovy a pokuste se váš úkryt zodolnit - postupujte podle zásad uvedených v kapitole „Zásady ukrytí při úniku nebezpečné látky“. Všechny další potřebné informace budete při radiační havárii dostávat ze sdělovacích prostředků.

Zásadní informací je vývoj úniku radioaktivních látek (rozsah úniku, směr šíření). V krajním případě může být pro obyvatele kontaminované oblasti nařízena evakuace. K evakuaci lze využít vlastní automobil nebo evakuační autobusy, které budou do obcí určených k evakuaci v dostatečném počtu přistaveny.

Vlastní automobil lze použít pouze v případě, že je vozidlo technicky způsobilé k jízdě a má dostatečné zásoby pohonných hmot. V kontaminované oblasti není možné z důvodu bezpečnosti zbytečně přerušovat jízdu. Je třeba se chovat tak, aby došlo k co nejmenší kontaminaci osob ve vozidle a vozidla samotného.

Ochranné prostředky kromě ochrany dýchacích cest odložte před nástupem do vozidla. Při jízdě neotvírejte okna, nepoužívejte větrání, topení a klimatizaci. Používejte pouze trasy určené k evakuaci a respektujte pokyny orgánů řídících evakuaci.

Počítejte také s tím, že v místě opuštění kontaminovaného prostoru budete podrobeni kontrole, nejste-li vy nebo vaše vozidlo kontaminováni. Obdobný postup platí i pro evakuaci evakuačními autobusy. Tyto autobusy převezou evakuované osoby do předem určených příjmových obcí, kde budou nouzově ubytováni.

Lze samozřejmě využít i vlastní možnosti ubytování u příbuzných, na chalupě apod. Je však třeba o svém pobytu informovat váš obecní úřad.

Kde se ukrýt a jak úkryt zodolnit

Jediný vhodný úkryt před nebezpečnými látkami (chemickými i radioaktivními) je pevná (zděná, panelová) budova s uzavíratelnými okny a dveřmi. Jako úkryt rozhodně nemůže sloužit automobil nebo jiný dopravní prostředek. Můžete jej však použít k rychlému přesunu do úkrytu.

Při úniku nebezpečných chemických látek je důležité ukrýt se v nadzemním podlaží, protože některé chemické látky jsou těžší než vzduch. Vybraný úkryt je potřeba upravit tak, aby nedošlo k průniku ohrožující látky dovnitř.

V místnosti, kde se ukrýváte, je třeba uzavřít okna a dveře, vypnout větrací přístroje, utěsnit všechny otvory, zejména vývody větrání a klimatizace, dále utěsnit rámy oken a dveří. Předtím (máte-li dostatek času) zkontrolujte uzavření všech dalších oken a dveří v budově, aby nevznikal průvan a komínovým efektem nedošlo k rozšíření nebezpečné látky po budově.

Nezapomeňte na utěsnění klíčové dírky a zejména otvoru pod dveřmi do místnosti. Při úniku radioaktivních látek (např. při havárii v jaderné elektrárně) je nutné vyhledat místnost nejlépe ve sklepě nebo v suterénu, bez oken, která má co nejsilnější stěny.

Aby nedošlo k průniku radiace, mimo výše uvedené utěsnění by všechna okna a dveře měly být překryty naskládanými cihlami, pytli s pískem, deskami, plechem nebo jinými neprostupnými materiály.

Přirozená a umělá radioaktivita

Ionizující záření je přirozený jev, který nás již od vzniku naší planety nezávisle na existenci člověka. Zdroje ionizujícího záření dělíme na přírodní a umělé.

• Přírodní ionizující záření, kterému jsme neustále vystaveni, většinou našemu organismu neškodí. Jedná se o kosmické záření, záření z radioaktivních prvků obsažených v zemské kůře, ale i přirozené radioaktivní látky v nás samých.
• Mezi umělé zdroje ionizujícího záření patří např. zdroje ionizujícího záření využívané ve zdravotnictví a v průmyslu v defektoskopii.

Radioaktivita je schopnost atomů některých prvků samovolně se přeměňovat (rozpadat se). Při tomto rozpadu vzniká ionizující záření, přičemž některé druhy záření jsou velmi málo pronikavé a k jejich záchytu stačí například tenká vrstva papíru.

Druhy ionizujícího záření

• Alfa (α) záření: Jedná se o těžké nabité částice - proud heilových jader, které jsou tvořeny dvěma protony a dvěma neutrony. Není při vnějším ozáření nebezpečné, zachytí se v malé vrstvě kůže, při vnitřní kontaminaci však nebezpečné je. Alfa záření se zachytí malými vrstvami materiálu, např. listem papíru nebo textilií.
• Beta (β) záření: Jedná se o proud záporně nabitých částic, tzv. elektronů nebo kladně nabitých částic - pozitronů. Má větší dolet (ve vzduchu v řádu desítek centimetrů, v tkáni v řádu milimetrů). Záření částic BETA není schopno překonat vrstvu kůže a podkožního tuku. Lze odstínit lehkými materiály.
• Gama (γ) záření: Jedná se o elektromagnetické vlnění (lze popsat jako proud fotonů, které nenese elektrický náboj. Má krátkou vlnovou délku, vysokou energii a dlouhý dolet. Pro stínění se používají těžké materiály, např. olovo nebo ochuzený uran.
• Neutronové záření: Jedná se o těžké nenabité částice, které vznikají při štěpení jádra uranu a dalších jaderných reakcí. Pronikavost lidského organismu je silně závislé na energii, kterou částice nese. Neutronové záření je schopno poškodit i vnitřní orgány, snadno totiž proniká látkami.

Jak se chránit před radiací

Základem radiační ochrany je omezení kontaktu člověka s ionizujícím zářením. Mezi základní prostředky radiační ochrany patří:

1. Čas - zkrácení doby pobytu v blízkosti zdroje radioaktivního záření.
2. Vzdálenost - zvětšení vzdálenosti od zdroje radioaktivního záření.
3. Stínění - použití vhodných materiálů k odstínění radioaktivního záření.
4. Ukrytí.
5. Použití ochranných pomůcek.
6. Osobní hygiena.
7. Jodová profylaxe - spočívá v užívání tablet s jódem neradioaktivním, ve formě jodidu draselného.

Aktuální situace na Ukrajině

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) pravidelně informuje o situaci v Záporožské jaderné elektrárně (ZNPP) a dalších jaderných zařízeních na Ukrajině. Expertní týmy IAEA jsou přítomny v elektrárnách a monitorují jadernou bezpečnost a zabezpečení jaderných zařízení.

IAEA také realizuje program pomoci na podporu jaderné bezpečnosti a zabezpečení jaderných zařízení na Ukrajině, včetně dodávek požadovaného vybavení.

Jaderná energie a její rizika

Jaderná energie je dlouhodobým řešením, ale má svá rizika. Jedním z nich je jaderný odpad. Jaderné elektrárny pracují s jaderným štěpením. Jak se radioaktivní prvek rozkládá, atom se rozdělí na dva, čímž se uvolní množství energie.

Palivo vyjme z reaktoru, uloží se přímo do vody a tam zůstane. Vodu udržují pod bodem varu. Ale k tomu je třeba energie. Pokud selže hlavní i záložní systém, pumpy a chladící zařízení přestanou fungovat. Voda se zahřeje a může se vypařit. Voda pohlcuje radiaci, takže bez ní se radiace může šířit dál do prostředí.

Po 10 až 20 letech chladnutí v nádržích je palivo umístěno do sudů. Tyto nádoby blokují radiaci, ale stále to není trvalé řešení. Nevydrží tsunami a potřebují lidskou správu. Tyto nádoby vyžadují střežení a údržbu. Bez lidí by mohly být časem poškozeny, čímž by se radiace uvolnila do přírody.

Trvalé úložiště jaderného odpadu

Finsko staví trvalé úložiště jaderného odpadu. Kope se skoro 500 metrů pod zemí, na pobřeží. Až se úložiště v roce 2120 zaplní, může tu tak zůstat navždy. Bude tak bezpečné, a tak špatně přístupné, nebude potřeba žádný lidský dohled. Žádná ochrana, žádná údržba, nic.

Varování pro budoucí civilizace

Dlouhodobé úložiště jaderného odpadu musí vydržet déle než politické struktury, musí fungovat bez dohledu lidí a musí být naprosto trvalé. Je důležité, aby budoucí civilizace věděly, že toto místo mají nechat být, že je to nebezpečné.

Zpráva varuje o nebezpečí, které má určitý tvar a velikost a je pod námi. Nebezpečí ohrožuje tělo a může zabíjet. Nebezpečí má podobu vyzařování energie. Proto je důležité, aby budoucí civilizace toto místo fyzicky nenarušily.

tags: #co #dělat #když #unikne #radioaktivní #odpad

Oblíbené příspěvky:

• Vše o chovu andulek
• Efektivní řešení pro stavebnictví
• Recyklační symboly – průvodce
• Ekologická likvidace EPS
• Studie o emisích hybridů