Co ovlivňuje ekologickou stopu: Faktory a možnosti snížení

Ekologická stopa je důležitým nástrojem pro měření vlivu jednotlivců, komunit nebo zemí na životní prostředí. Je to koncept, který ukazuje, kolik přírodních zdrojů je potřeba pro podporu našeho životního stylu, a také, jakým způsobem ovlivňuje náš životní styl planetu. Ekologická stopa je měřítkem dopadu člověka na životní prostředí. Zjednodušeně řečeno, je to plocha země a vody potřebná k zajištění všech našich potřeb a k pohlcení odpadů, které produkujeme.

Ekologická stopa je pojem, který se v posledních letech stal klíčovým ukazatelem udržitelnosti naší planety. Tento koncept nám pomáhá lépe porozumět, jakým způsobem naše každodenní činnosti ovlivňují životní prostředí.

Letošní tzv. Earth Overshoot Day, tedy den překročení kapacity naší zeměkoule, připadne na 25. července 2024. Česká republika jakožto průmyslová země však tento limit překročila už 18. dubna.

Faktory ovlivňující ekologickou stopu

Ekologická stopa zahrnuje různé aspekty našeho života, z nichž všechny můžeme ovlivnit a svou ekologickou stopu tak zvýšit či naopak snížit.

Energie

Do této oblasti se zařazuje elektrická energie, kterou využíváme doma, v práci a na cestách. Zahrnuje i energie potřebné k výrobě spotřebních zboží.

Čtěte také: Bydlení a životní prostředí

Doprava

Do této kategorie spadá nejen cestování autem, letadlem nebo hromadnou dopravou, ale taktéž přeprava zboží. Česko má na rozdíl od jiných zemí propracovaný systém vlakových, autobusových i MHD spojů a zároveň skrze města vedou cyklostezky, které zpřístupňují dopravu na kole do práce i na výlet.

Potraviny

Všechny potraviny, které konzumujeme, mají svou stopu. Zahrnuje to způsob pěstování, výroby, balení a dopravy potravin.

Odpady

Sem řadíme množství odpadu, který produkujeme, včetně recyklovatelných a nerecyklovatelných materiálů. Co se týče třídění odpadu, Češi jsou v prvních příčkách. Velkou část ve směsném odpadu však zastává bioodpad.

Bydlení

Ekologickou stopu určuje nejen typ a velikost bydlení, ale i způsoby vytápění a chlazení a spotřeba vody. Ať už je to celková rekonstrukce domu nebo sběr dešťové vody na zalévání květin, každý krok směrem ke snížení ekologické stopy se počítá.

Ekologická stopa v České republice

Česko by potřebovalo více než jednu planetu Zemi. Aktuální ekologická stopa obyvatele ČR dosahuje 5,36 globálních hektarů, zatímco dostupná biokapacita je pouze 2,47. V současnosti tedy přesahuje stopa obyvatel České republiky dostupnou biokapacitu zhruba dvakrát. Tento ekologický deficit je způsoben zejména emisemi CO2.

Čtěte také: Benzín vs. životní prostředí: srovnání

To je dáno zejména strukturou průmyslu, který je značně energeticky náročný a otevřeností české ekonomiky pro dovozy z jiných zemí. Dovozem zboží a služeb se ekologická stopa zvyšuje, naopak jejich vývozem se ekologická stopa snižuje. V žebříčku 153 zemí je ČR na nehezkém 15. místě. V hodnotách přepočtených na obyvatele předstihla ČR i vyspělé státy jako Německo, Itálii nebo Nizozemsko.

Jak snížit osobní ekologickou stopu?

Ekologickou stopu (ES) si pro představu může každý jednoduše spočítat. Výpočtem zjistíte, jaká je vaše ES a můžete jí porovnat s průměrnou hodnotou v našem státě. Celkově se pro výpočet ES jednotlivce používá 5 základních složek spotřeby: potraviny, bydlení, doprava, spotřební zboží a služby.

Podle posledních dostupných dat z roku 2014 je biokapacita Země 1,7 gha, nicméně průměrná ekologická stopa na jednoho obyvatele Země vychází 2,8 gha.

Bydlení

Pokud bydlíte v rodinném domě, je vhodné preferovat obnovitelné zdroje energie, jako je biomasa, tepelná čerpadla či solární energie. Nepřehánějte to v zimě s vytápěním, raději se otužujte. V rámci úspor energie se dá zateplit dům či byt, vyměnit okna, používat šetrné spotřebiče, LED osvětlení apod. Každá zdánlivá drobnost přispěje ke snížení stopy. Velmi problematická je, z hlediska ekologické stopy, klimatizace. Spotřebuje velké množství elektřiny, produkuje odpadní teplo, které zejména ve městech zvyšuje efekt „tepelného ostrova“.

Doprava

Podle životního stylu dosahuje ES v případě dopravy velmi odlišných hodnot. Největší díl ekologické stopy v rámci dopravy připadá na osobní automobily. V naší zemi jezdí 5,6 milionů osobních aut, dále 1,1 mil. motocyklů a 700 tis. nákladních aut. Všechny tyto dopravní prostředky spalují ohromné množství dovezené ropy. Podle statistik na jednoho Čecha připadá každoročně přes 10 000 kilometrů ujetých v osobních automobilech, čemuž odpovídá i vysoká ekologická a uhlíková stopa tohoto druhu dopravy.

Čtěte také: Znečištění a zdraví

Ještě závažnější dopad na ES má létání, protože emise skleníkových plynů uvolněné v letové výšce 10 000 metrů mají větší ohřívací efekt na atmosféru. Každý Čech v roce 2017 nalétal skoro 1 000 km a tomu odpovídá příslušná stopa.

Potraviny

Efektivním způsobem je zmenšení podílu živočišných produktů ve stravě. Kromě ekologické stopy tak snížíme i uhlíkovou a vodní stopu, neboť chov dobytka je velmi náročný na spotřebu vody. Nemusíme se rovnou stát vegetariány či vegany, stačí si říci, že 2x týdně vynecháme maso. Tento krok je dostupný každému a navíc je prokazatelně přínosný i pro zdraví. A k tomu sníží roční ekologickou stopu průměrného Čecha o cca 6 %.

Další možností je preference lokálních, sezónních a bio potravin. Jsou často zdravější, a také snižují spotřebu paliv na jejich dopravu.

Spotřeba

Jednoduché pravidlo říká, že menší spotřeba znamená menší osobní ekologickou stopu. Čím méně toho nakupujeme, tím méně toho je vyrobeno a tím nižší dopad zanecháme. Minimalismus ve spotřebě proto přináší ekologické benefity. V oblasti odpadů platí, že nejlepším odpadem je ten, který vůbec nevznikne. Pomoc v orientaci v šetrných výrobcích k životnímu prostředí nám poskytuje environmentální značení. Značky zaručují, že produkt odpovídá danému kritériu.

Způsobů, jak snížit svoji ekologickou stopu, je celá řada. Záleží na dobré vůli každého z nás.

Biopotraviny a konvenční zemědělství: Dopady na krajinu

Ať už k tématu biopotravin vládne světem nespočet jakýchkoliv názorů, příroda v tom má jasno a hlasuje pro. Jaké mají biopotraviny přínosy pro lidský organismus, je sice dobře známo, nicméně je tato otázka spíše subjektivní - její vnímání je závislé na tom, jakou těmto aspektům dáme sami za sebe hodnotu. Co je pro někoho důležitý faktor při volbě potravin, jiný nemá potřebu vůbec zohlednit. Méně subjektivní je však otázka dopadu konvenčního zemědělství na samotnou přírodu - zde již více než osobní preference je na místě poslechnout spíše kolektivní odpovědnost, kterou jako lidstvo k planetě máme.

Umělá hnojiva a postřiky

V hlavní roli hnojení stojí dusík - látka, která je v půdě přirozeně přítomná, a to jak ve formě minerálních látek, tak ve formě organické. Tato přirozeně se vyskytující forma dusíku značnou měrou ovlivňuje běh a fungování dané krajiny, stejně jako kvalitu půdy a růstový potenciál přítomných rostlin. Myšlenka dopřát přírodě znatelný nadbytek dusíku pro zvýšení produkce plodin, se tedy může zdát logická a dosvědčují ji také samotné výsledky - z krátkodobého hlediska můžou producenti z pohledu úrody zaznamenat efektivnější výsledky.

Dusík aditivně přidávaný do půdy v nadbytečném množství ji dělá na dalším hnojení závislou - zvyšuje kyselost půdy, čímž hubí jiné, přirozeně se vyskytující půdní látky, které jsou pak uměle doplňovány chemickým hnojením. Takto naservírovaná dávka živin zajišťuje rostlinám veškerý komfort - jak v zajištění veškerých potřebných látek, tak z pohledu ochrany rostlin před škůdci. Malé semínko si tedy nemusí budovat silnou konstituci, jelikož ho k tomu nic nenutí. Výsledkem jsou pak “neduživé” plodiny, náchylné k poškození při jakémkoliv výkyvu okolních podmínek - vítr, silný déšť, sucho, vyšší teploty, aj.

Chemické postřiky a hnojiva jsou také toxická pro živé půdní organismy. Jejich vymýcením tak vyřazujeme z koloběhu fungování důležitý článek: samovolný vznik a zánik těchto organismů zajišťuje přirozenou složku výživy pro mnoho ostatních rostlin a živočichů. Tak dochází ke ztrátě potřebných nutričních látek, k eliminaci živočichů, včetně škůdců produkovaných plodin či ke znečištění spodní vody.

Dopad monokultur na krajinu

V obecném podvědomí je, že pěstovat na velkém území polí, nebo opakovaně za sebou, všem dobře známou řepku nebo kukuřici, není pro krajinu přínosem. Možná však už v obecném povědomí nejsou konkrétní důvody, proč je pro blaho přírody důležité na daném území pěstované plodiny pravidelně a s rozvahou střídat.

Hlavním důsledkem monokulturní produkce je snižování biodiverzity dané krajiny. Tím se rozumí vytlačování rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů, které jinak tvoří přirozený ekosystém. To, že jsou některé živé organismy z pohledu člověka zbytečné a nic nám nepřináší, neznamená, že nemají významnou funkci z hlediska ekosystému.

Eliminace biodiverzity v krajině se sice může zdát neviditelná, avšak její dopady neviditelné rozhodně nejsou - krajina postupně chřadne a toto strádání se projevuje rovněž i v produkovaných rostlinách. A zde se kolotoč roztáčí dál: takto způsobená náchylnost pěstovaných plodin k napadání škůdci a chorobami je opět dorovnána várkou konvenčních postřiků a hnojiv. Bez nadsázky lze tedy říct, že v případě monokulturního pěstování ztrácí půda svou kvalitu i přirozenou funkci samostatného fungování.

Toto narušování půdy se projevuje tedy jak uvnitř, tak i zvenku - eroze půdy je pak mnohem znatelnější a rychlejší, v porovnání s přirozeným erozním procesem vlivem klimatických podmínek.

Rostlinná vs. živočišná strava

Volba potravin z pohledu zátěže přírody pod sebou skýtá mnoho různých aspektů. Je tedy nutné se podívat i na to, jak si vede rostlinná strava v porovnání s živočišnou ohledně jejich vlivu na planetu? Rozhodně ano. Nejen půda a voda, ale i ovzduší je zatíženo určitým druhem potravy. A právě živočišná strava je jedním z předních faktorů zvyšující uhlíkovou stopu. Je zodpovědná za tvorbu skleníkových plynů podobně velkým dílem, jako je například veškerá doprava.

Oproti tomu produkce rostlinné stravy je z pohledu uhlíkové stopy významně šetrnější. Vyprodukované plodiny by mohly být rovnou použity pro lidskou stravu, v případě preference živočišných produktů je však potřeba značnou část zkrmit hospodářským zvířatům, ze kterých pak budou živočišné produkty vyráběny. Tento proces zahrnuje kupříkladu další užití zemědělských strojů, dopravu či potřebu vody navíc.

Rostlinná strava je také úspornější v otázce nároku na rozlohu - stejná výměra půdy pro produkci rostlinných plodin, zajistí vyšší objem lidské potravy, než by využila živočišná produkce. Dle dostupných výzkumů to v praxi znamená, že zemědělská plocha potřebná k uživení jednoho člověka za rok, vychází v případě rostlinné stravy na 0,13 ha, oproti čemuž strava živočišná vyžaduje 1,08 ha. Studie dále ukazují, že totožná výměra půdy je nám schopna poskytnout až 25x méně bílkovin, využíváme-li ji k produkci živočišné stravy, v porovnání s tím, jaký objem bílkovin nám ze stejné plochy půdy zajistí strava rostlinná.

Neefektivnost živočišného průmyslu je dána faktem, že zvířata jsou krmena rostlinnou potravou, v nemalé míře využitelnou přímo pro lidskou spotřebu. Více než třetina světové zemědělské produkce (36 %) je využita jako krmivo a účinnost konverze těchto živin je opravdu nízká. Jen 12 % z toho, co je zkrmeno zvířaty, nakonec přispívá k výživě člověka. Jinak řečeno tím, že vykrmujeme zvířata, ztrácíme 88 % energie z plodin, které zvířatům dáváme.

Dovoz biopotravin a ekologická stopa

Biopotraviny jsou v porovnání s konvenčními potravinami sice dražší, ale není to tím, že jsou zbytečně předražené. Naopak některé produkty konvenčního zemědělství jsou kvůli nekvalitním surovinám a využívání náhražek extrémně levné. Biopotraviny jsou tak se svým příběhem zcela autentické. Vznikají na konkrétních místech pod rukama konkrétních ekologických farmářů s osobním přístupem. Nejedná se o anonymní produkt a tomu také odpovídá jejich spravedlivá cena, která v sobě nese mnohem víc než jen danou potravinu. Obvykle je vyšší cena logickým důsledkem mnohem vyšší pracnosti a nákladnosti výroby.

Life Cycle Assessment (LCA)

Dvě cihly. Jednu vyrobili šetrně, s co nejmenšími dopady na přírodu, druhou naopak za obrovské spotřeby vody i energie. Jak je od sebe rozeznáme? Jako laici nijak. Právě proto se už od devadesátých let vyvíjí a používá metoda, která umí posoudit životní cyklus výrobků - Life Cycle Assessment. Jedním z předních českých pracovišť, kde se Life Cycle Assessmentem zabývají, je Fakulta technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT Praha), kterou vede děkan Vladimír Kočí.

„Výhodou LCA je, že neřeší jen jeden konkrétní dopad, například jen uhlíkovou stopu, ale jde napříč různými environmentálními problémy. Řeší úbytek surovin, klimatickou změnu, toxicitu, eutrofizaci (proces, kdy se do vody, ne vždy žádoucně, dostávají živiny, zejména dusík a fosfor, pozn. red.), acidifikaci (okyselování vody nebo půdy, pozn. red.), úbytek vody ve vodních tocích a tak dále. Komplexnost je důležitá pro to, že když se někde něco zlepšuje, třeba se odstraní toxické látky z půdy, někde jinde se něco zhorší. Třeba na to spotřebujete příliš mnoho elektřiny či paliv. LCA nám dává širší pohled, kdy dokážeme posoudit celkový dopad akcí člověka, ne jen jednu část,“ vysvětluje Kočí.

Jak výstupy LCA vypadají v praxi? Mám například brambory a vy mi dokážete říct, že na kilo těchto konkrétních brambor bylo potřeba sto litrů vody, dvacet litrů paliva a půl kila emisí CO2?

Ano, přesně tak. Zrovna u brambor ta čísla neznám, ale skutečně výstupy mají tuhle formu. V některých odvětvích už začíná být běžnou praxí výrobců, že podle těchto hodnot vybírají své dodavatele.

Spotřební chování a ekologická stopa

Nekupovat zbytné výrobky. Prostě nekupujme věci, které jsou zbytečné. A do těch zbytných výrobků já řadím i třeba obaly jako kelímky a tašky na jedno použití a tak dále. Jednoduše omezme všechno, co je jednorázové. U výrobků je také důležité vědět, jak moc jsou potřebné, jak moc zvyšují kvalitu našeho života. Jestliže potřebuji pro své zdraví nějaké ovoce i v dubnu nebo v březnu, tak je možná dobré si ho dovézt. Je to bilancování přínosů a dopadů. Samozřejmě, když budete kupovat jablka z Nového Zélandu nebo z Chile, mají za sebou transport přes půl zeměkoule a je otázka, jestli to je nutné. V krajině máme hodně jablek a hodně jich je nesklizených. Nejsou tak krásná a dokonale červená jako na obrázcích Ondřeje Sekory, a tak se nedostanou do supermarketu. Je to vše o spotřebitelském chování.

Také ze všech analýz jednoznačně vyplývá, že z pohledu LCA je nejlepší kupovat si kvalitní věci od dobrého výrobce. Ideálně podle starých tradičních obchodních modelů. Nejlepší truhlář je ten, kterého máte za rohem, znáte ho a vyrobí vám kvalitní židli, která vám vydrží doma po čtyři generace. Na té židli seděl váš dědeček a má pro vás hodnotu, takže ji jen tak nevyhodíte. Když si koupíte plastovou nebo jakoukoliv jinou židli někde v levném obchodě, která je jedna jako druhá, klidně ji za půl roku vyhodíte, protože k ní nemáte žádný vztah. A to platí se všemi výrobky. Jakmile si koupíte kvalitní boty, vydrží vám dlouho a máte k nim osobní vztah. Je to lepší než si koupit ty levné, k nimž vztah mít nebudete. Ten princip hlavně levně je z pohledu životního prostředí vždy špatně.

Je z pohledu LCA lepší zajet si pro potraviny do supermarketu, nebo si je nechat poslat z e-shopu?

Přijde na to. Tady bych se rozhodoval hlavně podle toho, jak to má daný e-shop zařízené. I e-shop to může mít mnohem lépe vymyšlené než supermarket. Ale také nemusí. E-shop musí zboží velmi pečlivě balit, protože putuje přes logistická centra. Generuje to velké množství papíru a plastu. Už jsem viděl čtyři dudlíky zabalené ve velké papírové krabici a ještě několikrát přebalené plastovou fólií. To pak opravdu není ono. Na druhou stranu, pokud se e-shop třeba zaměří na to, že odebírá zpátky krabice nebo lahve, které zákazníkovi v předchozím nákupu dovezl, je to v pořádku. Je to celé o osobním kontaktu. Zase bychom se měli osobně propojovat a rozvíjet komunitní myšlení. Naštěstí už se tradiční model komunitního života začíná vracet, lidé si na sídlištích vytváří vlastní komunitní kompostéry a tak dále.

Recyklace a její limity

Recyklace je určitě lepší než ty věci vyhodit. Na jednu stranu jsme pro recyklaci i v rámci oběhového hospodářství - jako nástroje, který stojí za to rozvíjet, ale po té úvodní fázi propagace recyklace spíš teď dostáváme na veřejnost myšlenku, že nás to nespasí. Recyklace je dobrý nástroj, ale nemůže být pro nás cíl. Někdy se to děje, že když získáte dotaci, třeba z evropských fondů, na výstavbu recyklačních linek. Postavíte nějaký počet recyklačních linek a zavážete se k tomu, že tam budete materiály recyklovat. Pokud to nesplníte, vracíte dotace. Proto jsme teď najednou v situaci, kdy chceme recyklovat, recyklovat, recyklovat. Já před tím varuji, protože potom pro nás recyklace bude ekonomicky nutná. Má to určité limity. Každý recyklační postup má totiž nějakou energetickou náročnost, materiálovou náročnost a tak dále. Navíc, když něco recyklujete, děláte z odpadu druhotnou surovinu. Jestliže ta technologie sama o sobě má environmentální dopad, tak samotnou recyklací vždy něco v životním prostředí zhoršíte, spotřebujete třeba energii, vytvoříte emise a tak dále.

Smysl to má tehdy, když výslednou surovinu umíte smysluplně využít. Jakmile ale budeme recyklovat pro to, abychom recyklovali, moc si nepomůžeme. Například z použitých PET lahví se dá vyrábět polyester. Můžeme z něj udělat třeba flísovou bundu. Budeme tedy mít polyesterovou flísovou bundu z recyklovaných petek, to zní skvěle. Když ale víme, kolik těch petek se v Česku ročně uvede na trh, budeme mít odhadem jednu tuhle bundu na každého Čecha. Za čtyři roky bude jedna flísová bunda ke každé kabelce a za pět let už pro nás ta čtyři roky stará flísová bunda přestává být sexy, protože je levná, je z odpadu. A tak ji klidně vyhodíte. A pak zase budeme řešit problém, kam s tím textilem.

Recyklace je dobrá v tom, že ovlivňuje i design výrobku - musíte jej navrhnout v takové podobě, která se dá snadno a dobře recyklovat. Musíme ale hlavně smysluplně předcházet vzniku odpadu. My nemáme řešit petku s vodou, máme řešit distribuci kvalitní pitné vody obyvatelům. Celý ten pohled se musí změnit. Jakmile budeme řešit distribuci vody tak, aby to mělo co nejmenší environmentální dopady, zjistíme, že PET lahev asi není to nejlepší. Někdy se může hodit, třeba při výpravě na Sněžku, ale proč z ní pít doma nebo v práci? Když se nad tímhle zamyslíte, zjistíte, že balená pitná voda je vlastně nesmysl a že to lze krásně vyřešit kvalitním vodovodním řadem.

Nedívejme se na výrobky, dívejme se na služby. A na tomhle pohledu stojí například sdílená ekonomika, kdy kola, auta.

tags: #co #ovlivňuje #ekologickou #stopu #faktory

Oblíbené příspěvky:

• Emise kotlů v ČR (nad 300 kW)
• Článek o vztahu k přírodě
• Průvodce založením včelína
• Rizika spojená s azbestovými trubkami
• Odpad k vaničce