Co patří do ekosystému lesa

Lesní ekosystémy lze definovat jako významné krajinné prvky, jejichž nejvýraznější složku tvoří stromová vegetace. V obecné rovině jde o soubor všech živých a neživých složek lesního prostředí, které jsou navzájem propojeny energetickými toky, přičemž všechny složky prostředí jsou z hlediska zachování ekologických vazeb nenahraditelné.

Na rozdíl od minulosti jsou lesy v současnosti chápány nejen jako přirozený zdroj jedné z nejdůležitějších surovin - dřeva, ale i jako významný stabilizační prvek v krajině plnící řadu nezastupitelných tzv. mimoprodukčních funkcí.

Funkce lesa

Mezi další významné mimoprodukční funkce lesů patří např. funkce ochranná, krajinná či kulturní. V neposlední řadě je nutné představit lesy jako životní prostředí řady živočišných i rostlinných druhů. Lesy jsou všeobecně považovány za poměrně stabilní ekosystémy s vysokou mírou biodiverzity. Ta je mimo jiné podmíněna širokou paletou biotopů, kterou lesní prostředí představuje. Zvláště v přirozených a přírodě blízkých lesích lze najít celou řadu naprosto unikátních stanovišť, které jsou domovem řady zvláště chráněných druhů.

V době postupných klimatických změn nabývají stále většího významu vodohospodářské funkce lesů. Lesy významně přispívají k zachycování a následnému udržení vody v krajině a pozitivně ovlivňují odtokové poměry v území. V případě extrémně prudkých srážek výrazně eliminují riziko lokálních povodní a zároveň dlouhodobě přispívají k doplnění zásob podzemních vod.

Jeden velký vzrostlý listnatý strom, např. Les čistí ovzduší. Např. Les nasává vodu jako houba a pomalu ji uvolňuje.

Čtěte také: Vše o kompostování

Struktura lesního ekosystému

Struktura lesa = prostorové uspořádání složek a funkcí ekosystému (tok energií, látek a informací ) - je dána jeho složením - představuje souhrn znaků, které lze v daném časovém úseku pozorovat:

1. horizontální (jedná se o vylišení a popis částí lesa (souboru porostů, ekosystémů) s výrazně odlišným vzhledem
2. - rozeznáváme původní (autochtonní) a nepůvodní (alochtonní) druhy a populace (ty mohou být z např. z pohledu ochranářského, pěstebního apod. - je významně redukována určitými lidskými činnostmi (různorodost druhů, včetně diverzity jejich genetických informací, společenstev a ekosystémů, je třeba chránit především na územích, kde se přirozeně vyvíjela a zachovala (in situ). Tam, kde prostředí neskýtá dočasné nebo trvalé podmínky pro udržení biodiverzity, je třeba chránit a udržovat různorodost rostlin, živočichů, mikroorganizmů a jejich genetických informací v lokalitách a zařízeních ekologicky vhodných (ex situ).
3. - geografické: zeměpisná šířka, nadmořská výška (popř.
4. - sekundární (vznikají v důsledku vnějších, tj. mimo společenstvo existujících vlivů): jsou vlastně biologickými vlastnostmi společenstva, ale současně také výrazně ovlivňují strukturu vlastního společenstva.

Využití disponibilního prostoru určuje výškovou strukturu lesa (stromy s podobnou růstovou dynamikou dělíme mezi jednotlivé stromové třídy). - pozn.: Systémů podrobnějšího členění nadzemního prostoru lesního ekosystému je celá řada.

V lesním ekosystému lze vylišit složku nadzemní části vegetace, podzemní části vegetace, v rámci které můžeme rozlišovat složku dřevinnou (stromovou, keřovou) a bylinnou. Dále se vylišuje složka nadložního humusu, vzdušného prostředí a půdy, eventuálně i složka živočišná. Přístupů je několik a výsledkem je např. vylišení jednotlivých složek, etáží a vrstev (v korunové části lesního ekosystému).

Energetické toky v ekosystému

Zdrojem veškeré energie na Zemi je Slunce. Energii slunečního záření mohou přijímat pouze zelené rostliny, které ji fixují do rostlinné biomasy. Ta je zdrojem energie pro všechny následné trofické úrovně konzumentů. Při každém přenosu mezi články potravních řetězců uniká značná část energie ve formě tepla (respirační ztráty). Poslední zbytky energie, fixované původně zelenými rostlinami, unikají v dekompozičním řetězci* při humifikaci a konečné mineralizaci odumřelých organických materiálu. Tím se veškerá energie, fixovaná rostlinami, vrací zpět do vesmíru. Další toky energií, koloběh látek a reprodukce se týkají jednotlivých společenstev, druhů, populací i jedinců ekosystému.

Homeostatická vyváženost (stabilita), ekosystému je tím větší, čím bohatší a rozmanitější je v něm sít potravních vazeb (trofická struktura). Tento vztah je hlavním regulačním mechanizmem zpětné vazby každého ekosystému. Síť potravních vazeb je tím rozmanitější, čím větší je druhová pestrost (diverzita) biocenózy. Tento princip platí obecně na všech trofických úrovních, včetně producentů.

Čtěte také: Jak třídit kosmetiku

Přenos látek v potravě od zelených rostlin (primárních producentů) ke konzumentům, kteří tvoří sérii živočichů postupně konzumovaných. Mezi jednotlivými úrovněmi platí tyto souvislosti: z 1. trofické úrovně může být primárními konzumenty využito 10 - 20%, konzumenty 2. - trofické úrovně (resp.

1. konzumenti I.
2. konzumenti II.
3. zoofágové požírající popř.
4. hostitel (je zdrojem potravy) - parazit - a popř. ještě jeho parazit, tj.

Význam lesů a jejich ohrožení

Lidstvo již několik tisíciletí využívá lesy jako zdroj cenné suroviny. Při správném hospodaření představují lesy obnovitelný zdroj. Lesní biomasu jednoduše obnovit a lesů ubývá. Kácení pralesů má mnoho příčin. zemědělství a snaha získat nové plochy pro pěstování plodin a pastvu dobytka. Dalším důvodem je kácení lesa za účelem těžby dřeva. během osmdesátých let 20. století zničeno každoročně 53 tis. čtv. lesa, , z toho celých 21 tis. čtv. na povodí Amazonky.

Postupná regenerace lesa trvá vždy déle jak 50 roků.

Hospodaření v lesích

Prostředky a metody hospodaření v lesích byly samozřejmě poplatné možnostem a znalostem dané doby. Při tomto nazírání na les, byla bohužel měřítkem nejčastěji jen otázka velikosti a kvality výtěže a ekonomika provozu. Taková lesnická praxe přivedla lesy do podoby jakou známe dnes. Většina lesů v naší zemi jsou porosty stejnověké, bez jakékoli prostorové struktury. Celé části našeho státu jsou tvořeny lesy s dřevinami, které by se zde za normálních okolností vůbec nevyskytovaly. Při jejich zakládání nebyly respektovány přírodní poměry. Porosty dřeviny rostoucí v podmínkách na které nejsou uvyklé se stávají náchylné na choroby a poškození. Dnes je tak většina našich lesů akutně ohrožena, nebo poškozována hmyzem, větrem, zvěří, suchem, dřevokaznými houbami. V takových porostech se lesnická praxe především snaží tyto pouze jevy omezovat (nejčastěji pojmy - nahodilá těžba, kůrovcové dříví, hniloba, ochrana před poškozením).

Dnešní lesnictví disponuje mnoha trpkými zkušenostmi, o kterých s jistotou víme, že by se již neměly znova opakovat. Ale to je dobrý základ do budoucna! Pěstování lesů na biologických základech s uplatněním přírodě blízkých metod hospodaření je cestou, jak sblížit doposud rozdílné nahlížení všech zájmových skupin na podobu našich lesů. Otázky plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí lesů (tedy funkcí ekologických a enviromentálních) jsou kladeny na jednu roveň. Při uplatňování přírodě blízkých principů hospodaření jdou společně ruku v ruce efektivní lesnické hospodaření a ochrana a tvorba zdravého životního prostředí a biodiverzity. Přírodě blízká lesnická opatření jsou jednou ze součástí uplatňovaného principu trvale udržitelného hospodaření v lese.

Čtěte také: Co s banánovými a citronovými slupkami?

Holosečný hospodářský způsob v kombinaci s umělou obnovou lesa produkuje stejnověké a většinou také druhově ochuzené, nejčastěji jednoetážové lesní porosty. Takovéto porosty mají sníženou schopnost odolávat působení negativních vlivů - větru, hmyzím škůdcům, houbovým onemocněním atp. a jsou predisponovány k vzniku významných škod.

Bohatá struktura porostů je podmíněna jejich druhovou bohatostí, přímo nositelkou vysoké ekologické a mechanické stability lesa. Základním nástrojem úpravy druhové a do jisté míry i prostorové skladby porostů je důsledná výchova. S postupem času dochází k výrazné redukci počtu jedinců v porostu, a tedy i možnosti výběru. Jedná o jednotlivé až skupinovité vnášení žádoucích druhů dřevin do porostů.

Přirozená obnova porostů je základním předpokladem pro využití výše jmenovaných hospodářských způsobů a jejich forem. Obnova porostu probíhá samovolně ze semen mateřského porostu, hovoříme o obnově semenné či generativní, nebo působením výmladnosti pařezové a kořenové, pak hovoříme o obnově výmladkové či vegetativní. Tento druh obnovy lze za určitých podmínek využít i na holé ploše, ale v duchu uplatňování principů přírodě blízkého hospodaření používáme tento typ obnovy lesa především v kombinaci s podrostním, či výběrným hospodařením.

Mrtvé dříví v ekosystému

V přirozených lesích setrvává veškerá hmota porostu stále na jednom místě. Zásoba porostu se v čase prakticky nemění. Může se měnit pouze její rozložení v kategoriích - hmota živá a hmota mrtvá (stojící, ležící). V těchto lesích se podíl mrtvého dříví může pohybovat v rozmezí 20-40%. V hospodářských lesích tomu tak ani zdaleka není. Zde je prakticky veškeré dříví z porostů odváženo. Jen menší část, především hůře využitelných sortimentů, v lesích zůstává, jako prořezávková hmota a těžební zbytky. V lesích hospodářských je trvalý podíl mrtvé hmoty nepatrný, okolo 1 %.

Mrtvé dříví v různých stádiích rozpadu je jasně nejtypičtějším znakem přirozených lesů, z toho je patrné k jak velkým změnám ve složení lesního společenstva muselo dojít. Hmota je především důležitá z hlediska koloběhu živin v lesním ekosystému, které se po období vázání v živé dřevní hmotě vrací do půdy a jsou připraveny pro další generaci lesa. Neméně významným je mrtvé dříví jako životní prostředí pro mnoho druhů mikroorganismů, hub, hmyzu a na nich vázaných vyšších druhů živočichů, zejména ptáků.

Snad žádné z opatření přírodě blízkého hospodaření nevyvolává takové polemiky jako ponechávání hmoty ať už mrtvé či živé v porostech. V člověkem změněných kulturních lesích je však potřeba množství a podobu ponechané hmoty zvažovat. Týká se to především jehličnatých porostů s jejich náchylností na vznik výrazných hmyzích poškození. Pro podkorní hmyz může být totiž ponechaná hmota živnou půdou s následnými škodami na ostatních částech stojícího inventáře. V těchto případech lze však za pomocí jednoduchých zásad a přijatých opatření rizika výrazně zmírnit.

Mrtvé nebo lépe tlející dřevo je velmi důležitou součástí každého lesa. Ponechané souše jsou totiž důležitým stanovištěm pro velké množství živočichů, hub, ale také zásobárnou živin, které se postupně uvolňují do lesních půd.

tags: #co #patří #do #ekosystému #lesa

Oblíbené příspěvky:

• Nakládání s odpady – zubní ordinace
• Udržitelné Stravování
• Recenze odpadkového koše KIS Chic Bin
• Zázraky přírody: detaily o masožravých rostlinách
• Techniky kreslení tužkou pro podzimní krajinu