Co se stane, když už tělo nezvládne další odpad

Z pohledu fyziologie je naše tělo systém řízených chemických reakcí. Pokud tyto reakce probíhají správně, mluvíme o zdraví. Pokud probíhají málo nebo špatně, mluvíme o nemoci a až přestanou probíhat úplně, mluvíme o smrti.

Naše tělo funguje jako továrna, pojďme ho k ní tedy na chvíli přirovnat. Vedení - mozek a nervy - ovlivňují vše v našem těle. Děje se tak na základě dědičné informace DNA, kde je napsáno, že jsme lidmi, máme přijímat kyslík a miliony dalších věcí. Strojní zařízení - ostatní orgány - umožní plnit to, co si vedení usmyslí.

Jsme závislí na příjmu látek z okolí - plíce pro výměnu plynů a trávicí systém pro příjem a zpracování potravy - jejich další úpravu - játra - výrobu finálních chemických látek důležitých pro tělo atd., atd. S těmito stroji pracují zaměstnanci (tělní chemie) - v našem těle jsou desítky tisíc různých druhů chemických látek, kdy každá má nějaký přesný účel.

Kdo ví, co se bude dělat? Hormony - jsou to látky, které dokáží spouštět a tlumit činnost jednotlivých tkání. Kdo udělá? Enzymy (dělníci) - jsou to látky, které pracují. Mění jiné chemické látky podle příkazů. Kdo zajišťuje spojení? Transportní látky - příklad může být cholesterol nebo hemoglobin. Kdo přebírá? Receptor - bílkovina, která je smotaná do obalu buňky, která dokáže přitáhnout konkrétní látku. Živiny nemají řídítka, proto je musí z proudu někdo chytnout. Kdo chrání? Imunitní systém - prvotní ochranu zajišťuje nespecifická imunita. Jsou to takoví malí hlídači, kteří se snaží cizorodé látky zničit.

Když toho svého „zaměstnance“ svléknete do naha, zůstane vám bílkovina - proto jich ve stravě potřebujeme dostatek, aby v nás měl kdo „dělat“. Pomocí příslušného hormonu dojde k aktivaci jedné tkáně, několik enzymů po sobě ten „tovar“ zpracuje, pak přijde na řadu transportní bílkovina, ta náklad předá na určené stanoviště. Zde vyvolá přítomnost tovaru chemickou odezvu, na základě které přijde další hormonální odpověď, nastartuje se činnost dalších enzymů a tak dále dokola, než je „tovar“ upraven do finální podoby.

Čtěte také: Nebezpečný odpad v šuplíku: Baterie

Problémem je, když z tohoto řetězce plného reakcí jedna vypadne. Dojde ke zborcení celého řetězce. Proto je důležité mít kompletní spektrum živin v jídelníčku. Z bílkovin tvoříte hmotu orgánů. Sacharidy potřebujete, aby dodávaly tělu energii. Vaše tělo je soubor chemických reakcí. Ty potřebují energii. Energii přijímáme stravou. Jsou tři druhy potravin, ze kterých ji můžeme získat. Sacharidy, tuky a bílkoviny.

Liší se mezi sebou tím, jestli nám dodají energii, kterou můžeme využít okamžitě a energii, kterou tělo uloží do tuku a dřív, než přes noc ji z něj stejně nezvládne vytáhnout. Dalším kritériem je čistota výroby - kolik odpadu se vytvoří při zpracování toho kterého zdroje.

Doposud jsem napsal, jak by se to dělat mělo. Jaké okolnosti ovlivňují využívání bílkovin jako paliva? Stane se tak při dietě, kdy člověk přijímá příliš málo sacharidů. Nemůže-li vyrobit krevní cukr jednoduše a čistě ze sacharidů, vyrobí si tu samou látku neefektivně a špinavě z bílkovin.

Ale protože je energie potřebná hned, tělo si vezme ty nejdrobnější dostupné bílkoviny - zaměstnanci, především imunita. Ba naopak, spalování bílkovin sebou nese šílenou produkci odpadu, protože tělo si z bílkoviny vezme akorát uhlíkový řetězec, ze kterého musí sundat všechno, co na něm bylo nabalené a dělalo z něho bílkovinu.

Druhý stav, kdy člověk spotřebovává bílkoviny jako palivo je vážnější. Když nedostáváte delší dobu dost využitelné energie pro bazální metabolismus, tělo se začne zbavovat tkání, které té energie spotřebovávají moc. Tím sníží požadavky na množství energie bazálního metabolismu a rozložené tkáně použije k jeho nakrmení. Jinak bazální metabolismus je množství energie, kterou člověk spotřebuje i když nic nedělá.

Čtěte také: Vysvětlení chování balónků v ovzduší

Tuky jsou nejbohatším zdrojem energie. Jejich nejdůležitější funkce jsou v organismu poněkud jiné. Je to hlavně důležité rozpouštědlo vitamínů A, D, E a K a dalších živin. Mastné kyseliny v krvi jsou také zdrojem energie, ale pálí se až po 25-30 minutách. Tak, jak jsou cukry rychlé a pomalé, tak i tuky mají rozdílnou rychlost spalování podle délky řetězce.

Sacharidy toho samozřejmě umí také mnohem víc. Jejich nejdůležitější funkcí je dodávat nám okamžitou energii. V krvi je rozpuštěný krevní cukr - glukóza. Je důležité, aby tam byl rozpuštěný v určité koncentraci. Když je ho málo, cítíme se slabí a upadáme do mdlob.

Pokud je ho moc, je krevní prostředí přesyceno a tělo se snaží cukru zbavit. Doslova ho rve do buněk, což se jim přestane rychle líbit a začnou se časem bránit - sníží se počet míst, kde se může navázat inzulin, který do buňky cukr dostává. Tomuto jevu se říká inzulínová rezistence a dlouhodobě vede k cukrovce. Cukrovka je vlastně neschopnost dostat cukr do buněk. Buď, že si neumíte vytvořit inzulín - 1. typ a nebo si ho vytvořit umíte, ale buňky na něj nereagují - 2. typ.

Když je v krvi cukru příliš a buňky ho už nemůžou přijímat, mění tělo cukr na tuk. Ten označuje, jak rychle se zvedne hladina krevního cukru po požití té které potraviny. Zjednodušeně - jak rychle se sacharidy z daného jídla rozpadnou pomocí enzymů až na krevní cukr a nasytí krev. Druhá hodnota je Energetická - kolik je tam celkem energie.

Když si vezmete sacharidovou potravinu s nízkým GI, třeba celozrnné pečivo nebo těstoviny, tak ty jsou plné pomalu se rozpadajících sacharidů. Hladina cukru v krvi nekolísá. Je to ideální stav. Potraviny s vysokým GI jako je bílý cukr nebo bílá mouka, to je jiná. Rozpadnou se rychle a krev se přesytí glukózou. Vysoká glykémie dělá ještě jednu věc. Mění pH vnitřního prostředí.

Čtěte také: Hnůj a jeho recyklace

Opět se dostáváme k tomu, co jsem psal nahoře. Tělo potřebuje energii, bez diskuze. Ale její zdroje mu musíte dodávat v takovém množství (minimálně pro potřeby bazálního metabolismu), v takových intervalech (porcích) a takové podobě (sacharidové potraviny s nízkým GI), aby je mělo šanci využít.

Každý zná základní poučky o tom, jak je naše tělo z vody, že se nedoporučují ochucené nápoje, minimální pitný režim je cca 2 litry, bez vody zkrátka člověk nemůže být apod. Ale co se opravdu děje při špatném pitném režimu, proč samo tělo odmítá pít více vody a jak efektivně řešit pitný režim?

Problém základních pouček o tom, jak při špatném pitném režimu dochází k dehydrataci a jak musíte hodně pít je, že nástup problémů nastává velmi klidně a pomalu. Díky tomu si toho nevšimnete, dokud vás neodveze rychlá. Známé závažné přímé příznaky dehydratace jako jsou zmatení, nízký krevní tlak, celková slabost, nevolnost, případně bezvědomí a šok, nic moc neřeknou a nevypadají moc nebezpečně. Navíc nastávají až opravdu v krajním případě, když to člověk opravdu přežene.

Je nutné rozlišit, co je přímým důsledkem dehydratace a co souvisejícím dlouhodobým problémem. Dlouhodobá “slabší” dehydratace kromě příznaků, jako suché a lepkavé rty, suchá pokožka, rychleji se tvořící vrásky, zácpa, zadržování vody, tmavší a menší množství moči, únava, malátnost, bolest hlavy a jiných, také způsobuje řadu vedlejších zdravotních komplikací.

Je to vcelku jednoduché a příznaky ukazují, co se v těle děje. Vody je v těle málo, tělo celkově “zpomalí” včetně očistných a regeneračních procesů. To mimo jiné komplikuje snahu zhubnout, zesílit a snižuje výkonnost, jak mentální, tak fyzickou. Při dlouhodobé dehydrataci pak tyto “skládky” mohou způsobit řadu problémů. Jedním, na první pohled jasně souvisejícím, jsou kameny všeho druhu. Například ledvinové kameny dokáží způsobit největší bolest, co člověk může zažít a může dojít k poškození různých orgánů s trvalými následky na zdraví. Další méně patrné mohou být různé kožní a střevní problémy.

Tělní odpady jsou kyselé (naopak tělní tekutiny, jako krev, jsou mírně zásadité). Vůbec zdánlivě nesouvisející problémy jsou v případě, kdy tělo část odpadu nevyloučí. Správný pitný režim je pro naše zdraví zásadní a bez něho se snažíme jíst lépe jen “napůl”.

Faktem je, že největším podílem zdravého pitného režimu má být čistá neperlivá voda. A proč pouze přirozená neperlivá voda? Perlivost vodě dodává oxid uhličitý, který mimo jiné nápoj okyseluje (= ve smyslu vytváření kyselého odpadu v těle).

Převařením z vody neodstraníte vedlejší produkty chlóru! Každý se jistě tedy ptá, zda vodu z vodovodu nebo vodu balenou. Dle různých testů mnohdy vyhrává voda z vodovodu, ta však zase obsahuje chlór a různé jeho sloučeniny v rámci “přípustných” hodnot. Jednoduše řečeno, ani jedna není to pravé a právě to mnohdy způsobuje, že nám moc “nejede”, zatěžuje nás a vypít třeba 2,5 l/den bývá docela problém - tělo jí odmítá.

Člověk dnes negativně ovlivňuje své prostředí. O vodě, kterou dnes pijeme, se rozhodně nedá říci, že je zcela přirozená, původní a ve stále stejné kvalitě jako před tisíci lety. V člověkem nedotčených oblastech Roraima Tepui se nachází nenarušený uzavřený ekosystém, kde je voda v původní unikátní podobě. V roce 2005 zde probíhal odběr a testování, které ukázalo, že voda má velký energetický potenciál. Při testech Kirlianova efektu (1) se prokázalo až 40.000x větší energetické záření, než u běžné vody.

Prostředí a forma distribuce jednoznačně vodu velmi změní a upravovaná voda na nás může mít dlouhodobě negativní vliv, i když je pitná. Zajistit si dobrý zdroj vody je stejně důležité, jako mít dobrý zdroj čerstvé a kvalitní zeleniny.

Pokud žijete ve vesničce v horách u pramenité studánky, máte velké štěstí. Ti, kdo žijí tam, kde se voda z hor prakticky nezměněná pumpuje do vodovodního řádku kousek od nich, jsou na tom také velmi dobře. Ale pokud žijete ve velkých městech nebo planinách, kde se voda čerpá ze špinavých řek, kde končí odpadní voda, prochází čističkami a pumpuje se k vám několika kilometrovým potrubím, pak máte problém. Masová úprava vod je uzpůsobena pro distribuci vyhovující, nezávadné a pitné vody. To však ještě neznamená, že je pro vaše zdraví dlouhodobě vhodná.

Naštěstí existuje mnoho možností, jak si vodu doma doupravit, aby se co nejvíc přiblížila té původní a tělu více prospívala. Dnes se dá řešit prakticky cokoliv od filtrace, demineralizace, mineralizace až po působení vzácných nerostů.

Pokud si chcete vodu upravit, záleží na vašich prioritách. Reverzní osmóza - odstraní z vody vše, vytvoří demineralizovanou vodu, která je však kyselá a je nutné ji zpětně mineralizovat. Uhlíková filtrace - je nejzákladnější způsob, jak z vody odstranit nežádoucí látky jako chlór apod., ale zároveň zachovat stávající minerály. Velmi populární jsou jednoduché filtrační nádoby/konvičky s malým filtrem obsahující uhlík. Pokročilá filtrace - filtraci si lze nechat udělat přímo na míru. Ionizátory vody - dokáží ve vodě zvýšit chybějící zásadité minerály, odstranit nežádoucí kyselé a zvýšit energetický potenciál vody. Zařazuje se až na konec.

Některé způsoby lze i efektivně kombinovat, například za uhlíkovou/pokročilou filtraci zařadit ještě ionizátor. Jen si dejte pozor, protože ne všechny kombinace jsou možné a raději je lepší se přeptat u prodejce. Zajistit si dobrý zdroj vody je stejně důležité, jako mít dobrý zdroj čerstvé a kvalitní zeleniny.

tags: #co #se #stane #když #už #tělo

Oblíbené příspěvky:

• Krize ruské hvězdy
• Česká krajina a změna klimatu
• Vliv znečištění ovzduší na Ostravsko
• Benešov nad Ploučnicí - ekologie
• Katalog odpadů ČR