Problémy v právu životního prostředí v České republice

V České republice existuje několik problémů v oblasti práva životního prostředí, které ovlivňují ochranu přírody a kvalitu života občanů. Tyto problémy se týkají jak legislativy, tak i jejího praktického uplatňování.

Stížnosti ekologů

Na výstavbu rozhledny na Boubíně na Prachaticku si u Evropské komise v Bruselu stěžují ekologové ze sdružení Děti Země, Spolku na ochranu šumavské přírody a Okrašlovacího spolku Zdíkovska. Podle Dany Zývalové ze Spolku na ochranu šumavské přírody, se Česká republika po vstupu do Evropské unie zavázala k ochraně takzvaných ptačích oblastí a evropských stanovišť.

"Celý masiv Boubína je přitom navržen jako ptačí oblast, kde se nachází nejméně sedm prioritních evropských stanovišť," řekla Právu Zývalová. Dodala, že námitky spolku ohledně velkého nárůstu návštěvnosti po vybudování rozhledny, a tím i možného poškození okolní přírody, nebral nikdo na vědomí.

Ekologové navíc tvrdí, že investor stavby Mikroregion Horní Vltava-Boubínsko, který pro výstavbu rozhledny získal výjimku ministerstva životního prostředí, a někteří představitelé Jihočeského kraje vytvářejí silný politický tlak, který průběh povolovacích řízení výrazně ovlivňoval. Své stížnosti adresovali i ministrovi životního prostředí Liboru Ambrozkovi. O stížnosti do Bruselu ekologové krajský úřad neinformovali.

"Víme o námitce, kterou se zabývá ministerstvo životního prostředí, stejně jako o opatřeních správy šumavského národního parku. Problémy okolo stavby rozhledny trvají už zhruba dva roky. S její stavbou začal mikroregion letos v červenci. Správa parku ale práce pozastavila s odůvodněním, že "stavba je sice povolena, ale není dořešena regulace přístupu a provozu rozhledny".

Čtěte také: České města a barevné kontejnery

Problémy s poskytováním informací o životním prostředí

Obecně hodnotím postup nadřízeného orgánu Českého báňské úřadu a následně též povinného subjektu Obvodního báňského úřadu jako korektní a v souladu s právem. Zároveň nutno konstatovat, že pravděpodobně celý postup byl nesprávný z toho hlediska, že žádost měla být posouzena a vyřízena podle zákona č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí (ZIŽP). Podle § 2odst. 3 InfZ totiž se Infozákon „nevztahuje na poskytování … informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. To přesně splňuje ZIŽP.

Při postupu podle ZIŽP by pak zásadní roli hrál jeho § 8 odst. 4, který oproti obecné ochraně obchodního tajemství, jak je stanovenou v Infozákonu (podle kterého byla žádost vyřízena), snižuje ochranu obchodního tajemstvím ještě tak, že z ní vyjímá dále ty informace, které „se týkají působení provozní činnosti podnikatele na životní prostředí“ (§ 8 odst. Je tedy otázkou, které z částí POPD, které byly odmítnuty, by splnily tuto charakteristiku, tedy že popisují opatření a postupy, vyjadřující působení provozní činnosti na ŽP. Pokud by tedy nějaká odmítnutá část POPD tomu vyhověla, bylo by nutno ji poskytnout.

1) na dokument, který je součástí úředního rozhodnutí (povolení k těžbě), je jistě možno vztahovat obchodní tajemství. Ochranu obchodního tajemství při přístupu k informacím stanoví § 9 InfZ a též § 8 odst. 2) Neměl by úřad důvody zamítnutí (oněch šest bodů, které má informace splňovat) přesně konkretizovat ke každé informaci, kterou odmítli poskytnout? à Teoreticky je možné každý text rozpitvávat do nekonečna a u každé jednotlivé pasáže požadovat podrobné odůvodnění. Zde nutno aplikovat zdravý rozum a rozumnou míru. I vaším zájmem je, aby druhá strana byla v určitém komfortu při řešení žádosti.

3) Neměli by spíše anonymizovat pouze konkrétní údaje namísto nedodání celých kapitol daného plánu? à podobně jako předchozí. Ano, jistě by to bylo možné. U takto rozsáhlého, převážně technického dokumentu či spíše dokumentace, je hlavní otázkou praktičnost a rozumnost takového postupu. Je třeba chápat, že vyřízení žádosti o informace se nemůže změnit na rozsáhlou analytickou právně teoretickou studii nad konkrétním dokumentem a perfektní vymezení co je a co není doslova obchodním tajemstvím.

5) Je možné, aby obvodní báňský úřad o všech krocích vyrozumíval třetí stranu… à Ano, pokud jde o vyrozumění o vyřizování takové žádosti je to dokonce povinnost. Podle rozsudku NSS č.j. 1 As 189/2014 - 50 „je povinný subjekt povinen vyrozumět podle § 4 odst. Otázkou je, zda poskytnutí osobních údajů žadatelky je v souladu s ochranou osobních údajů.

Čtěte také: Nakládání s odpady v EU

Schvalování zákona o podporovaných zdrojích energie

Poslanci dnes v závěrečném čtení schválili a odeslali do Senátu nový zákon o podporovaných zdrojích energie. Jde o jednotný předpis podpory pro obnovitelné zdroje, druhotné zdroje a kombinovanou výrobu elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů. Část odborné veřejnosti má k zákonu výhrady, přičemž předlohu dnes opět kritizovali zejména sociálnědemokratičtí poslanci.

Podle Jana Látky (ČSSD) zákon hrubě odporuje evropskému právu podpory obnovitelných zdrojů energie. Zákon vyvolává u části odborné veřejnosti kritiku. K jeho stažení v úterý vyzval někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík. Nelíbí se mu, že zákon předkládá ministr průmyslu Martin Kocourek (ODS), který má v současné době problém vysvětlit obchody své matky s cennými papíry za zhruba 16 milionů korun.

Nový stavební zákon a připomínky

Na Úřad vlády putuje příští týden finální verze nového stavebního zákona. Největší legislativní počin, o jakém dosud Babišův tým rozhodoval, má vláda projednat do května. Zatím jde o takzvaný věcný záměr, tedy jen o text, který určuje, co napsat do paragrafů. Ty mají být hotovy do konce roku a příští rok odsouhlaseny v parlamentu. Reforma má platit od roku 2021. V rámci prvních připomínek se však sešlo velké množství námitek - jak kvůli obsahu, tak kvůli způsobu vzniku, kdy ministerstvo pro místní rozvoj po dohodě s premiérem svěřilo psaní zákona hospodářské komoře.

K návrhu jste dostali přes 1600 připomínek, v některých je zpochybněn už způsob, jak byl napsán - tedy že vláda jeho vznik svěřila privátním subjektům zvenčí, konkrétně hospodářské komoře a vám. Zvolený postup chápu tak, že stavební zákon byl novelizován již zhruba dvacetkrát, aniž ovšem novely přinesly požadovaný efekt, to znamená zrychlení a zkvalitnění výkonu stavebních úřadů. Proto vznikla poptávka po jiném způsobu tvorby, který by nebyl zatížen prizmatem resortních úředníků. Ministerstvo na začátku vytvořilo zadání a popis negativ dnešního stavu. Pro samu tvorbu návrhu byl poptán soukromý subjekt, jehož členové se problematice stavebního práva věnují.

Proces vzniku zpochybňuje třeba Nejvyšší správní soud, tedy instituce, kterou lze brát jako hlavního arbitra pro oblast veřejného práva. Jak víte, ve svém stanovisku soud píše, že tento „outsourcing“ není u tvorby takové normy vhodný a že výsledek je na tom vidět. Tato připomínka - a správní soud není jediný, kdo ji vznáší - zní ale principiálně. Vznik zákona byl svěřen jedné skupině aktérů, které má norma v budoucnu regulovat.

Čtěte také: Právní ochrana klimatu v Česku

Správní soud říká, cituji: „Výsledná podoba věcného záměru je poznamenána tímto, eufemisticky řečeno, nestandardním postupem při jeho přípravě. Jednostranně posiluje pozici investorů na úkor práv vlastníků dotčených i sousedních nemovitostí a územních samospráv, jakož i na úkor ochrany dotčených veřejných zájmů.“

Systém stavebního práva zdegeneroval sám o sobě a dopady na stavebníka jsou spíše sekundárním následkem. Proto také primárním cílem změn není kohokoli podpořit, ale reformovat celý systém státní správy v oblasti povolování staveb. Ten systém je především překombinovaný a složitý, vydání jakéhokoli rozhodnutí trvá velice dlouho a právní jistota jak u regulace v územních plánech tak při vydávání povolení je mizivá.

Smyslem našeho návrhu není omezovat něčí ochranu, ale zjednodušit a zrychlit povolování tak, aby veškeré veřejné zájmy byly naplněny, rozhodnutí byla vydávána v reálné době a byla zákonná a kvalitní, aby pak obstála v soudním přezkumu. Cílem je dosažení stavu, kdy budeme mít jen jedno řízení, jeden úřad a jedno razítko s jedním přezkumem.

Dnes existuje devět typů povolovacích procesů, které se různě dublují, existuje 13 typů stavebních úřadů spadajících pod různá ministerstva a desítky závazných stanovisek vzájemně nekoordinovaných dotčených orgánů. Ten systém je složitý a de facto neřiditelný. Metodické řízení v takovém počtu orgánů je prakticky nemožné. Čili hlavním problémem je systémové přebujení procesů a úřadů, které se vyvinulo v nesmírně komplikovaný byrokratický systém jednoho velkého chaosu.

Například ministerstvo vrátilo do návrhu posuzování souhlasu vlastníka pozemku s realizací stavby, kterou jsme navrhovali opustit. Stavební úřad povoluje stavby - z hlediska stavebních předpisů a ochrany veřejných zájmů. Nic mu není do toho, jakou smlouvu má stavebník s majitelem pozemku. Je to nadbytečné a teoreticky nesprávné, neboť to patří civilním soudům a stavební úřady je dublují. Ministerstvo ale chce tuto věc v zákoně zachovat.Upustit se má ještě od jiné věci, o které se v připomínkách hodně mluvilo, a sice o automatickém - někdo říká robotickém - generování rozhodnutí. To jste chtěli zavést pro případy, kdy úřadu vyprší lhůta.

Automaticky se pak měl vygenerovat souhlas, což leckdo kritizoval jako riskantní experiment. Zejména v tom, že nebude možné generovat automatické rozhodnutí ve druhém stupni řízení. Ale pouze v tom smyslu, že půjde o následek protiprávní nečinnosti stavebního úřadu. Takto vygenerované rozhodnutí se stane předmětem přezkumu ze strany odvolacího stavebního úřadu, který bude muset sám provést řízení včetně dokazování, a sám vydat skutečné rozhodnutí.

Ne. Tato úprava by měla motivovat úřady, aby tyto situace eliminovaly a zajistily podmínky pro dodržování lhůt již v prvním stupni. Jde spíše o pouhou hrozbu, která má dodržování lhůt zajistit. Lhůty jsou v zákoně i dnes, ale nikdo je nedodržuje, protože to nemá žádné následky. Rozhodně není cílem právní úpravy, aby vznikala jakákoli fiktivní nebo automatizovaná řízení.

Automatická rozhodnutí budou vždy předmětem přezkumu. Berme to jako prostředek pro vytvoření tlaku na stavební úřad, aby plnil zákonné povinnosti. Funguje. Jde o inspiraci již stávají praxí v zákoně 416/2009 Sb., o urychlení výstavby liniové infrastruktury, kde dochází k vydávání souhlasných závazných stanovisek po marném uplynutí zákonné lhůty.

Je to třeba i v zákoně 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, kde dochází k vydávání fiktivních rozhodnutí o neposkytnutí informace. Je to prostředek, který se objevuje tam, kde potřebujete vynutit dodržování lhůt. Dnešní stav je, že lhůtu napíšete do zákona bez jakýchkoli následků, ale nikdo ji nedodržuje.

Nedodržování lhůt

To ví asi každý, kdo někdy něco stavěl a potřeboval k tomu povolení. A jsou na to statistiky. Podle žebříčku Světové banky jsme ve stavebním řízení jedni z nejpomalejších na světě. Jsou také analýzy činnosti stavebních úřadů, které zpracovává každoročně ministerstvo. Mají data o tom, že lhůty jsou překračovány násobně.

Podle Světové banky trvá stavební řízení v Česku 250 dnů, územní řízení může být ještě delší. Pokud do délky započítáte i soudní přezkum, jste v Praze skoro na deseti letech. Pokud na lhůtách chceme trvat, jaké máme jiné možnosti? Lze konstruovat nejrůznější sankční procesy, například pokutovat úředníky nebo odškodňovat účastníky řízení, to všechno ale jen dál zatěžuje činnost stavebního úřadu a odvádí pozornost od samotného rozhodování. Náš návrh povede k reálnému zrychlení.

Stanoviska resortů k návrhu zákona o právu na digitální služby

Návrh zákona o právu na digitální služby je poslaneckou iniciativou, nikoli vládním návrhem. Proto ani neprošel plnohodnotným meziresortním připomínkovým řízením, jakým prochází vládní návrhy, a dostal se rovnou do Poslanecké sněmovny. S výsledným stanoviskem vlády, i s vyjádřeními jednotlivých resortů, se můžeme seznámit ve veřejné části knihovny eKlep. Jednotlivé resorty se vyjadřovaly i k tomu, jaké celkové stanovisko by vláda měla vůči návrhu zaujmout.

Početně přitom mírně převažoval návrh na nesouhlasné, resp. negativní stanovisko. Přesto bylo v první verzi navrženo neutrální stanovisko - které se posléze změnilo na změnilo na souhlasné. Pojďme nyní již k tomu, co konkrétně se resortům na návrhu zákona nelíbilo. Koncepci zaručující obecné a široce koncipované právo na poskytnutí digitální služby nepovažujeme principiálně za správnou.

Odůvodnění této údajně revoluční změny v důvodové zprávě nás nepřesvědčuje, neboť mj. neobsahuje vyjádření celé řady dotčených subjektů se specifickými agendami. Na rozpor mezi právy uživatelů a kompetencemi poskytovatelů služeb, který by mohl úplně překazit poskytování samotných služeb, pak upozorňuje i výsledné stanovisko. To uvádí (mj.) výčet 18 oblastí, které by bylo vhodné „v dalším průběhu legislativního procesu upravit“.

Zbytečnost návrhu a duplicity

Poměrně častý byl argument resortů, že celý návrh zákona o právu na digitální služby není zapotřebí, protože naše současná právní úprava již příslušné věci řeší. Podle názoru vlády náš právní řád již obsahuje dostatečně širokou základnu právní úpravy elektronizace veřejné správy. Současně s tím resorty (i výsledné stanovisko) varují před problémy s duplicitami - když je stejná věc řešena v novém zákoně i ve stávajících právních předpisech, někdy i odlišně.

Vláda má pochybnosti o tom, zda a jak další zákon, obsahující navíc de facto pouze přehled práv uživatelů služeb, bude moci významně přispět ke zkvalitnění a urychlení procesu digitalizace. K tomuto závěru ji po posouzení návrhu zákona vede především skutečnost, že návrh zákona obsahuje řadu ustanovení, která jsou duplicitní k ustanovením stávajících právních předpisů, či ustanovení pouze proklamativní bez normativního obsahu. Vláda také není zcela přesvědčena, že schválení předloženého návrhu zákona přispěje k jednotě a k přehlednosti našeho právního řádu.

K tomu mohu nabídnout jeden konkrétní příklad: podle § 6 odst. 1 stávajícího zákona č. 297/2016 Sb. může občan (fyzická osoba) právně jednat vůči orgánům veřejné moci pomocí elektronického dokumentu, který je opatřen jeho uznávaným elektronickým podpisem. Přitom se nijak neomezuje a není tudíž relevantní, jak je takovýto dokument od občana k orgánu veřejné moci dopraven.

Může být třeba vytvořen a elektronicky podepsán „na místě“, při jednání občana přímo na přepážce orgánu veřejné moci. Nově navrhovaný zákon je ale přísnější: ve svém §4 odst. 1 písmeno c) říká, že fyzické osoby mají právo činit digitální úkon vůči orgánu veřejné moci „prostřednictvím veřejné datové sítě dokumentem opatřeným uznávaným elektronickým podpisem“.

Jinými slovy: stejné právo občana je v nově navrhovaném zákoně vymezeno jinak (striktněji) než v již platném a účinném zákoně. Jak to potom bude vykládáno a v praxi řešeno? Nebo si budeme hrát na nějaký zásadnější rozdíl mezi elektronickým „právním jednáním“ a „digitálním úkonem“ vůči orgánům veřejné moci s tím, že pro každý z nich platí jiné podmínky?

Nereálné termíny a absence změnového zákona

Jednotlivé resorty i výsledné stanovisko upozorňují také na to, že termíny, předpokládané návrhem nového zákona, jsou nereálné (příliš krátké) a nedají se stihnout. Vláda dále upozorňuje, že samotná realizace návrhu zákona, resp. institutů jím navrhovaných, je v předlohou stanovených termínech prakticky nemožná. Návrh zákona dopadá do všech oblastí veřejné správy a jeho přijetí si vyžádá provedení celé řady organizačně, právně i technicky složitých opatření.

Další významnou výtkou vůči předloženému návrhu o právu na digitální služby je absence doprovodného změnového zákona. Vláda rovněž upozorňuje, že není zcela běžný postup zvolený předkladateli návrhu zákona, který spočívá v předložení návrhu zákona bez současného předložení návrhu doprovodného změnového zákona.

Datové schránky

S absencí změnového zákona mimochodem souvisí i otázka datových schránek: jak jsem psal již v předchozím článku, původní návrh zákona o právu na digitální služby - a to ještě ve své verzi z prosince loňského roku - předpokládal poměrně zásadní změny u datových schránek. Navrhováno bylo jejich automatické zřízení všem občanům (zapsaným do základního registru obyvatel), ale ještě bez jejich aktivace - a bylo by na každém, zda si svou datovou schránku aktivuje.

A pokud ano, ještě by měl na výběr mezi aktivací jen pro odesílání datových zpráv (tj. Aktuální verze návrhu zákona takovéto poměrně radiální změny u datových schránek nezahrnuje - tyto byly z návrhu odstraněny. Jde o upřesnění § 17 odst. 1, které by nově říkalo, že orgány veřejné moci doručují příjemcům do jejich datových schránek jen tehdy, pokud tyto jsou aktivovány pro doručování (tj. Povinné zřízení datových schránek všem fyzickým osobám považujeme za nereálné.

Elektronické podpisy

V souvislosti s navrhovaným právem na úřední ověření elektronického podpisu (§ 6 návrhu zákona) není jasné, jak by mělo být právo na úřední ověření elektronického podpisu realizováno, tedy například kdo bude oprávněn takové ověření provádět. V návrhu zákona není rovněž reflektováno, že zavedení práva na úřední ověření elektronického podpisu by mělo dopad do oblasti soukromého práva a soukromoprávních vztahů.

Návrh zákona neupravuje digitální obdobu ověřovací doložky a dostává se do rozporu s notářským řádem, neboť nerespektuje skutečnost, že notáři při legalizaci postupují výhradně podle notářského řádu a nikoli podle zákona o ověřování. Na druhou stranu ačkoli návrh zákona obsahuje změnu zákona o ověřování, do něhož zavádí Centrální elektronickou ověřovací knihu, už nestanovuje, jaké úkony a kým mají být do této knihy zapisovány ani jaké údaje o úkonech mají být v knize vedeny.

Globální pohled na právo životního prostředí

Od Stockholmské konference po přelomovou Pařížskou dohodu a uznání práva na zdravé životní prostředí Valným shromážděním OSN se celosvětová odpověď na výzvy životního prostředí rozvinula z morálních apelů v systém mezinárodního práva životního prostředí. S prohlubujícími se krizemi celosvětového rozsahu - znečištění, úbytek biodiverzity a klimatická krize - roste i porozumění, že je nemůže vyřešit žádný stát nebo aktér sám.

Mezinárodní dohody, vědecký konsenzus a občanská společnost společně vytyčují křehký, ale zřetelný směr ke společnému řízení environmentálních rizik světa. Životní prostředí bylo poprvé výslovně propojeno s ekonomickým rozvojem, rovností a spravedlností. Summit zpopularizoval udržitelný rozvoj jako politický cíl zdůrazňující rovnováhu mezi ekonomickým růstem, ochranou životního prostředí a sociální spravedlností.

Doporučení

Pro zlepšení stavu v oblasti práva životního prostředí v České republice je nutné:

• Zajistit transparentní a spravedlivé povolovací řízení pro stavby a jiné aktivity, které mohou mít dopad na životní prostředí.
• Zjednodušit a zpřehlednit legislativu v oblasti životního prostředí, aby byla srozumitelná pro všechny zúčastněné strany.
• Zajistit účinné vymáhání práva v oblasti životního prostředí, aby se zabránilo porušování zákonů a předpisů.
• Podporovat aktivní účast veřejnosti na rozhodování o otázkách životního prostředí.

tags: #co #se #nelíbí #v #právu #životního

Oblíbené příspěvky:

• Srovnání genomu a ekosystému v biologii ochrany přírody
• Likvidace baterií z elektromobilů
• Zajímavosti Ústecka
• Roztoky: Podrobný přehled počasí
• Slavkovský les: Dům přírody na Kladské