Odpad jako zboží v evropském právu: Nový pohled na nakládání s odpady v EU

Nakládání s odpady v Unii je třeba zlepšit a přeměnit na udržitelné nakládání s materiály, aby bylo možné zachovat, chránit a zlepšit kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví, zajistit uvážlivé, účinné a racionální využívání přírodních zdrojů, posílit zásady oběhového hospodářství, rozšířit využívání energie z obnovitelných zdrojů, zvýšit energetickou účinnost, snížit závislost Unie na dovážených zdrojích, zajistit nové hospodářské příležitosti a přispět k dlouhodobé konkurenceschopnosti.

Zelená dohoda pro Evropu, stanovená ve sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019, je evropská strategie udržitelného růstu a jejím cílem je transformovat Unii na spravedlivou a prosperující společnost s moderním, konkurenceschopným, klimaticky neutrálním a oběhovým hospodářstvím a se životním prostředím bez toxických látek. Stanoví ambiciózní cíl, kterým je zajistit, aby se Unie stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem.

Prof. Příspěvek Petra Havelky, výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství je uveden níže. Podle mého názoru není třeba mnoho polemizovat. Definice recyklace je stanovena, a to jak v evropském právu, tak i v zákonech členských států. Podstatnější je, jakou má recyklace aktuálně společenskou prioritu.

Priorita recyklace v oběhovém hospodářství EU

Z balíčku oběhového hospodářství je zřejmé, že v rámci EU a u komunálních odpadů má recyklace zásadní prioritu, neboť je stanoveno, že členské státy mají dosáhnout míry 65% recyklace. Další klíčovou věcí je, aby i výrobci obalů a výrobků využívali užší spektrum lépe recyklovatelných materiálů, ne jako doposud.

Cíl EU týkající se recyklace jistě nebude jednoduché splnit. Dá se však pochopit, že EU chce být surovinově více soběstačná a že doposud nebyla v recyklaci ani v nakládání s druhotnými surovinami dostatečně aktivní. O tom svědčí např. Dle mého názoru je vytyčený cíl EU k recyklaci vhodná cesta a lze ho dosáhnout. Výrobky i obaly mohou být lépe recyklovatelné a nebudou pak muset končit na skládkách nebo ve spalovnách, ale dáme surovinám v nich obsažených nový život.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Nové nařízení o přepravě odpadů (EU) 2024/1157

V Úředním věstníku Evropské unie bylo dne 30. dubna publikováno Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1157 ze dne 11. dubna 2024 o přepravě odpadů, o změně nařízení (EU) č. 1257/2013 a (EU) 2020/1056 a o zrušení nařízení (ES) č. Nakládání s odpady v Unii je třeba zlepšit a přeměnit na udržitelné nakládání s materiály, aby bylo možné zachovat, chránit a zlepšit kvalitu životního prostředí, chránit lidské zdraví, zajistit uvážlivé, účinné a racionální využívání přírodních zdrojů, posílit zásady oběhového hospodářství, rozšířit využívání energie z obnovitelných zdrojů, zvýšit energetickou účinnost, snížit závislost Unie na dovážených zdrojích, zajistit nové hospodářské příležitosti a přispět k dlouhodobé konkurenceschopnosti. Je nezbytné stanovit na úrovni Unie pravidla na ochranu životního prostředí a lidského zdraví před nepříznivými dopady, které může mít přeprava odpadů.

Návrh na aktualizaci nařízení o přepravě odpadů zveřejnila Komise 17. listopadu 2021. Evropský parlament dosáhl svého postoje v lednu 2023, zatímco Rada přijala mandát pro jednání v březnu 2023. Spolunormotvůrci dosáhli 17. listopadu 2023 předběžné dohody, kterou 6. prosince 2023 potvrdily delegace členských států ve Výboru stálých zástupců a 11. ledna 2024 výbor ENVI. Evropský parlament přijal stanovisko v prvním čtení na plenárním zasedání 27. února 2024.

Nařízením o přepravě odpadů se v právu EU provádějí ustanovení Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování a související rozhodnutí OECD.

Nařízení stanoví postupy a kontrolní režimy pro přepravu odpadů v závislosti na původu, místě určení a trase přepravy, druhu odpadů a způsobu jejich zpracování v místě určení. Revize nařízení zakazuje přepravu veškerého odpadu určeného k odstranění v rámci EU, s výjimkou případů s uděleným souhlasem a povolením za daných podmínek (na základě postupu předchozího písemného oznámení a souhlasu a v řádně odůvodněných případech). Znění dohody obsahuje výjimku pro přepravu odpadů výslovně určených k laboratorním analýzám a pokusům, v maximálním množství 250 kg.

Klíčové body dohody

• Nadále zakázáno, aby členské státy vyvážely odpad určený k odstranění do třetích zemí a vyvážely nebezpečný odpad určený k využití v zemích, které nejsou členy OECD.
• Zařízení pro nakládání s odpady v zemi určení mimo EU budou podrobována auditu provedenému nezávislými subjekty.
• Zavádí přísnější pravidla pro vývoz plastového odpadu do třetích zemí. Obsahuje zejména zákaz vývozu plastového odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný (B3011) do zemí, které nejsou členy OECD.
• Země, které nejsou členy OECD, mohou za splnění stanovených podmínek předložit Komisi k posouzení žádost o dovozu plastového odpadu z EU, načež zákaz pro tyto země může být zrušen.
• Požadavky na účinné prosazování nařízení zavedením účinných mechanismů spolupráce na vnitrostátní úrovni a koordinace mezi členskými státy.
• Výměna příslušných informací a osvědčených postupů s cílem předcházet nedovolené přepravě a odhalovat ji.
• Podle postupu předchozího souhlasu musí oznamovatelé v rámci EU před vývozem odpadů do třetích zemí oznámit záměr zemím odeslání, určení a tranzitu a obdržet od nich písemné potvrzení.
• Dohoda stanoví konkrétní harmonogram a lhůty pro postup oznamování, žádosti o doplňující informace a rozhodnutí příslušných orgánů o platnosti oznámení. Nové lhůty mají zamezit dosavadním prodlevám a poskytnou dostatek času k posouzení, analyzování a k reakcím na zaslanou dokumentaci.

Definice a rozsah komunálního odpadu

Aby se zajistilo, že cíle v oblasti přípravy k opětovnému použití a recyklace vycházejí ze spolehlivých a srovnatelných údajů, a umožnilo se účinnější sledování pokroku při dosahování těchto cílů, měla by být definice komunálního odpadu ve směrnici 2008/98/ES v souladu s definicí používanou pro statistické účely Eurostatem a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), na základě které členské státy již po několik let předkládají příslušné údaje.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Komunální odpad je definován jako odpad z domácností a z jiných zdrojů, jako je maloobchod, správa, školství, zdravotnictví, ubytovací a stravovací služby a další služby a činnosti, který je co do povahy a složení podobný odpadu z domácností. Komunální odpad by proto měl zahrnovat mimo jiné odpad z údržby parků a zahrad, jako je listí, tráva a ořezy ze stromů, a odpad z úklidu tržnic a z úklidu ulic, jako je obsah odpadkových košů a smetky s výjimkou materiálů, jako je písek, kamení, bláto nebo prach. Členské státy mají zajistit, aby do komunálního odpadu nebyl zahrnut odpad z velkoobchodu a průmyslu, který není podobný odpadu z domácností. Komunální odpad nezahrnuje odpad z výroby, zemědělství, lesnictví, rybolovu, stavební a demoliční odpad, odpad ze septiků, kanalizační sítě a čistíren odpadních vod ani vozidla na konci životnosti.

Komunální odpad je třeba chápat jako odpad odpovídající těm druhům odpadu, které jsou zahrnuty v kapitole 15 01 a v kapitole 20 s výjimkou kódů 20 02 02, 20 03 04 a 20 03 06 seznamu odpadů stanoveného rozhodnutím Komise 2014/955/EU (8) ve znění platném ke dni 4. července 2018. Odpad, který spadá do jiných kapitol tohoto seznamu, se nepovažuje za komunální odpad kromě případů, kdy komunální odpad prochází úpravou a jsou mu přiděleny kódy uvedené v kapitole 19 tohoto seznamu. Členské státy mohou využít příslušné kategorie uvedeného seznamu pro statistické účely. Definice komunálního odpadu v této směrnici se zavádí za účelem určení rozsahu uplatňování cílů v oblasti přípravy k opětovnému použití a recyklace a pravidel pro jejich výpočet.

Systémy rozšířené odpovědnosti výrobce

Nezbytnou součástí účinného nakládání s odpady jsou systémy rozšířené odpovědnosti výrobce. Avšak jejich efektivnost a výkonnost se mezi jednotlivými členskými státy značně liší. Je proto nezbytné stanovit pro takovéto systémy rozšířené odpovědnosti výrobce minimální požadavky na fungování a vyjasnit, že se tyto požadavky uplatňují také na systémy rozšířené odpovědnosti výrobce zavedené v souladu s jinými legislativními akty Unie, zejména se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES (10), 2006/66/ES (11) a 2012/19/EU (12), dodatečně k požadavkům již stanoveným v uvedených aktech, není-li výslovně uvedeno jinak.

Je nutné rozlišovat mezi těmito obecnými minimálními požadavky, které se použijí pro všechny systémy, a požadavky, které se použijí pouze na organizace vykonávající povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců. Obecné minimální požadavky by měly snížit náklady a podpořit výkonnost a měly by zajistit rovné podmínky, a to i pro malé a střední podniky a podniky působící v oblasti elektronického obchodu, a zamezit překážkám bránícím hladkému fungování vnitřního trhu. Měly by také napomoci zahrnutí nákladů souvisejících s ukončením životnosti výrobku do cen výrobků a motivovat výrobce při navrhování svých výrobků, aby brali v potaz jejich recyklovatelnost, opětovnou použitelnost, opravitelnost a přítomnost nebezpečných látek. Tyto požadavky by měly celkově zlepšit řízení a transparentnost systémů rozšířené odpovědnosti výrobce a snížit možnost střetu zájmů mezi organizacemi vykonávajícími povinnosti vyplývající z rozšířené odpovědnosti výrobce jménem výrobců a zpracovateli odpadů, s nimiž mají tyto organizace smluvní vztahy. Tyto požadavky by se měly uplatnit na nové i stávající systémy rozšířené odpovědnosti výrobce.

Závazek EU ke klimatické neutralitě a oběhovému hospodářství

V souladu s cíli stanovenými v Pařížské dohodě, kterou Unie přijala dne 12. prosince 2015 v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (6) („Pařížská dohoda“) a schválila ji dne 5. října 2016 (7), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (8) stanoví závazek Unie snížit do roku 2030 domácí čisté emise skleníkových plynů alespoň o 55 % a právně zakotvuje cíl klimatické neutrality celého hospodářství do roku 2050. V roce 2021 přijala Komise balíček „Fit for 55“ s cílem zajistit, aby byla politika Unie v oblasti klimatu a energetiky připravena k dosažení těchto cílů. Za tímto účelem je třeba výrazně zintenzivnit zvyšování energetické účinnosti v souladu se zásadou „energetická účinnost v první řadě“ zakotvenou ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2002 (9), aby se konečná spotřeba energie do roku 2030 dostala na přibližně 36 %. Při dosahování tohoto cíle budou hrát významnou roli požadavky na výrobky stanovené tímto nařízením, a to podstatným snížením energetické stopy výrobků. Požadavky na energetickou účinnost rovněž sníží zranitelnost spotřebitelů vůči zvyšování cen energie.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

tags: #odpad #jako #zboží #v #evropském #právu

Oblíbené příspěvky:

• Tolerance vah v odpadovém hospodářství
• Ukládání radioaktivního odpadu v ČR
• Tipy pro focení v zimě
• Rizika neživé přírody
• Klimatické zóny a zemědělství