Greenpeace a extremismus v České republice: Pohled na vývoj environmentálního hnutí

V letošním roce si kromě vzpomínek na kolaps tuzemského komunismu připomeneme i dvacet let soužití svobodné české společnosti s environmentálním hnutím. Proměnili se čeští zelení v průběhu zmíněných dvou dekád, a pokud ano jak? Patří současní environmentální aktivisté spíš k dogmaticky zatvrzelým extremistům ohrožujícím naši svobodu, nebo k odvážným kritikům nadále neudržitelných rysů vývoje moderní společnosti? Byli a jsou čeští zelení radikální?

Začít však musíme poněkud smutným konstatováním: chceme-li se o českém environmentalismu něco dozvědět, nemá smysl číst ani bilanční texty environmentalistů, ani kritické texty jejich anti-environmentálních odpůrců. Oběma skupinám totiž, ačkoliv jsou slyšet velmi hlasitě, o popis skutečného stavu environmentálního hnutí příliš nejde. Příslušníkům zeleného hnutí brání v realistickém pohledu jazyk grantových formulářů a PR agentur, který někdy mezi lety 2000-2005 přijali a v kterém se chyby, omyly či neúspěchy raději nepřiznávají, zatímco čeští anti-environmentalisté jsou svým bojem proti zeleným idejím zahlceni natolik, že ztratili schopnost rozlišovat mezi vlastní představou „zlého“ environmentálního hnutí a reálně existujícími zelenými. Nahlédněme tedy místo do článků zaujatých pro či proti přímo do světa zelených myšlenek, ideálů a akcí.

Už od počátku 90. let minulého století jsou v českém prostředí pojmy ekologický, environmentální, zelený a ochranářský chápány jako víceméně synonymní. Takový přístup však znesnadňuje pochopení významných hraničních linií uvnitř českého environmentalismu, a navíc ztěžuje i diskusi mezi představiteli jednotlivých environmentálních proudů. Pokusme se proto najít měřítka odhalující typologické odlišnosti uvnitř současného českého environmentálního hnutí.

Dobson začíná svůj text kritikou autorů, kteří termín environmentální pojímají v širokém slova smyslu, tzn. jsou přesvědčeni, že zahrnuje všechny přírodě příznivé postoje a myšlenkové směry, eventuálně označuje jeden pól plynulé škály konformní x radikální zelení. Podle Dobsona takové pojetí úplně ignoruje dosavadní vývoj zeleného myšlení.

To se totiž nejpozději na počátku 70. Nová „zelená“ politická či filosofická ideologie, kterou Andrew Dobson označuje výrazem ekologismus, přináší radikální proměnu vidění světa i politiky a napadá mnohé z faktických i hodnotových předpokladů všech dosud dominantních ideologií. Environmentalismus je pak, v zásadním slova smyslu, protikladem ekologismu, protože environmentální postoj je slučitelný s jakoukoliv dosavadní ideologií. Nutným důsledkem právě popsaného postoje je přesvědčení, že zatímco environmentalismus můžeme sloučit s ekonomickým liberalismem či radikálním socialismem, nelze jej kombinovat s ekologismem. Člověk může být jedním, druhým či ani jedním, ovšem nemůže být obojím.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

Dobsonova definice pojmů ekologistické a environmentální nám umožňuje oddělit pokusy o nové pochopení světa a lidské kultury od pouhého přemalovávání dosavadních ideologií jemně či neostře zeleným nádechem. Ještě větší zmatení než u pojmů environmentalismus a ekologismus však panuje v pojmech radikalismus, extremismus, dogmatismus. Protože všechny nesou negativní emocionální náboj, bývají často využívány jako záporné nálepky, které umožňují bez dalších argumentů odsoudit (či spíš diskreditovat) názorového oponenta. Vágní a zároveň manipulující využití pojmu extremismus můžeme najít jak u definic využívaných ministerstvem vnitra, tak u některých politologů. V našem článku se pokusíme jejich význam i vzájemnou provázanost přiblížit podrobněji.

Dogmatismus (či jiným výrazem fundamentalismus) je takový postoj, který splňuje tři následující znaky:

1. Výběrovou lhostejnost k realitě, přičemž člověk výběrově lhostejný k realitě k sobě připouští pouze ty informace, které jsou v souladu s jeho pojetím a výkladem světa.
2. Černobílé vidění světa bez přívlastků, což znamená, že mezi bílým a černým neexistují pro dogmatika žádné smysluplné přechody a mezistupně.
3. Přísně oddělené přisuzování kladně a záporně emocionálně laděných slov mezi své souputníky a odpůrce. Dogmatik váže ke svým odpůrcům vždy záporné emoce a ke svým souputníkům vždy emoce kladné.

Ovšem pozor. Takto definovaný dogmatismus (fundamentalismus) můžeme dál rozdělit do dvou podmnožin - na tzv. pasivní a tzv. agresivní dogmatismus.

Pasivní dogmatik je přesvědčen o neomylnosti a nezpochybnitelnosti svých myšlenkových schémat, ovšem nemá potřebu tato schémata násilím či manipulací nutit ostatním lidem. V českém prostředí je pojem radikalismus často chápán jako mírnější forma extremismu. To je ovšem nedorozumění. Radikalismus je vhodné chápat spíš jako míru nesouladu s většinovými názory. V etickém hodnocení názorového postoje přece nejde o to, jak moc jste vzdáleni názorům většinové společnosti, ale v jakém ohledu se od většinového názoru odlišujete.

Bojovníci proti otroctví, bojovníci za práva žen či lidé jako George Orwell a Václav Černý zastávali výrazně menšinové názory, a přesto je dnes v žádném případě nepovažujeme za extremisty. Proto je užitečné rozdělit pojem radikality na dvě podmnožiny - na tzv. argumentativní a neargumentativní radikalitu. Argumentativní radikálové mají potřebu své (od většinové společnosti odlišné) postoje zdůvodnit a většinou společnost přesvědčují diskusí svých argumentů. Po definici dvou typů dogmatismu a dvou typů radikality je definice pojmu extremismus jednoduchá.

Čtěte také: Příčiny klimatických změn

Shrňme si: zeleným radikálem je každý, kdo o environmentálních/ekologistických problémech smýšlí výrazně jinak než většinová společnost. Ekologistickým radikálem je člověk, který zelenou radikalitu spojuje s názorem, že současné politické ideologie vyžadují rozsáhlou změnu. Odhlédneme-li od klasických ochranářských hnutí, ke kterým patřil Český svaz ochránců přírody či Hnutí Brontosaurus, začíná historie svobodného zeleného hnutí v České republice na přelomu 80. a 90. let minulého století. Děti Země i Hnutí Duha vznikají ještě před listopadovou revolucí, čeští Greenpeace pak s přibližně dvouletým zpožděním.

Na první pohled jsou si všechna tři „nová“ zelená hnutí velmi podobná. Často využívají metody přímých akcí včetně blokád či happeningů, nebojí se střetu s novou politickou elitou a snaží se upoutat zájem médií. V prvních letech narůstá počet členů (většinou vysokoškolských studentů) všech tří hnutí i schopnost aktivizovat pro své akce velké množství sympatizantů. V prvních letech narůstá počet členů (většinou vysokoškolských studentů) všech tří hnutí i schopnost aktivizovat pro své akce velké množství sympatizantů. Za podobností metod a obecným posílením se však od samého počátku skrývají zásadní rozdíly.

Zatímco Děti Země a Greenpeace se soustředí téměř výhradně na konkrétní kauzy a úpravu jednotlivých ekonomických a environmentálních parametrů ČR, Hnutí Duha usiluje navíc o zásadní kritiku dosavadního vývoje a proměnu celé moderní společnosti. V tomto smyslu jsou dvě ze tří významných zelených hnutí v České republice od počátku hnutími částečně konformně environmentálními a pouze jedno je radikálně-ekologistickým. Ekologisticky zaměřená radikalita Hnutí Duha přináší hned několik významných důsledků.

Za prvé se Hnutí Duha jako jediné zelené hnutí v ČR pokusí o zásadní nekomunisticky založenou ideovou kritiku polistopadového vývoje nevztahující se pouze na konkrétní zelené kauzy. Tím do politického prostoru přinese myšlenky, které jako jedny z prvních konkurují poměrně monolitnímu ekonomisticky-neoliberálnímu pohledu na svět. Za druhé pouze Hnutí Duha se v průběhu 90. let dostane na okraj zeleně-ekologistického dogmatismu. To se projeví jak autoritářskou strukturou hnutí, tak akcemi, které překračují zákon a ke kterým se hnutí zároveň nepřiznává (billboardový banditismus, přemísťování materiálů u staveniště JE Temelín). Ovšem období na hraně ekologistického dogmatismu trvá i v Hnutí Duha poměrně krátce.

Druhá polovina 90. let je u všech tří nejvýznamnějších zelených hnutí ČR charakterizována především aktivistickou zralostí. Ani jedno z hnutí nepoužívá skryté překračování zákona jako metodu svého působení. Všechna tři hnutí jsou schopna aktivizovat velké množství příznivců a „síla“ jejich přímých akcí se zvětšuje. U všech tří hnutí roste počet placených zaměstnanců i velikost rozpočtu. Zároveň se však začínají objevovat první rozpory. Z Hnutí Duha kvůli autoritářskému charakteru organizace i jejímu úzce zelenému zaměření odchází lidé organizovaní v brněnské pobočce a zakládají Nesehnutí. Objevují se první třenice mezi vedoucími představiteli Dětí Země. Doznívají konflikty uvnitř Greenpeace.

Čtěte také: Česká republika a obnovitelné zdroje

Po období aktivistické zralosti, ve kterém se základní charakteristiky všech námi zkoumaných hnutí příliš neměnily, nastává na počátku nového tisíciletí období profesionalizace. V této fázi se všechna tři hnutí dále konformizují, přičemž klesá jak míra jejich radikality, tak i míra aktivismu. Zásadním způsobem se snižuje jak počet, tak síla přímých akcí. Zeleným hnutím se zvyšují rozpočty i počet placených zaměstnanců, ale ztrácejí svůj étos. Nejzřetelněji je míra konformizace a snížení míry ekologismu i radikality vidět u Hnutí Duha.

Text prezentující étos Duhy z roku 1993 „Příčinu současné globální krize vidíme ve filosofii neomezeného ekonomického růstu, upachtěné honbě za stále větší spotřebou a v centralizaci společnosti. Přehlcení zbožím i informacemi odvádí pozornost od problémů, na jejichž vyřešení závisí naše další přežití?… Nevěříme ve schopnost politických stran překonat dnešní krizi,“ nahradil v roce 2001 text „Hnutí Duha je přesvědčeno, že česká veřejnost může mít zdravější a čistější prostředí, stejně jako naši evropští sousedé. Navrhuje proto řešení ekologických problémů, jež přinesou konkrétní prospěch každému“.

Přibližně mezi lety 2003-2005 se profesionalizace jednotlivých zelených hnutí mění v proces, který představuje poslední fázi environmentální konformity - můžeme ho nazvat agenturizací. Přibližně mezi lety 2003-2005 se profesionalizace jednotlivých zelených hnutí mění v proces, který představuje poslední fázi environmentální konformity - můžeme ho nazvat agenturizací. Hnutí, která byla na počátku 90. let ryze aktivistická, na konci 90. let aktivisticky-profesionální a ještě později profesionální, se proměňují v odborně zdatné lobbistické agentury s profesionálním zázemím a velmi nízkou mírou aktivismu.

Přímé akce jsou nahrazeny studiemi a kritika moderní společnosti jako celku je vystřídána snahou o milimetrové posuny jednotlivých parametrů systému. O akcích typu blokáda JE Temelín či blokáda kácení stromů v Národním parku Šumava se neuvažuje. Vývoj českých zelených hnutí tedy usvědčuje současné české anti-environmentalisty z omylu zásadního významu. Píše-li Ivan Brezina či Václav Klaus o zelených dneška jako o extremistech a náboženských fanaticích, mýlí se takřka absolutně. Nejenže čeští zelení extremisty nikdy nebyli, ale směr jejich vývoje jde právě opačným směrem. Namísto argumentovaných radikálních postojů (ekologistického i environmentálního typu) zastávají čím dál tím častěji konformně-agenturní postoje moderních lobbistů.

Závěry našeho historického zkoumání ostatně potvrzují i dojmy, které z vývoje svých hnutí vyjádřili samotní zelení aktivisté. Víc než 60 náhodně vybraných současných i minulých členů Hnutí Duha a Nesehnutí jsem požádal o popsání jejich vnímání vývoje hnutí, ve kterém působí či působili, z hlediska několika charakteristik. Jak příslušníci Hnutí Duha, tak příslušníci Nesehnutí se domnívají, že aktivismus (tedy poměr aktivistů?/?placených zaměstnanců) jejich organizací v čase klesá.

Podle příslušníků Hnutí Duha v letech 1989-1999 klesala radikalita jejich organizace spíš rychleji a tento rychlý pokles se v letech 2000-2008 částečně pozastavil. Podle příslušníků Hnutí Duha míra demokratičnosti organizace (možnosti volit vedení organizace, možnosti ovlivňovat rozhodnutí přijímaná vedoucími přestaviteli) v letech 1989-1999 mírně klesala a v letech 2000-2008 prudce stoupala. Podle příslušníků Hnutí Duha míra sporů o charakter organizace v letech 1989-1999 prudce rostla, zatímco v letech 2000-2008 mírně klesala.

Strukturované rozhovory, vedené s jinak definovanou i vyhledávanou skupinou respondentů, pak zjištění uvedená výše ve většině bodů potvrzují. Významní členové obou organizací v rozhovorech potvrzují úbytek radikality, vysoký nárůst aktivit směrem dovnitř hnutí i stále užší kooperaci se státní mocí. Strukturované rozhovory mi zároveň umožnily definovat velmi specifickou skupinu existující uvnitř obou hnutí. Zdá se, že ta část vedoucích představitelů, která byla aktivní už v průběhu 90. let, snížení míry radikality ani tendenci k „agenturní“ profesionalizaci nevítá a ráda by proti těmto tendencím působila. Neví však, jak na to, a charakterizuje ji jistá rozpolcenost vyznávaných názorů (radikálních) a faktických aktivit (konformních) v oblasti ochrany přírody.

Nezbývá než zopakovat - jak vyplývá z obou využitých výzkumných postupů, nelze v současnosti ani Hnutí Duha, ani Nesehnutí považovat za extremistické, a dokonce ani za radikální organizace (o Dětech Země, Arnice či Greenpeace nemluvě). Zelená hnutí procházejí procesem právě opačným - snížením radikality a agenturní profesionalizací.

Součástí výzkumu zelených hnutí byla i obsahová analýza dogmatismu ve vybraných textech Hnutí Duha a Nesehnutí a jejich porovnání s texty prokazatelně extremistického hnutí Národní odpor. Z celkového počtu 2324 článků umístěných na www stránkách všech tří zkoumaných organizací bylo metodou náhodného výběru identifikováno 30 textů hnutí Národní odpor, 20 textů Nesehnutí a 20 textů Hnutí Duha. Všechny vybrané texty jsme pak podrobili analýze četnosti zásahů tzv. jistotnou modalitou, voluntativní modalitou a pejorativností.

Zjednodušeně řečeno, v každém textu jsou používány různé gramatické struktury (v širokém slova smyslu), které mají působit na čtenáře. Jako příklad tzv. jistotné modality můžeme uvést obraty jako „nikdo jistě nepochybuje, že“, „všichni dobře víme, že“, „je absolutně jasné, že“ či „každý rozumný člověk nepochybuje, že“; jako příklad tzv. voluntativní modality můžeme uvést tvrzení „jediné správné za takovéto situace je“ či „neexistuje jiné řešení než“; jako příklad pejorativního textu můžeme uvést výrazy jako „žiďácky odporný nos“ či „typicky zelená slepice“ - jde v podstatě o nadávky a další hanlivé výrazy. Počtem zásahů se pak myslí zhruba to, jak často se tyto gramatické struktury v textu vyskytují v poměru k jeho délce. Čím víc zásahů jistotnou a voluntativní modalitou vzhledem k jednotce textu najdeme, tím je text (od určité úrovně) dogmatičtější. Vysoký počet pejorativních zásahů v kombinaci s vysokou mírou jistotné a voluntativní modality pak znamená, že máme v textu co do činění s dogmatismem agresivním (viz definice extremismu v článku).

Průměrná míra zásahů jistotné modality na jednotku textu pro všechny texty hnutí Národní odpor činila u jistotné modality 3,867, u voluntativní modality 2,6 a u pejorativnosti textů 4,867. Naproti tomu průměrná míra zásahů u Nesehnutí činila 0,684 v případě jistotné modality, 0,895 v případě voluntativní modality a 0,421 v případě p...

Hned vedle Zelených se v textu objevuje zmínka také o ekologickém sdružení Greenpeace. Předseda Zelených Ondřej Liška je ovšem přesvědčen, že skripta jeho stranu poškozují a připravuje stížnost k akreditační komisi. Rektorát Policejní akademie označil zmínku o Straně zelených v kapitole Nové extremismy za nešťastné. "Pokud to bude možné, skripta v této části opravíme," řekl Aktuálně.cz František Volevecký, kancléř akademie. Zaskočeni z toho, že se jejich sdružení objevilo ve skriptech o extremismu, jsou i v české pobočce Greenpeace.

Skripta Extremismus, rasismus a antisemitismus autorů Štefana Danicse a Tomáše Kamína vyšly poprvé v roce 2005. Druhé, rozšířené vydání o tři roky později. Autorem zmíněné kapitoly o environmentálním extremismu je Štefan Danics. V úvodu autoři například popisují rozdíl mezi extremisty a radikály. Výrazná část skript se věnuje přiblížení historie a současnosti extremistický skupin, přibližuje i jejich znaky. V kapitole o antisemitismu autoři přibližují například časopisy Politika a Republika, kde se v 90.

Teprve před pár dny se o skriptech dozvěděla pražská kancelář Greenpeace, kterou na ně upozornil jeden příznivec této organizace. "Dnes se dostává do popředí ekologický, užívejme raději termín 'environmentální' extremismus, který je spojen s destruováním demokratických principů a popíráním některých základních lidských práv a svobod," stojí na 49. straně rozšířeného vydání z roku 2008. V druhém odstavci pak autor uvádí, že jde o druh extremismu, který je těžko definovatelný. "Další věta to dále konkretizuje: "Tito radikálové jsou také označováni jako 'zelení' antiglobalisté".

Ondřej Liška, předseda Strany zelených, která byla ještě loni parlamentní stranou, ovšem text ve skriptech vnímá jako naprosto nepřípustný. "Pokud je ten člověk někdo, na koho se vztahují pravidla akademické práce, pak musí být schopen dokázat, že Greenpeace a zelení jednou jsou a že splňujeme kritéria extremistické doktríny. "Policisté se učí a Ph.D. O environmentalismu jako nebezpečné ideologii se rozepsal ve své knize Modrá, nikoli zelená planeta i prezident Václav Klaus.

V roce 1994 ekologické organizace Hnutí Duha, Greenpeace a Zelený kruh zařadila Bezpečnostní informační služba na seznam extremistů. O tři roky později se ekologická hnutí dostala do podobného seznamu, tentokrát to byl interní věstník Policejního prezídia.

V lednu 2018 protiteroristický dokument britské policie, rozšiřovaný zdravotníkům a učitelům jako součást instrukcí proti extremismu charakterizoval pokojné organizace jako Greenpeace a Peta jako teroristické skupiny, vedle neonacistických seskupení. Britská policie také zahrnula hnutí Extinction Rebellion mezi extremistické organizace, vedle ultrapravicových extremistů a džihádistů. Organizaci Greenpeace podporují čelné britské celebrity, jako je herečka Judy Dench, komik Stephen Fry a herci Sean Connery a Pierce Brosnan.

Fyzikalni jevy vedouci ke zmene klimatu podle dulezitosti:

1. Kosmicke katastrofy
2. Vnitrni pohyby (vulkany a.tak)

Je to tak? Z kontextu článku vyplývá, že jde o zamrzání Vltavy v Praze. Otelilo se i na jiných stanicích v Česku včetně horských. Voda z přehrad v zimě topí, v létě se vypouští studená spodní voda, prostě akumulace tepla ve vodě a pak odevzdání jinde. Podobně vliv moře, pokud je blízko vyrovnává teploty během roku. Mění se klima a měnilo se i bez vlivu člověka.Před 300 miliony let byly naše kopečky na rovníku a bylo asi o 10 °C tepleji. A ještě máme černé uhlí staré 300 milionů let, takže spalováním uhlí jakoby vracíme přírodě to, co uložila. Život na Zemi přežil jiné věci, ale civilizace problémy mít bude a má je už teď.

Všichni extrémisté jsou stejní a jedno jakou pozici zastávají. Ve jménu své "víry" neváhají používat podpásovky. Ne, je to horší, pokud jsou věřící a třeba i extremisté, tak je alespoň "omlouvá" to že to dělají pro posmrtný ráj. Tyto organizce to dělají jen pro své peněžní zisky. Ale máte pravdu že to připomíná trochu středověkou inkvizici. Myslím že jim nikdy nešlo o to být o seriózního partnera v diskusi, ale jen o prosazování svých politických záměrů.

tags: #greenpeace #extremismus

Oblíbené příspěvky:

• Zdroje energie
• Krok za krokem: recyklace a výroba mýdla
• Setkání s tygrem ve volné přírodě
• Seznam nebezpečných odpadů v ČR
• Odvoz odpadu v ČR