Co Vzniká Při Nahromadění Páry v Ovzduší

V každém vzduchu je určité množství vodní páry. Pokud dojde ke snížení teploty pod tzv. rosný bod, začne vodní pára kondenzovat. To známe z přírody, kdy při ochlazení vzduchu začne vodní pára kondenzovat a pak podle intenzity a teploty můžeme hovořit o tom, že se udělala mlha, začalo pršet či sněžit, popřípadě začaly padat kroupy.

Z domácnosti toto také známe. Je to orosení zrcadla v koupelně, když se koupeme, či sprchujeme. Absolutní množství vody, které může být ve vzduchu obsažené, závisí na tlaku a hlavně teplotě vzduchu. Proto používáme pojem relativní vlhkost vzduchu, který nám udává, kolik procent vodní páry je ve vzduchu, přičemž 100 % je množství vodní páry, kdy při dané teplotě začne vodní pára kondenzovat.

A tak například při obvyklé pokojové teplotě, tedy +21°C a při relativní vlhkosti vzduchu 50% je částečný tlak vodní páry p"d = 1243 Pa, což odpovídá přibližně obsahu vody ve vzduchu v množství 9,2 g/m3. V zimním období, kdy je venku -15°C a relativní vlhkost 84%, je částečný tlak vodní páry p"d = 139 Pa, a to odpovídá přibližně obsahu vody ve vzduchu v množství 1,2 g/m3.

Z těchto čísel plyne několik velmi zajímavých poznatků, které vysvětlují mnohé problémy s kondenzací vodní páry ve stavebních konstrukcích. Jednak je nutné si uvědomit rozdíl částečných tlaků vodních par, jenž je v tomto případě 1104 Pa. To je tedy tlak, kterým se vodní pára snaží v zimě protlačit stavebními materiály ven tak, aby došlo k vyrovnání částečných tlaků vodní páry.

Druhým zajímavým bodem v těchto číslech je, že vnější vzduch v zimě, i když má poměrně vysokou relativní vlhkost, je velmi suchý. Obsahuje 8x méně vody než vzduch v interiéru. Ve výsledku vodní pára difunduje zevnitř ven.

Čtěte také: Využití recyklovaných materiálů

Pokud se tedy vodní pára tlačí z budovy skrz konstrukci ven, hrozí nebezpečí, že někde narazí na studené místo a začne docházet ke kondenzaci vodní páry. Záleží samozřejmě na místě, v němž ke kondenzaci dochází, a na množství vodní páry, která zkondenzuje. Pokud se jedná o relativně malé množství, které sice v zimě zkondenzuje, ale v létě se vypaří a pokud tato kondenzace nevadí konstrukci, je kondenzace přípustná. V těchto případech hovoříme o aktivní bilanci kondenzace vodní páry.

Další nepříznivý okamžik je, když vodní pára kondenzuje tam, kde to konstrukci vadí. Jedná se zejména o místa, kde jsou dřevěné konstrukce. Výsledkem je pak vlhké dřevo s následnou hnilobou, napadení hmyzem apod. To je bohužel velmi častý příklad moderních rodinných domků, v nichž je chybně provedená parotěsná fólie, která má zabraňovat pronikání vodní páry do konstrukce. Stává se to ale i u starších staveb, kde vlivem stavebních úprav došlo ke změně provozu a k následnému zvýšení vlhkosti v interiéru.

Jedním příkladem, jak může dojít ke zvýšení vlhkosti v interiéru, je utěsnění oken dodatečným těsněním, nebo i tím, že se provede zateplení domu a dojde k utěsnění škvír mezi oknem a zdí, výměna oken za těsná, anebo i tím, že se původní lokální vytápění změní na etážové, popřípadě elektrické akumulační. Tento poslední případ je velmi častým u starších činžovních domů. Přestane docházet k intenzivní výměně vzduchu hořením a odtahem do komína. Následná vyšší relativní vlhkost vzduchu má za následek vznik kondenzace vodní páry na zhlavích trámů (konce trámů ležící ve zdivu). Výsledkem pak je uhnívání zhlaví trámů. Z tohoto důvodu se například zejména v osmdesátých letech opravovalo hodně stropů starších činžovních domů v Praze.

K hromadění vlhkosti vzduchu uvnitř konstrukce může dojít ještě z jednoho důvodu. Může jím být například vzlínající zemní vlhkost, která vysychá do interiéru i do exteriéru. Pokud se však změní difuzní podmínky například zateplením z exteriéru, zhorší se vysychání a zeď začne vlhnout a začne se na ní objevovat plíseň.

S nepříznivým vlivem kondenzace vodní páry se setkáváme ve stavebnictví ještě v jednom místě. Tím jsou taková místa, kde je nízká povrchová teplota. Obvykle se jedná o tepelné mosty, ve kterých je povrchová teplota výrazně nižší než povrchová teplota v okolí. Zde často dochází k povrchové kondenzaci vodní páry. Ta má obvykle za následek růst plísní, tedy látek obsahujících výrazné alergeny.

Čtěte také: Odpad v sanitkách – správná likvidace

Ke kondenzaci dochází na povrchu konstrukce v interiéru tam, kde povrchová teplota dosáhne hodnoty rosného bodu. To je např. pro zmíněný interiér (+21°C, 50% relativní vlhkost vzduchu,) +10,2°C. U plísní je však situace ještě vážnější. Pro růst plísní nemusí totiž dojít přímo ke kondenzaci vodní páry. Stačí, když se povrchová teplota přiblíží teplotě, při které je relativní vlhkost vzduchu 80%. To je v tomto konkrétním případě 13,6°C. Následuje pak růst plísní, který neomezí ani časté natírání postižených míst protiplísňovými přípravky. Ty jsou totiž poměrně brzy vyplaveny a bujení plísní může pokračovat.

Parozábrana se dává blízko vnitřního povrchu konstrukce (nemusí být úplně na povrchu, při použití silnějších vrstev tepelné izolace se dává i mezi tepelné izolace) proto, aby omezila pronikání vodní páry do konstrukce tak, aby v ní nekondenzovala. Měla by být tudíž co nejtěsnější, aby skrz ni pronikalo pokud možno co nejméně vodní páry, i když drobným porušením se nikdy nevyhneme. Spáry se musí slepovat a pokud to jde, musí se těsnit i místa, kde skrz ni upevňujeme další konstrukce (např. sádrokarton). Čím lépe ji utěsníme, tím více minimalizujemerizika s netěsnostmi spojená.

Pokud se totiž vodní pára dostane do konstrukce a zkondenzuje v ní, tak může (a nemusí) způsobit mnoho problémů. Pokud například dojde ke kondenzaci na dřevěné konstrukci, hrozí riziko vzniku plísní a hub. Ne vždy samozřejmě musí při poruše parotěsné fólie dojít ke kondenzaci vodní páry. To je závislé i na vlastní konstrukci a vlhkosti vzduchu v místnostech.

Je pravda, že netěsností parotěsné fólie může dojít i ke zvýšení tepelných ztrát místností. To tehdy, pokud netěsná parotěsná fólie umožní infiltraci vzduchu (pronikání z interiéru do exteriéru a naopak).

Vliv Vlhkosti na Povrchovou Teplotu Konstrukce

Skutečná vnitřní povrchová teplota konstrukcí se v některých případech může lišit od teploty, která byla modelována ve výpočtových programech. Je zde několik faktorů, které nejsou v současnosti při posuzování konstrukcí uvažovány a můžou mít vliv na povrchovou teplotu konstrukce. K výraznějšímu rozdílu může docházet zejména jejich kombinací.

Čtěte také: Více o anaerobní biodegradaci a jejích produktech

Pokud ke kondenzaci vodních par dochází, jedná se ve většině případů o kondenzaci v zimním období. Vlhkost uvnitř konstrukce však může zhoršovat izolační vlastnosti materiálu.

Zvýšená vlhkost zdiva nejprve vytvoří na povrchu stěn vlhkostní mapy, následně výkvěty solí a nakonec i plísně. Souvisí s tím nepříjemný zápach v místnostech a také zvýšení tepelných ztrát domu.

Plísně mohou mít velmi závažné zdravotní důsledky, způsobují řadu závažných onemocnění (především alergických), ale některé jsou též karcinogenní. Plísně jsou vlastně tím nejhorším, co může dům, respektive jeho interiéry a stavební konstrukce, potkat. Zhoršují klimatické prostředí v interiérech budov, přičemž se nejčastěji tvoří v místech, kde kondenzují vodní páry (při dosažení určitého poměru mezi povrchovou teplotou stěny a relativní vlhkostí vzduchu v místnosti, kterému říkáme „rosný bod“). Vodní páry vznikají odpařováním, koupáním, vařením a sušením prádla.

Samostatnou kapitolou jsou pak domy s porušenými hydroizolacemi, nebezpečná jsou však též místa tepelných mostů, na kterých právě dochází nejčastěji ke kondenzaci. Dochází na nich k největšímu poklesu vnitřních povrchových teplot. Platí přitom, že k zahájení růstu běžných plísní stačí relativní vlhkost již od 80%, v některých případech dokonce jen 70%.

Ovšem právě k výraznému poklesu vnitřní povrchové teploty dochází nejčastěji při nízkých tepelně izolačních vlastnostech stavebních konstrukcí a vždy pak v místech výrazných tepelných mostů.

Konkrétní Příklad: Vlhkost v Kuchyni

Názorně si popišme konkrétní situaci. Ráno je v kuchyni pouze 17 °C, my zatopíme, teplota vzduchu se zvýší a začnou se ohřívat i povrchy stěn. Když teplota vzduchu dosáhne 20 °C a relativní vlhkost klesne na 50%, začínáme dopoledne vařit, aniž bychom vyvětrali, třeba proto, že je venku příliš chladno. V kuchyni tak začne pomalu stoupat teplota vzduchu, zároveň však také relativní vlhkost.

V poledne bude teplota vzduchu 23 °C a vlivem vaření (protože se nevětralo) vzroste relativní vlhkost vzduchu na 95%. Částečný tlak vodní páry dosáhne 2666,75 Pa (v 1m3 je kolem 20 g vzduchu). Jde o velice vysokou vlhkost, kdy začne vodní pára kondenzovat již na každém předmětu, jehož teplota je nižší jak 22,15 °C. Kondenzát proto najdeme na okenních tabulích, ale i místech, kde se voda nemůže vsáknout, čili především v koutech, za nábytkem apod.

Je tedy patrné, že účinně větrat musíme i v zimě a pokud naopak utěsníme okna, abychom snížili tepelné ztráty, můžeme velmi záhy pozorovat závažné hygienické poruchy - konkrétně plesnivění.

Vlhkost, Nejčastější Problémy a Příčiny

1. Vlhkost uvnitř stavebních konstrukcí: Jejím vlivem dochází k degradaci vlastností materiálů, někdy až k destrukci konstrukcí. Vlhkost v konstrukcích způsobuje hnití a mikrobiotické napadení organických hmot, především dřeva, korozi kovových prvků.
2. Nadměrné přerušování vytápění: Dochází při něm k nadměrnému poklesu vnitřní povrchové teploty konstrukce v důsledku nesouběžného kolísání teploty vnitřního vzduchu a vnitřní povrchové teploty.
3. Nedostatečné proudění vnitřního vzduchu: Podél obvodových konstrukcí, kdy se zvýší tepelný odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce, dochází ke snížení vnitřní povrchové teploty konstrukce.
4. Nadměrné ochlazování konstrukcí: Především jde o přílišné ochlazování konstrukcí přilehlých k prostorům s požadovanou či přirozeně zajišťovanou intenzivní výměnou vnějšího vzduchu.
5. Nadměrná vlhkost vzduchu v místnosti: Vzniká obvykle při nedostatečném větrání a při nadměrných zdrojích vlhkosti (vaření, koupání, sprchování, sušení prádla, …).
6. Pulsující proudění vnějšího chladného vzduchu při nadměrné infiltraci: V tomto případě proudí podél vnitřního povrchu konstrukce chladný vzduch, který ochlazuje povrch stěny.
7. Tepelné mosty: Jde o místa, kde napříč obvodovou (nebo i vnitřní) konstrukcí, oddělující dvě nestejně vytápěné místnosti (či vnitřní a venkovní prostředí), prochází celou tloušťkou z jedné strany na protilehlý povrch materiál o vyšší tepelné vodivosti, než vykazuje ostatní stavivo, ze kterého je stavební konstrukce postavena.

Jak se Zbavit Problémů S Vlhkostí a Plísní

Nejlepším řešením je správně provedené zateplení vnějších stěn bez tepelných mostů. Nejde o jediné opatření, ale o opatření z nejdůležitějších. Dokonale pak funguje ve spojení s ostatními nezbytnými opatřeními, která zabrání možnosti kondenzace vodních par na chladnějším povrchu (regulace otopné soustavy, správný typ oken a jejich způsob osazení, zajištění výměny vzduchu v místnosti, omezení zdrojů vodní páry a vlhka, …).

V každém případě se při vnějším zateplení kondenzace vodní páry uvnitř stavebních konstrukcí výrazně snižuje nebo se zcela odstraní. Zejména během chladných zimních měsíců se majitelé rodinných domů i větších stavebních celků mohou setkat s nepříjemnou závadou na konstrukci, kterou je kondenzace vodní páry. Ta na stavbě způsobuje nemalé potíže a může vést až k závažným poškozením budovy, jež si žádají co nejrychlejší nápravu. Nejedná se přitom o něco výjimečného, kondenzace vodní páry a její viditelné následky uvnitř konstrukce jsou poměrně dost rozšířeným jevem.

Se zvýšenou kondenzací stoupá riziko vzniku plísní, hniloby a hniloby, protože vodní pára odchází spíše stavebními prvky než netěsnostmi. Vodní páry vznikající při činnostech v domácnosti (např. sníženého větrání může vyvolat zdravotní problémy dýchacích cest.

Možnosti Snížení Kondenzace

• instalací větracích systémů se zpětným získáváním tepla, které odvlhčují vzduch,
• snížením úrovně vnitřní vlhkosti odvětráním běžných zdrojů do venkovního prostředí (např. sprchy, sušičky prádla, kamna, plynové ohřívače),
• použitím izolace k udržení vnitřní povrchové teploty nad teplotou rosného bodu; u oken výrazně pomáhá dvojité zasklení,
• rozdělení topných oblastí do zón, aby se omezila konvekce a teplotní rozdíly v domě,
• zajištění cirkulace teplého vzduchu za velkým nábytkem na vysoce rizikových plochách vnějších stěn (např.

tags: #co #vzniká #při #nahromadění #páry #v

Oblíbené příspěvky:

• Rozšíření draceny
• Obnovitelné zdroje energie a jejich význam
• Pohled do světa přírody
• Ekologické hnojivo pro trávník
• Recyklace: Průvodce cizími značkami