Světelné znečištění (anglicky light pollution), hovorově nazývané také světelný smog, je uměle vytvořené světlo, které zvyšuje přirozenou úroveň světla ve venkovním prostředí. Jedná se o souhrnné označení všech negativních jevů, které s sebou umělé osvětlení přináší.
Přestože určité množství světla je přirozeným důsledkem jakéhokoli osvětlování, většina světelného znečištění vzniká zcela zbytečně. Naštěstí existují jednoduchá opatření, jak jej omezit - například správně směrovat svítidla, volit vhodnou intenzitu a barvu světla či používat osvětlení pouze tam, kde je skutečně potřeba. Dodržováním několika jednoduchých zásad při osvětlování je možné jeho nežádoucí důsledky do značné míry omezit.
Mezi hlavní projevy patří pronikání světla do příbytků, oslnění a osvětlení míst, kde to není žádoucí - vyskytují se tam například rostliny a živočichové. Kromě silnice svítíme i do oken obyvatel přilehlých domů, kromě kostela svítíme i do nebe, kromě zahrady osvětlujeme i blízký les - podobné příklady nacházíme všude kolem sebe. V mnoha případech velká část světla směřuje i do míst, která být osvětlená nemusí, anebo vyloženě nemají. Často je použito osvětlení technicky nevhodné, zbytečně silné, zastaralé nebo málo účinné. Naplno svítíme i pozdě v noci, kdy po ulicích nikdo nechodí.
Světelné znečištění je způsobeno především nevhodným využitím umělého osvětlení, jako jsou špatně navržené lampy a svítidla, které vyzařují světlo do všech směrů, včetně oblohy. Za jeho nárůstem stojí především nevhodný způsob užití světla a dostupnost LED technologií, které umožňují poměrně levně a efektivně svítit a tím mnohdy vedou k nadužívání světla. Původcem světelného znečištění je obecně každý umělý světelný zdroj, pro který je typické především směrování světla do nežádoucích prostor (např. na nebe, do volné krajiny, oken, ale i z interiérů do vnějšího prostředí), osvětlováním mimo nutné časové období (např. svícení v podobě, jak ho užíváme nyní, tu však s námi není dlouho.
Dopady světelného znečištění jsou rozmanité a postihují téměř všechny obyvatele vyspělého světa, aniž by si to mnohdy uvědomovali. Nepříznivé dopady umělého osvětlení tak nalezneme v oblasti lidského zdraví, životního prostředí, ekonomiky, bezpečnosti i viditelnosti noční hvězdné oblohy.
Čtěte také: Start-Stop a životní prostředí
Světelné znečištění má také ekonomické dopady - neefektivní osvětlení plýtvá energií a zbytečně zvyšuje náklady na provoz veřejného i soukromého osvětlení. To vše vede ke zbytečnému plýtvání elektrickou energií. Na osvětlení jde zhruba dvacet procent světové energie. V rámci Evropské unie činí tento podíl 15,4 procenta.
Lidský organismus je přizpůsobený pravidelnému dennímu cyklu, jehož nedílnou součástí je spánek. Jeho nedostatek či špatná kvalita vede k pocitu únavy, snížení pozornosti a výkonnosti, významně zhoršuje kvalitu života a může být příčinou vzniku závažných zdravotních komplikací. Častou příčinou snížené kvality spánku jsou civilizační vlivy, mezi které patří i přítomnost nadměrného množství světla v noci. Většina z nás přirozeně spí lépe ve tmě - je to důsledek milionů let vývoje, kdy naši předci spali ve zcela tmavém prostředí. Klíčovou roli zde sehrává “spánkový” hormon melatonin, pro jehož tvorbu je úplná tma nezbytná.
Masivní rozvoj umělého osvětlení v posledních desetiletích však změnil tvář nočního prostředí k nepoznání. Pouliční lampy, výkonné světlomety továren a reklamní panely obchodních center prozářily krajinu a setřely rozdíl mezi dnem a nocí. To ovšem není bez důsledků, pro mnoho druhů fatálních. Hejna hmyzu krouží kolem svítidel až do úhynu vyčerpáním, některé stromy v blízkosti nevhodně situovaných svítidel na podzim včas neshodí listí a zmrznou.
Světelné znečištění představuje problém zejména pro živočichy, kteří loví v noci. Intenzivní osvětlení velkých měst způsobuje problémy i stěhovavým ptákům a netopýrům. Nadměrným osvětlením trpí i mořské želvy.
Nekvalitní, špatně zvolené, nebo chybně nainstalované osvětlení může nepříjemně oslňovat a vytvářet náhlé přechody mezi silně nasvícenými místy a tmavými stíny. Oslnění vytváří prostor pro vznik nebezpečných situací zejména v dopravě, ale nejen tam. Zejména pro zrak starších osob je nerovnoměrné osvětlení velkou zátěží.
Čtěte také: Více o znečištění ovzduší
Přecházet světelnému smogu tím, že se naše civilizace úplně vzdá umělého osvětlení, není v současné době možné. Dalším chytrým opatřením jsou pohybové senzory, díky kterým je každé místo osvětleno pouze v případě, že se v jeho okolí nacházejí lidé. Dalším krokem, který výrazně napomáhá k eliminaci světelného znečištění, je snížení intenzity venkovního osvětlení.
Důležité je ovšem také využívat vhodný typ svítidel a omezit večer a v noci modré světlo o krátkých vlnových délkách. Pokud je veřejné osvětlení potřebné, je podle příručky zásadní eliminovat modré a bílé světlo, které je v nočním prostředí nejméně přirozené. Design pouličního svítidla musí co nejvíc eliminovat svícení vzhůru i vodorovně a je potřeba hlídat intenzitu osvětlení a udržovat ji na nezbytně nutné úrovni kvůli odraženému světlu, které má největší podíl na výsledné kontaminaci ovzduší umělým světlem, a to převážně kvůli matným povrchům komunikací a budov, na kterých se světlo odráží všemi směry.
V posledních letech však vyvstala potřeba určit parametry šetrného svícení, na které by se dalo odkázat v právně závazných dokumentech. Proto byla na žádost Ministerstva životního prostředí pod hlavičkou České agentury pro standardizaci (ČAS) vypracována původní česká technická norma ČSN 36 0459 Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení. Norma jasně definuje pravidla nejen pro veřejné osvětlení, ale i pro soukromou sféru, např. venkovní sportoviště, architektonické osvětlení nebo reklamní plochy. Cílem je snížení obtěžování nadměrným světlem a jeho vlivu na přírodu, ale také snaha o proměnu uvažování projektantů o využívání světla v noci.
Norma byla vydána 1. února 2023 a 1. března téhož roku vstoupila v platnost.
Čtěte také: Valašské Meziříčí: Problémy s ovzduším
tags: #co #způsobuje #světelné #znečištění