Význam pavouků v ekosystému a důsledky jejich absence

Pavouci, pro mnohé z nás symbol strachu a nepříjemný důvod k nákupu insekticidů, jsou přitom jedni z nejužitečnějších a často neprávem obávaných tvorů v našem okolí. Jako výkonní a přirození predátoři hrají klíčovou roli v regulaci hmyzích populací, od otravných komárů a much po mšice a další škůdce na vaší zahradě.

Role pavouků v agro-ekosystémech

Pavouci jsou nejpočetnějšími predátory v agro-ekosystémech a tedy velkými, a dosud ještě ne zcela doceněnými pomocníky zemědělců. Zároveň jsou ideální modelovou skupinou pro bioindikaci vlivu různých chemikálií a hospodářských opatření na životní prostředí.

Strategie lovu a význam hedvábí

Pozoruhodných aspektů života pavouků je hned několik. Předně to je nepřeberné množství strategií, jak se zmocňují kořisti. Někteří produkují až devět typů hedvábných vláken, která používají k lovu kořisti, ochraně potomstva, budování úkrytu, šíření, vnitrodruhové komunikaci, ochraně proti predátorům.

Důsledky absence hmyzožravých predátorů

Co by se stalo, kdyby z lesů zmizeli ptáci? Takovou otázku si položil výzkumný tým vedený ekoložkou Kateřinou Sam z Biologického centra Akademie věd ČR a Jihočeské univerzity. Jejich rozsáhlá experimentální studie v pralesích na Papui-Nové Guineji přinesla znepokojivé odpovědi.

„Když jsme odstranili ptáky a netopýry, množství hmyzu vzrostlo průměrně o neuvěřitelných 40 až 60 % za pouhých 6 měsíců! Na některých místech to bylo dokonce až o 90 procent hmyzu víc. Dlouhodobá nerovnováha mezi létajícími predátory a býložravým hmyzem může mít fatální dopady zejména na produkci semen a obnovu lesa kvůli zvýšenému poškození rostlin hmyzem.

Čtěte také: Ohrožené druhy: Vysvětlení

Množství zkonzumovaného hmyzu

Pavouci sní neuvěřitelné množství hmyzu. Na naší planetě existuje více než 45 000 druhů pavouků, v některých částech světa jich je víc než tisíc na prostoru 1 m² a patří k nejrozmanitějším a nejrozšířenějším predátorům ve zvířecí říši.

Vědci ze Švýcarska a Švédska vypočítali, kolik toho všichni pavouci na světě sní, a došli k neuvěřitelnému výsledku. Osminozí labužníci totiž zkonzumují zhruba 400-800 milionů tun hmyzu ročně. Celá lidská populace si pro srovnání ročně pochutná na 400 milionech tun masa a ryb.

„S velikostí svého apetitu hrají pavouci obzvláště důležitou roli v eliminaci škůdců a patogenů,“ píšou autoři studie. „Naše výpočty nám umožnily poprvé kvantifikovat fakt, že pavouci jsou významní nepřátelé hmyzu,“ vysvětlil Martin Nyffeler z University v Basileji a současně dodal: „Společně s jinými hmyzožravými druhy, jako jsou ptáci, pomáhají redukovat hustotu hmyzu. Jsou také zodpovědní za udržování ekologické rovnováhy v přírodě.“

Pavouci v České republice

V českých domácnostech se můžete nejčastěji setkat se skákavkou obecnou a pruhovanou. Jejich role je čistě pozitivní, protože aktivně loví mouchy, komáry a další drobný hmyz. Do domu se vám pravděpodobněji nastěhuje křižák obecný, ve sklepě se zase často usídlí křižák temnostní.

Ve světě je prý popsáno na tři tisíce druhů slíďáků a u nás, hlavně na jižní Moravě, žije největší pavouk Evropy, zhruba 3 centimetrový slíďák tatarský. Je to velice nápadná čeleď pavouků, běhají všude v přírodě, ať jsou to velcí nebo menší, lze je snadno pozorovat. Pavouka slíďáky tedy poznáte dobře podle toho, že při pohledu shora má v přední části hlavohrudi jakýsi lichoběžník očí, je to nápadný znak, který nemá žádný jiný pavoučí druh.

Čtěte také: Zastupitel a zákon

Nejjedovatějším pavoukem v České republice je zápřednice jedovatá. Jedním z českých nejjedovatějších druhů je zápřednice jedovatá, která dorůstá maximální velikosti 1,5 cm. Kousnutí zápřednice není o mnoho nebezpečnější než kousnutí ováda.

Snovačka moravská

V pobřežních porostech několika jezer na jižní Moravě byl objeven nový druh pavouka, snovačka moravská. Jedná se o hodně starobylý druh, který je dnes znám pouze z litorálních porostů rybníků a mrtvých ramen v okolí Břeclavi. Je tedy pravděpodobné, že původním biotopem snovačky moravské byla právě tato jezera a mrtvá říční ramena. Tomu nahrává i fakt, že blízce příbuzné druhy jsou také vázány na zasolené mokřady.

Většina populací je ale dnes vázána na rybníky. U nich je zase potřeba zamezit likvidaci příbřežních rákosin a vyloučit nebo alespoň co nejvíce omezit hnojení. Snovačka moravská byla zařazena do červeného seznamu mezi kriticky ohrožené druhy, což jistý dopad pro praxi může mít. Lepší by ale bylo, kdyby se podařilo tento druh doplnit do seznamu zákonem chráněných druhů. To už by mohlo posloužit jako pádný argument pro ochranu jeho biotopů.

Šestiočka

Velmi specifický biotop má i „vaše“ šestiočka. Šestiočka žije na dně Macochy. Stínky a svinky potřebují na vybudování svého krunýře vápník, proto jsou jak ony, tak jejich predátoři šestiočky hojné ve vápencových oblastech.

Skákavky: Roztomilí pavouci

Pokud bychom měli jmenovat jednoho pavouka, který má potenciál prolomit i tu nejhlubší arachnofobii, byla by to bezpochyby skákavka. Tento drobný tvor z čeledi Salticidae je pravým opakem toho, co si většina lidí představí pod pojmem „strašidelný pavouk“.

Čtěte také: Karty Expedice příroda - recenze

Skákavky patří mezi nejrozšířenější pavoučí čeledi na světě. Najdete je na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy, od tropických pralesů po mírné pásmo. Jsou to milovníci slunce a tepla, a proto se s nimi v našich podmínkách nejčastěji setkáte na prosluněných místech.

Jejím nejvýraznějším a nejcharismatičtějším rysem jsou oči. Z celkových osmi očí dominují dvě velké oči, dopředu směřující, které jí propůjčují téměř lidský, zvídavý výraz. Tyto hlavní oči zajišťují ostré, barevné a trojrozměrné vidění, které je klíčové pro přesné zaměření kořisti před skokem. Velikostně se jedná o malé pavouky, v našich podmínkách obvykle dorůstají délky od 3 do 10 milimetrů.

Skákavka neskáče díky svalové síle v nohách, ale pomocí sofistikovaného hydraulického systému, kdy bleskově napne nohy změnou tlaku tělní tekutiny (hemolymfy). Skákavka pro člověka nepředstavuje žádné nebezpečí.

Na rozdíl od pavouků, kteří pasivně čekají v síti, skákavka svou kořist aktivně vyhledává a loví. Její jídelníček tvoří široká škála drobných bezobratlých, kteří nám často znepříjemňují život. S chutí si smlsne na otravných mouchách, komárech, octomilkách a dalších malých škůdcích. Na zahradě pak pomáhá regulovat výskyt mšic a jiného savého hmyzu na rostlinách.

Skákavka královská (Phidippus regius)

Skákavka královská, latinsky Phidippus regius, je skutečným klenotem mezi pavouky a jedním z největších a nejbarevnějších druhů skákavek v Severní Americe. Její vzhled je naprosto nezaměnitelný. Co však na první pohled upoutá nejvíce, jsou jejich obrovské přední oči.

Původním domovem tohoto druhu je jihovýchod Spojených států, zejména slunná Florida, a oblast Karibiku. V České republice se s ní ve volné přírodě nesetkáte. Její popularita však vedla k tomu, že se stala vyhledávaným chovancem v teráriích. Skákavka královská není pro člověka nebezpečná.

Skákavka obecná (Evarcha falcata)

Zatímco skákavka královská je exotickou celebritou, skákavka obecná (Evarcha falcata) je jejím běžným, ale neméně šikovným evropským příbuzným, kterého můžete potkat i na vlastní zahradě. Tento druh je podstatně menší, samice dorůstají zhruba 8 mm a samci 6 mm. I zde se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus. Jak její jméno napovídá, skákavka obecná je v České republice hojně rozšířeným druhem. Obývá širokou škálu biotopů, od okrajů lesů přes louky a vřesoviště až po zahrady a parky. Skákavka obecná není pro člověka nebezpečná. Její význam je naopak pozitivní, protože v ekosystému zahrady funguje jako efektivní predátor drobných škůdců, jako jsou mšice nebo malé mouchy.

Skákavka paví

Pokud existuje pavouk, který by mohl být označen za živé umělecké dílo, je to bezpochyby sameček skákavky paví. Tito drobní pavouci, endemičtí pro Austrálii, jsou právem považováni za nejkrásnější a nejcharismatičtější pavouky na planetě.

To, co je odlišuje, je zadeček samců. Ten je vybaven speciálními chlopněmi, které jsou v klidu složené, ale během námluv se roztáhnou do stran jako pestrobarevný vějíř. Kresby na tomto vějíři hrají všemi barvami duhy, od metalicky modré a zelené přes zářivě červenou až po oranžovou, a často tvoří symetrické a komplexní vzory. Pro člověka jsou naprosto neškodné. Největší zajímavostí je bezesporu jejich namlouvací rituál.

Skákavka pruhovaná

Zatímco paví skákavka je exotickým snem, skákavka pruhovaná je její dostupnější a neméně fascinující příbuzná, kterou můžete běžně potkat i v České republice. Tento druh je dokonalým příkladem toho, že krása nemusí být vždy jen o pestrých barvách.

Na první pohled ji bezpečně poznáte podle nezaměnitelného černobílého pruhování na zadečku i hlavohrudi, které skutečně připomíná srst zebry. Skákavka pruhovaná je typickým synantropním druhem, což znamená, že si zvykla na život v blízkosti člověka.

Mýty a realita o pavoucích

Málokterý tvor budí tak protichůdné emoce jako pavouci. Zatímco někteří je obdivují, miliony lidí po celém světě trpí arachnofobií. Málokteří živočichové vyvolávají tak silný obdiv a zároveň odpor jako pavouci. Většinu lidí nikdy v životě pavouk nekousne.

Crawford se domnívá, že ve skutečnosti nechtějí mít pavouci s našimi páchnoucími, vzduch vydechujícími a kvůli chrápání pootevřenými ústy nic společného. Jak je vidět, mnoho z toho, co si o pavoucích myslíme, je pouhý mýtus. Většina pavouků je pro člověka neškodná a setkání s nimi je spíše vzácností.

Vliv extrémního počasí na chování pavouků

V regionech Spojených států a Mexika, které často pustoší hurikány, snáze přežijí agresivní pavouci. Jsou totiž lépe uzpůsobeni k přečkání extrémního počasí než jejich neútoční protějšci. Podle vědců budou navíc pavouci vlivem stále častějších tropických bouří čím dál agresivnější.

Studovaný druh pavouka entomologové dělí na základě chování do dvou skupin, a to na neútočné a agresivní. Tyto rysy pavoučí osobnosti jsou přitom dědičné. Podle vědců po bouři agresivní pavoučí kolonie dokázaly klást více vajíček a měly větší šanci na přežití. V oblastech, které hurikány nezasáhly, zase prospívaly kolonie neútočných pavouků.

Autoři studie se domnívají, že jejich zjištění je konzistentní a dokazuje, že extrémní projevy počasí mohou ovlivňovat chování živočichů. Chtějí přitom na dané téma provést ještě další výzkumy. „Je nesmírně důležité porozumět dopadům těchto extrémních projevů počasí na evoluci a přirozený výběr,“ uvedl Pruitt.

tags: #nebyt #pavouku #v #ekosystemu #dusledky

Oblíbené příspěvky:

• Třídění Odpadu pro Děti
• Řešení ekologické krize
• Zkušenosti studentů s Fld Zkouskou z Obecné Ekologie
• Dílo Antonína Bučka
• Reflexe Geopolitických Fenoménů