Co znamená myslet ekologicky? Definice a souvislosti

V poslední době se vracím k práci Gregoryho Batesona, britského antropologa a filosofa 20. století, jehož dílo Ekologie Mysli je zdrojem uvědomění o fungování naší mysli. Zaměřuji se zejména na poslední kapitolu této knihy a shrnuji nejdůležitější myšlenky:

1. Člověk je záměrová bytost: Jsme dobří ve vytváření cílů a hledání efektivních cest k jejich dosažení.
2. Člověk je slepý vůči systémové povaze světa: Jsme propojeni se světem nekonečnem vazeb a fungujeme ve vztazích zasazených do systému našeho prostředí. Jsme sice schopni splnit své cíle, ale nevidíme, co všechno naše rozhodnutí ještě ovlivní.
3. Člověk má ve zvyku raději měnit své prostředí, než sám sebe: Často uvažujeme o sobě jako o "Já vs. Svět", ale ve skutečnosti člověk bez svého prostředí přestane existovat. Je to spíše "Já + Svět".

Podle Batesona je vědomí slepé vůči systémové povaze jeho samého. Pokud se člověk bude řídit diktátem „zdravého rozumu“, stane se z něj někdo chamtivý a nemoudrý. Moudrost zde označuje schopnost člověka rozvíjet poznání sebe sama coby celistvé systémové bytosti a nechat se tímto poznáním vést.

Záměr je zkratka, nástroj, který nám v systému umožňuje rychle dosáhnout toho, čeho chceme. Není určen k tomu, abychom jednali a žili s maximální moudrostí, ale abychom našli logickou nebo kauzální cestu k tomu, po čem právě toužíme.

Bateson píše: „Je docela možné, že vědomí podléhá určitým systémovým zkreslením, která by v kombinaci s moderní technologií mohla mít ničivý dopad na rovnováhu mezi člověkem, společností a jeho ekosystémem.“ Nabádá k řešení, ale pro to musíme změnit, jak přistupujeme ke světu. A namísto myšlení „Já vs. Svět“ bychom měli myslet „Já + Svět“.

Některé faktory mohou působit jako korektivy. Například láska. A přístup Já-Ty, spíše než Já-Ono. Vztah Já-Ty by mohl panovat mezi člověkem, společností a ekosystémem. Můžeme si vybrat svůj vyšší integrační celek, v rámci kterého fungujeme a bez kterého bychom nedávali smysl!

Čtěte také: Život s úsměvem a ohledem na přírodu

Často se oddělujeme ze světa. Může to být i prací a rutinními záležitostmi. Zejména, když začneme všední věci brát jako samozřejmost. Ale můžeme si uvědomit, že nás se světem pojí právě vztahy - s partnery, přáteli, rodinou, ale i s věcmi, které denně používáme.

Jak se daří humanitní a přírodovědné přístupy k environmentální problematice skloubit ve struktuře výuky? Přírodovědné disciplíny chápeme jako nezbytné zázemí našeho oboru. Mé oblíbené rčení je, že ten, kdo neví, jaký význam má fotosyntéza, nemůže mít relevantní názor nejen na ochranu přírody, ale na svět vůbec. Především se ale u nás studují humanitní aspekty ekologických otázek, k čemuž využíváme poznatků disciplín jako filozofie, sociologie, historie, religionistika, politologie, ekonomie, právo, estetika, dějiny umění. Struktura našeho kurikula je tedy košatá. Musíme si pomáhat spoluprací s ochotnými kolegy z jiných oborů a fakult. Abych to shrnula: přírodní vědy jsou pro analýzu vztahu člověk - příroda důležité, protože monitorují, co se děje. Ale vysvětlit, proč se tak děje a zda se dá něco napravovat, leží na bedrech společenských věd.

Ekologicky příznivější životní způsob oslovuje širší vrstvy. Jeho efekt se pak může znásobit zejména tehdy, pokud prosákne ke skupinám, které mají nějaký mocenský vliv. Tedy zase na makrorovině.

Toto spojení je skutečně míněno provokativně, ale na druhou stranu je empiricky věrohodné. Začala bych od luxusu: chápu ho jako prvek způsobu života, který nějakým způsobem přesahuje vaši fyzickou reprodukci a obsahuje určitou duchovní nebo estetickou dimenzi (tím se liší od konzumu). Ekologický luxus je potom takový typ luxusu, který se vztahuje k přírodním hodnotám. Ale například samotné bydlení nebo dovolená v ekologicky cenné lokalitě k naplnění tohoto pojmu nestačí. Pro tento způsob života mám rezervován pojem „predační luxus“ - ten z přírody spotřebovává, co v ní ještě zbylo, a nic jí nepřináší. Říkáme, že má velkou ekologickou stopu. Ekologický luxus je naopak takový způsob života, který se snaží přírodě různým způsobem nějak pomoci, přispět k její ochraně.

Definice udržitelného rozvoje: Principy (trvale) udržitelného rozvoje formulovala ministerská předsedkyně Norska G. H. Brundtlandová v roce 1987: Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Je v podstatě procesem změn, ve kterém jsou využívání zdrojů, orientace vývoje technologií a transformace institucí zaměřeny na harmonické zvyšování současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací.

Čtěte také: Eko prací prášky: Jak vybrat ten správný?

„Populace ČR není dostatečně informována o principech udržitelného rozvoje a není ani dostatečně připravena na jejich uplatňování v praxi," říká Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, zveřejněný na stránkách ministerstva životního prostředí. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) jsou ve zmíněném dokumentu definovány takto: „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách."

UNESCO ve svém dokumentu z konce devadesátých let zavádí dokonce slovní spojení „vzdělání pro udržitelný rozvoj", jež je součástí procesu budování informované, zainteresované a aktivní populace. Environmentálně vzdělaný člověk je také ekologicky gramotný. Základním cílem tzv. ekologické gramotnosti je kvalitativní posun myšlení - zájem o souvislosti. Ekologická gramotnost se vyznačuje širším porozuměním vztahům lidských společenství a přírodních systémů.

Dnes již existuje řada výukových programů, které posilují zejména u dětí a mládeže dnes tolik opomíjený vztah k přírodě a povědomí o závislosti lidí na ní. V mnoha ekologických centrech je možné vidět chov zvířat, vyzkoušet si na vlastní kůži, co to obnáší se o ně starat, či jak žili naši předci, poznávat přírodu přímo v terénu apod.

Hlubinná ekologie, neboli biocentrismus, je přesvědčení, že příroda neexistuje proto, aby sloužila lidem. Spíše jsou lidé součástí přírody, jedním druhem mezi mnoha jinými. Všechny druhy mají právo existovat kvůli sobě samým, bez ohledu na jejich užitečnost pro lidi. Tyto principy nejsou, domnívám se, jen další politickou teorií. Biocentrismus je přírodním zákonem, který existuje nezávisle na tom, jestli jej lidé uznávají nebo ne.

Kapitalistický systém je v přímém konfliktu s přirozenými zákony biocentrismu. Kapitalismus je především založen na principu soukromého vlastnictví - určitých lidí "vlastnících" Zemi za účelem jejího vykořisťování pro zisk.

Čtěte také: Citrusová kůra jako zdroj ekologického plastu

Domnívám se, že část hodnoty výrobku nepochází z práce do něj vložené, ale také z přírodních zdrojů použitých k vytvoření výrobku. A domnívám se, že nadhodnota (tedy zisk) není kradena pouze pracujícím, ale také samotné Zemi.

Moderní korporace jsou zjevně tím nejhorším projevem této nemoci. Korporace nemá žádný smysl své existence, žádný morální kodex svého jednání kromě vytváření zisku. A dnešní globální korporace jsou mimo kontrolu jakéhokoli národa nebo vlády. Jinými slovy, tento systém nemůže být reformován. Je založen na ničení Země a vykořisťování lidí.

Komunismus, socialismus a všechny ostatní levicové ideologie, které znám, mluví pouze o rovnoměrném přerozdělení zisků ze znásilňování Země mezi jednotlivými třídami lidstva. Nezabývají se vztahem společnosti k Zemi. Či spíše, předpokládají, že zůstane stejný jako za kapitalismu - vztah nenasytného spotřebitele.

Ekologický socialismus by znamenal organizování lidských společností způsobem, který je slučitelný se způsobem, jakým je organizována příroda.

Ekofeminismus zdůrazňuje, že tu je paralela mezi způsobem, jakým tato patriarchální společnost zachází s přírodou a jakým zachází s ženou. To se odráží v takových výrazech jako "panenské lesy" a "znásilnění Země". Důležitější je ovšem to, že ekofeminismus tvrdí, že jedním z důvodů ničení Země je to, že jsou společností oceňovány pouze "maskulinní" znaky dobývání a nadvlády, zatímco "feminní" rysy péče a životodárnosti jsou znehodnocovány a potlačovány.

Namísto tohoto maskulinního systému rozdělení a nadvlády se ekofeministky snaží o podporu vědy o přírodě. Příroda je chápána jako holistická a vzájemně závislá, a lidé jako součásti přírody, naše osudy jako neoddělitelné. Spíše než o dobytí nebo podmanění se ekofeministická věda snaží žít v rámci dříve existujících cyklů plodnosti přírody, rozšiřujíce tyto cykly plodnosti našimi informovanými interakcemi, ale ne jejich přerušováním nebo podrýváním.

Ovšem, nedotknutelná místa musí být zachována, a pro ekologické hnutí je zcela správné, když se soustředí na ochranu nenahraditelných oblastí divočiny. Revoluční ekologické hnutí se také musí organizovat mezi chudými a pracujícími lidmi. Revoluční ideologie v rukou pracujících lidí mohou systém zastavit. Jsou to pracující lidé, kdo má ve svých rukou mašinérii. A pouze zastavením mašinérie ničení můžeme doufat, že se někdy podaří zastavit toto šílenství.

Debaty o udržitelném rozvoji, které zahrnují rovnováhu mezi jeho ekonomickou, společenskou a ekologickou stránkou, se tak čím dál častěji přesouvají z úst ekologů a zelených aktivistů do rétoriky manažerů firem.

Rozhodování vám ale neusnadní ani označení „eko", protože to samo o sobě nic nevypovídá. Jde o přírodní materiál? Má nulové emise CO2? Neznečistila jeho výroba oceán?

Označení eco-INSTITUT zaručuje vysokou kvalitu výrobků s nízkými emisemi a znečišťujícími látkami, přispívá k transparentnosti stavebních výrobků a nábytku a podporuje zdravotní a ekologické aspekty v oblasti udržitelné výstavby.

Důraz na ekologii klade stále více firem i ve stavebním průmyslu. Myšlenka trvalé udržitelnosti totiž vyžaduje dlouhodobou koncepci a promyšlený systém. Například většina vedlejších produktů z pilařské výroby, které EGGER zpracovává v závodu Brilon (SRN) do materiálů na bázi dřeva, pochází z pily, která je součástí výrobního komplexu. Využití recyklovaného materiálu ve výrobcích vede k tomu, že v porovnání s jeho termickým využitím zůstane po celou dobu užívání těchto výrobků déle vázáno 1,46 milionu tun CO2 ročně.

Ekologicky šetrný výrobek a služba je ekoznačkou České republiky používanou v Národním programu environmentálního značení.

Údaje o uhlíkové stopě jednotlivých stavebních materiálů lze získat ve specializovaném katalogu, který vyvinuli na Fakultě stavební ČVUT v Praze a který je průběžně doplňován dle EPD certifikátů jednotlivých dodavatelů.

Slovo „ekologický" na významu určitě neztratilo a podle kontextu mu každý rozumí. Horší to je s ekologem samotným. Tam už někdy může být zmatek, protože není jasné, jestli myslíme ekologa jako vědce, nebo ekologa jako aktivistu. A nic proti vědcům a aktivistům, potřebujeme rozhodně oba. Jen je dobré umět mezi nimi rozlišit, což je někdy těžké.

Spotřebitel se lživé ekoreklamě může bránit tím, že pošle podnět Radě pro reklamu, což je ale instituce zřízená reklamními společnostmi. Pokud spotřebitel dostane lživou ekoreklamu bezprostředně při nákupu, může se obrátit na Českou obchodní inspekci, která má dohlížet na poctivost prodeje. A pokud člověk dostane nějaký ekoleták, který ho zvedne ze židle, pak je potřeba informovat živnostenský úřad. Napsat firmě, jak ten stoprocentní recycling vlastně myslí. Slušné firmy mají pro své výrobky či služby nějakou uznávanou ekoznačku.

Pomůže, když se člověk v základu zorientuje v oficiálních ekoznačkách. Evropská unie má svou The Flower, Němci modrého anděla, skandinávské země labuť. My máme Ekologicky šetrný výrobek nebo certifikaci FSC pro papírenské zboží a zboží dřevěné. Nebo výsledek německého spotřebitelského testu ÖkoTest.

Hodně frekventovaným spojením je „ekologická domácnost". Často se za ním skrývá jen recyklace odpadu, čisticí prostředky nebo myčky na nádobí. Pro mě je mnohem výmluvnější ekologické bydlení. Velkou část ekologické stopy domu nese jeho samotná výstavba, použité materiály a podobně. Dalším pak je, jak moc plýtvá, nebo šetří či dokonce vyrábí energii. Jak nakládá s dešťovou vodou, jak nakládá s odpadní vodou. Jestli je udělaný tak, aby se v něm dobře žilo.

Řekla bych, že společnost je už tak moc zaměřená na spotřebu, že ekologizovat je nesnadné. Jedním z řešení, které by nemuselo zas tolik bolet, je udržitelný rozvoj. Udržitelný rozvoj by měl umožnit kvalitní život a zároveň respektovat limity, které naše planeta má.

Pojem ekosofie zavedl společně s pojmem hluboká (resp. hlubinná) ekologie v 70. letech 20. do pojmosloví environmentální etiky norský filosof Arne Naess. V jeho pojetí je ekosofie osobní filosofický systém vztažený k přírodě a životnímu prostředí.

Ekosofií myslím filosofii ekologické harmonie či rovnováhy (equilibirium). Filosofii jakožto druh moudrosti, jež je otevřeně normativní, obsahuje normy, zákony, postuláty, hodnotové priority a hypotézy a zabývá se stavem věcí v našem universu.

Ekosofie je systémem výroků, které by měly být provizorní a modifikovatelné dle měnící se situace na niž ekosofie reaguje. Výroky v systému se pak člení na jednoduché výroky, které jsou důvodem či pobídkou k nějakému druhu akce - normy, a výroky, které slouží k odvozování norem - hypotézy.

Klíčovým pojemem ekosofie T je Seberealizace (uváděno i jako Sebe-realizace), a to taková seberealizace, která není pouhou realizací omezeného ega (seberealizací s malým s), nýbrž realizací univerzálního Já (Naess používá též výraz átman).

Stěžejní dílo anglo-amerického antropologa Gregoryho Batesona se pokouší na podkladě poznatků kybernetiky, teorie systémů a teorie informace postihnout podstatu řádu a organizace živého světa. Pokrývá celou mimořádnou šíři vědeckých zájmů tohoto autora. Postupuje od antropologie přes psychologii, biologii a epistemologii až k otázkám soudobé ekologické krize. Od jiných multidisciplinárních projektů jej odlišuje snaha o přesné definice a důkladné rozpracování jednotlivých detailů společenského a přírodního dění.

Legislativní a dobrovolné nástroje v ochraně životního prostředí

Informace jsou rozděleny do dvou praktických „balíčků". V tom prvním to budou základní informace o legislativně právních předpisech, tedy ty zcela striktní, přikázané, tvrdě kontrolované a vymáhané pokyny. Ve druhém „balíčku" se naopak bude jednat o systémy doporučené, dnes již všeobecně nazývané jako dobrovolné nástroje v ochraně životního prostředí, tedy při působení na činnost výrobních podniků, na průmysl.

A) Vybrané legislativně - právní předpisy

• Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon ČNR č. 86/2002 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.
• Nařízení vlády, č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění Nařízení vlády č. 60/2004 Sb.
• Nařízení vlády, č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečisťování ovzduší
• Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší
• Metodický návod odboru ochrany ovzduší Ministerstva životního prostředí ČR k výpočtu imisních charakteristik znečišťujících látek pro hodnocení kvality ovzduší čj. 520/2203/93
• Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb.
• Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 477/2001 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 275/2002 Sb., zákona 320/2002 Sb. a zákona č. 356/2003 Sb.
• Zákon o obalech č. 477/2001 Sb. a o změně některých zákonů (zákon o obalech)
• Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a o chemických přípravcích a o změně některých zákonů, a další zákony, nařízení, metodické předpisy, sdělení.

B) Dobrovolné nástroje

• Ekologické označování výrobků (ekolabelling): Systém, zavádějící vznik takových výrobků, které znamenají menší zátěž, mají menší negativní dopady na životní prostředí, ale jsou svými vlastnostmi srovnatelné s dosud vyráběnými výrobky, plní stejné funkce.
• Environmentální managment EMS resp. EMAS: Obecně použitelné programy, které určují požadavky kladené na systém environmentálního managementu, ale zahrnují také nezávisle prováděné ověřování shody a vypracování prohlášení o stavu životního prostředí.
• Čistší produkce: Integrální preventivní strategie aplikovaná ve výrobní sféře, jejímž hlavním úkolem je odstraňovat příčiny, způsobující znečisťování životního prostředí, s důrazem na minimalizaci odpadů, ve vztahu jak k výrobku, tak k realizaci nějaké služby.
• Hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assesment - LCA): Systém, značící vymezení hranic pro látkové a energetické toky, které daný výrobkový proces spojují s jeho okolím.
• Ekodesign: Systematický proces navrhování a vývoje výrobku, který vedle klasických vlastností (funkčnost, ekonomičnost, bezpečnost, ergonomie, atd.), klade důraz na dosažení minimálních negativních dopadů výrobku na životní prostředí a to z hlediska jeho celého životního cyklu.
• Integrovaná výrobková politika (IPP): Specifikuje hlavní směry a nástroje pro definování nových postupů vývoje výrobků a služeb. Základním cílem IPP je snižování využívání přírodních zdrojů a snižování negativních environmentálních dopadů všech druhů odpadů a to v úzké spolupráci všech zainteresovaných skupin společnosti, tj. především výrobních podniků, obchodů, spotřebitelů a rovněž státních institucí - vlády.

Ekologické značení

Podle příslušných mezinárodních technických norem řady ISO 14 000 se problematika ekoznačení (environmentálního značení) a prohlášení rozděluje do základních tří skupin:

1. „Ekoznačení" (ekolabelling), I. typ, realizovaný podle normy ISO 14 024
2. „Vlastní (sebe-) prohlášení", II. typ, realizovaný podle normy ISO 14 021
3. „Ekoprofil", environmentální prohlášení o výrobku, III. typ, realizovaný podle normy ISO 14 025

I. typ ekoznačení - ekolabelling

V České republice realizovaný jako „Národní program označování ekologicky šetrných výrobků". Garantem uvedeného sytému, programu je ve většině případů stát v garanci příslušného ministerstva životního prostředí.

• Je určený hlavně na spotřební zboží (nepatří sem potraviny, nápoje, léky a léčiva, zbraně, střelivo, omamné látky atp.).
• Nepatří sem výrazně ekologické výrobky jako je větrný či vodní mlýn, šlapací kolo, atd.
• Je nejrozšířenější a dnes i nejpoužívanější a nejžádanější typ ekoznačení.
• Systém je zavedený buď jako národní či nadnárodní ve více než 40 státech světa.
• Mezi nejznámější a také nejstarší systémy patří německý program ekoznačení s logem „Modrý anděl" (vznikl v roce 1978) , následuje program skandinávský, mající ve znaku „Labuť" a samozřejmě mladší, nadnárodní program, program Evropské unie s logem „květina".
• Česká republika, resp. Ministerstvo životního prostředí je platícím členem organizace GEN (Global Ecolabelling Network) již od roku 2000.
• V českém Národním programu ekoznačení je zpracováno a vyhlášeno celkem 45 výrobkových kategorií, z nichž dvě pod číslem 42 a 43 jsou uvedeny jako Směrnice pro hodnocení v oboru služby - „Služby v kempech" a „Turistické ubytovací služby".
• Aktivně je v českém Národním programu zúčastněno přes 70 českých i zahraničních firem, s celkovým počtem přes 310 označených výrobků.

II. typ ekoznačení, tj. „Vlastní, či sebe - prohlášení"

Realizovaný podle mezinárodní technické normy ISO 14 021. Hlavní zásady:

• prohlášení musí být přesné a nezavádějící
• prohlášení musí být doložené a ověřené
• prohlášení se musí týkat určitého výrobku a musí být používáno pouze v odpovídajících souvislostech
• prohlášení musí být specifické ve vztahu k environmentálnímu zlepšení
• vyhlašovatel musí být zodpovědný za vyhodnocení a opatření údajů nezbytných pro ověření vlastního environmentálního prohlášení (tvrzení).

III. typ ekoznačení, tj. „Ekoprofil", environmentální prohlášení o výrobku (environmental produkt declaration - EPD)

Podle mezinárodní technické normy ISO 14 025. Hlavní zásady:

• prohlášení (EPD) musí být přesné a nezavádějící
• prohlášení musí být doložené a ověřené nezávislou, odbornou akreditovanou institucí
• prohlášení se musí týkat pouze určitého výrobku a musí být používáno pouze v určitých souvislostech
• prohlášení je zpracováno ve všech fázích životního cyklu (LCA) výrobku
• prohlášení EPD předchází zpracovaná LCA studie výrobku, podle norem ISO řady 14 040
• základ prohlášení tvoří informace o materiálovém a součástkovém složení hodnoceného výrobku.

tags: #co #myslím #ekologicky #definice

Oblíbené příspěvky:

• Vzor deníku evidence odpadu: Kompletní návod
• Cerekvice nad Bystřicí: Odpady
• Praktické řešení pro bioodpad
• Vysvětlení redoxních reakcí
• Průvodce pro začátečníky k životu bez odpadu