Pod parou: Česká adaptace oscarového Chlastu s ženskou perspektivou

24.03.2026

Český film Pod parou (2025) režiséra Rudolfa Biermanna se pouští do odvážného úkolu - adaptovat slavný dánský snímek Chlast (2020), který získal Oscara za nejlepší zahraniční film a stal se mezinárodní senzací.

Základní premisa zůstává stejná: čtyři učitelé se rozhodnou otestovat provokativní teorii Finna Skårderuda, že člověk je od přírody „podvyživený alkoholem“ a nejlépe funguje s půl promile v krvi. Tvůrci ale změnili klíčový prvek - místo mužských hrdinů se do experimentu pouštějí čtyři ženy z Mikulova.

Experiment s alkoholem v ženském podání

Martina a její tři kamarádky Nikol, Petra a Vlasta z místního gymnázia se rozhodnou, že zkusí „vědecký experiment“; pravidelně udržovat lehkou hladinu alkoholu a pozorovat, co to udělá s jejich prací i osobním životem.

Zpočátku to funguje - výuka je uvolněnější, komunikace se studenty přirozenější, naráz jde všechno lépe a osobní problémy se taktéž zdají menší. Jenže hranice mezi „lékem“ a závislostí je tenká.

Film tématizuje touhu po vytržení z rutiny a nesnází, hledání radosti a odvahy, ale zároveň nastavuje zrcadlo vztahu k alkoholu, který se nejen v našich končinách dost normalizuje.

Čtěte také: Technologie IoT pro ovzduší

Herecké výkony a ženská perspektiva

Největší silou snímku jsou bezesporu hlavní představitelky, jež se se svými rolemi popraly se ctí. Čtveřice hlavních postav je napsána tak, aby zastupovala různé typy žen. Každá má svůj důvod, proč do pokusu jde, a každá ho prožívá jinak. Herečky předvádějí přesvědčivé výkony, zvlášť v momentech, kdy se střídá humor s melancholií.

Genderová změna se ukazuje jako zajímavý tah - příběh o ženách, které se snaží uniknout stereotypům a znovu získat kontrolu nad životem, nacházet v něm smysl a zaexperimentovat, má v českém prostředí jinou rezonanci než původní mužská verze.

Mikulov jako malebná kulisa

Mikulov, jedno z hlavních vinařských center na Moravě, neslouží jako hlavní téma, ale spíše jako pestrá kulisa. Film se vyhýbá lacinému soustředění jen na místní víno, a prostředí využívá spíše jako osvěžující rámec příběhu. Režie těží z vizuální atraktivity města i okolní krajiny - vinice, kopce a slunné scenérie dodávají snímku osobitý kolorit, který se odlišuje od šedivé severské civilnosti originálu. Kamera se nebojí kontrastů a ve více záběrech si výrazně hraje se světlem.

Srovnání s originálem

Nabízí se tu samozřejmě otázka. Jak si česká verze stojí vedle dánského originálu? Na rozdíl od Vinterbergova Chlastu, který díky brilantní režii a výkonu Madse Mikkelsena nabízí komplexní a hluboký obraz společnosti, český Pod parou takovou sílu nemá. Biermann ani Vagnerová v čele nedokážou dosáhnout stejné hloubky, přesto film dokáže stát na vlastních nohách.

Přes všechny výhrady je Pod parou solidním pokusem převyprávět oscarový příběh v českém prostředí a s ženskou perspektivou. Nenabízí sice stejnou hloubku a sílu jako originál, ale díky hereckým výkonům a atraktivnímu zasazení do moravského Mikulova má vlastní kouzlo a zpříjemní letní večer v kině.

Čtěte také: Důležité kroky pro přípravu stanoviště první pomoci

Čtěte také: Jak se orientovat podle hvězd

tags: #cucho #jak #pomoci #prirode #tipy