Rozdíly mezi cvrčkem a kobylkou

Cvrčci a kobylky jsou rovnokřídlí, kteří se liší v mnoha ohledech. Rovnokřídlí se dělí do dvou podřádů, a to na kobylky a sarančata. Do skupiny kobylek patří jak kobylky (Tettigonioidea), tak cvrčci (Grylloidea) a také koníci (Gryllacridoidea).

Základní rozdíly

Zástupci kobylek (Ensifera) mají dlouhá tykadla, sluchové orgány v předních holeních, samice mají nápadné kladélko. Zvuky vytvářejí třením předního páru křídel o sebe. Sarančata (Caelifera) mají tykadla většinou krátká a kladélko nenápadné.

• Kobylky: Většinou zploštělé tělo, ploché kladélko, zpravidla zelená barva.
• Cvrčci: Tělo většinou válcovité, kladélko jehlovité, žádný z našich druhů není zelený.

Vzhled a chování

Kobylky mají většinou zploštělé tělo, ploché kladélko a zpravidla zelenou barvu. Cvrčci mají tělo většinou válcovité, kladélko jehlovité, žádný z našich druhů není zelený. Například součástí potravy cvrčků jsou larvy brouků a housenky a kukly motýlů.

Nejznámějším druhem cvrčka je cvrček polní (Gryllus campestris). Obýval celé naše území, dnes je ale na řadě míst vyhuben. Cvrčci domácí (Acheta domestica) u nás žijí jen tam, kde je dostatečná teplota a dostatek potravy - jsou to především pekárny, domácnosti a okolí teplovodního potrubí. Naším nejmenším druhem je cvrčík mravenčí (Myrmecophilus acervorum), který dorůstá délky jen 2-3 mm.

Jednou z našich největších kobylek je kobylka zelená (Tettigonia viridissima). Většinu života tráví v korunách stromů, v červenci a v srpnu ji zajisté vpodvečer uslyšíte. V trávě žije vzácnější kobylka hnědá (Decticus verrucivorus). Hojným stromovým druhem je 2 cm dlouhá svěže zelená kobylka dubová (Meconemathalassinusm). Kobylka křídlatá (Phaneroptera falcata) se ještě v devadesátých letech minulého století vyskytovala pouze na jižní a střední Moravě, dnes se běžně vyskytuje na většině území Čech. Největší z našich kobylek je kobylka sága (Saga pedo), setkat se s ní můžete ve stepních lokalitách jižní Moravy.

Čtěte také: Svět rovnokřídlého hmyzu: Cvrček versus Saranče

Křídla jsou přeměněna v kožovité krytky. Zadní nohy skákavé, samci většiny druhů vyluzují cvrčivé zvuky stridulací - třením pevných částí těla o sebe. I zde jsou ale výjimky - např. kobylka dubová nemá stridulační aparát, samečci na sebe upozorňují bubnováním (zadníma nohama klepou do středu dobře rezonujícího listu).

Historie a výskyt

Fosilie předků dnešních cvrčků pocházejí z karbonu, z doby před 360 miliony let. Uvádí se ale, že k velkému rozšíření rovnokřídlých došlo až v permu před 280 miliony let. V roce 2012 byl popsán druh pravěké kobylky Archaboilus musicus, která žila v období střední jury na území dnešní severozápadní Číny. Vědci rozluštili i podobu tónů, jež tyto kobylky vydávaly křídly.

Většina z 26 tisíc popsaných druhů rovnokřídlého hmyzu je teplomilná a v nejpestřejším zastoupení obývá tropické a subtropické oblasti.

Využití v potravinářství a krmivářství

Více než 80 druhů kobylek a cvrčků se používá pro lidskou výživu, a to zejména v Africe, Jižní Americe a Asii. Jsou součástí běžné stravy nebo je pouliční prodejci nabízejí jako lahůdky. I v některých potravinách dostupných u nás je již přidaná hmyzí mouka. Ještě nedávno prodávali pražené kobylky v jihlavské zoo. Vysoká spotřeba masa má neblahý vliv na zachování rovnováhy na naší planetě, proto se zvažuje, že je jako zdroj bílkovin nahradí právě hmyz. Ve zprávě OSN se uvádí, že překoná-li svět své kulturní návyky a začne konzumovat hmyz, zmírní se hladomory i problémy s obezitou.

Kobylky a cvrčci jsou krmivem pro hmyzožravé ptáky, ještěry, hmyzožravce, drápkaté opičky a další druhy zvířat. Vhodným krmivem jsou také pro drůbež.

Čtěte také: Strava cvrčků v přírodě

Výživová hodnota

Kobylky a další druhy rovnokřídlých obsahují velké množství proteinů, uvádí se rozmezí 50-65 % v sušině, které je v čerstvém hmyzu 23-35 %. Obsah tuku se pohybuje od 5 do 20 %. Podle feedipedie mouka připravená ze sušených cvrčků má metabolizovatelnou energii 12,4 MJ/kg sušiny, 91 % sušiny, ve které jsou 58,3 % zastoupeny bílkoviny, v nich je 5,6 % alaninu, 3,7 % argininu, 6,3 % kyseliny asparagové, 1 % cystinu, 9,1 glutaminu, 3,6 % glycinu, 1,9 % histidinu, 3,1 % izoleucinu, 5,5 % leucinu, 4,8 % lyzinu, 1,9 % metioninu, 2,9 % fenylalaninu, 4,5 % prolinu, 3,7 %, serinu, 2,8 % treoninu, 3,9 % tyrozinu a 4,4 % alaninu.

Kromě obsahu bílkovin záleží také na zastoupení aminokyselin. Aminokyseliny jsou v organismu přednostně využívány pro tvorbu peří, přírůstek živé hmotnosti, větší rozvoj prsní svaloviny a při přebytku se tvoří energie a tuk.

Vliv na drůbež

Svatojánská moučka připravená ze cvrčků a kobylek byla navržena jako krmivo pro drůbež ve 30. letech 20. století. U kuřat chovaných ve volném výběhu byli cvrčci testováni jako zdroj potravy. Khusro a kol. V Tibetu testovali kvalitu masa kuřat krmených cvrčky. Kuřata chovaná na pastvinách, kde je velké množství cvrčků, srovnávali s kuřaty krmenými směsí kukuřice a sóji.

Zatímco kuřata z volného výběhu měla nižší hmotnost, svalovina prsou byla červenější, pevnější, měla vyšší obsah bílkovin a vyšší pH, méně tuků a vody. Při tepelné úpravě byly ztráty nižší. Sun Tao uvádí, že maso z volného chovu mělo chuť i aroma. Mělo také méně cholesterolu a více fosfolipidů.

Tabulka nutričních hodnot (příklad)

Chov cvrčků

Výhodné je chovat dospělé a mladé cvrčky odděleně. Na dno nádoby se nasype písek, směs hlíny a písku, lignocel nebo jejich směs s krmivem. Při odděleném chovu se do nádoby se substrátem umístí další nádoba s dospělými jedinci, ve které jsou otvory asi 1 cm. Samičky kladou vejce do substrátu dlouhým kladélkem. Když je v substrátu dost vajíček, nádoba se vyjme a nahradí novou. Nádoba se substrátem a vajíčky pak bude sloužit jako jesle. Substrát je potřeba udržovat vlhký a kyprý.

Čtěte také: Ohrožený druh

Krmivem mohou být granule pro psy či kočky nebo stejná směs šrotů, masokostní moučky a sušeného mléka. Hmyz si pochutná i na ovoci a zelenině, které slouží jako zdroj vody, přidat je možné i zbytky z kuchyně. Jedna samička cvrčka naklade až 100 vajíček. Na chov jsou poměrně nenároční hlasitý cvrček dvouskvrnný a cvrček banánový, s poměrně měkkým tělem. Menším druhem je cvrček křídlatý, který snáší výkyvy teploty i nepravidelné krmení. Také cvrček domácí (Acheta domestica) se snadno pěstuje, odchovat lze 6 až 7 generací ročně. Během růstu se 11× svléká. Je všežravý a může jíst velké množství organických materiálů. Ideální teplota je 28-30 °C.

Hmyz se zkrmuje čerstvý, sušený nebo se ze sušeného připravuje mouka.

tags: #cvrček #a #saranče #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Pánský rolák pro outdoor
• Vše o bioodpadu v Praze
• Dopady změny klimatu v ČR
• Materiálová recyklace
• Příběh podnikání od roku 1989