Česká republika se pyšní rozmanitou přírodou, od rozsáhlých pískovcových skalních měst po úrodné louky a malebné lesy. V Broumovském výběžku najdete nejrozsáhlejší pískovcová skalní města Evropy. Přijeďte prozkoumat labyrinty chodeb, jezírek a vodopádů a navštivte Adršpašsko-teplické skály.
České středohoří je proslulé bohatstvím jedinečných stepí či orchidejových luk. Díky pestrému geologickému složení a unikátním klimatickým podmínkám zde najdeme neobyčejné bohatou mozaiku mnoha druhů rostlin i živočichů. Krajinu zde od pradávna ovlivňují lidé. Jejich hospodaření, hlavně pastevectví, umožnilo zachování jedinečných stepí.
S postupnou změnou zemědělského využívání se právě stepi staly nejohroženější částí přírody. Potřebují totiž pravidelnou péči - pastvu, kosení, vyřezávání náletů či likvidaci invazních rostlin.
Ochrana přírody a krajiny
Ochranu přírody a krajiny v CHKO České středohoří vykonává Agentura ochrany přírody a krajiny ČR prostřednictvím Správy CHKO. Hlavní náplní činnosti AOPK ČR je státní správa v oblasti ochrany přírody a krajiny, dále zajišťování péče o cenné lokality a v neposlední řadě monitoring zájmových druhů a jejich výskytu v území.
Počátky ochrany Českého středohoří sahají do období první republiky, kdy města, spolky a soukromé subjekty začaly vyhlašovat rezervace na významných krajinných dominantách.
Čtěte také: Cykly přírody – pracovní listy
Chráněné krajinné oblasti jsou územně členěny do zón odstupňované ochrany přírody. Většinou se vymezují čtyři takovéto zóny. Rozdělení vyplývá z potřeby zajistit ochranu přírody a krajiny různým způsobem, protože možnost negativního ovlivnění všech částí území je rozdílná. V jednotlivých zónách tak platí v různé míře základní a bližší ochranné podmínky chráněné krajinné oblasti.
V rámci chráněné krajinné oblasti je vyhlášeno 43 chráněných území s přísnějším režimem ochrany (5 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 12 přírodních rezervací a 18 přírodních památek).
Mezi důležité nástroje ochrany přírody patří územní systém ekologické stability (ÚSES). Jeho účelem je zachování existence volně žijících organizmů v krajině v areálu jejich přirozeného rozšíření.
Život v chráněné krajinné oblasti je na rozdíl od ostatních částí krajiny spojen s určitými pravidly, která se projevují v požadavcích na výstavbu. Jejich účelem je zachování typického vzhledu sídel v oblasti a udržet kvalitní bydlení v unikátním prostředí.
České středohoří nepatří mezi hlavní rekreační oblasti České republiky. Jeho jedinečná krajina má však mnoho co nabídnout a turisté ji proto postupně objevují. Jen málo míst totiž nabízí tolik působivých scenérií. Ze zemědělské krajiny vystupují impozantní vulkanické kopce, jejichž stráně pokrývají sluncem rozpálené stepi nebo listnaté lesy. Jejich vrcholy nabízí dechberoucí výhledy do okolí. Na řadě z nich stojí zříceniny hradů, které strážily stezky a obce pod nimi. Řeky i drobné vodoteče vytvořily za miliony let dramatické rokle. V řadě z nich se ukrývají vodopády, které patří k nejvyšším u nás. Divoký ráz zdejší přírody ještě více vyniká v kontrastu s velkými městy, kde se historie potkává s modernou.
Čtěte také: Jak funguje koloběh uhlíku?
Vzácné druhy a biotopy
Epizoda se zaměřuje na vzácné a chráněné druhy naší přírody. Z podmáčených luk jsou to orchideje pětiprstka žežulník a prstnatec, na horských loukách vzácně kvetoucí kropenáč a na obecních pastvinách rostoucí hořeček.
Epizoda přibližuje život vzácných živočichů - tetřívka a ještěrky zelené. Ze vzácných rostlin kvetoucích v průběhu května se představí kosatec nízký a hlaváček jarní.
Modřanské a Komořanské tůně (jinak též „Modřanské laguny“) v Praze na pravém břehu Vltavy patří od roku 2014 mezi zvláště chráněná území v Praze. Tato přírodní památka je odkazem našich předků, kteří tůně vybudovali v 19. století jako ochranu před povodněmi. Díky pozvolnému zarůstání vznikl cenný lužní ekosystém a druhotný biotop mokřadních společenstev. Kromě výskytu vzácných druhů rostlin jsou tůně důležitým místem k rozmnožování obojživelníků.
Zhlédněte pořad o pozoruhodných biotopech, které vznikají na místech, kde se donedávna těžilo hnědé uhlí. Ukazuje, že pokud člověk přírodě poskytne čas a rozumně odstartuje rekultivaci těžbou zničených území, dokáže voda vyléčit i zdánlivě nezhojitelné šrámy a vrátit život do zdánlivé měsíční krajiny.
Věděli jste, že u nás najdete jen jediné místo, kde se rozmnožuje želva bahenní?
Čtěte také: Kyslík v přírodě
Tzv. reliktní bory jsou pozůstatky doby ledové u nás. Na skalních hranách s mělkou půdou se daří vřesu i lišejníkům. Pojďte se s námi podívat na jedinečné Kokořínsko.
Víte, kde u nás najdete teplomilný dub pýřitý neboli šípák?
Hospodáření s dešťovou vodou
Pokud se rozhodnete dešťové vody zadržovat a využívat jinak než tím, že je vypustíte do kanalizace. Tak Vám samozřejmě musí vodárny tuto platbu odpustit. Detailní podmínky projednejte se společnosti, se kterou máte uzavřenou smlouvu.
V § 20 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích je dána povinnost platit za odvádění srážkových vod. Tato povinnost se vztahuje na vody, které jsou odvedeny do kanalizace, kromě plochy dálnic, silnic, místních komunikací, ploch drah, zoologických zahrad a ploch nemovitostí k trvalému bydlení. V případě, že část nemovitosti určené k trvalému bydlení není používána k bydlení, ale jedná se o prostory k podnikání, je z této části povinnost platby za odvádění srážkových vod. Tato platba se vypočte poměrem ploch určených k podnikání ku celkové ploše objektu.
Např. Počítají se všechny plochy, z kterých jsou srážkové vody odváděné do kanalizace, a to i nepřímo, když dešťový svod je vyveden na komunikaci, po které však voda stéká do kanálu. Pro výpočet celkového odtoku se používá dlouhodobý srážkový normál. Ten je průměrem určité hodnoty (např. roční srážky) v daném místě nebo oblasti za 30 let, v současné době za období 1961 až 1990. Tato hodnota se pak používá 30 let, tedy do roku 2020. Jedná se o normu Světové meteorologické organizace. Výpočet množství srážkových odpadních vod se provádí dle přílohy č. 16 k vyhlášce č. 428/2001 Sb. Výpočet se uvádí ve smlouvě o dodávce vody a odvádění odpadních vod.
Asi nejčastější a nejjednodušší řešení je systém zasakování na pozemku. Způsobů využití je ale více např. zalévání zahrady/trávníku, mytí auta, úklid, splachování WC. Využití srážkové vody jako vody pitné možné je při aplikaci metod jako je např. lepší filtrace (aktivní uhlí), nebo reverzní osmóza,nebo membránová filtrace a následně UV lampa. Tím zabezpečíte jakost pitné vody. Tento systém se umísťuje v domě před nátokem do baterií.
Přes SFŽP běží dotační program na využívání dešťových vod. Je vhodné si prostudovat nabízené programy a zvolit nejlepší variantu.
Každá vodárenská společnost si určuje fakturaci této vody sama.
Využití dešťové vody v praxi
Pro dešťový záhon lze použít téměř jakékoli rostliny, záleží na prioritě barev, době květu, umístění, velikosti apod. Takto akumulované vody se hodí ke splachování toalety, úklid, mytí auta, popřípadě praní prádla. K zalévání plodin ke konzumaci bych tyto vody nepoužila. Kvalita vody využívané pro závlahu je definována v platné ČSN 75 7143 Jakost vod. Jakost vody pro závlahu. Dešťová zahrada by měla být navržena s ohledem na údržbu.
Je možné použít štěrbinové jezy a otvory pro řízení průtoku, které umožňují nastavit hodnotu průtoku až na 0,1 l/s.
Praní v dešťové vodě je technicky vzato možné v jakékoli běžné pračce, a to za předpokladu, že zajistíte stálý tlak vody 0,05 - 1MPa. Může se však stát, že výsledek praní bude horší než ve standardních podmínkách. Existují tzv. speciální pračky umožňující dvojí zapojení (např. Gorenje W9865E, Electrolux EWT 12660DW, Miele WMG 820 WPS a Electrolux EWT 1066 ODW).
V případě úpravy vody je nutné zabezpečení provozu a kontroly funkce. Výběr typu zařízení, zvláště jedná-li se o filtry a akumulační nádrže, záleží na tom, k jakému účelu zachycovaná voda slouží. Pro plnohodnotné využití dešťové vody, například pro praní prádla, je nutné zvolit kvalitní filtr a podzemní akumulační nádrž, aby se zamezilo přístupu světla.
V současnosti existuje několik firem, které vyrábějí příslušenství k využívání dešťových vod. Je možné vybírat z široké nabídky akumulačních nádrží, filtračních zařízení, čerpadel i řídících jednotek.
Kromě toho, že uspoříte pitnou vodu, zbavíte se části vody dešťové. Ta je pro praní vhodná zejména tam, kde je pitná voda (ať už z vodovodního řadu, tedy upravená, nebo ze studně) na praní příliš tvrdá nebo obsahuje více železa, manganu atd. Měkká dešťová voda lépe rozpouští prací prostředky, takže se jich spotřebuje méně. Navíc se neusazuje a netvoří vodní kámen, takže se obejdete bez změkčovačů vody a pračka se méně opotřebovává.
Komplikace může být v tom, že dešťová voda někdy obsahuje různé chemické příměsi, kterých se voda ve filtrech mechanických nečistot nezbaví. Mohlo by se potom stát, že prádlo bude po vyprání zapáchat. Množství těchto příměsí záleží na čistotě ovzduší, druhu střešní krytiny a také na tom, jestli se voda na střeše dostává do kontaktu s velkým množstvím nečistot jako je listí, jehličí, šišky atd. Tento problém se dá řešit tím, že použijete pračku, která umožňuje napojení na dvojí vodu. Poslední máchání tak probíhá v pitné vodě a prádlo se tím případného zápachu zbaví.
V současné době již existují speciální pračky na dešťovou vodu, které dokážou právě toto. Například Německá firma Miele nabízí pračky se dvěma oddělenými přípojkami na vodu. Pračka je sama schopna řídit proces praní a to tak, že při předpírce, hlavním praní a prvním máchání využívá právě dešťovou vodu, teprve až při posledním máchání pak vodu pitnou.
Praní v dešťové vodě je opravdu výhodné, jak ekonomicky, tak environmentálně. Při praní nemusíte používat přípravky na změkčování tvrdé pitné vody ani látky působící proti vzniku vodního kamene na elektrických spirálách pračky, proto je při praní dešťovou vodou zaručena nejen jeho kvalita, ale i úspora.
Dešťová voda má slabě kyselou reakci od absorbovaného oxidu uhličitého (CO2) a má tak při praní i přirozenou odmašťovací schopnost. Za deset let se dá uspořit až několik metráků pracích prášků a významně ulehčit vodním tokům a domovním čističkám od fosfátů a jiných látek cizorodých pro přírodu. I konečné máchání (v případě obyčejných praček) v dešťové vodě je mnohem účinnější než v tvrdé pitné vodě. Dešťová voda vyplaví z tkanin i poslední zbytky pracího prášku, které by mohly vyvolat případnou alergickou reakci na dětské pokožce.
Každý systém rozvodu dešťové vody v domě musí být připraven na její nedostatek, v některých případech k němu může docházet často. Pokud nemáte jiný zdroj užitkové vody (šedá voda, studna na užitkovou vodu), doplňuje se do systému voda pitná. Je však nutno dbát na to, že se rozvody užitkové a pitné vody v žádném případě nesmí mísitelně setkat.
První možností je doplňovat v případě potřeby pitnou vodu rovnou do jímky. Do nádrže se vyústí potrubí s čistou vodou a to buď nad maximální hladinu vody v nádrži (nad přepad), aby se nemohlo dostat do styku s užitkovou vodou, nebo přes uklidňovací prvek ke dnu, podobně jako potrubí s dešťovou vodu. V druhém případě ovšem musí být na přívodním potrubí ještě před nádrží místo, kde bude potrubí přerušeno a voda bude padat volným pádem do přítokové nálevky. Na přívodním potrubí s pitnou vodou zálohující nádrž je ventil řízený čidlem hladiny v jímce. Když čidlo zjistí pokles hladiny pod určitou mez, ventil se otevře a vodu doplní až na stanovenou mez, při které se zase zavře.
Pokud máte sací čerpadlo, které funguje pouze v polohách zapnuto/vypnuto a neumí pracovat s nulovým průtokem, je potřeba, aby dolní mez (ventil se otvírá, pitná voda přitéká do nádrže) nebyla níž, než sání čerpadla. To by totiž jinak nasálo vzduch a přestalo by pracovat. Ovšem pokud se hladina otevření ventilu stanoví příliš vysoko, zmenšuje se tím využitelná kapacita nádrže (pitná voda by se doplňovala, i když bychom třeba ještě vystačili s vodou do příštího deště).
V případě ponorného čerpadla je však možné, aby spodní mezí byla úroveň sání. Horní mez (ventil se zavírá) se stanoví podle toho, jaký je obvyklý odběr vody. Neměla by být příliš nízko, aby se ventil nemusel otvírat a zavírat se zbytečně velkou frekvencí. Ovšem pokud by byla moc vysoko, zbytečně mnoho dešťové vody by nám odtékalo do přepadu, když po suchém období přijde vydatný déšť.
Existuje ještě druhý způsob, jak řešit nedostatek dešťové vody. Je to řídící doplňovací jednotka, která když zjistí pokles hladiny pod stanovenou mez, pustí pitnou vodu přímo do výtlačného potrubí rozvodu užitkové vody.
V případě jakéhokoliv zásobníku se pro jeho výběr a hlavně jeho velikost vychází z výpočtu, kterým se zásobník tzv. objemově optimalizuje. Objem zásobníku se řídí velikostí střešní plochy nebo předpokládanou spotřebou dešťových vod (vždy se volí menší z obou objemů). Objem zásobníku se tedy dimenzuje tak, aby zásoba dešťové vody, která zde bude akumulována, vystačila na dobu 3 týdnů. Na základě zkušeností z praxe platí velmi jednoduchý vzorec: doporučený objem zásobníku pro jednu osobu na 3 týdny je 1m3. Proto pokud budeme počítat optimální objem zásobníku pro 4 člennou rodinu, bude jeho optimální objem 4m3 zásobník. Tento objem se navyšuje o 1m3 objemu na každý 100m2 intenzivně zalévané zahrady. Stále však zůstává otázka, zdali mám vždy i dostatečně velkou střechu, aby objem vypočteného zásobníku byl zároveň i naplněn - je zřejmé, že střecha zahradního altánku tak velký zásobník určitě dostatečně nezásobí.
Platí zde proto kontrolní výpočet, který vychází z toho, že na každý 25 m2 střechy můžeme připojit maximálně 1m3 objemu zásobníku. Objem správně navrženého zásobníku se pak rovná tomu menšímu z obou vypočítaných objemů. Jestli tedy mám střechu velkou 125 m2, tak mohu použít maximálně 5m3 zásobník. Pokud použiji větší, bude tak či tak většinou poloprázdný. Pokud velikost střechy má pouze 100m2, mohu použít maximálně 4m3 zásobník.
Při vytrvalém dešti může dojít i k opačnému problému, kdy zásobník již nedokáže pojmout aktuální množství spadlé vody, proto má každá akumulační nádrž bezpečnostní přepad, kde se voda vsákne pozvolně do půdy. Vybrat nádrž správné velikosti je tedy důležité jak z hlediska jejího maximálního využití, tak z důvodů provozních (například vyrovnané plnění a čerpání).
Přeměna žumpy nebo septiku na jímku
Při přeměně nepoužívané žumpy nebo septiku na jímku je nezbytné prvotní vystříkání vysokotlakým vodním paprskem a následné použití chemické dezinfekce, kterých je dnes na trhu spousta. Poté je nutné vnitřní betonovou stěnu dále ošetřit, aby po působení fekálií dále nedegradovala. Nejvhodnějším ošetřením je využití hloubkové krystalizace, která působí dlouhodobě a penetruje do hloubky několika centimetrů. Nicméně je důležité v tomto případě brát zřetel na to, že nejde o úplně příjemnou činnost, a proto je vhodnější obrátit se na specializovanou firmu, která dokáže starou žumpu či septik vyčistit snáze a lépe než jednotlivec. Využití tlakové vody je naprosto nezbytné a nepatří to úplně k levným záležitostem, ale se zahradní hadicí by se septik čistil ještě několik dalších let a asi stejně nevyčistil. Navíc lézt do septiku potřebuje nejen krapet odvahy, ale kromě správného oblečení a holin, zcela jistě i respirátor a předem zajištěné odvětrávaní.
Pokud jde o cenu vyčištění septiku, může být někdy velmi podobná ceně nového zásobníku.
Skladování dešťové vody
Dešťovou vodu je samozřejmě možné skladovat na povrchu. Úskalí je v tom, že hrozí nebezpečí, že se začne kazit. Nádrž je vystavena poměrně vysokým teplotám a má k ní přístup světlo. To podporuje množení různých mikroorganizmů, navíc by vám v zimě zamrzala. Také ve sklepě jsou příliš vysoké teploty podporující život bakterií. Proto se většinou voda z povrchových nádrží používá pouze na zalévání. Často je to jen obyčejný plastový sud pod okapem bez čerpadla, pouze s vypouštěcím kohoutkem. Nejsou tam ani žádné filtrační systémy, stačí mřížka proti listí a dalším větším nečistotám. Užitečné je víko s otvorem na okapovou rouru, aby se v nádrži nerojili komáři a nepadaly tam nečistoty z okolí.
Samozřejmě, že například pro splachování WC nemusí být voda až tak kvalitní a lze použít méně kvalitní vodu z nadzemní nádrže. Jediné, co hrozí, je zápach a vyšší znečištění zařizovacích předmětů. Pro praní je však mnohem vyšší požadavek na kvalitu vody, aby se nestalo, že bude prádlo zapáchat. Pokud byste tedy chtěl dešťovou vodu používat pro splachování, musí být ve sklepě, kde nemrzne.
tags: #cyklus #prirody #vko #Czech
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]