Ekologické zemědělství: Diskuze pro a proti

Ekologické zemědělství je zcela legální byznys. Farmář si spočítá, jestli se mu vyplatí hospodařit ekologicky nebo konvenčně a podle toho se rozhodne. A spotřebitel si spočítá, jestli chce a může utrácet víc peněz za ekologicky produkované potraviny, a podle toho se rovněž rozhodne. To je zjevně důvod, proč je podíl ekologického zemědělství takový, jaký je. Pokud se změní ekonomické podmínky, může jeho podíl výrazně narůst ale i klesnout. Ideály a ideologie jsou při rozhodování až na druhém místě. Nikdo nebude hospodařit ekologicky, pokud mu bude jasné, že na tom prodělá kalhoty.

Přínosy a negativa ekologického zemědělství

O zdravotních přínosech konzumace ekologicky produkovaných potravin neexistují solidní vědecké důkazy. O přínosech ekologického zemědělství pro životní prostředí má většina populace jasno a je přesvědčena, že jsou ryze pozitivní. Mezinárodní tým vědců z USA, Švédska, Německa a Francie nyní ve studii publikované předním vědeckým časopisem Nature prokázal, že to není tak jednoznačné.

„Naše studie prokázala, že ve Švédsku ekologicky pěstovaný hrách má asi o polovinu vyšší dopady na zemské klima než hrách pěstovaný konvenčně. Pro některé potravinářské plodiny je rozdíl ještě vyšší. Příčina vyšších dopadů ekologicky pěstovaných plodin na zemské klima se skrývá v nižších výnosech. Ekologičtí farmáři nepoužívají průmyslová hnojiva a sklízejí ze svých polí méně. Pro stejnou úrodu tedy potřebují více zemědělské půdy a to s sebou zákonitě nese i vyšší produkci skleníkových plynů.

Stejné závěry platí i pro ekologické chovy zvířat a produkci masa a mléka. Zvířata v ekologických chovech jsou krmena ekologicky pěstovanými krmivy a to má opět za následek vyšší zábory půdy a vyšší produkci skleníkových plynů.

Opomenutí v dosavadních studiích

Dosavadní studie nebraly vyšší potřebu půdy ekologických farmářů v potaz. „To je velmi vážné opominutí,“ říká Wirsenius. „Dnes si klade řada politiků ve Švédsku za cíl zvýšit produkci ekologicky pěstovaných potravin. Autoři nicméně varují před zjednodušenými závěry. Prostým přechodem na konvenčně produkované potraviny klimatu nemusíme prospět, protože třeba ekologicky chovaná kuřata zatěžují životní prostředí méně než konvenčně chovaný skot.

Čtěte také: České supermarkety a bio

Ekologickému zemědělství se přičítá k dobru také to, že vytváří zvířatům lepší životní podmínky. Pokud chce člověk skladbou svého jídelníčku přispět k ochraně životního prostředí, měl by se zaměřit přednostně na typy potravin, které konzumuje. Z tohoto hlediska je nejhorší hovězí maso a tvrdé sýry. Vepřové, drůbeží a rybí maso spolu s vejci zatěžují životní prostředí mnohem méně. A měli bychom se také zamyslet nad tím, kolik potravin živočišného původu jíme. Západní populaci jich konzumuje dvakrát víc, než kolik považují dietologové za zdravé.

Co je BIO?

BIO je certifikovaný systém hospodaření podložený národní i evropskou legislativou s vlastním kontrolním systémem garantovaným ze strany státu. BIO může být pouze ta potravina, která splňuje zákonem dané a státem kontrolované požadavky pro ekologické zemědělství. To je založeno na pestrém osevním postupu a péči o půdu. Pole jsou plná života, nepoužívají se na nich umělá hnojiva, pesticidy, geneticky modifikované organismy ani jiné chemické postřiky. Zvířata nejsou pouze využívána, ale je o ně s láskou pečováno. Produkce biopotravin v ekologickém zemědělství přírodu neničí. Naopak ji zlepšuje a uchovává pro příští generace.

Bioprodukty jsou vždy viditelně označené logy, která smí používat pouze ti producenti, již dodržují přesné legislativní zásady ekologické produkce. Systém prověřování je nastaven tak, že minimálně jednou za rok projde celý řetězec od prvovýroby až po distribuci kompletní speciální kontrolou.

Jaká loga se používají k označení biopotravin?

• Národní značení: Logo biozebry s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ je spolehlivým ukazatelem toho, že máte v rukou skutečnou biopotravinu nebo bioprodukt certifikovaný v České republice. Pokud toto logo najdete na vámi vybrané potravině, můžete si být jisti, že poslední úpravu - ať už výrobu, zpracování nebo balení - provedl subjekt certifikovaný českou kontrolní organizací. U loga biozebry najdete také číselný kód ve tvaru „CZ-BIO-xxx“, který vám přesně řekne, která organizace certifikaci provedla.
• Evropské značení: Pokud výrobek pochází ze zemí Evropské unie, musí být označen biolistem, číselným kódem kontrolní organizace a také informací o původu surovin.

Kontroly a certifikace

Velmi zodpovědně se přistupuje i k riziku záměny hotové biopotraviny za běžnou. Snadné to má ten, kdo vyrábí výhradně v bio kvalitě, a nemá tak co pomíchat. Naopak výrobcům, kteří ve svém podniku připravují jak běžné, tak ekologické potraviny, klade legislativa do cesty řadu překážek. Výroba obou druhů nesmí probíhat ve stejném okamžiku, před přechodem z běžné produkce na ekologickou je nutné řádně pročistit linky a samozřejmě se musí dávat velký pozor při balení a skladování výrobků.

Hlavním českým úřadem bdícím nad dodržováním všech biopravidel a zákazů je Ministerstvo zemědělství. To však neprovádí kontrolu samo, pověřilo tím i čtyři soukromé společnosti. Systém funguje tak, že každý, jehož podnikání se ekologické produkce jakýmkoliv způsobem dotýká, se musí u jedné z dozorových společností registrovat a každoročně prochází alespoň jednou kontrolou. Vyžaduje-li to situace, kontrol může být v průběhu roku i víc, včetně neohlášených. Pověřené kontrolní organizace hrají v systému klíčovou roli tím, že vystavují certifikáty. Jde o doklady potvrzující soulad bioproduktu se všemi pravidly. Tyto certifikáty musejí mít všichni podnikatelé ke všem pěstovaným, vyráběným nebo prodávaným bioproduktům.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

V loňském roce přibyl do kontrolního řetězce další článek. V srpnu 2016 dostala právo zjišťovat, zda biopotraviny vyhovují pravidlům ekologické produkce, i Státní zemědělská a potravinářská inspekce.

Ekologické zemědělství v číslech

Podle Ročenky ekologického zemědělství fungovalo v České republice na konci roku 2015 přes 4100 ekologických farem. Celkově se v té době v bio režimu obdělávalo přes 11,7 % půdního fondu. Největší baštou biozemědělců byl Jihočeský kraj, kde na téměř 70 tisících hektarech hospodařilo přes 500 farem. Poslední dostupné údaje o spotřebě biopotravin u nás pocházejí z roku 2014. Tehdy se v České republice spotřebovaly biopotraviny v celkové hodnotě dvou miliard korun. Pro lepší představu, ročně to činí 191 Kč na osobu. Bioprodukty tak pokryly 0,71 % celkové spotřeby potravin a nápojů. Měřeno průměrnou útratou, nejvyšší spotřebu bioproduktů mají ve Švýcarsku, každý tam za ně ročně utratí přes 5600 Kč.

Možná namítnete, že významná část bioprodukce se k nám dováží. Kdo hlídá dodržování pravidel u biovýrobků, jako čaje, kávy nebo rýže? České kontrolní instituce samozřejmě za hranice nedosáhnou, mohou však provádět kontrolu na základě certifikátů jednotlivých surovin. Vychází se z takzvaného principu dohledatelnosti - průvodní doklady je z kteréhokoliv místa distribučního řetězce dovedou až k producentům jednotlivých surovin a zaručují, že daný výrobce dodržuje zásady ekologického zemědělství.

Nedostatky a závady nejsou na českém biotrhu příliš časté. V roce 2015 bylo v České republice registrováno přes 4600 ekologických podnikatelů všeho druhu a proběhlo u nich 5797 úředních kontrol. Nejpřísnější postih - odepření biocertifikátu z důvodu závažného porušení zásad ekologického zemědělství - byl uložen jen ve 21 případech.

Průzkum veřejného mínění agentury Median z roku 2014 ukázal, že dvě třetiny zákazníků biopotraviny kupují jako zdravější alternativu. Zbytek je kupuje pro lepší chuť a z ekologického přesvědčení.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Chuť a složení

Odpověď není jednoduchá. Studie, které by jednoznačně potvrdily nutriční výhody jednoho či druhého způsobu, neexistují. Trochu napovídají zákonné požadavky a pravidla výroby biopotravin. Jak si vedly biopotraviny v našich testech? Od roku 2011 až do současnosti jich jimi prošlo celkem 43. Zásadní kvalitativní nedostatky se jim téměř vyhnuly. Problémy s dodržením slibovaného podílu důležitých složek jsme odhalili jen ve čtyřech případech (párky, tavený sýr, vanilkový cukr a mléčná čokoláda). Nemůžeme však jednoznačně říci, že by biopotraviny lépe chutnaly. Ze senzorických zkoušek si totiž více než polovina z nich odnesla uspokojivou nebo horší známku a v průměru získaly 57 %. Pro srovnání - běžné potraviny získaly v průměru přes 60 %. Možná tu má svůj vliv striktní zákaz přidávat do biopotravin jakékoliv látky stimulující smysly.

Třetina testovaných bio­potravin prošla i analýzou pesticidů. Ve čtyřech případech (dva medy, dětská přesnídávka a dva extra panenské olivové oleje) jsme je bohužel nalezli v koncentracích, které nejsou pro biopotraviny akceptovatelné. Ostatní nežádoucí látky, například mykotoxiny, příliš velký problém nepředstavovaly - v průměru byly hodnoceny dobrou známkou.

Cena

Naprosto jasným rozdílem mezi běžnými a ekologickými potravinami jsou jejich ceny. Například v loňských testech se ukázalo, že cena bioproduktů byla zhruba dvojnásobná.

Historie ekologického zemědělství

Může se zdát, že ekologické zemědělství je trendem několika posledních let. Není to úplně pravda. Ekologie zemědělské výroby zajímá lidstvo téměř sto let a počátek tohoto zájmu můžeme najít ve chvíli, kdy vědci odhalili pestrý svět půdních mikroorganismů. Tehdy někteří z nich došli k závěru, že pokud je zlikvidujeme, zničíme v podstatě i půdu, která nás živí. První koncepci takzvaného přírodního zemědělství jako protikladu tehdejšího běžného intenzivního zemědělství přinesl již ve dvacátých letech 20. století Ewald Könemann. Současná ekologická produkce vychází ze zásad takzvaného organického zemědělství, za jehož zakladatele se považuje Sir Albert Howard. Také jeho stěžejní práce vznikly v první polovině 20. století.

Historické okolnosti, zejména války a potřeba nasytit velké množství lidí, však daly vývoji jiný směr - k ještě větší intenzifikaci produkce, nasazování těžké techniky, hnojiv i pesticidů. Uvádění zásad ekologické produkce do praxe se tak odsunulo až do 70. let.

Dopady na okolní farmy

Podívejme se nyní na poznatky zveřejněné před několika dny americko-kanadským výzkumným týmem ekologů. Pro představu jakou váhu jejich závěrům máme dávat, se sluší uvést, že jde o polnosti v Kalifornii, kde zmíněný tým sledoval 14 000 polí. A že po dobu sedmi let u nich zjišťoval, jaké dopady má hospodaření prezentované jako udržitelné a které využíváním přirozené formy kontroly škůdců mělo být pro spotřebitele zdravější. Oblast Kern County si výzkumníci nevybrali náhodně. Tamní produkce vinné révy, vodních melounů, citrusů, rajčat, brambor a mnoha dalších plodin, je vysoce ceněna.

Digitalizované mapy doplněné o údaje o výnosech a spotřebě pesticidů vydaly nekompromisní svědectví: Na polnostech sousedících s ekologicky hospodařícími pozemky klesají výnosy a naopak množství aplikovaných pesticidů (především insekticidů cílených na hmyzí škůdce) významně roste. Čím dál jsou pozemky od těch, kde se hospodaří organicky, tím je na nich pokles aplikace pesticidů patrnější. Jinak řečeno, sousedství s organicky hospodařícím kolegou nepřináší ostatním farmářům nic dobrého.

Jako nejpravděpodobnější vysvětlení nežádoucího efektu se nabízí potřeba ochrany pole před škůdci šířícími se z neošetřovaných ploch ekologického hospodaření. Vědci se pokusili najít cestu z nemilého problému, ale jediné na co přišli, je prostorové seskupení polí, na nichž se hospodaří organicky. Neboli oddělení těchto ploch od ploch konvenčních.

Simulace dopadu ekologického zemědělství na celkové použití insekticidů. Výsledky vyjádřené indexem IHS - transformovaného insekticidu ve vztahu k „základnímu“ použití insekticidů ve 100% konvenčním zemědělství. Tento přístup eliminuje standardní chyby na úrovni farmáře a zohledňuje korelaci mezi farmářem a ekologickým ošetřením (bližší vysvětlení a statistický přístup zde). Tlusté čáry v grafu představují průměrné simulované výsledky.

• Modré čáry (Dispersed) předpokládají rovnoměrné prostorové rozložení ekologického zemědělství. Počáteční nárůst celkového používání insekticidů je způsoben pozitivním „přeléváním“ ekologického zemědělství na konvenční pole, které nadměrně kompenzují snížení insekticidů na sousedních polích.
• Červené čáry předpokládají prostorově koncentrované organické zemědělství. Organicky hospodařící pole rovněž ukazují na „přelévání“ problému.
• Přerušovaná šedá čára ukazuje úroveň ekologické zemědělské plochy v roce 2019.
• Tečkovaná černá čára ukazuje cíl ekologického zemědělství.

Že by závěry studie vyzněly optimisticky se tedy v žádném případě říci nedá. Kromě jiného i proto, že se ukazuje, že ne vše, co se nám prezentuje jako ekologické a udržitelné, takovým i je. Navržená cesta jak z toho ven až příliš zavání nucenou kolektivizací. Přitom ani doporučené nahloučení minimálně ošetřovaných ploch, by nemuselo dopadnout dobře. Zakopaný pes by mohl být v tom, co ekologicky hospodařící farmáři slyší neradi. Že totiž za to, že své pozemky mohou minimálně „opečovávat chemií“, do značné míry vděčí svým konvenčně hospodařícím sousedům. Nynější americká studie ukazuje, že organicky hospodařící farmáři jsou pro své okolí rizikem. Lze očekávat, že v případě větší koncentrace takových ploch, by i u nich vedlo k poklesu výnosů, než na jaké jsou nyní zvyklí. Samozřejmě také s následným dopadem na cenu i dostupnost produktů na trhu.

Intenzifikace a GMO

Osobně si myslím, že správnou cestou je maximální intezifikace. Na co nejmenší ploše co největší produkce. To vyžaduje maximální zapojení vědeckých poznatků a další výzkum. Čím menší plochu spotřebujeme na zemědělství, tím více můžeme nechat nezatížené krajiny obhospodařováním. Ale i produkce v malém, na zahrádkách, je velmi intenzívní díky možnosti každodenní péče. Koho to baví, jako doplněk velmi prospěšné. Na druhou stranu extenzivní produkce ovoce formou stromořadí v krajině a na zahradách bez chemického ošetření do nedávna krylo polovinu spotřeby ovoce v našich domácnostech. Odolných odrůd k tomu vhodných, zejména jablek máme dostatek. Přitom životnímu prostředí to neubližuje, spíše prospívá.

Je spočítáno, pokud bychom produkovali ekologicky všechny potraviny, už nyní potřebujeme plochu 2,5 zeměkoule. Zavedení GMO technologií považuji za prospěšné, v tom nám ujel vlak. GMO technologie mohou přinést skutečné ekologické a zároveň intenzivní zemědělství. Problémy, jako je utužování podorniční vrstvy, zábory nejkvalitnějších půd, eutrofizace spodních i povrchových vod, vysoké hodnoty reziduí pesticidů v potravinách, eroze, degradace půdy a podobně, jsou řešitelné teoreticky snadno, prakticky není vůle.

Náklady a dotace

Biozemědělství má v průměru o 30 % vyšší náklady. Otázka ale není, proč jsou biopotraviny tak drahé, ale jak to, že jsou konvenční potraviny tak levné. Dříve nebo později budou prý všichni zemědělci biozemědělci, protože nebude z čeho vyrábět umělá hnojiva a postřiky.

Rozdíl mezi biopotravinami a konvenčními potravinami

„Rozdíl mezi biopotravinami a konvenčními potravinami je v zásadě dán dusíkem z hnojiv,“ řekl Josef Škeřík ze Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin. A dále vysvětloval: „Když se hnojí dusíkem, vyroste toho víc. Plodiny pak ale obsahují hodně vody, naopak mají menší obsah sušiny, což znamená i menší množství vitamínů.“ Podle Škeříka na sušině také závisí chuť a vůně, protože se na ni váží i minerální a aromatické látky. Podle jeho slov dostává konvenční jablko do roka 14 - 19 postřiků proti chorobám a jako listovou výživu. „Biojablka jsou bez postřiků a jsou proto menší. A někomu se nelíbí,“ říká Škeřík.

„Dělal jsem skladovací pokusy s bramborami. Když dám v září do sklepa biobrambory sklizené ručně, vydrží skoro rok. Dnes již obchody nabízí přímé srovnání bioproduktů a konvenčních výrobků, což donedávna bylo nemyslitelné. Podle Škeříka jde o fantastický posun od roku 1990, přestože již před listopadem 1989 hospodařily na území dnešní ČR tři zemědělské podniky podle zásad ekologického zemědělství. „Pro mě je biopotravina to, co si koupím u farmáře.

Josef Sklenář, který vlastní biofarmu Sasov, je zemědělcem již 20 let a s ekologickým zemědělstvím začal před 10 lety. Podle něho je biozemědělství do budoucna dobrou cestou. „Je to řešení mnoha problémů a odpovědí na problémy jako jsou například povodně,“ říká Josef Sklenář. Ekologičtí zemědělci se podle něho svou práci teprve učí. „Stejně tak se musí učit i ekofarmáři v zahraničí, ale my jsme stále pozadu s know-how,“ říká Sklenář. „Tady se nikdo jako ekologický zemědělec nenarodil.

„Na metru čtverečním pole jsou biliony malých drobných pomocníků, kteří hynou kvůli chemii, kterou aplikuje konvenční zemědělec,“ popisuje průvodní jevy běžné praxe. „Jedno z velkých zvěrstev je kupování geneticky modifikované soji z druhého konce planety, kde padají miliony hektarů deštných pralesů jen proto, aby se tam mohla pěstovat sója, která se pak přes celou planetu vozí sem, abychom ji mohli nasypat čuníkům nebo kuřatům a kravám do koryt a oni víc dojili a rostli,“ říká ekozemědělec Sklenář a dodává: „V důsledku toho zemědělci u nás přestali pěstovat obdoby sóji. A když sem dovezete něco z druhého konce planety, pak zákonitě něco přebývá.

Konvenčních zemědělců je Sklenáři líto. Mají prý zažité, že zemědělec je hoden pochvaly, když má velkou úrodu a odchová hodně mláďat. „Dneska ho ale společnost za produkci trestá. V okamžiku, kdy vyrobí hodně, místo aby byl oslavován, je mu řečeno, že vyrábí moc a proto dostane nižší cenu,“ říká Josef Sklenář. Ekologických zemědělců se to podle Sklenáře netýká: „Je nás tu tak málo, že nestíháme vyrábět.

„Většina společností si myslí, že ekologické zemědělství je ústup z pokroku a návrat k motyčkám. Naopak, my můžeme experimentovat s novými postupy, protože nás nesvazují termíny, kdy musíme plodiny postříkat chemikálií a podobně.

„Když se mě někdo zeptá, proč jsou biopotraviny tak drahé, tak odpovídám otázkou, proč jsou konvenční potraviny tak levné?,“ říká Josef Sklenář. Podle něho platí, že co je ekologické, je také z dlouhodobého hlediska ekonomické. A prý přijde doba, kdy budou všichni pracovat v režimu bio a pak budou mít současní ekozemědělci náskok. „Všechno, o čem se teď bavíme, pochází z ropy. Ta ropa jednou dojde a my nebudeme mít z čeho vyrábět postřiky a dusíkatá hnojiva.

Zkušenosti z biopekárny

O svých zkušenostech hovořil i Jan Zeman, který vlastní biopekárnu Zemanka. „Musíme doložit, že za určité období jsme na 100 kg sušenek použili podle receptur konkrétní množství surovin. Musíme přesně deklarovat, že jsme je koupili, kde jsme je nakoupili, jak jsme je zpracovali. A kdyby se to nějak zásadně, více než v gramech, rozcházelo, tak by to byl velký problém,“ říká Jan Zeman.

„Zdálo by se, že ekozemědělství je jen o papírování a že se to dá nějak udělat. Ale je to nejprůkaznější možnost, jak doložit, že je u nás vše v pořádku.“ Podle něho si žádný biopekař nedovolí použít na biovýrobky konvenční mouku, ač je třikrát levnější. „A pocitově je u mě ještě jedna garance. Pokud se někdo věnuje biovýrobkům, pak do toho jde srdcem.

Zeman dále uvedl, že pro obaly biopotravin nejsou ekologická pravidla, kontroly se týkají bezpečnosti potravin a ne dopadu použitých obalů na životní prostředí, podobně jako používání čisticích prostředků ve výrobě. Jak doplnil Josef Sklenář, bioobaly k dostaní jsou, vyrábějí se z bramborového a kukuřičného škrobu a lze je kompostovat.

Jak se z obyčejné pekárny stane biopekárna?

„Výrobce se musí nejprve sám přihlásit u certifikační organizace. Jako každý jiný výrobce biovýrobků je pak zaregistrovaný na ministerstvu zemědělství. A minimálně jednou ročně má kontrolu na provozovně,“ říká Zeman. Kontroly jsou i neohlášené. „Kontrolor prochází provoz, značení na surovinách ve skladu a ve výrobě, kontroluje, jestli jsou suroviny certifikované z ekologického zemědělství,“ říká Zeman.

Ročně je zkontrolováno přes 3000 podniků a ze 70 % se jedná o zemědělské podniky. Zhruba u každého dvacátého se provádí odběr vzorků. Kontrola podniku prý zabere přibližně 3 hodiny a rozlišují se podniky produkující pouze biovýrobky a podniky se smíšenou produkcí.

Podle panelistů letos trh s bioprodukty oproti loňsku stagnoval. „Jsem optimista a očekávám, že v letošním roce trh trochu poroste. Je tu pozitivní trend nárůstu českých producentů. Řetězce rozšiřují svou nabídku o privátní značky, přibývá domácích producentů,“ říká Zeman a dodává: „Finanční krize na segment biopotravin dopadla s určitým zpožděním.

„Biopotraviny jsou zdravější a chutnější. Farmáři chrání životní prostředí, dbají na pohodu zvířat a podporují biodiverzitu,“ tvrdí Martin Leibl z oddělení ekologického zemědělství ministerstva zemědělství.

„K ekologickému zemědělství byla publikována řada studií. V naprosté většině se ukazují přednosti pro spotřebitele. Čas od času se objeví studie, které tyto výsledky zpochybňují. Martin Leibl uvedl, že v mléku z ekologického zemědělství je oproti konvenčním potravinám více nenasycených mastných kyselin, v bramborách s přívlastkem bio je více vitamínu C. Bio ovoce a bio zelenina mají v průměru o 17 % nižší výnosy a zároveň o 30 % vyšší náklady. Na druhou stranu obsahují méně dusičnanů a vyšší obsah vitamínu C a vyšší podíl sušiny. Největší jejich předností je ale chuť.

Další předností ekologického zemědělství je podle něho fakt, že snižuje zátěž půdy. „Je dokázáno, že na ekofarmách je větší zastoupení rostlinných a živočišných druhů, což je dáno absencí chemikálií a šetrnějším přístupem ke krajině. Ekofarmáři oproti běžným zemědělcům také pěstují větší spektrum plodin,“ uvedl Leibl.

Panelovou diskuzi uspořádalo Ministerstvo zemědělství ČR 1. Na počátku stála vize osvěty v oblasti ekologického zemědělství a jeho příznivého vlivu na životní prostředí, vzdělávání, ochranu biodiverzity, krajiny, erozi a mnoho dalšího. A právě kouzelné místo ve Velkých Hostěrádkách se stalo jedním z klíčových pilířů celé iniciativy.

Ekofarma PROBIO

Ekofarmu PROBIO najdete na jihozápadním okraji Ždánického lesa v okrese Břeclav. Od roku 2007 zde pěstují na přibližně 355 hektarech orné půdy plodiny, jako jsou pohanka, špalda, vojtěška, čirok, jetel, pšenice nebo třeba oves. Dále zde chovají prasata pro výkrm a ovce na výpas areálu. Farma klade velký důraz na udržitelnost stejně tak, jako na ochranu půdy před erozí, což se promítá do všech aspektů jejího hospodaření.

V rámci aktivní podpory biodiverzity vybudovali na farmě budky pro poštolky a další polní ptactvo, které tak mají bezpečné místo k odpočinku. Během zimního období můžete na některých polích vidět bidýlka, která slouží dravcům jako místo k odpočinku. Tato bidýlka jim rovněž poskytují lepší podmínky k lovu, čímž dochází k přirozené regulaci hrabošů. Farma každoročně vysazuje stromy kolem polí pro lepší zadržování vody v krajině, zlepšení mikroklimatu a prevenci proti vodní a větrné erozi. Kromě toho vyčlenili přes 5 hektarů pozemků pro nektarodárné bio pásy jako útočiště pro hmyz a drobné živočichy.

Dlouhodobě se ve Velkých Hostěrádkách věnují i aplikovanému výzkumu ekologického zemědělství v rámci národních i mezinárodních projektů a jsou členy Spolku inovativních ekologických zemědělců a poradenské sítě Czech Organics.

S rozvojem této iniciativy vznikl v areálu farmy Sociální podnik Jasan, který pokračuje v produkci a zpracování bio ovoce a zeleniny. Jasan nejenže produkčně navazuje na ekologické zemědělství, ale také se zaměřuje na sociální odpovědnost, kdy zaměstnává znevýhodněné osoby a pomáhá lokální ekonomice. Synergie mezi Ekofarmou PROBIO a Sociálním podnikem Jasan tak představuje unikátní model spolupráce.

tags: #ekologické #zemědělství #diskuze #pro #a #proti

Oblíbené příspěvky:

• Černobylská skládka: Současný stav
• Odpadové poplatky v Janovicích
• Přírodní antibiotikum Imunovet: Podpora imunity zvířat
• Tipy pro přípravu kávy venku
• Podmínky pro obnovitelné zdroje