Rostoucí povědomí o ekologii v České republice: Fakta a statistiky

02.10.2025

Lidé a životní prostředí se navzájem ovlivňují od nepaměti. S nárůstem působení člověka, zejména pak od počátku průmyslové revoluce, je však jeho vliv čím dál tím problematičtější. Využívání přírodních zdrojů, pronikání čím dál hlouběji do přírody a znečišťování životního prostředí nevede jen ke snižování biodiverzity vyhynutím živočišných a rostlinných druhů, ale prokazatelně i ke globálnímu oteplování.

Spokojenost se životem a důraz na udržitelnost

Charakteristika Čechů jako věčně nabručených lidí je zažitá, avšak nepravdivá. Podle pravidelného šetření agentury Kantar v rámci projektu Lifestyle totiž celková spokojenost se životem za posledních deset let vzrostla. Zatímco v roce 2014 a znovu i před dvěma lety byla podle mezinárodní metodiky TRIM na 49 procentech, nyní se nachází na domácí poměry na solidních 55 procentech. Hlavním důvodem tohoto zlepšení je růst příjmů, který zajišťuje lidem lepší životní podmínky a větší finanční stabilitu.

„Už před osmi lety jsme zjistili, že index spokojenosti se životem silně koreluje s meziročním reálným růstem mezd. Podle dat Českého statistického úřadu za letošní první čtvrtletí vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda proti stejnému období předchozího roku o sedm procent, reálně pak o 4,8 procenta. K růstu spokojenosti přispívá rovněž optimismus mladších generací a úspěšných lidí. Skutečná spokojenost, měřeno západními standardy, která začíná za hranicí 60 procent, to sice není, nicméně jde o patrný posun. Češi častěji než dřív zdůrazňují udržitelnost a zájem o nemateriální věci, například jde o požadavek na větší množství volného času.

Radostnější pohled na život potvrzuje i Jan Červenka z Centra pro výzkum veřejného mínění při Akademii věd ČR. Připomíná ovšem, že lidé v průzkumech obvykle hodnotí svoji životní úroveň lépe - třeba díky finančním rezervám, setrvačnosti chování a oddělování soukromého života od veřejných záležitostí - než celkovou úroveň ekonomiky. Ta je totiž dobrá jen podle necelé pětiny populace. Což podle Červenky vysvětluje rozpor mezi rostoucí spokojeností se životem a negativním hodnocením domácí politické situace.

Když pomineme politiku, neroste jen spokojenost, mění se hlavně trendy. Přičemž informace o proměnách životního stylu Čechů včetně jejich obav a aspirací jsou důležitým vodítkem pro byznys. Ten tak získává povědomí o potřebách domácích zákazníků a o tom, o jaké produkty je a bude zájem. Trend dnešní doby je zdravý životní styl zaměřený na fyzickou kondici i na duševní pohodu a seberozvoj. Podle německého ekonoma Lea Nefiodowa je však komplexní péče o zdraví a s ní spojený byznys dlouhodobým fenoménem, který funguje již dvacet let.

Čtěte také: Vztah přírody, pozorovatele a vědomí

Generační rozdíly a udržitelnost

Výzkum společnosti Kantar potvrdil i pokračující štěpení společnosti, přičemž rozhodující je věk. Data hovoří o generačním střetu, rozdíly existují zejména mezi lidmi nad 65 let a generací Z (viz box Kdo kam patří), která seniory začíná nahrazovat na pracovním trhu. Společnost se stává citlivější a proměnlivější, což odráží rostoucí potřebu lidí cítit se bezpečně a být obklopen přátelskou atmosférou na pracovišti.

U nejmladší generace Z je ale patrný ústup od požadavku mít milující a poklidnou rodinu nebo partnerský vztah, což byl navzdory vysoké rozvodovosti dosud středobod české spokojenosti. Současně se stáváme pragmatičtějšími. Mladší kladou větší důraz na možnost trávit čas s chytrými lidmi, od čehož očekávají rozšíření svých znalostí. Střední generace se přestává bránit novým věcem, jde o poznání nutnosti přizpůsobit se požadavkům pracovního trhu.

Členění je však složitější než jen podle věku. Na základě životního stylu člení projekt Lifestyle českou společnost do šesti segmentů. Na jedné straně se rýsují majetnější individualisté - kategorie označené sociology jako troufalí, sebevědomí a zodpovědní. Dohromady jich je 29 procent. Určitým mezistupněm je 13 procent populace ze segmentu bezstarostní, vlastně sběratelé zážitků.

Z trendů, které modelují chování lidí, je na prvním místě udržitelnost, o niž se podle Hany Volekové z Kantaru aktivně zajímá téměř polovina populace. Zájem o ni narůstá, výrazně klesá počet těch, kteří se udržitelností vůbec nezabývají. Téma je to pro příslušníky generace Z a Y a obyvatele měst s vyšším příjmem i vzděláním. Hlavně v případě, že jde o dopady na zdraví, znečištění, zhoršenou kvalitu potravin či pitné vody. Vedle toho je trápí i globální témata - oteplování a stav planety, do něhož se promítá odlesňování či zhoršené ovzduší.

Paradoxně ale moc neslyší na varování před nadměrnou spotřebou a mnoho si nedělají ani z uhlíkové stopy výrobků a služeb. To však neplatí pro ty nejmladší, pro generaci v rozmezí 18 až 24 let. Ti se více než dříve snaží sdílet, kupovat použité nebo recyklované věci, bezobalové výrobky nebo zboží s ekologickými certifikáty. Pod tímto tlakem se mění realita.

Čtěte také: Problém nízkého ekologického vědomí

Změny v přístupu firem a sociální nerovnosti

„Změny ve vnímání udržitelnosti vidíme v proměně přístupu našich klientů. Týká se to státních institucí, samospráv, developerů i velkých výrobních firem. Tam, kde jsme před deseti lety museli vysvětlovat, že není dobré bez ladu a skladu stavět logistické haly na zemědělské půdě, že je potřeba přecházet k obnovitelným zdrojům nebo sbírat ESG data o dopadech podnikání, dnes mnozí klienti přicházejí sami s tím, že chtějí právní a konzultační podporu pro své projekty,“ říká Pavel Franc, šéf poradenské společnosti Frank Bold. V řadě případů je za tím celková změna společenského klimatu, tlak zákazníků a nová legislativa.

Příkladem nového přístupu může být nemovitostní skupina Urbanity, která vdechla nový život průmyslovému areálu v Tachově a získala mezinárodní ocenění za spolupráci s místní komunitou. Udržitelnost ale nemá jen ekologický rozměr: Češi stále častěji mluví o sociálních nerovnostech a nespravedlnostech. Častěji ženy než muži a opět jde o téma především po mladé, protože víra, že jedinec může v tomto ohledu změnit svět s věkem rapidně klesá.

S věkem se rovněž mění pohled na to, co je důležité. Pro mladé jsou nepřijatelné sociální nerovnosti dané pohlavím, etnickou příslušností či sexuální orientací, vybočují ovšem i z lidského světa a vehementně prosazují ochranu zvířat. Starší generaci Y více trápí ekonomické nerovnosti, nedostatek pracovních míst a obtíže kolem vzdělávání.

Z výzkumu vyplývá, že pro mnoho lidí je těžké rozpoznat, jaké produkty jsou z hlediska udržitelnosti dobré a jaké špatné. K ujišťování firem, že nabízejí udržitelné zboží a služby, bývají nedůvěřiví - 55 procent Čechů nevěří, že výrobky jsou tak udržitelné a ekologické, jak to jejich výrobci a prodejci prezentují. Nepřijatelným se stává testování výrobků, nejčastěji léků či kosmetiky, na zvířatech, využívání dětské práce a devastace přírody. Spolu s tím spotřebitelé aktivněji vyhledávají značky, které dopad své produkce na životní prostředí alespoň kompenzují.

Byznys už reaguje. „Firmy stále častěji podporují environmentální a komunitní projekty, ačkoli tento trend není zatím tak rozšířený jako na Západě. Obvykle přitom tyto projekty nesouvisí s hlavní činností. Podle nás ovšem mají nicméně největší dopad a přínos ty, které jsou úzce propojeny s tím, co firma dělá. Když například energetická společnost podporuje kroky na zlepšení energetické účinnosti, nejen že pomáhá komunitě snížit spotřebu, ale vytváří také trh pro své produkty nebo služby,“ podotýká Ondřej Šnejdar z nadnárodní poradenské společnosti BDO.

Čtěte také: Ekologické vědomí: Proč je nízké?

Technologické novinky a umělá inteligence

Češi se sice dál zaklínají modernitou, ale vlna zájmu, která podle výzkumníků Kantaru vrcholila v roce 2022, zvolna klesá. Existuje obecný zájem o technologické novinky, například o chytré vytápění či osvětlení, nebo o inteligentní automobily a aplikace využívající rozšířenou realitu. Veřejností také hýbe umělá inteligence, šest lidí z deseti k ní ale má rozporuplný vztah, nad nadšením převažuje strach, zejména s přibývajícím věkem. U tří čtvrtin populace panují obavy, že na fotografiích a videích bude těžké rozeznat, kdy jde o realitu a kdy o fikci. Mnozí se hrozí zneužití umělé inteligence ze strany nedemokratických režimů.

Proti dystopickým obavám z nadvlády strojů nicméně stojí názor mladých, že díky umělé inteligenci je jednodušší a rychlejší cokoliv vymyslet a vytvořit. „Obavy z umělé inteligence nejsou jen českým fenoménem, podobné tendence pozorujeme v dalších zemích. I když jsou někdy oprávněné, zejména v oblasti dezinformací a zneužití technologie, věřím, že přínosy pro společnost a ekonomiku výrazně převáží potenciální rizika,“ říká David Strejc, odborník v oblasti AI a architekt inteligentních firemních systémů. Klíčem je podle něj zodpovědný vývoj a nasazení AI systémů s důrazem na etiku, transparentnost a bezpečnost.

Rovnováha mezi prací a osobním životem

Výrazně se mění postoj veřejnosti k volnému času. Pro Čechy je důležitý a především by ho chtěli mít více, aby zbýval čas jak na rodinu, tak na sebe. Tři čtvrtiny pracujících se však kvůli zaměstnání cítí vyčerpaně. Za ekonomické transformace britsko‑americký historik Niall Ferguson chválil Čechy za ochotu pracovat déle než na Západě, tato doba je dávno pryč. Nyní 60 procent z nich chce méně pracovat a více žít. Nejvíce se toho domáhá generace X, tedy čtyřicátníci a padesátníci.

Hitem posledních dvou let tak je hledání rovnováhy mezi prací a osobním životem: lidé přehodnocují pracovní nasazení a volají po flexibilní pracovní době. Jejich požadavkům nahrává nízká nezaměstnanost, při níž zaměstnavatelé při vyjednávání tahají za kratší konec provazu. Z výzkumů už léta vychází důraz na stabilní a poklidné zaměstnání, bez rivalit a bez stresu. V budoucnu lze čekat ještě větší důraz na pohodový styl života i v nejisté době. Naznačují to trendy popsané v globální studii Kantaru Trendwatching.

Seberozvoj a překonávání osamělosti

Do Česka již míří zájem o hledání nových cest seberozvoje. To souvisí s tím, že stále více lidí dává přednost procházkám, meditaci či relaxaci. Názor, že zdravý životní styl není jen o vyvážené stravě a pohybu, ale také o spánkovém režimu, péči o mentální zdraví včetně návštěv u psychologů a psychiatrů, zastávají nejvíce mladé ženy a mladé rodiny. Většinou ty z měst a s vyššími příjmy.

Mladí lidé se také snaží překonávat osamělost a izolovanost, která je pro ně problémem i přes digitální propojení. Reakcí bývá vznik fanouškovských platforem na sociálních sítích, zájmových spolků kolem sportu a kultury nebo nové formy seznamování na základě společných zájmů a koníčků. Zásadní je zábava, v níž stále více lidí bez ohledu na věk vidí lék na strach a úzkost.

Střet generací a obavy seniorů

Průzkum Kantaru naznačuje i problémy, například v oblasti střetu generací. Mladá generace cestuje, nebojí se kulturní a rasové pestrosti, zajímá se o environmentální tematiku a fandí technologickým novinkám. Jejich základní výtkou vůči seniorům bývá jejich pasivní životní styl, na což již v roce 1990 v USA upozornil sociolog Paul Willis. Zatímco mladí touží po novinkách a jsou ochotni riskovat, starší generace se naopak brání měnit zaběhnuté zvyky. Zlomová linie přitom prochází dávno před úředním rokem odchodu do penze. Životní styl seniorů, kteří překročili 65 let, se nijak dramaticky neliší od stylu lidí ve věku mezi 50 a 65 lety, kteří se na důchod teprve připravují. Silná je u nich obava z poklesu životní úrovně, tím spíše, že za inflace a po zdražení energií tři čtvrtiny penzistů opravdu musely změnit spotřebitelské chování.

Přes 60 procent Čechů chce méně pracovat a více žít. Hlavně jde o čtyřicátníky a padesátníky. Seniory ale netíží pouze materiální záležitosti. S odchodem do penze narůstá jejich strach, že zůstanou na obtíž, protože nebudou fyzicky a mentálně stačit. Nebo že se ze dne na den stanou pro své okolí nepotřebnými. Šetření Kantaru potvrzuje jiné sociologické výzkumy, například od agentury STEM nebo i analýzy sociologa Daniela Prokopa.

Současně je ale možné tyto navzájem odlišné skupiny rozřadit do dvou táborů. Ten první je mladší, aktivnější, vzdělanější a majetnější a jeho příslušníci žijí hlavně ve velkých městech. Druhý je starší, pasivnější a chudší, většinou jde o obyvatele menších měst a venkova. Jeho příslušníci také nemají větší zájem o veřejné záležitosti.

Ekologie jako věda a environmentální problémy

Ekologie je vědní subdisciplína biologie. Zkoumá vztahy živých organismů mezi sebou navzájem a vůči neživému prostředí. Ve druhé polovině 20. století se tento termín stále častěji používal k popisu celkové environmentální situace, v důsledku čehož vstoupil v širší povědomí. Přídavné jméno "ekologický" se dnes používá převážně v hovorové řeči jako výraz pro postoje nebo činnosti šetrné k životnímu prostředí.

Zásahy člověka do životního prostředí narušily ekologickou rovnováhu a způsobily globální změna klimatu. O tom dnes již mezi vědci není nejmenších pochyb. Poradí si lidstvo s největší výzvou za celou dobu své existence?

Význam ekologie pro člověka:

Změna klimatu mění rovnováhu CO2, způsobuje rozšiřování pouští, tj. desertifikaci, a otepluje Zemi prostřednictvím skleníkového efektu. Tím se mění podmínky prostředí, které jsou nezbytné pro přežití mnoha živých tvorů. Dalším dopadem je i stále extrémnější přírodní jevy.
Zemědělství ničí přirozený život pomocí pesticidů a obdělávání půdy těžkými stroji. Půda ztrácí schopnost absorbovat vodu a spolu s narovnáváním toků to vede ke stále častějším povodním.
Mýcení lesů a pralesů má katastrofické důsledky na rozmanité ekosystémy. Člověk tak naráží i na viry, se kterými se ještě nikdy nesetkal - výsledkem jsou pandemie, jako např. současná koronakrize.
Druhy zavlečené k nám z jiných zemí, tzv. invazivní druhy, zde často nemají přirozené predátory a vytlačují původní druhy.
V důsledku lidských zásahů do ekosystémů se snižuje biodiverzita (rozmanitost živých druhů a organismů). V důsledku toho dochází ke ztrátě důležitých funkcí, které v ekosystému zastává každý živý tvor. To má nezanedbatelný vliv na stabilitu životního prostředí.

Globální oteplování a klimatické změny

"Globální oteplování" znamená, že se průměrná teplota na Zemi dlouhodobě zvyšuje. Globální však nemusí nutně znamenat, že se tak děje rovnoměrně po celé Zemi. Některé části Země se mohou oteplovat více, jiné pomaleji, přičemž nelze ani vyloučit teplotní výkyvy.

Současná klimatická krize se od dřívějších klimatických změn liší především svou rychlostí. Nikdy předtím nebylo v tak krátké době vypuštěno tolik skleníkových plynů jako dnes. Dokonce i emise CO2 ze sopek v době jejich největší aktivity jsou nesrovnatelně nižší. Důvodem zvyšování teploty je to, že my lidé od dob industrializace svým způsobem života vypouštíme příliš mnoho skleníkových plynů, a tím zvyšujeme skleníkový efekt. To způsobuje, že se v zemské atmosféře zachycuje více tepla než obvykle, a průměrná globální teplota se zvyšuje, neboli dochází ke globálnímu oteplování.

Dopady globální změny klimatu na člověka

Při oteplení o 2 stupně se důsledky změny klimatu, z nichž některé pociťujeme již dnes, budou postupně zhoršovat. Důsledkem jsou smrtící vlny veder, jako například "léto století" v roce 2003, které si v Evropě vyžádalo přibližně 70 000 životů. Navíc zvýšení globálního teplotního průměru o 2 °C znamená pro většinu pevninských oblastí oteplení o 3 až 4 °C. K tomu se přidává častější výskyt extrémních klimatických jevů jako např. povodní v důsledku extrémních srážek, tornád ap. Nebo na druhou stranu rostoucí problémy se suchem a nedostatkem vody, jako tomu bylo v posledních letech v celé střední Evropě.

Mezinárodní dohody o ochraně klimatu

V roce 1979 se v Ženevě uskutečnila První světová klimatická konference.
V roce 1988 zakládají Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP) Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC).
V roce 1992 se pak v Rio de Janeiru konala Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (Summit Země) a Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC).
Kjótský protokol byl přijat v roce 1997 na třetí konferenci (COP3) států účastnících se Rámcové úmluvy UNFCCC o změně klimatu. Průmyslové země se v něm zavázaly do roku 2012 snížit emise skleníkových plynů v průměru o 4,2 % oproti emisím v roce 1990.
Pařížská dohoda o klimatu byla sjednána v prosinci 2015. Klade si především za cíl, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu.

Synergické účinky a obnovitelné zdroje energie

Synergické účinky mezi teplotou a znečištěním ovzduší globální změnu klimatu ještě více urychlují. Například tající permafrost na Sibiři vede k uvolnění ještě většího množství skleníkových plynů. Navíc se tak odhalují viry, bakterie a plísně z dob, kdy člověk ještě neobýval zemi a které by jinak zůstaly ukryty pod ledovým příkrovem. Jaká nebezpečí na nás ještě číhají, nikdo netuší.

Vědci požadují, aby se do roku 2035 na celém světě využívaly pouze obnovitelné zdroje energie, jako je fotovoltaika a větrná energie, a zabránilo se tak nevratným změnám klimatu a globálnímu oteplování.

Stoprocentní pokrytí zásobování energií z obnovitelných zdrojů energie je možné a transformace může proběhnout daleko rychleji, než se očekává. Výroba elektřiny z klimaticky neutrálních zdrojů je navíc pro spotřebitele levnější než elektřina získaná z plynu nebo uhlí.

Výzkum a udržitelné spotřebitelské chování

Studie Tomáše Kincla z Vysoké školy ekonomické v Praze zkoumá, jakým způsobem zohledňují maloobchodníci rostoucí zájem spotřebitelů po ekologických produktech. Data byla sesbírána v Pákistánu, konkrétně mezi mileniály ve věku 18-39 let. Studie se snažila zjistit, jak udržitelný maloobchod, obaly, cenové vnímání a dostupnost ovlivňují záměr spotřebitelů chovat se udržitelně.

Udržitelné spotřebitelské chování lze podpořit „maličkostmi”, jako např. zajištění dostupnosti ekologických produktů - lidé je častěji kupují, pokud jsou snadno k nalezení. Používání udržitelných obalů rovněž přispívá k pozitivnímu vnímání značky.

Studie ukázala, že byla-li cena vnímána jako nižší, bylo to spojeno s vyšší pravděpodobností nákupu udržitelných produktů. Stejně to platilo i pro dostupnost produktů. Jsou-li dostupné, lidé je kupují častěji. Ukazuje se tak, že leckdy je za nákupními rozhodnutími obyčejná lidská pohodlnost.

Greenwashing označuje situaci, kdy firma pouze předstírá ekologickou odpovědnost bez reálných aktivit. Zelený maloobchod označuje podniky, které prodávají zejména ekologické produkty, snaží se a zavádějí udržitelné procesy.

Průzkum o změně klimatu

Průzkum se zaměřil na povědomí o změně klimatu a její důsledky. Zde jsou některé klíčové výsledky:

Proč lidé věří, že ke změně klimatu dochází:

Odpověď	Lokálně %	Globálně %
Vidím změny ve svém okolí	71,54 %	65,43 %
Snažil/a jsem se něco nastudovat o této problematice	44,31 %	40,52 %
Je to čím dál častěji probírané téma - asi se něco děje	30,89 %	28,25 %