Vliv Dálnic na Životní Prostředí v České Republice

Automobilová doprava je významným fenoménem současnosti. Výstavba dopravní infrastruktury je podmínkou ekonomického rozvoje, který pak přináší rychlý růst přepravních výkonů a růst intenzity provozu na komunikacích.

Podle údajů Ředitelství silnic a dálnic ČR připadalo v roce 2005 v průměru na 1 km² krajiny České republiky asi 700 m silnic a dálnic, na kterých se každý den ujelo 1 750 km. Každý čtvereční kilometr krajiny křižují tedy automobily tak, že na něm za den absolvují vzdálenost přibližně z Prahy do Bruselu a zpátky, což dokumentuje, jak významně doprava ovlivňuje ekologické poměry v krajině.

Fragmentace prostředí

Za nejzávažnější dopad automobilového provozu je dnes obecně pokládaná fragmentace prostředí. Dálnice a silnice vytvářejí pro živočichy v krajině obtížně prostupné bariéry, což způsobuje rozčlenění původních areálů a vznik malých, z dlouhodobého hlediska neživotaschopných populací.

Vliv fragmentace prostředí se v krátkém časovém úseku velmi obtížně kvantifikuje, obecně se ale dnes tento faktor v celé Evropě považuje za hlavní příčinu ohrožení existence mnoha druhů. V našich podmínkách může fragmentace prostředí, způsobená výstavbou nových dálnic, způsobit již v nejbližších letech například ohrožení další existence populace losa (Alces alces), která v současnosti v jižních Čechách čítá pouze 20-30 jedinců a její existence je závislá na každoročním příchodu několika jedinců z Polska.

Tyto migrace se dnes sice ještě sporadicky odehrávají, díky budování nových dálnic a rostoucí hustotě provozu jsou však stále obtížnější a jejich četnost klesá. Obdobně ohrožené jsou i populace velkých šelem. Rostoucí fragmentace prostředí ohrožuje na různých úrovních řadu dalších skupin živočichů, například sysla obecného (Spermophilus citellus), některých druhů obojživelníků a mnoha dalších. Jak ukazují zkušenosti ze zemí s hustší dopravní sítí, bude i u nás s rostoucí hustotou dopravy do budoucna ohrožených druhů rychle přibývat.

Čtěte také: Ekologická dálniční známka

Vydra říční (Lutra lutra) je při svých migracích nucena překonávat silnice a stává se proto častou obětí autoprovozu.

Další ekologické dopady

Kromě fragmentace prostředí má doprava i další významné ekologické dopady. Jde například o likvidaci biotopů při výstavbě nové infrastruktury, hlukovou a imisní zátěž atd. Velmi zřetelným a významným dopadem autoprovozu je také usmrcování živočichů v důsledku kolizí s motorovými vozidly.

Kvantifikace počtů usmrcených živočichů a zhodnocení vlivu silniční mortality na vývoj populací jednotlivých druhů však zatím chybí. Problém střetů zvěře s vozidly je úzce spojen také s dopravními nehodami a tedy s bezpečností silničního provozu.

Hodnocení mortality živočichů na silnicích

V rámci výzkumného projektu byl proveden podrobný pěší průzkum na vybrané síti silnic a dálnic, při kterém po dobu jednoho roku byli zaznamenáváni všichni uhynulí živočichové nalezení na silnici, krajnici a v silničních příkopech. Sledování probíhalo od 1. 4. 2006 do 30. 4. 2007.

Během průzkumu bylo zkontrolováno pěší pochůzkou oboustranně (tam a zpět) 1 282 km silnic a dálnic, z toho 321 km dálnic a rychlostních silnic, 302 km silnic I. tříd, 355 km silnic II. tříd a 304 km silnic III. tříd. Za 12 měsíců sledování bylo nalezeno 2 149 ks obratlovců ve 103 druzích. Z tohoto počtu bylo nejvíce savců (54 %), dále ptáků (25 %), obojživelníků (17 %) a nejméně plazů (4 %).

Čtěte také: Znečištění ovzduší dálnicemi

Výsledky jsou shrnuty v tabulce níže. Uvedeno je srovnání relativní mortality vztažené na 1 km komunikace za rok pro různé kategorie silnic a dále odhad celkové roční mortality na celé silniční síti ČR.

U uvedených druhů savců je nejvyšší relativní mortalita (tedy počet usmrcených jedinců na 1 km) na dálnicích a rychlostních silnicích, s nižší kategorií silnic počet klesá. Výsledné počty usmrcených živočichů na silnicích jsou překvapivě vysoké.

U druhů, které jsou zároveň zvěří podle předpisů o myslivosti, je možné porovnat mortalitu na silnicích s údaji mysliveckých statistik. Jako příklad lze uvést dva modelové druhy - srnce obecného (Capreolus capreolus) a zajíce polního (Lepus europaeus).

U zajíce odhad mortality překračuje téměř dvakrát udávané jarní kmenové stavy. Přesto je zřejmé, že pro zajíce je mortalita na silnicích faktorem výrazně ovlivňujícím populační vývoj tohoto druhu. U srnce představují ztráty na silnicích cca polovinu ročního odstřelu a cca 1/6 jarních kmenových stavů. I u tohoto druhu je tedy nutné považovat zjištěnou mortalitu na silnicích za faktor, který má z hlediska populačního vývoje významný vliv.

Druhem, jehož populační vývoj může být výrazně ovlivňován silniční mortalitou, je také vydra říční (Lutra lutra). Ztráty na silnicích jsou hlavní příčinou mortality vydry a snadno může nastat situace, kdy silniční mortalita významně ovlivní populační vývoj tohoto druhu.

Čtěte také: Dálnice a životní prostředí: Česká republika

Silniční ekologie

Richard T. T. Forman, přezdívaný otec krajinné ekologie, nadefinoval silniční ekologii jako „vědu o tom, jak se mění život rostlin a živočichů, když je poblíž silnice a doprava“.

„Až jednou budou mimozemští archeologové vykopávat trosky lidské civilizace, nejspíš dojdou k závěru, že smyslem naší existence bylo budování silnic,“ uvádí Ben Goldfarb. Na každého obyvatele planety dnes připadá v průměru 3000 tun hmotnosti této liniové infrastruktury. Domy, které celoživotně obýváme, váží méně než silnice, jimiž naše sídla propojujeme.

Silnice pochopitelně zasahují do přírody mnohem radikálněji. V roce 1998 publikoval Richard Forman studii, že krátce po počátku 20. století překonal úhyn divoce žijících zvířat na silnicích lov, coby hlavní přímou lidskou příčinu úmrtí obratlovců na souši. Zatímco v 50. letech si silnice vyžádaly jen asi tři procenta životů všech obratlovců souše, v roce 2017 už do bylo 12 procent. Ekolog Scott D. Jackson v roce 2000 doložil, že ona zdánlivě skromná jednoprocentní pokryvnost vozovky v krajině ovlivňuje 20 procent území ve svém širokém okolí.

Silnice nabízí nevyčerpatelnou hostinu všem mrchožroutům, kteří by jinak v člověkem ovlivněné krajině na odpovídající zdroj „mrtvé“ potravy nenalezli a vymřeli by. Silniční lemy a příkopy se staly v zemědělsky intenzivně obdělávané krajině tou poslední zelenou mezí. Fungují jako koridor i jako biotop pro brouky a motýly.

Ty zpevněné povrchy silnic, vozovek, stezek a chodníků dnes zabírají procento z celkové rozlohy souše. A byť se to může zdát docela málo, funkčně rozdělují povrch souše na 600 000 dílků.

Vysokorychlostní tratě (VRT) jako alternativa

Životní prostředí, krajinotvorba a udržitelnost v souvislosti s přípravou výstavby vysokorychlostních tratí (VRT) jsou prioritními tématy. VRT přesně zapadají do plánů na omezení produkce skleníkových plynů. Oproti automobilové dopravě mají na stejný dopravní výkon mnohonásobně nižší spotřebu energie a tvorbu CO₂. VRT ještě více rozšíří ekologickou železniční dopravu. V České republice budou určeny zejména pro osobní dopravu.

Samotný návrh novostavby VRT proto stejně jako jiné projekty prochází posouzením vlivu na životní prostředí. A to dokonce několikrát. Nejprve při zpracování studie proveditelnosti, kdy dochází k výběru vhodné trasy. Potom při aktualizaci krajské územně plánovací dokumentace, tzv. Zásad územního rozvoje kraje (ZÚR), kdy se zpracovává posouzení vlivu koncepce na životní prostředí (SEA).

Vysokorychlostní tratě jsou navrhovány tak, aby se dotkly co nejméně chráněných prvků v krajině. Jedná se zejména o liniové prvky ochrany (např. migrační koridory), kterým se z principu není možné vyhnout. Vysokorychlostní trať musí být s ohledem na bezpečnost provozu oplocena a nesmí mít žádná úrovňová křížení.

Součástí všech studií proveditelnosti a navazujících dokumentací je podrobné posouzení budoucí hlukové zátěže okolí. Jedná se o výrazně přísnější limit, než který musí plnit stávající tratě nebo dálnice. Počítat musíme také s vibracemi, resp. Návrh trasy, zejména technického řešení, musí respektovat hydrogeologické poměry území.

Legislativa a technické normy

Stav harmonizace legislativy z oblasti životního prostředí a dopravy v Evropské unii a České republice je na odpovídající úrovni. K uvedenému stavu přispěla skutečnost, že předpisy EHK/OSN, které se týkají dopravy a životního prostředí jsou shodné s příslušnými směrnicemi ES.

Oblasti posuzování vlivů staveb, činností a technologií na životní prostředí (Environmental Impact Assessment - EIA) je legislativně řešena zákonem č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. V současné době nabývá stále více kromě klasického postupu EIA pro jednotlivé stavby na významu tzv. strategické hodnocení vlivů na životní prostředí (Strategic Environmental Assessment - SEA).

Za nejzávažnější vlivy dopravy na životní prostředí, které vyplývají z veřejných jednání lze považovat emise znečišťujících látek, spotřebu energetických zdrojů, hluk, zábor půdy, míru dělícího účinku a ohrožení ekosystémů, kolize s přírodně cennými prvky a míru rizika odloučení velkých území.

Emise z dopravy v České republice

Na celkových emisích v České republice se výrazněji podílí doprava především emisemi CO cca 27 %, NOx cca 40 %, CxHy cca 39 %, Pb cca 68 %. Rostoucí podíly emisí CO, CxHy, SO₂ a pevných částic z dopravy, jsou způsobeny především poklesem hodnot celkových emisí uvedených polutantů. Naopak vzrůstající hodnoty podílů emisí CO₂ odpovídají nárůstu spotřeby energie v dopravě, především v silniční nákladní a individuální automobilové dopravě.

Snižování emisí skleníkových plynů z dopravy

Snižovat emise skleníkových plynů z dopravy má smysl z několika důvodů. Za prvé, je to jeden z největších zdrojů sektorových emisí vůbec. Za třetí, konkrétně v Evropě je sektor dopravy jediný, kde se emise zatím téměř nesnižují.

Podle zprávy EEA se v roce 2018 doprava na emisích skleníkových plynů v EU podílela 25 %. Vyplývá z nich, že z hlediska emisí skleníkových plynů, je jeden druh motorizované osobní dopravy v Evropě výrazně ekologičtější, než ostatní. Podle zprávy by v případě osobní dopravy mohl hrát klíčovou roli přechod z letecké na železniční dopravu.

Alternativy k automobilové dopravě

Našim líným a rozmazleným tělům i duším trápeným každodenními starostmi prospívá aktivní záměrný pohyb - běh, plavání, bruslení, jízda na kole, či dokonce na koni, ale i častější nebo raději pravidelná turistika. Mnohem důležitější, přirozenější a možná i prospěšnější je ale pohyb velmi obyčejný, totiž hojná chůze „za prací“.

Cyklistika je způsob individuální městské dopravy, proti kterému ani nejpřísnější ekolog nemůže mít výhrady. Podporujeme a prosazujeme proto nejen budování cyklistických stezek z center na okraje měst, ale i plnohodnotnou plošnou integraci prvků cyklistické infrastruktury a zklidňování dopravy v zastavěném území.

Nejvhodnějším druhem veřejné dopravy je vlak. Naše železniční síť patří zatím k nejhustším v Evropě, stojí za to její rozsah zachovat a postupně modernizovat.

Pokud je to možné, dáváme v práci přednost virtuálním schůzkám, konferencím přes počítač, telefony, videokonferenční hovory.

Elektromobilita

Pro současnost a budoucnost není jiný než elektrický pohon myslitelný. Elektromobily mohou navíc vyrovnávat výkyvy spotřeby elektřiny - nabíjet se, když je jí přebytek, vracet ji, když je o ni nouze a je drahá. Nejnovější výpočty ukazují, že průměrný elektromobil v Evropské unii je z hlediska dopadu na klima již dnes téměř třikrát lepší než ekvivalentní konvenční automobil.

Opatření pro snížení dopadu automobilové dopravy

• Motorové vozidlo nepoužíváme na krátké vzdálenosti; studený motor spotřebuje o 40 % paliva více než motor zahřátý na provozní teplotu, plodí mnohem více škodlivin a více se opotřebuje.
• Jezdíme přiměřenou rychlostí, optimální rychlost je z hlediska bezpečnosti, spotřeby paliva i výfukových plynů 40 až 70 km/h na volné silnici.
• Snažíme se jezdit plynule (nikoliv způsobem „brzda-plyn“) a dbát doporučení uváděných výrobcem.
• Olejové filtry a filtry pohonných hmot, stejně jako všechny obaly, hadry, papíry a autosoučástky znečištěné minerálními oleji, organickými rozpouštědly atd. je třeba pokládat za problémové látky a zacházet s nimi s nejvyšší opatrností.
• Z důvodu ochrany životního prostředí by měly být všechny servisní práce včetně výměny olejů, konzervování a mazání podvozků, mytí karoserií i motorů prováděny ve specializovaných firmách vybavených náležitou technikou včetně recyklace užitkové vody.
• Rozhodujeme-li se o způsobu vybudování příjezdové cesty ke garáži či do dvora na vlastním pozemku, můžeme zvolit vegetační dlažbu např. z betonových prefabrikátů. Vegetační dlažba je přírodě bližší a na pohled příjemnější než zámková nebo jiná dlažba, či dokonce vyasfaltovaný chodník.

tags: #dalnice #vliv #na #životní #prostředí #studie

Oblíbené příspěvky:

• Infekční odpad a Litoměřice: Řešení
• Mechanická recyklace plastů
• Odpady z prodejny a platná legislativa
• Provozní doba skládky Březinka
• Kompostér z barelu