Datel Červený: Ohrožený Status a Význam v Ekosystému

Americké úřady oficiálně prohlásily za vyhynulé 23 druhů zvířat a rostlin, mezi nimi například datla knížecího. Ptáka dříve považovaného za jeden ze symbolů severoamerické přírody vědci spatřili naposledy v roce 1944. Administrativa prezidenta Joea Bidena rovněž oznámila, že znovu začne stíhat soukromé firmy, které nepodnikají dostatečné kroky k ochraně divokých ptáků. U všech 23 druhů vědci už ztratili víru v to, že se jim ještě podaří najít žijící exemplář. Patří mezi ně také několik dalších ptáků, dva druhy sladkovodních ryb, osm druhů slávek, netopýr a jedna rostlina. Americký úřad na ochranu přírody Fish and Wildlife Service (FWS) oznámil, že už požádal o to, aby byly odstraněny ze seznamu ohrožených druhů.

Charakteristika Datla Červeného

Datel knížecí měl černobílé opeření, samce charakterizoval výrazný červený hřebínek. Dorůstal do velikosti asi padesáti centimetrů. Mezi ohrožené druhy se dostal v roce 1967, a to zejména kvůli tomu, že postupně začaly mizet lesy, které byly jeho přirozeným místem k životu. Úbytek těchto ptáků nicméně způsobili do určité míry také sběratelé. Podle expertů byl datel knížecí naposledy prokazatelně spatřen v roce 1944 na severovýchodě Louisiany.

Čeleď Datlovití (Picidae)

Čeleď datlovití (Picidae), patřící do řádu šplhavců (Piciformes), zahrnuje celosvětově rozšířené ptáky známé jako datli, strakapoudi, žluny, krutihlavi a datlíčci. Jedná se o převážně stromové (arborikolní) ptáky, kteří jsou výjimečně přizpůsobeni životu ve vertikálním prostředí kmenů a větví stromů. Klíčové morfologické znaky, které definují tuto čeleď, zahrnují silný, obvykle rovný a dlátovitý zobák určený k tesání; zesílenou lebku schopnou odolávat mechanickým otřesům při dlabání; krátké, silné nohy se specializovanými chodidly pro šplhání; a u většiny druhů také tuhá ocasní pera, která slouží jako opora. Charakteristickým rysem řádu Piciformes, včetně čeledi Picidae, je absence prachového peří v jakémkoli životním stadiu a jejich obligátní hnízdění v dutinách.

Čeleď Picidae se může pochlubit téměř globálním rozšířením, chybí pouze v extrémních polárních oblastech, na Madagaskaru, Novém Zélandu a v Austrálii. Toto široké rozšíření podtrhuje jejich evoluční úspěch v rozmanitých lesních ekosystémech. Konzistentní soubor morfologických adaptací (např. silný zobák, zygodaktylní nohy, tuhý ocas) pozorovaný u většiny zástupců čeledi Picidae, navzdory jejich globálnímu rozšíření, silně naznačuje konvergentní evoluci řízenou požadavky stromové, dřevo tesající ekologické niky.

Tento jev je patrný z toho, jak různé druhy v různých částech světa nezávisle vyvinuly podobná řešení pro podobné ekologické výzvy, jako je získávání potravy zpod kůry nebo tesání hnízdních dutin. Přesto existence odlišných skupin, jako jsou krutihlavi (podčeleď Jynginae) a datlíčci (podčeleď Picumninae) v rámci téže čeledi, které vykazují významné odchylky od „typického“ tělesného plánu datlovitých, poukazuje na divergentní evoluční cesty. Například krutihlavi si netesají vlastní dutiny, mají slabší zobák, postrádají tuhá ocasní pera, jsou tažní a specializují se na lov mravenců převážně na zemi. Datlíčci jsou mnohem menší, mají měkčí ocasní pera zřídka používaná jako opora a mohou vyhledávat potravu na tenčích větvích. Tato diverzifikace ukazuje pozoruhodnou schopnost čeledi obsadit širší spektrum zdrojů a ekologických rolí, než by umožňoval jediný morfologický model.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi na červený koš

Naznačuje to, že zatímco strategie tesání dřeva je vysoce úspěšná, alternativní ekologické strategie se také vyvinuly ze společného předka Picidae, což umožnilo celé čeledi využívat rozmanitější sub-niky v lesních a pololesních prostředích. Krutihlav může představovat buď primitivnější formu, nebo naopak vysoce pokročilou, která se sekundárně specializovala mimo hluboké tesání dřeva , což samo o sobě poukazuje na komplexní evoluční dynamiku v rámci čeledi.

Specializovaná struktura zobáku a lebky pro tesání:

Zobák je typicky silný, rovný a dlátovitý, udržovaný v ostrosti samotným aktem tesání u druhů, které pravidelně opracovávají dřevo. Morfologie zobáku se liší; druhy, které sondují nebo hledají potravu v půdě, mívají tendenci mít delší a více zahnuté zobáky. Lebka je výjimečně silná a zesílená, navržená tak, aby absorbovala a rozptylovala obrovské otřesy generované opakovanými nárazy o dřevo vysokou silou. Klíčové lebeční adaptace zahrnují relativně malý mozek, úzký subdurální prostor s minimem mozkomíšního moku (což omezuje pohyb mozku během tesání), specifickou orientaci mozku v lebce maximalizující kontaktní plochu s lebkou a krátkou dobu trvání nárazu. Způsob, jakým se zobák kloubí s lebkou, často se zakřivující dovnitř na horní bázi namísto přímého spojení, poskytuje přirozený mechanismus tlumení nárazů.

Čelní výběžek pozorovaný u specializovaných tesajících datlovitých funguje jako kostní zarážka, která brání nadměrné abdukci horní čelisti během fází bez nárazu při tesání do stromů. Klíčové je, že analýzy ukazují, že tlakové rázy působící na zobák se nepřenášejí přímo do mozkovny a mozku, ale jsou přesměrovány, což vede k tlakovému napětí na bázi lebky. Tím se vyvracejí dřívější představy o tlumení nárazů prostřednictvím lebeční kineze, které by snižovaly efektivitu tesání; současné chápání poukazuje na tyto pasivní ochranné struktury. Nozdry jsou často štěrbinovité a mohou být kryty specializovanými pírky, což brání vdechování dřevěného prachu a třísek. Oči jsou během tesání chráněny uzavřením zesílené mžurky (třetího víčka) milisekundy před nárazem.

Zygodaktylní nohy a zpevněná ocasní pera pro šplhání:

Datlovití charakteristicky disponují zygodaktylníma nohama, což je uspořádání, při kterém dva prsty směřují dopředu (prsty 2 a 3) a dva prsty směřují dozadu (prsty 1 a 4, přičemž prst 4 je otočen dozadu). Tato konfigurace, často nazývaná „jařmové uspořádání“, poskytuje výjimečně silný a stabilní úchop, nezbytný pro přichycení a manévrování na svislých kmenech a větvích stromů. Modifikace kondylu čtvrtého prstu usnadňují efektivní obrácení šlach k tomuto prstu. Rýdovací pera (ocasní pera), zejména centrální pár (nebo páry), jsou vysoce zpevněná a robustní, se silnými ostny. Tato pera fungují jako kritický třetí opěrný bod, tvořící trojnožku s nohama, opírající ptáka o kmen stromu při šplhání, a zejména při zasazování silných tesacích úderů. Nicméně některé rody v rámci Picidae, jako například Sapheopipo, Meiglyptes a Hemicircus, mají pouze poněkud zpevněná centrální ocasní pera, a datlíčci se svými krátkými ocasy je zřídka používají jako oporu, což naznačuje variabilitu této adaptace.

Unikátní morfologie jazyka pro extrakci kořisti:

Charakteristickou adaptací čeledi Picidae je jejich pozoruhodně dlouhý a vysoce vysunutelný jazyk, který je různě opatřen drobnými háčky, štětinami nebo kopinatým hrotem a je pokryt lepkavými slinami vylučovanými často značně zvětšenými a modifikovanými slinnými žlázami. Mimořádná vysunutelnost jazyka je umožněna prodlouženým jazylkovým aparátem (systém kostí a chrupavek podpírajících jazyk). „Rohy“ jazylky jsou ohromně prodloužené a když je jazyk zatažen, typicky se táhnou dozadu, obepínají zadní část lebky, přes její vrchol, a v některých extrémních případech se mohou dokonce ohýbat dopředu na zobák nebo vstupovat do jedné z nosních dírek. Toto anatomické uspořádání umožňuje vysunutí jazyka daleko za špičku zobáku, což ptákovi umožňuje hluboko sondovat do štěrbin, tunelů a mravenišť k lokalizaci a extrakci skrytého hmyzu a larev. Novější studie naznačují, že jazyk kořist spíše obaluje, než aby ji napichoval. Univerzální kloub mezi basihyale a srostlými paraglosáliemi, spolu se specializovanými vnitřními svaly, umožňuje přesný, vícesměrný pohyb rohovité špičky jazyka.

Čtěte také: Příroda a červený hmyz

Význam bubnování v komunikaci a teritorialitě:

Bubnování, rychlé údery zobákem o rezonující povrch (obvykle dřevo), je charakteristickým chováním datlovitých. Slouží primárně k označení teritoria a komunikaci s partnery, analogicky k zpěvu u jiných skupin ptáků. Bubnovat mohou obě pohlaví, ale samci tak činí častěji. Zvuk je slyšitelný na velkou vzdálenost. Některé druhy, jako krutihlav obecný, nebubnují. Bubnování není jen jednoduchým hlukem; jeho charakteristiky (rychlost, délka trvání, rytmus, volba substrátu) mohou přenášet komplexní informace o druhové identitě, individuální kvalitě a hranicích teritoria. Druhově specifické vzory bubnování, jako například delší bubnování strakapouda jižního ve srovnání se strakapoudem velkým nebo pomalejší bubnování datlíka tříprstého oproti strakapoudu velkému , naznačují informační obsah signálu. Volba rezonujících povrchů ukazuje snahu o maximalizaci přenosu signálu.

Skutečnost, že některé druhy (např. žluny, strakapoud velký) se přizpůsobily bubnování na umělé struktury, jako jsou antény nebo kryty lamp , naznačuje behaviorální flexibilitu. Toto chování ukazuje, že prvořadé jsou akustické vlastnosti signálu a ptáci využijí dostupné zdroje k jeho efektivní produkci, i když tradiční substrát není k dispozici. Tato behaviorální plasticita by mohla být výhodou v člověkem modifikované krajině, ale také vyvolává otázky ohledně účinnosti takových signálů ve srovnání s těmi, které jsou produkovány na přírodních substrátech.

Datlovití v České Republice

Česká republika hostí deset původních hnízdících druhů z čeledi Picidae. Tato skupina zahrnuje ptáky s rozmanitými ekologickými nároky a různým stupněm ohrožení.

Deset druhů datlovitých ptáků vyskytujících se v České republice vykazuje zřetelný gradient od široce rozšířených generalistů po vysoce lokalizované specialisty. Datel černý je palearktický druh, široce rozšířený ve starších lesích; v ČR se odhaduje až 8 000 párů. Vyskytuje se na 95 % faunistických čtverců ČR, v rozsáhlých lesích hor i nížin, preferuje smíšené a jehličnaté lesy.

• Strakapoud velký je nejběžnějším druhem, generalistou obývajícím všechny typy lesů, parky i zahrady. Je znám ze všech faunistických čtverců ČR.
• Žluna zelená obývá nížiny a pahorkatiny, otevřenou krajinu s roztroušenými stromy, sady a aleje. V ČR je rozšířená, hojnější v nižších polohách.
• Žluna šedá preferuje listnaté a smíšené lesy, v horách i jehličnaté. Její rozšíření v ČR je nepravidelné, vázané na listnaté lesy , ve vyšších nadmořských výškách je hojnější než žluna zelená. Odhad populace v 90. letech byl 3000-6000 párů.
• Krutihlav obecný vyhledává otevřenou krajinu, sady, zahrady, světlé listnaté a smíšené lesy, okraje jehličnatých lesů , převážně v nižších polohách. Populace v letech 2001-2003 čítala 2000-4000 párů.
• Strakapoud prostřední není hojný, vyskytuje se nejčastěji v lužních lesích s dubem a teplých doubravách pahorkatin. Odhadovaná populace v ČR je 3000-6000 párů.
• Strakapoud bělohřbetý hnízdí jen v několika oblastech, preferuje zachovalé čisté nebo smíšené bučiny. Těžiště výskytu leží v Karpatské oblasti, na Šumavě a v Novohradských horách.
• Strakapoud jižní obývá nižší polohy východní části ČR, sady, parky a menší listnaté lesíky. V ČR byl poprvé zaznamenán v roce 1953. Populace v letech 2001-2003 byla 1000-1400 párů.
• Strakapoud malý se řídce vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, v menších či řídkých listnatých lesích, doubravách, bučinách, lužních lesích, břehových porostech, sadech a parcích. Odhad populace v ČR je 2500-5000 párů nebo 4000-8000 párů.
• Datlík tříprstý je typickým ptákem horských oblastí, kde obývá lesy pralesního charakteru, jehličnaté i smíšené, se starými, suchými nebo narušenými stromy. Primárně se vyskytuje na Šumavě a v Beskydech. Populace v ČR je odhadována na 300-500 párů.

Tento gradient od všudypřítomného strakapouda velkého, který je schopen prosperovat v širokém spektru dřevinných biotopů , až po vysoce specializované druhy jako datlík tříprstý, vázaný na horské pralesovité porosty s dostatkem mrtvého dřeva , nebo strakapoud bělohřbetý, preferující staré bučiny , jasně ukazuje, že faktory na úrovni krajiny - typ lesa, jeho věková struktura, způsob hospodaření a zejména množství mrtvého dřeva - hrají klíčovou roli v determinaci druhové bohatosti a abundance datlovitých v jakékoli dané oblasti České republiky. Čím specializovanější jsou nároky druhu, tím zranitelnější je vůči změnám stanoviště.

Čtěte také: Ohrožené druhy

Charakteristika Vybraných Druhů Datlovitých v ČR

Datel Černý (Dryocopus martius)

• Fyzické charakteristiky: Největší český datlovitý pták, dosahující délky 40-50 cm. Opeření je převážně černé, s charakteristickou červenou čepičkou - u samce pokrývá celé temeno, u samice pouze týl. Zobák je silný, dlátovitý, bělavé barvy. Rozpětí křídel dosahuje 67-73 cm. Délka života může dosáhnout až 28 let.
• Chování: Teritoriální, monogamní, některé páry tvoří dlouhodobé svazky. Vyznačuje se hlasitým bubnováním a charakteristickými voláními jako „klí-jéé“ nebo „kau“. Let je přímý, na rozdíl od vlnkovitého letu jiných datlovitých.
• Reprodukční biologie: Hnízdí od dubna do srpna. Tesá si velké dutiny s oválným vletovým otvorem (průměr 6-11 cm, hloubka 47-57 cm) ve starších stromech (buk, jedle, borovice), často s narušeným jádrem. Snáší 3-5 bílých vajec, inkubace trvá 12-14 dní a podílejí se na ní oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 24-28 dní, ale zůstávají závislá na rodičích ještě 1-2 měsíce.
• Potrava a způsob jejího získávání: Živí se primárně mravenci (zejména rodu Camponotus), larvami dřevokazných brouků (kůrovci, tesaříci) a dalším hmyzem; příležitostně konzumuje plody a bobule. Potravu získává hlubokým tesáním do kmenů, čímž vytváří charakteristické velké potravní otvory, často u paty stromů nebo v tlejícím dřevě.
• Habitatové nároky v ČR: Vyžaduje rozsáhlé starší lesy (jehličnaté, smíšené i listnaté) s dostatkem mohutných stromů pro hnízdění (minimální průměr kmene cca 35 cm ) a potravu. Byl vyhlášen Ptákem roku 2017, což zdůraznilo jeho potřebu lesů s mohutnými stromy a na ně vázanými organismy.

Strakapoud Velký (Dendrocopos major)

• Fyzické charakteristiky: Středně velký druh (22-33 cm), pestře zbarvený černobíle s červenými znaky (samec má červený týl, juvenilní jedinci červené temeno). Dožívá se přibližně 11 let.
• Chování: Teritoriální, samec láká samice bubnováním. Převážně stálý druh.
• Reprodukční biologie: Hnízdí ve vlastnoručně vytesaných dutinách hruškovitého tvaru, nevystlaných kromě dřevěných třísek. Snáší 4-7 bílých vajec, inkubace trvá 10-13 dní a účastní se jí oba partneři. Pro hnízdění preferuje stromy o průměru 28 cm a více.
• Potrava a způsob jejího získávání: Všestranný; živí se hmyzem (larvy, dospělci), pavouky, semeny (zejména jehličnanů), ořechy, plody, vejci a mláďaty jiných ptáků. Používá tzv. „kovadliny“ k rozbíjení ořechů a šišek. Potravu hledá na živých i mrtvých stromech, na zemi i na pasekách.
• Habitatové nároky v ČR: Generalista, obývá všechny typy lesů, parky, zahrady, dokonce i městské prostředí. Preferuje plochy s vyšším objemem mrtvého dřeva.

Žluna Zelená (Picus viridis)

• Fyzické charakteristiky: Poměrně velký (podobný strakapoudu velkému), převážně zelený pták s červeným temenem, černým „vousem“ (u samce s červenou skvrnou) a žlutým kostřecem.
• Chování: Charakteristické hlasité volání připomínající smích („kly-kly-kly“), bubnuje zřídka. Potravu sbírá převážně na zemi, pohybuje se zvláštním poskakováním.
• Reprodukční biologie: Hnízdí v dutinách stromů. Snáší 4-6 vajec.
• Potrava a způsob jejího získávání: Specializuje se na mravence, které vybírá ze země rozhrabáváním mravenišť.
• Habitatové nároky v ČR: Otevřené lesy, pastviny s roztroušenými stromy, sady, zahrady, aleje. Vyskytuje se především v nížinách a pahorkatinách. Populace v ČR čítá 9-18 tisíc párů a pomalu narůstá.

Žluna Šedá

• Fyzické charakteristiky: Menší než žluna zelená (25-30 cm), šedozelená, s šedou hlavou; samec má červenou skvrnu pouze na čele.
• Chování: Hlas podobný žluně zelené, ale pomalejší a melancholičtější; bubnuje častěji než žluna zelená.
• Reprodukční biologie: Hnízdí v dubnu až květnu, tesá dutinu 3-5 m vysoko ve kmenech s narušeným dřevem. Snáší 5-10 (typicky 6-7) bílých vajec, inkubace trvá 17-18 dní za účasti obou rodičů. Mláďata opouštějí hnízdo ve věku 22-28 dní. Dožívá se až 5 let a 4 měsíců.
• Potrava a způsob jejího získávání: Hlavní složkou potravy jsou mravenci a jejich larvy/kukly, dále jiný hmyz, semena, bobule a plody. Potravu sbírá na zemi i na stromech.
• Habitatové nároky v ČR: Preferuje listnaté a smíšené lesy, v horách i jehličnaté. Její rozšíření v ČR je nepravidelné, vázané na listnaté lesy, ve vyšších nadmořských výškách je hojnější než žluna zelená. Odhad populace v 90. letech byl 3000-6000 párů.

Krutihlav Obecný

• Fyzické charakteristiky: Délka těla dosahuje 16-18 cm, rozpětí křídel činí 25-27 cm a hmotnost se pohybuje kolem 30-50 g. Opeření je šedohnědé s jemným vlnkováním, které dokonale splývá s kůrou stromů a suchou vegetací.
• Chování: Většinu času tráví na zemi nebo nízké vegetaci při hledání potravy. Je teritoriální v období rozmnožování, jinak žije samotářsky.
• Reprodukční biologie: Krutihlav využívá přirozené dutiny stromů nebo opuštěné dutiny po datlech, které dále neupravuje. Samice klade 6-10 bílých vajec, inkubace trvá přibližně 12-14 dní a podílejí se na ní oba rodiče.
• Potrava a způsob jejího získávání: Je vysoce specializovaný hmyzožravec, jehož potravu tvoří především mravenci a jejich larvy. Dlouhým, lepivým jazykem sbírá kořist z mravenišť a povrchu půdy.
• Habitatové nároky v ČR: Upřednostňuje otevřenou krajinu s rozptýlenými stromy, sady, staré zahrady, aleje, okraje lesů a pastviny.

Ochrana Přírody a Průmyslu

Skupiny bojující za ochranu přírody v poslední době hlasitě vyzývaly Bidenovu administrativu, aby přijala rozhodnější kroky na ochranu divoce žijících zvířat. Dnešní oznámení o návratu ke stíhání soukromých společností za úhyn ptáků proto přivítaly. Proti se naopak postavili zástupci ropného průmyslu, kteří byli v minulosti za porušování zákona na ochranu ptáků nejvíce postihováni.

Americké úřady firmy za špatný přístup k ptákům trestaly již v minulosti, s touto praxí přestal republikánský prezident Donald Trump. Ten podle řady ekologických skupin a demokratů v Kongresu upřednostňoval zájmy soukromých firem před snahou o ochranu přírody.

„Zákon budeme vymáhat pouze v případech, kdy společnosti mohly předpokládat úhyn ptáků, ale nepřijaly kroky k tomu, aby mu předešly,“ řekl Jerome Ford z FWS. „Za posledních padesát let jsme přišli o více než tři miliardy ptáků.

Přehled Druhů Datlovitých v ČR a Jejich Status Ohrožení

Poznámka: Kategorie Červeného seznamu ČR dle Šťastný et al. (2017) a údajů z BioLib.cz a AOPK ČR. LC = Málo dotčený, VU = Zranitelný, EN = Ohrožený.

tags: #datel #červený #ohrožený #status

Oblíbené příspěvky:

• Mácha a příroda v Máji: Podrobný rozbor
• Nejlepší séra proti znečištění
• Pozorování Přírody
• Dopady environmentální legislativy na podniky
• Minecraft Tekkit Classic a příroda