Dělení komunálních odpadů v praxi

Komunální odpad (KO) je v podstatě odpadem obecním. Dle litery zákona se přitom skutečně jedná o veškerý odpad, který vzniká činností fyzických osob - typicky tedy domácností - na území obce. Ta se také obvykle stará o jeho svoz a likvidaci. Komunální odpad je celebritou mezi ostatními odpady.

O komunálních odpadech se mluví, píše, vztahuje se k nim řada povinností a specifických opatření. Když se však podíváme už na samotnou definici komunálních odpadů a na její pojetí v českém a evropském právu, pak zjistíme, že obsah pojmu není zdaleka tak jednoznačný a každý stát do skupiny komunálních odpadů zařazuje trošku jiné odpady. K pojmu komunální odpad se často řadí ještě pojmy tuhý komunální odpad, domovní odpad, objemný odpad, komunální odpad ostatních původců apod.

Ve stávajícím zákoně o odpadech je komunální odpad definován jako veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Definice se pak odkazuje na Katalog odpadů, který ale vymezuje skupinu 20 mnohem šířeji, a to jako komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek odděleného sběru. Rozsah skupiny v katalogu odpadů odpovídá více definicím evropské směrnice o odpadech a definicím, které používají některé státy pro vymezení pojmu komunální odpad.

Právě rozdílnost definice komunálních odpadů a rozsahu skupiny 20 v Katalogu odpadů vede v praxi k nesrovnalostem v evidenci odpadů a následném statistickém hodnocení nakládání s komunálními odpady např. v rámci Eurostat. Nový, připravovaný zákon o odpadech by měl jasně vymezit definici komunálních odpadů. Tato definice by měla jasně vymezovat původ komunálních odpadů a jim podobných odpadů a vymezovat komunální odpad z obcí tak, aby odpovídal běžné praxi.

V reálu jsou v komunálním odpadu včetně odděleně sbíraných složek obsaženy odpady podnikajících fyzických a právnických osob. Díky jasnému vymezení se sjednotí vedení evidence a statická hodnocení tak, aby odpovídala skutečnosti provozovaných systémů nakládání s komunálními odpady.

Čtěte také: Dělení nebezpečných odpadů

V rámci Tezí k rozvoji odpadového hospodářství ČR byl vypracován návrh základních definic, které by měly být použity při přípravě nového zákona o odpadech. Do komunálního odpadu je pochopitelně začleněn i odpad vznikající při údržbě veřejných prostranství včetně hřbitovů a ostatních činnostech při zajištění čistoty obce. Tato definice lépe vystihuje stávající stav v obcích a přibližuje se definicím KO v jiných evropských státech.

Systém nakládání s KO v obci by se měl (za splnění určitých podmínek) rozšířit i na "živnostenské" odpady podobné komunálním pocházející z drobných živností, obchodní sítě a služeb na území dané obce. Tyto odpady jsou již v současné době odkládány na místa určená obcí pro občanyfyzické osoby a nová definice pouze potvrdí stávající stav. Definice odpadu podobného komunálnímu odpadu se zavádí z potřeby odlišit jednoznačně komunální odpad původem z obcí a odpad s vlastnostmi podobnými komunálnímu odpadu od ostatních původců, na které se nevztahují specifické povinnosti obcí. Toto rozlišení bude podkladem i pro upřesnění statistik v oblasti nakládání s odpady.

Původ komunálních a jim podobných odpadů je již v současné době evidenčně rozdělen a ISOH umožňuje výstupy pro obě navržené skupiny KO. Definice jsou již částečně upraveny nedávno schválenou euronovelou. V novém zákoně je však potřeba je upravit na požadovaný stav.

Velmi často užívaným pojmem v odpadovém hospodářství je pojem domovní odpad. Pojem není v současné době definován žádným právním předpisem. V souvislosti s cílem evropské směrnice o odpadech vyvstala otázka, zda je nutné tento pojem zavést v novém zákoně o odpadech.

Směrnice požaduje zvýšit do roku 2020 nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace alespoň u materiálů jako papír, plast, kov a sklo, pocházejících z domácností a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností. Vzhledem k tomu, že jednotlivé státy používají rozdílné definice pro komunální odpad a odpad z domácností, evropská komise zaslala letos k posouzení členským státům návrh kalkulace recyklačních procent.

Čtěte také: Dělení lesa a stanovisko orgánu ochrany přírody

V návrhu jsou zvažovány čtyři varianty výpočtu, přičemž se vztahují ke komunálním odpadům, a nikoliv jen k odpadům z domácností. České praxi odděleného sběru komunálních odpadů odpovídá výpočet recyklace papíru, plastů, skla a kovů k jejich celkovému výskytu v komunálním odpadu z obcí (viz výše uvedená definice), tedy i včetně odpadů od původců, kteří využívají systém obce.

Z tohoto pohledu je zřejmé, že pro účely plnění cíle evropské směrnice nebude nutné zavádět do zákona pojem domovní odpad či odpad z domácností. Z hlediska vykazování v rámci Eurostatu bude pod pojmem "household waste" uváděn komunální odpad z obcí, což odpovídá realitě i praxi ostatních států EU. Tento postup je vztažen k produkci odpadů i způsobům nakládání s nimi.

Další disproporce mezi stávající zákonnou definicí komunálního odpadu a vymezením odpadů podle Katalogu odpadů existuje již řadu let u zařazení odděleně sbíraných využitelných odpadů v obcích. V rámci skupiny 20 01 jsou uvedeny kódy pro odděleně sbíraný (tříděný) papír, plast, sklo, kov a další odpady. Zároveň je však v Katalogu uvedeno, že se odděleně sbíraný obalový odpad (včetně jeho směsí) i v případě, že byl vytříděn z komunálního odpadu, zařazuje do podskupiny 15 01, tedy k obalovým odpadům.

Na základě tohoto ustanovení vznikl chaos, protože část využitelných odpadů je evidenčně sbírána ve skupině 20 01 a část ve skupině 15 01. V praxi je toto rozdělení nesmyslné, protože v ČR není zaveden samostatný sběr spotřebitelských obalových odpadů, jak je tomu v některých evropských státech s duálními obalovými systémy. Praxe posledních deseti let ukázala, že není nutné v obcích zavádět samostatný sběr použitých obalů, aby byly splněny požadavky zákona o obalech.

Obaly jsou nedílnou součástí komunálních odpadů a jsou sbírány v rámci obecních systémů nakládání s komunálními odpady. Podíl využitých obalů je pak stanovován na základě systematických analýz složení vytříděných komunálních odpadů. Systém je velmi efektivní, a to jak po finanční, tak i po evidenční stránce. Naopak dvojí způsob zařazování vytříděných komunálních odpadů způsobuje v evidenci a následné statistice zmatky.

Čtěte také: Řešení znečištění půdy

Do skupiny 20 01 - KO se vykazuje zhruba 70 % veškerých vytříděných odpadů z obcí a do skupiny 15 01 necelých 30 %. Pokud bychom se měli držet klasifikace odpadů, pak do využití komunálních odpadů můžeme započítat pouze odpady z podskupiny 20 01, a nikoliv obalové odpady, a konečná míra využití je nižší, než je skutečnost.

Proto se pro nový zákon navrhuje úprava, která popíše reálný stav odděleného sběru využitelných odpadů v obecních systémech. Tříděný odpad v rámci obecních systémů bude vždy klasifikován jako KO (s obsahem obalové složky), tj. podskupina 20 01, a nikoliv jako obalový odpad, i kdyby byl sbírán samostatně.

Novým vymezením a upřesněním definic pro komunální a jim podobné odpady by se nám mohlo podařit popsat v zákoně realitu nakládání s odpady v obcích. Kromě toho umožní lépe vyhodnocovat stav odpadového hospodářství a prognózovat jeho další vývoj s ohledem na rozvoj a budování potřebných zařízení v rámci regionálních integrovaných systémů nakládání s KO.

Definice komunálního odpadu dle zákona:

• Komunální odpad - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů a rovněž odpad podobný komunálnímu odpadu uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů pocházející z činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, pokud jsou tyto osoby zapojeny do systému obce k nakládání s komunálním odpadem dle tohoto zákona.
• Odpad podobný komunálnímu odpadu - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání uvedený jako komunální odpad v Katalogu odpadů.

Komunální odpad může obsahovat veškeré typy odpadků - od těch živočišného původu až po recyklovatelné suroviny jako plasty, papír či sklo. Z tuhého komunálního odpadu lze přitom vytřídit tzv. druhotné suroviny jako plasty, papír, sklo, textil, kovy, ale i odpad biologický.

Komunální odpad se ukládá do vlastních či obecních popelnic a kontejnerů (černé či šedé barvy). Komunální odpad je tedy domovní odpad a jemu podobný odpad z obchodů, řemesel, služeb, různých úřadů a institucí i z průmyslu. Směsný komunální se nezařazuje do kategorie nebezpečný, i když může vykazovat nebezpečné vlastnosti, a původce a oprávněná osoba nejsou povinni s ním nakládat jako s nebezpečným.

Právnické a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které produkují odpad podobný komunálnímu, se mohou smluvně zapojit do systému nakládání s odpady, který je v souladu s obecně závaznou vyhláškou příslušné obce.

Objemný odpad se vyskytuje ve větším množství po velkých úklidech, výstavbě a renovaci domů, stěhování obyvatel a je složen především ze železného šrotu (chladničky a mrazničky, pračky, televizory, sporáky, díly automobilů, atd.), ze stavebního odpadu vznikajícího při drobných opravách a údržbách domácností, koberců, podlahových krytin, pneumatik.

Odděleně sebrané využitelné složky KO jsou nepřesně označovány také jako „druhotné suroviny“. Jako využitelnou složku KO označujeme takový materiál, který je po úpravě a vyčištění z technologického hlediska schopen průmyslového zpracování. Nemusí však ještě být surovinou. Tou se stane ekvivalentně k přírodní surovině až tehdy, je-li pro tento účel zakoupena.

Nebezpečné složky komunálního odpadu: Mohou být použité oleje a tuky, zbytky barev, lepidla a pryskyřice, rozpouštědla, kyseliny, hydroxidy, detergenty, odmašťovací přípravky, zbytky kosmetických přípravků, fotochemikálie, léky, pesticidy, baterie a akumulátory, mastné hadry, brzdová kapalina, brzdové destičky, zářivky a ostatní odpad s obsahem rtuti, zařízení s obsahem chlorfluoruhlovodíků, televizory atd.

Komunální odpad obsahuje směs výše uvedených odpadů, z nichž některé mohou obsahovat také toxické a karcinogenní látky, a při jejich zneškodnění skládkováním, spalováním i kompostováním vznikají nebezpečné produkty ohrožující životní prostředí. Roční produkce komunálního odpadu v České republice představuje cca 4 mil. tun. Každý Čech ročně vyprodukuje průměrně půl tuny odpadu.

Rozdělení komunálního odpadu:

• Tuhý komunální odpad: To je ta část komunálního odpadu, která si jako celek a nebo jako jeho jednotlivé části za normálních atmosférických podmínek uchovává svůj tvar a objem. Je to domovní odpad.
• Živnostenský odpad: Vzniká při tzv. nevýrobní činnosti právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (v úřadech, kancelářích apod.).
• Využitelné složky komunálního odpadu: Sklo, papír, plasty, železné a neželezné kovy, textil, ale i o nepříliš druhotné suroviny, jako je například biologický odpad.
• Nebezpečný odpad.
• Biologicky rozložitelný odpad: Odpady, které se dokáží rozkládat spolu s kyslíkem nebo bez kyslíku. Tato skupina komunálních odpadů v sobě zahrnuje odpady z často až přemrštěné údržby veřejné zeleně, separované kuchyňské odpady, odpady z dřeva a přírodních textilií.
• Velkoobjemový odpad: Opad větší než ten, který můžeme nacpat do popelnic a kontejnerů.
• Zbytkový komunální odpad: To je to, co se nedá zařadit do žádných z výše zmíněných kategorií.
• Ostatní odpady z obcí: klasické pohozené odpadky, zbytky po poutích, trzích a veřejných akcích, z provozu na pozemních komunikacích, cigaretové vajgly, apod. A když jsme u těch odpadů z měst a obcí, připomeňme si ještě odpady ze septiků a žump což je odpad vskutku nevábný a technicky vzato je to výsledek přírodních nebo umělých procesů.

Je nutné zdůraznit, že názvy použité v odstavci výše jsou pouze orientační a zákon o odpadech s nimi v současné podobě ne nezbytně musí pracovat.

Nakládání s komunálním odpademSvoz komunálního odpadu na území města zajišťuje na základě smlouvy oprávněná osoba podle svozového plánu. Svoz směsného odpadu je prováděn zpravidla jednou týdně, v sídlištní zástavbě minimálně 2x týdně. Informace o termínech svozu najdete Harmonogram svozu odpadů naleznete zde Sběrné nádoby na směsný komunální odpad se umísťují na dočasném stanovišti v době od 6:00 hod. včetně státních svátků. Nádoby nepřistavené v uvedený čas ve svozový den na svozové stanoviště nebudou vyvezeny.

Členské státy EU musejí usilovat o to, aby od roku 2030 nebyl na skládky odpadu ukládán žádný komunální odpad, který je možné recyklovat, nebo jinak využít. Komunální odpad by měl být ochuzen o ty složky, které je možné vytřídit k recyklaci, nebo jinak rozumně zpracovat a zlikvidovat. Toto ochuzení komunálního odpadu by měli provádět jeho skuteční původci. Tedy my, občané, ale stejně tak i firmy.

V minulosti bylo vytěžování odpadu ze skládek motivováno především environmentálně v rámci rekultivací. Později se ukázalo, že na skládkách se povaluje skutečně obrovské množství hmoty. Představte si, kolik energie by bylo možné ze statisíců tun odpadu na skládkách vyrobit! Jenomže nic není tak snadné. A levné.

Landfill Mining, lhostejno budeme-li se na něj dívat z pohledu environmentálního nebo ekonomického, má svá omezení.Předně, teoreticky snadno lze energeticky využít nedávno navezený odpad. Odpad starší, který se na skládce povaloval desítky let, je velmi často kontaminován těžkými kovy a v běžných spalovnách je nezpracovatelný. Vzhledem k blížícímu se omezení skládkování lze předpokládat, že o vytěžování odpadu ze skládek ještě uslyšíme.

Společnost FCC provádí zpracování separovaných komunálních odpadů z barevných kontejnerů na třídicích linkách - např. v pražských Ďáblicích, v Úholičkách u Kralup n. Vltavou nebo v Lovosicích. Upravený odpad z těchto linek je předáván k následné recyklaci. Zbývá ale určitá část odpadů nepoužitelná k dalšímu ekonomickému zpracování. Přitom ještě mají potenciál pro energetické využití, které je v hierarchii nakládání s odpady předřazené před prostým uložením na skládky.

Jedná se o směsný komunální odpad, zbytky z třídění separovaných komunálních odpadů, znečištěné odpady neumožňující jejich materiálové využití a také některé odpady z průmyslového a živnostenského sektoru, které nelze recyklovat především kvůli jejich složení (např. odpady kompozitních materiálů). Energie z odpadu je považována za alternativní zdroj energie. Je dostupná a z části obnovitelná. Energetické využití nabízí řešení pro jeho bezpečné zpracování a zároveň eliminuje emise skleníko...

Rozdílnost definice komunálních odpadů a rozsahu skupiny 20 v Katalogu odpadů vede v praxi k nesrovnalostem v evidenci odpadů a ve statistice. Zjednodušeně můžeme komunální odpady rozdělit na směsný komunální odpad a tříděný odpad. Směsný komunální odpad (SKO) nelze dále vytřídit a končí na skládce nebo v zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO).

S ohledem na ochranu životního prostředí a šetření primárních zdrojů je nevyhnutelné se snažit o minimalizaci produkce všech druhů odpadů bez ohledu na to, zda je lze recyklovat. Podle ČSÚ je průměrná produkce komunálních odpadů z obcí cca 350 kg na jednoho obyvatele za jeden rok.

Aby průměrná obec v roce 2025 vytřídila 60 % odpadů, musí k materiálovému využití předat 210 kg surovin, odstranit může pouze 140 kg (směsný odpad, objemný odpad, část nebezpečného odpadu). Z pohledu veřejného zadávání může zadavatel ovlivnit nastavení svozu a místo vývozu.

K tomu je však nevyhnutelné znát data: produkce odpadů, nastavení sběrné sítě, náklady na svoz. A následně obec/město/organizace může přesněji nastavit kroky vedoucí k motivaci obyvatel a snížit tak objem směsného komunálního odpadu a zvýšit míru třídění.

Z pohledu třídění je v současnosti největším problémem bioodpad, který stále tvoří přibližně 40 % z celkového množství komunálních odpadů, a přitom ho lze jednoduše zpracovat jak v průmyslové kompostárně či bioplynové stanici anebo v domácím kompostéru.

Pro správné nastavení svozu odpadů je tedy nevyhnutelné znát data (současný stav), a dle nich dále nastavovat systém odpadového hospodářství:

1. Pro nastavení funkčního a ekonomicky únosného systému je nutné znát naplněnost vyvážených kontejnerů (některé kontejnery jsou přeplněné, jiné se vyváží poloprázdné), zda je jejich počet dostačující a jejich rozmístění vyhovující.
2. Na základě dat z Ročního hlášení o produkci a nakládání s odpady dle § 95, odst. (5) zákona č. 541/2020 Sb; o odpadech (často zabezpečuje pro zadavatele svozová společnost) lze zjistit, jaký podíl na celkové produkci odpadů má směsný komunální odpad, tříděný odpad a bioodpad.

Následně by měl zadavatel požadovat pravidelnou kontrolu efektivnosti nastavených opatření, a to formou ročního auditu.

1. Doporučujeme, aby dodavatel 1-2 x ročně provedl fyzickou kontrolu kontejnerových stání a rovněž i kontrolu obsahu nádob na směsný komunální odpad za účelem zjištění míry třídění. Pokud dodavatel zjistí, že nádoby na SKO obsahují odpady, které tam nepatří, nádobu nevyveze a označí nálepkou, která informuje o tom, že byla provedena kontrola a nádoba obsahuje nevhodný odpad.
2. Dodavatel předem informuje zadavatele o termínech kontrol a na závěr mu předá zprávu z provedené kontroly. Součástí je i kontrola stanovišť a ne/naplněnosti kontejnerů, zda je vyhovující počet a umístění nádob.
3. „Zajistit fotodokumentaci a popis a uvědomit objednatele o závadném obsahu sběrné nádoby nebo o nemožnosti jejího vysypání, v takovém případě, nebude-li závada ihned odstraněna, nebude sběrná nádoba vyprázdněna. V případě nevyvezení nádoby, nebo nemožnosti uskutečnit jiné sjednané služby, zhotovitel neprodleně předloží objednateli (oddělení životního prostředí městského úřadu) jmenný seznam (nebo seznam čísel popisných), kde a kdy tyto služby nebylo možno realizovat a uvede důvod, proč služby nebylo možné provést. Současně bude o důvodu nevyvezení nádoby informován občan (např.

Zadavatel by měl každý rok vyhodnocovat data o produkci a nakládání s odpady. Na základě těchto výsledků by pak společně s dodavatelem provedli optimalizaci sběru a svozu odpadů. Dalším požadavkem by mělo být přesné vážení popelnic, aby zadavatel poznal reálný objem odpadů. Toho lze docílit vážením odpadu při svozu, proto je důležitým požadavkem, aby dodavatel buď měl svozová auta vybavena váhou, nebo zajistit vážení auta před vjezdem do obce/města a při výjezdu z ní. Například je možné využít vážení formou spolupráce se zařízením, které jí disponuje (např. sběrný dvůr, zemědělské družstvo).

Pro úplné zavedení správného systému odpadového hospodářství je důležité vědět, kde jednotlivé druhy odpadů fyzicky končí. Příklad Masarykovy univerzity: zadavatel deklaroval mj. omezování vzniku odpadů u objednatele a preference materiálového využití odpadů. Dalším příkladem je město Žďár nad Sázavou, kde zadavatel veřejnou zakázku rozdělil na dvě části: odstranění směsného komunálního odpadu jeho uložením na skládce (skládkování) a energetické využití směsného komunálního odpadu.

Dodavatel by měl zadavatele informovat o způsobech konečného nakládání s odpady. Tyto informace poslouží k hodnocení, zda je s odpady nakládáno v souladu s hierarchií odpadového hospodářství dle zákona. V praxi se velmi často setkáváme s tím, že zadavatel neví, kde jejich odpady končí. Jde především o to, aby vytříděné složky komunálního odpadu (např. Totéž platí i pro zpracování vytříděných složek ve sběrném dvoře. Sběrný dvůr má potenciál využít i dotřiďovací linku za účelem prodeje vytříděných složek a zabezpečení financí na provoz sběrného dvora.

Správnému nastavení systému odpadového hospodářství napomáhá i zřízení technických služeb (TS), které se mohou lépe přizpůsobovat změnám při optimalizaci systému nakládání s odpady. Navíc má zadavatel i lepší dohled nad tím, kde odpady končí. Příkladem může být zavedení pytlového sběru vytříděných složek, který můžou zaměstnanci TS sami svážet na sběrný dvůr (nebo ho tam obyvatelé sami vozí) a až po naplnění sběrného kontejneru zadavatel objednává odvoz vytříděné složky, a to cíleně do zařízení na zpracování daného druhu odpadu.

Jednou z dalších příležitostí je zřízení (či využívání blízké) kompostárny s cílem zpracování biologického odpadu (odpady z údržby zeleně, ovoce a zelenina). Zadavatel by neměl zapomínat i na sběr bioodpadu ze zahrádkářské kolonie. Svoz může probíhat i individuálně (velkoobjemový kontejner na bioodpad je umístěn při vstupu do sběrného dvora).

Gastroodpad z kuchyní by se měl zpracovávat v bioplynové stanici (pozn. některé kompostárny zpracovávají i gastroodpad, závisí od nastavení zpracování kompostárny). Při nastavování funkčního efektivního systému, který je v souladu s hierarchií odpadového hospodářství, je vhodné pro výběr konečného zpracovatele odpadu využít portál Informačního Systému Odpadového hospodářství, kde mj. nalezne i elektronickou mapu - Registr zařízení. V tomto registru nalezne zadavatel zařízení dle typu (např.

Důsledné informování o stavu třídění a z nich vyplývajících ekonomických otázek je účinným nástrojem zpětné vazby pro obyvatele. Inspirativním příkladem je město Jihlava, které spustilo i Program zodpovědného nakládání s odpadem s cílem motivovat obyvatelé ke zlepšení třídění a získání tak slevy na poplatku za směsný odpad.

Zapojení principů třídění do jednotlivých akcí (např. třídění na akcích pro veřejnost, pravidelné osvětové aktivity s přímým i nepřímým zapojením tématu třídění a odpadového hospodářství) je další účinný nástroj osvěty.

tags: #dělení #komunálních #odpadů #v #praxi

Oblíbené příspěvky:

• Dopad antidepresiv na životní prostředí
• Červený seznam IUCN a ČR
• Analýza emisí SO2 v ČR (2000)
• Waste King Deluxe - podrobná recenze
• Globální problém znečištění ovzduší