Demolice Domů, Ekologie a Dopad na Životní Prostředí

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem a organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé.

Globální Environmentální Problémy

Mezi hlavní globální problémy se jednoznačně řadí klimatické změny, známé také jako globální oteplování. Za to může podle většiny vědců vypouštění skleníkových plynů (především oxidu uhličitého neboli CO2) do atmosféry. Mezi další palčivé globální environmentální problémy se řadí odlesňování, degradace půdy, znečišťující látky a spotřeba energie.

Vliv Válečných Konfliktů na Životní Prostředí

Víte, že válečné konflikty mají na svědomí až 5,5 procent celosvětových emisí skleníkových plynů? Války a konflikty mají ničivý dopad nejen na životy lidí, ale negativně ovlivňují také životní prostředí a výrazně přispívají ke změně klimatu. Během válek a ozbrojených konfliktů se na ochranu životního prostředí nehledí. V konfliktech, kdy každý den umírají nevinní civilisté, se pochopitelně největší pozornost věnuje záchraně životů a zajištění humanitární pomoci.

Jak vojenský sektor přispívá ke změně klimatu?

Armády spotřebovávají obrovské množství fosilních paliv, které mají vysokou uhlíkovou stopu. Celosvětová vojenská uhlíková stopa je čtvrtou nejvyšší a řadí se za USA, Čínu a Indii. Některé vojenské emise nejsou nutně specifické pro válečné období, ale během bojů se výrazně zvyšují. Jde zejména o palivo pro letadla a naftu pro tanky a námořní lodě. Dalšími zdroji jsou výroba zbraní a munice, vysílání vojáků a spoušť, kterou způsobuje bombardování, včetně požárů a kouře. Během konfliktů také obrovsky narůstá demoliční materiál a suť z trosek budov. Zničené domy představují ohromné množství obtížně recyklovatelného stavebního odpadu. Při válečných konfliktech dochází k ničení divoké přírody a biologické rozmanitosti. Vedlejší škody způsobené konflikty mohou zabít až 90 procent velkých zvířat v dané oblasti. Na řadě míst hrozí vyhynutí lokálních ohrožených druhů. Války s sebou přinášejí také obrovskou vlnu migrace, kdy lidé utíkají do bezpečí buď v rámci své země nebo za její hranice.

Světové armády se podílejí na 5,5 procentech celosvětových emisí skleníkových plynů. Mnohé vlády přitom údaje o emisích z vojenských aktivit neuvádějí, číslo proto může být výrazně vyšší. Už teď válečné konflikty vyprodukují ročně více emisí skleníkových plynů než letecký a lodní průmysl dohromady. Dlouho se ale jejich dokumentaci nevěnovala pozornost. Podle posledních odhadů dosahuje produkce emisí skleníkových plynů způsobená během posledních tří let války na Ukrajině ekvivalentu 230 milionů tun emisí oxidu uhličitého. To odpovídá ročním emisím České republiky, Rakouska, Maďarska, a Slovenska dohromady. Stále přitom nejde o kompletní uhlíkovou stopu. Největší podíl (42 procent) emisí souvisejících s válkou pochází z demolice a budoucích oprav budov a infrastruktury. Nejen válka na Ukrajině, ale také probíhající válka v Gaze má ničivý dopad na životní prostředí. Jen za první dva měsíce války v Gaze byly emise větší než roční uhlíková stopa více než dvaceti států světa, které jsou nejvíce ohroženy klimatickými změnami. Podle výzkumů stojí za 99 procenty emisí skleníkových plynů letecké bombardování a pozemní invaze Izraele do Gazy.

Čtěte také: Recyklace stavebních materiálů

Neustálé bombardování a vojenské buldozery zničily velkou část krajiny v Pásmu Gazy. Více než dvě třetiny zemědělské půdy - včetně sadů, olivových hájů, studní a skleníků - byly poškozeny nebo zcela zničeny. Podle satelitních snímků bylo během útoků zničeno až 80 % stromů a zeleně. Významné přírodní oblasti, jako jsou písečné duny, pobřežní laguny nebo mokřady v oblasti Wadi Gaza, utrpěly vážné škody. Environmentální a lidskoprávní organizace dlouhodobě poukazují nejen na vážné porušování lidských práv, ale také na environmentální ničení a vyzývají, aby byly škody v Gaze vyhlášeny za ekocidu a vyšetřovaly se jako možný válečný zločin. Za ekocidu se obecně považuje obzvláště vážný zločin proti životní prostředí. Na Pásmo Gazy už před eskalací konfliktu dopadaly klimatické důsledky jako zvyšování hladiny moří, sucho a extrémní vedra.Velká část zemědělské půdy, energetické a vodohospodářské infrastruktury byla zničena nebo znečištěna, což bude mít zničující zdravotní důsledky po celá nadcházející desetiletí. Jakmile válečné konflikty skončí, bude potřeba oblasti obnovit. Výstavba a obnova infrastruktury s sebou přináší velké emise. Jde zejména o výrobu cementu, která je náročná na emise oxidu uhličitého, ale také o kontrolované odpalování nevyužité munice, což vede k dalšímu znečišťování. Nejen obnova budov, ale zejména obnova životního prostředí zabere dlouhá léta, v závislosti na konkrétním typu boje a jeho trvání. Po ukončeních aktivních bojů hrozí rozsáhlé vysychání i ztráta půdy v důsledku nedostatku vody. Může dojít k vysychání mokřadů, které obvykle ukládají oxid uhličitý do půdy a rostlin a mohou přispět k obnově ovzduší. Dopady válek na životní prostředí jsou obrovské. Emise způsobené válkami výrazně negativně ovlivňují změnu klimatu a ohrožují naši klimatickou bezpečnost.

Stavební a Demoliční Odpady

Množstevně největší část stavebních a demoličních odpadů (dále „SDO“) tvoří kromě zemin odpady na minerální bázi, tj. zbytky betonu, cihel a kameniva, střešní tašky a keramika. V Katalogu odpadů (vyhláška č. 93/2016 Sb.) jsou to odpady z podskupin 1701 Beton, cihly, tašky a keramika, a také 1709 Jiné stavební a demoliční odpady. Předně je třeba zdůraznit, že demolice stavby není považována zákonodárci za výrobu a vzniklý SDO není možné zařadit do režimu tzv. vedlejšího produktu podle ustanovení § 3 odst. 5 zákona č. 185/201 Sb., o odpadech (dále „ZOO“). Je tedy vždy nutné považovat SDO za odpady?

Existují výjimky, a to stavební prvky a díly vzniklé při úpravách nebo demolicích staveb a neznečištěné nebezpečnými látkami, které lze v nezměněné podobě nebo po určité minimální úpravě (např. očištění) znovu použít k původnímu účelu. Příkladem jsou betonové konstrukce, nosníky, tvárnice nebo cihly, které lze využít jako celek k původnímu účelu. V praxi je to náročnější cesta, proto zůstává opětovné použití stavebních dílů opravdu spíše výjimkou. Snahou rozumného stavebníka by ale mělo být, aby takových využitých částí bylo co nejvíce, proto by neměl podcenit přípravu stavby a hlavně zvolit vhodný způsob provedení demoličních prací. Pokud provede důkladnou prohlídku stavby před její úpravou či demolicí, může nejen předem vyhodnotit, které části stavby mohou být opětovně použity, ale také včas vymezit ty části, které obsahují nebo mohou obsahovat nebezpečné složky, jejichž využití by bylo problematické (např. nátěrové hmoty, azbesty, apod.) - těm musí při demolici věnovat zvláštní pozornost. To je ostatně i postup stanovený v Metodickém návodu odboru odpadů MŽP pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi.

Recyklace Demoličních Sutí

Recyklace demoličních sutí spočívá v jejich mechanické úpravě drcením a následném roztřídění za vzniku různých velikostních frakcí - tzv. recyklátu. V celém procesu recyklace opět platí, že kvalita recyklátů a efektivnost celého procesu je přímo úměrná kvalitě demoličních prací, resp. vytřídění cizorodých materiálů ze sutí přímo v místě jejich vzniku. Třídění již na stavbě je totiž mnohem účinnější a také levnější, než u výrobce recyklátu. Během demoličních prací je účelné vytřídit zejména kovy, dřevo, plasty, kamenivo, dehtové lepenky, sádrokartony, maltoviny. S tím souvisí vytvoření třídícího logistického systému na stavbě, kdy jsou tyto materiály separovány v několika kontejnerech.

Pojem recyklát definuje vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu - je to „materiálový výstup ze zařízení k využívání a úpravě stavebních a demoličních odpadů kategorie ostatní odpad a odpadů podobných stavebním a demoličním odpadům, spočívající ve změně zrnitosti a jeho roztřídění na velikostní frakce recyklovaného umělého kameniva v zařízeních k tomu určených". Takovým zařízením je recyklační linka (stacionární nebo mobilní) provozovaná oprávněnou osobou vlastnící platné povolení podle § 14 odst. 1 ZOO. Pokud je recyklační linka mobilní, může se za odpadem přemísťovat. Její konkrétní umístění je stanoveno v podmínkách povolení, kde příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zohledňuje hlukové parametry konkrétního stroje. Vždy však musí pracovat v prostoru vyhrazeném pro skladování stavebního odpadu (dle stavebního zákona). To jsou většinou skládky stavebního odpadu, kam materiál vyvážejí jeho drobní původci. Někdy jsou mobilní recyklační linky nasazovány i přímo v místě demolice. Stacionární recyklační linky bývají technologicky složitější, vybavené různými typy drtičů a ideálně i zařízením na separaci kovů. Provozovatel recyklační linky musí také pamatovat na nutnost povolení svého zařízení jako zdroje znečišťování ovzduší.

Čtěte také: Malínský most a odpad

Získané recykláty SDO musí především splňovat technické parametry pro konkrétní účel využití ve stavbě. Posuzují se ale i z hlediska ochrany životního prostředí, hlavně při použití pro zásypy a jiné terénní úpravy, a to zjištěním obsahu škodlivin v reprezentativním vzorku recyklátu dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. Limitní hodnoty škodlivin obsahuje tabulka č. 10.1 přílohy č. 10 této vyhlášky, limity pro zkoušky akutní toxicity jsou v tabulce č. 10.2, sloupec II, resp. 10.4, sloupec II. Přitom reprezentativní vzorek by měl „reprezentovat" analyzovaný materiál, ale legislativně není přesně stanoveno, z jakého množství recyklátu má být odebrán. Měl by být odebírán dle podmínek provozního řádu; dle požadavků úřadů se v praxi množství pohybují v rozpětí 500 až 5.000 tun.

Recyklát může být po výstupu z recyklační linky buď upraveným odpadem, v tom případě recyklační linka uvádí kód zpracování R12 dle přílohy č. 3 k ZOO, nebo výrobkem (kód R5). Výrobkem neboli tzv. „neodpadem" se stává, jestliže splní podmínky dané ustanovením § 3 odst. 6 ZOO, konkrétně: věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, pro věc existuje trh nebo poptávka, věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky, využití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví a věc splňuje další kritéria, pokud jsou pro určitý typ odpadu stanovena přímo použitelným předpisem Evropské unie.

Převedení recyklátu z režimu odpadů do „neodpadu", lze provést několika způsoby. K tomu je třeba uvést, že stavební výrobky z primárních surovin musí být v souladu s požadavky evropských norem pro výrobky, a pokud neexistuje harmonizovaná evropská norma nebo evropský dokument pro posuzování, výrobce požádá o posouzení shody v národním systému podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Hodnotí se shoda stavebních výrobků s požadavky určených norem nebo stavebních technických osvědčení. V případě stavebních recyklátů lze však obtížně zajistit tuto shodu trvale kvůli proměnlivým vstupům a v ČR zatím neexistují obecné předpisy, které by jednoznačně deklarovaly kvalitu recyklátů.

Jak tedy deklarovat recyklát jako výrobek? Pokud budeme postupovat podle zavedené praxe, potom provozovatel recyklační linky nechá certifikovat svůj výrobní postup (jakýsi systém řízení výroby), např. jako svou podnikovou normu. To znamená, že certifikační orgán potvrzuje, že uvedený stroj, v dané sestavě a daným výrobním postupem vyrobí vždy stejný recyklát o stanovené granulometrii. Takové certifikáty vydává Technický a zkušební ústav stavební na různých pobočkách v ČR a ukládá v nich mj. výrobci povinnost pravidelného ověřování parametrů certifikace. Tuto certifikaci by pak provozovatel recyklační linky měl zakotvit do provozního řádu schváleného krajským úřadem v rámci udělení souhlasu s provozem zařízení dle § 14 odst. 1 ZOO.

Pokud se jedná o specifické parametry výrobku podle stavebních norem - zhutnitelnost, soudržnost ve smyku, trhu apod., musí se analyzovat každý druh a každá šarže drceného materiálu (recyklátu) samostatně a výsledek se dokládá spotřebiteli - jde především o požadavky podle specifikace projektanta. Pokud na recyklát nejsou kladeny projektantem ani stavitelem, žádné specifické nároky, stačí pouze hodnocení jeho vlivu na životní prostředí, tedy analýza dle přílohy č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb. jak bylo výše uvedeno.

Čtěte také: Legislativa týkající se azbestových odpadů

Poněkud nejasná situace ohledně ověřování kvality recyklátů omezuje jejich využívání jako skutečné náhrady primárních surovin. Protože celý systém recyklace musí být ekonomicky rentabilní, zůstává zatím jedním z nejčastějších způsobů využití recyklátu jako podkladního a zásypového materiálu ve stavebnictví.

Poměrně široké využití má betonový recyklát - jako kamenivo železničních svršků, náhrada štěrkopísků v obsypech inženýrských sítí, dále na podsypy silnic, mostů, parkovišť, betonových konstrukcí. Upravený recyklovaný beton lze použít i jako kamenivo např. podle ČSN EN 13242+A1 do nových betonů nižších tříd. Zásadní roli přitom hraje jeho kvalita, která je přímo závislá na kvalitě odpadního betonu vstupujícího do recyklační linky.

Kvalitní cihelný recyklát lze použít jako vstupní materiál do různých konstrukcí a prefabrikátů. Tzv. cihelná moučka se využívá k výrobě antukového povrchu. Nejvíce je v současné době cihelný recyklát využíván jako zásypový materiál, je po něm však nižší poptávka než po betonovém recyklátu. Další kapitolou jsou asfaltové recykláty, kterým bude věnován některý z dalších článků.

Závěrem ještě jedno upozornění: provádí-li se terénní úpravy nebo rekultivace (lomů, skládek) za použití odpadů nebo - v případě recyklátů - výrobků vzniklých z odpadů v množství větším než 1000 t, musí být pro toto místo zpracováno hodnocení rizika v dané lokalitě v souladu s vyhláškou č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu, zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání odpadů v podzemních prostorech.

Stavební a demoliční odpady neupravené do podoby recyklátu lze využívat na povrchu terénu pouze při uzavírání skládek k vytváření uzavírací vrstvy skládky. Výjimkou jsou vybourané betonové nebo železobetonové bloky využívané jako náhrada za lomový kámen k účelům, pro které není technicky možné využít recyklát ze stavebního a demoličního odpadu. Nejméně efektivním způsobem je odstraňování SDO např.

Udržitelné Bydlení

Ing. Koncept udržitelného bydlení se zaměřuje na dlouhodobá řešení, a to z hlediska různých kritérií výběru bydlení - ekonomické kritérium (cena nemovitosti, cena vstupních materiálů), sociální kritérium (umístění - město nebo venkov, náročnost na dopravu, hustota obyvatelstva v místě) a ekologické kritérium (např. Základní principy udržitelného bydlení vycházejí z cirkulárního přístupu, který zohledňuje optimální výběr použitých zdrojů, postupů výroby materiálů, efektivní využití obydlí, znovu-využití materiálů ze stavby po skončení doby životnosti, a zabývá se i vnějšími dopady (tzv. externalitami), které obydlí produkuje. Běžného provozu bydlení: snížení náročnosti na topení vs. Využití materiálů po skončení užití: recyklace vs.

Vliv bytového sektoru na vznik emisí, stavebních odpadů a na spotřebu energie během výstavby a užívání staveb je výrazný. Bydlení spotřebuje přibližně 40 % veškeré energie (klimatizace, osvětlení, ohřev vody), má 30 % podíl na produkci CO2 a vytváří 40 % odpadů. U staveb je důležité hledat materiály, které umožní v co největší míře snížit energetickou náročnost budovy, a využívat možnosti, jak budovu přirozeně ochladit, např. pomocí zelené střechy. Trendem dnešní doby jsou nízkoenenergetické a pasivní domy, které minimalizují energetickou náročnost budovy a maximalizují využití přírodních zdrojů, například dešťové vody a sluneční energie. Na nízkou spotřebu energií je třeba myslet při plánování stavby nového domu, ale také při rekonstrukci starších budov, jejichž energetické parametry je možno zlepšit např. Obecně totiž je environmentálně příznivější, pokud je maximálně využit stávající bytový fond i třeba brownfieldy. Stavba nové budovy je spojena s velkou spotřebou materiálů a má z celého životního cyklu budovy největší energetické dopady.

Hledáním cest k udržitelné výstavbě a bydlení se zabývá tzv. „Ekologická architektura“. Při výběru či návrhu bydlení se můžeme řídit různými hledisky. Jednou z možností při zvažování možností bydlení je výběr tzv. pasivního domu, který funguje na udržitelných principech, a to tak, že umožňuje snížit spotřebu energie na minimum a využívat přírodní zdroje v co největší míře - dešťovou vodu a sluneční energii. Mezi nejúspornější stavby patří tzv. pasivní domy - jejich název vychází z principu využívání pasivních tepelných zisků v budově. Jsou to vnější zisky: ze slunečního záření procházejícího okny, a zisky vnitřní: teplo vyzařované lidmi a spotřebiči. Díky velmi kvalitní izolaci a dalším prvkům tyto zisky „neutíkají ven“ a po většinu roku postačují k zajištění příjemné teploty v místnostech. U výběru bydlení je dobré přistupovat k udržitelnosti budov hned od začátku, tedy při samotném návrhu. Požadavky na šetrnou výstavbu je možné zohlednit při výběru dodavatelů. Důležité je posuzovat budovy z hlediska nákladů a naproti tomu dopadů životního cyklu. Už při návrhu stavby je potřeba se zamyslet nad možnostmi, jak sdílet prostory a maximálně je využívat, nebo hledat a využívat vhodné materiály, které jsou k dispozici, nebát se používat recykláty. Jelikož vzhled každé budovy významně utváří veřejný prostor, je nutné myslet vedle funkčních také na estetická hlediska.

Ekologie a Recyklace ve Stavebnictví

Stavebnictví patří mezi obory s vysokou spotřebou materiálů i produkcí odpadu. V posledních letech se ale stále více prosazuje ekologický přístup, který minimalizuje dopad staveb na životní prostředí a zároveň hledá nové způsoby, jak materiály znovu využít nebo recyklovat v rámci cirkulární ekonomiky. Recyklace stavebních materiálů je proces, při němž se odpad vzniklý během výstavby, rekonstrukce nebo demolice třídí a zpracovává tak, aby mohl být znovu použit. Beton, ocel, sklo, dřevo i cihly je možné upravit nebo přeměnit tak, aby získaly nový život v dalších stavebních úkolech. Recyklace je často spojena i s upcyklací nebo downcyklací - tj. s vytvářením materiálů s vyšší či nižší technickou hodnotou než původní surovina.

• Nižší environmentální dopad - recyklace snižuje potřebu těžby a zpracování čerstvých surovin, čímž se snižují i emise a spotřeba energie.
• Úspora surovin - použití opětovně zpracovaných materiálů šetří přírodní zdroje a snižuje tlak na krajinu.
• Podpora cirkulární ekonomiky - recyklace posouvá stavebnictví od lineárního „vzít-vyrobit-zahodit“ k uzavřenému cyklu využití materiálů.

Přístup, který dnes nabývá na významu, je hodnocení životního cyklu materiálů (LCA). Ten sleduje dopady materiálů od těžby surovin přes výrobu, použití až po demontáž a recyklaci. Při demolici nebo rekonstrukci se materiály nejprve třídí podle typu, aby se předešlo kontaminaci a zjednodušilo další zpracování. Recyklace stavebních materiálů je stále na vzestupu a stává se běžnou součástí praxe i legislativy. V budoucnu se očekává větší důraz na design pro rozebrání - tj. navrhování budov tak, aby jejich části šly snadno demontovat a znovu použít. Ekologie a recyklace ve stavebnictví nejsou jen módními slovy, ale klíčovými nástroji pro budoucnost stavebního odvětví.

Srovnání Dopadů Dřevostavby a Cihlového Domu

Cihlářský svaz Čech a Moravy si zadal studii Posouzení životního cyklu dřevostavby a cihlového domu1 s ohledem na celý životní cyklus stavby. Pro tuto studii byl použit projekt dřevostavby, z něhož díky vyšší flexibilitě zdicích prvků bylo možné zpracovat projekt cihlového domu (použity cihly HELUZ Family 38 2in1). Tepelně izolační vlastnosti obálky byly nastaveny co možná nejpodobněji dle možností jednotlivých konstrukčních systémů. Bylo zjištěno, že z hlediska konstrukčních systémů má dřevostavba vyšší environmentální dopady téměř ve všech kategoriích s výjimkou kategorie dopadu globálního oteplování a kategorie dopadu sladkovodní ekotoxicity.

Tabulka 1: Výsledky indikátorů kategorií dopadu jednotlivých fází životního cyklu dřevostavby.

Tabulka 2: Výsledky indikátorů kategorií dopadu jednotlivých fází životního cyklu cihlového domu.

Typ domu	Cihlový dům
Fáze	Stavba	Demolice	Doprava	Provoz	Celkem
Úbytek abiotických surovin (ADP elements) [kg Sb ekv.]	1,05	-	0,080	0,07	1,04
Úbytek fosilních surovin (ADP fossil) [MJ]	431000	-	27000	74403290000	3700000
Acidifikace (AP) [kg SO2 ekv.]	98,7	-8,41	1,28	890	982
Eutrofizace (EP) [kg PO43- ekv.]	12,4	1,67	0,31	81,9	96,3
Sladkovodní ekotoxicita (FAETP inf.) [kg DCB ekv.]	486	-0,42	2,95	432	920
Globální oteplování (GWP 100 let) [kg CO2 ekv.]	26600	7390	540	333000	367000
Humánní toxicita [kg DCB ekv.]	20700	-300	11,1	10400	30800
Úbytek stratosférického ozonu (ODP) [kg R11 ekv.]	0,000112	-0,00030	0,000001	-0,000188
Vznik fotooxidantů (POCP) [kg C2H4 ekv.]	7,34	-0,45	-0,42	70,3	76,8
Půdní ekotoxicita (TETP inf.) [kg DCB ekv.]	tags: #demolice #domu #ekologie #dopad #na #životní Oblíbené příspěvky: Recenze malého koše na stůl Kniha Johna Laughlanda o evropské integraci Modřany: Klimatické vlivy a plavební provoz Elektronické publikace a ekologie STK Karviná Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny * Komentář * Jméno * E-mail * Webová stránka Δ Kontakt Zelaná Hrebová, z.s. [email protected] IČ: 06244655 Paskovská 664/33 Ostrava-Hrabová 72000 Bc. Jana Veclavaková, DiS. tel. 774 454 466 [email protected] Jaena Batelk, MBA tel. 733 595 725 [email protected] Jméno E-mail Zpráva Δ