Den přírody: Historie vzniku a význam

European Day of Parks, který připadá na 24. květen, zdůrazňuje význam promyšlené a dobře udržované sítě chráněných území na evropském kontinentu.

Přibližuje chráněná území všem lidem, protože ochrana přírody není jen věcí ekologů, zoologů či botaniků.

Mezinárodní den geodiverzity oslavujeme 6. října už počtvrté. Tento svátek vyhlášený UNESCO v roce 2021 nám připomíná, že právě geodiverzita je základem přírodní rozmanitosti a podmínkou pro vznik pestrého života na Zemi, včetně života člověka.

Geodiverzitu si můžeme představit jako různorodost neživé přírody - pestrost tvarů, půd, hornin a procesů, které krajinu utvářejí.

Ochrana geologických hodnot tak přispívá i k ochraně biodiverzity, jež je na ní do značné míry závislá. Zároveň má geologická různorodost zásadní význam pro vývoj a život člověka - určuje vhodná místa k osídlení a poskytuje nám nezbytné suroviny i zdroje energie.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Je také součástí naší národní a kulturní identity.

Jedním ze způsobů, jak více porozumět vztahům a procesům v přírodě a propojení živé i neživé přírody během historie Země, je návštěva některého z našich národních geoparků.

Ty ukazují jedinečné geologické a krajinné hodnoty svých regionů a odhalují hluboký vztah mezi krajinou a lidmi, kteří v ní po staletí žijí. Neoddělitelnou součástí těchto příběhů je také hornická a hutnická minulost, jež formovala nejen krajinu, ale i charakter místních komunit.

V České republice lze zajímavá místa objevovat také prostřednictvím Databáze významných geologických lokalit, kterou spravuje Česká geologická služba.

Historie hnutí Přátelé přírody

V březnu 1895 učitel Georg Schmiedl a jeho přítel Franz Katz uveřejnili ve vídeňských Dělnických novinách výzvu k založení turistické skupiny. Prvního výletu se 14. O necelého půl roku později, 16. září 1895, byl založen turistický spolek Přátelé přírody.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Jako první předseda spolku působil Alois Rohrauer, a to až do své smrti roku 1923. Mezi spoluzakladatele patřily známé osobnosti rakouského dělnického hnutí, např. Anton Kreuzer a Leopold Happisch, pozdější významný dlouholetý propagátor spolku, který byl současně autorem jeho názvu.

Znak Přátel přírody tvoří dvě ruce spojené k přátelskému pozdravu na pozadí kytice z alpských květin a je orámován mottem Ruku v ruce po horách i nížinách.

Tak jako stanovy spolku jej navrhl další ze zakladatelů, sudetoněmecký rodák, pozdější rakouský spolkový kancléř a prezident Karl Renner.

Časopis Der Naturfreund poprvé vyšel roku 1897 v nákladu 400 kusů. Oficiální pozdrav Přátel přírody Berg frei byl zaveden roku 1900.

Provoz první útulny Přátel přírody na tyrolském Pasterjochu zahájil Karl Renner slavnostním projevem 12. Na přelomu století spolek čítal třináct místních skupin celkem o 2 122 členech. Počet sice skromný, ovšem na tehdejší poměry poměrně velký úspěch.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

O deset let později dosáhlo hnutí Přátel přírody mezinárodního ohlasu. Kromě území rakouské monarchie byly již založeny místní skupiny v Mnichově, Curychu, Bernu a Lucernu (1905), v Berlíně (1908), v Paříži, Londýně a New Yorku (1910).

Hnutí Přátel přírody si kladlo za cíl povznést náplň skrovného volného času pracujících a vyvést je z hostinců do přírody.

Tento boj za volný čas a svobodu nebyl vůbec jednoduchý. Počáteční nepochopení vedlo k výsměchu dokonce i z vlastních řad dělnického hnutí a Přátelé přírody byli považováni za škůdce dělnického hnutí a fanatické alpinisty. Samo dělnictvo však neúnavně pokračovalo v propagaci lehké i vysokohorské turistiky, tak prospěšné lidskému zdraví, a za činnost Přátel přírody plédovalo množství přednášek a kursů.

Během první světové války byla činnost Přátel přírody omezena a v plném rozsahu byla obnovena teprve až po roce 1918. Rozmach byl rychlý a roku 1922 měl spolek již 70 000 členů a 32 útulen.

Na mezinárodní úrovni hnutí Přátel přírody zapustilo kořeny v Americe, Anglii, Austrálii, Belgii, Brazílii, Bulharsku, Československu, Dánsku, Finsku, Francii, Jugoslávii, Lucembursku, Maďarsku, Německu, Nizozemí, Norsku, Polsku, Rakousku, Rumunsku, Španělsku a Švýcarsku.

Záhy po založení spolku ve Vídni se hnutí Přátel přírody silně rozvinulo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. První spolek Přátel přírody na území dnešního Česka byl založen v Trnovanech u Teplic roku 1897 (hned po Štýru je to druhý nejstarší mimovídeňský spolek Přátel přírody).

Zakladatelé Nikolaus Konhäuser a Hermann Morbach pocházeli z řad dělníků místní porcelánky. Roku 1921 se v Praze konala schůze zástupců místních spolků ČSR, kterou byl založen turistický spolek Přátelé přírody v ČSR.

Nový spolek, jehož oficiální název zněl turistický spolek Přátelé přírody, sídlil v Ústí nad Labem a jeho spolkovým orgánem se stal zpravodaj Berg frei. Hnutí Přátel přírody bylo rozděleno do šesti sudetských žup: Západní Čechy, Severovýchodní Čechy, Morava, Severní Morava, Slezsko, Východní Slovensko a Západní Slovensko.

Do nich patřilo přes sto místních skupin a až do Hitlerova zákazu měly na 5400 členů. Také v německojazyčných oblastech ČSR přikročily místní skupiny ke zřízení domů Přátel přírody. Nestáli při nich žádní bohatí mecenáši.

Byli to chudí, ale velkým idealismem prodchnutí lidé, kteří neděli za nedělí a za slunce i deště nosili trámy a cihly, stavěli a sbíjeli, hloubili studny, zařizovali místnosti a přinášeli dříví na otop. Nikdo nerozkazoval, každý přiložil ruku k dílu, jako by stavěl svůj vlastní dům, ženy byly stejně nápomocny jako muži.

Domy vznikly na Předním Cínovci, v Nakléřově, Rennersdorfu, na Komáří hůrce a následně v dlouhé řadě od hřebenu Krušných hor přes Lužické a Jizerské hory až do Jeseníků. Pražská skupina si zbudovala svůj dům v Želízech, moravská v Podyjí, slovenské skupiny v Karpatech.

Chaty byly většinou jednoduché, přesto ale opečovávané jako malé klenoty; některé byly výborně vybavené (domy na Královce nebo na Lenzenbergu směrem ke Sněžce).

Než byla sudetská území připojena k Říši, poskytovaly domy Přátel přírody situované v pohraničí neocenitelné služby svobodně smýšlejícímu světu.

Své první útočiště zde našlo nepočítaně pronásledovaných nacistickým režimem. Téměř do konce roku 1938 byly tyto domy v Krušných a Jizerských horách takřka poutními místy, ve kterých oběti nacismu mohly načerpat dalších sil.

Obsazení sudetských území Říší znamenalo konec hnutí Přátel přírody, jehož domy byly vyvlastněny. Chata Morbach na Komáří hůrce se stala ubytovnou SS.

Ústecký dům Přátel přírody v nakléřovském průsmyku, krásný a s velkou námahou zbudovaný dům Přátel přírody místní skupiny Liberec na Královce a mnohé další spolkové zotavovny a místa odpočinku byly změněny na domovy Hitlerjugend nebo na spolkové mládežnické ubytovny. Také nádherný dům Lenzenberg v Krkonoších byl za Třetí říše vyvlastněn a předán SS jako ozdravovna.

Po druhé světové válce Češi opět obsadili Sudety a sudetské dělnické hnutí ani jeho kulturní organizace nebyly povoleny. Co nezabavili a nevyvlastnili nacisté, nyní padlo za oběť Čechům; staré bezpráví bylo nahrazeno novým.

Členové hnutí byli vyhnáni z Československa a ve svých hostitelských zemích, které se jim staly novým domovem, pokračovali jako členové nebo funkcionáři místních skupin Přátel přírody.

Po pádu totalitních komunistických režimů východního bloku se předsednictvo Mezinárodních Přátel přírody (NFI) začalo zajímat o možnosti obnovy spolku v zemích, v nichž spolek do druhé světové války působil.

Předsedkyně Přátel přírody NDR, Annelies Eschke z Drážďan, byla již po dlouhá léta v kontaktu s turistickými organizacemi v Československu. S pomocí její a Bruna Klause Lampasiaka byla ve dnech 12. - 14. dubna 1991 uspořádána přípravná konference, která předznamenala založení skupiny Přátel přírody v Jablonci.

Dne 18. října 1991 se konala zakládající valná hromada v zasedací síni Okresního úřadu v Jablonci nad Nisou, účastni byli i zástupci zahraničních skupin Naturfreunde. Už 24. září 1991 byly Ministerstvem vnitra České republiky schváleny stanovy a následně bylo Československé turistické sdružení Přátelé přírody zapsáno do seznamu občanských sdružení.

Zakládajících členů bylo 55 a sdružení se dále rozrůstalo, především vznikla pobočná skupina v Liberci.

Původně byla zakladateli zvažována možnost požádat v rámci restitucí o navrácení majetku původní organizace "Naturfreunde ČSR". Šlo především o turistickou chatu na Královce v Jizerských horách, známou veřejnosti jako Presidentská chata.

Celostátní dimenzi získalo hnutí Přátel přírody zpátky až ve druhém roce samostatnosti České republiky. Dne 16. února 1994 totiž již zmíněné Čs. turistické sdružení Přátelé přírody spolu se sdružením dětí a mládeže Duha založily občanské sdružení Přátelé přírody České republiky.

Vznikla tak organizace o zhruba 5000 členech. K další změně struktury došlo až v listopadu 2010, kdy vznikly další místní skupiny. V červnu 2015 vystupuje ze spolku organizace Duha, členy zůstává asi 500 převážně dospělých Přátel přírody z několika krajů Česka. V říjnu 2015 spolek přijímá kratší název Přátelé přírody z.

Den Země: Globální svátek

Den Země je celoplanetární svátek, který vznikl před 50 lety v USA. U nás jsme si ho vůbec poprvé připomněli 22. dubna 1990.

Oslav se tehdy zúčastnil i prezident Václav Havel, který v aleji v Lánech zasadil kaštan. Tematické akce probíhaly po celé republice - od Prahy až po Košice. Podílely se na nich různé organizace, byla to ale především záležitost mladých lidí.

Tradice Dne Země sahá až do roku 1970. Slavit se začal v USA, a to v den jarní rovnodennosti. S myšlenkou přišel veterán mírových protestů 60. let John McConnell, který je také autorem dodnes používané vlajky planety Země.

Oslavu 21. března v roce 1970 uspořádalo San Francisco a některá další americká města. V dubnu téhož roku se podařilo zkoordinovat vysoké školy a univerzity po celých Spojených státech.

Výsledkem byla podobná akce, jíž se 22. dubna 1970 zúčastnilo na 20 miliónů Američanů. Uspořádat se ji povedlo díky úsilí senátora Gaylorda Nelsona a aktivisty Daniela Hayese.

Už v následujícím roce si začala tento den připomínat i OSN. Poté se myšlenka Dne Země postupně rozšířila po celém světě. V roce 1990, kdy se Den Země poprvé konal i v Československu, to už byla masová akce, jíž se účastnilo 200 milionů lidí ve 140 zemích světa.

U nás Den Země poprvé proběhl po sametové revoluci, na jaře 1990. Otázka ochrany životního prostředí v té době budila všeobecnou pozornost, mezinárodní ekologický svátek proto veřejnost přijala s velkým zájmem.

Do oslav se zapojil i tehdejší prezident Václav Havel, který v lánské aleji osobně zasadil nový kaštan.

Kromě toho prezident mluvil také o návštěvě papeže Jana Pavla II., která se odehrála o den dřív.

Jak psaly Lidové noviny, Pražany na pěší zóně „oslovovali mladí lidé různými průvody, hrátkami, recesemi i vážností“. Na Staroměstském náměstí se konal koncert, v Celetné se zase sešli přátelé přírodní výživy, kteří kolemjdoucím nabízeli bohatý výběr jídel z nezávadných surovin a jako varování pro ty, kteří o výživě moc nepřemýšlí, tu vztyčili figurínu tlouštíka s nápisem „Národe český, nepřežírej se!“

Z Prahy až do Hory Svaté Kateřiny na Mostecku zamířili běžci v rámci Zelené štafety. Ochránci přírody varovali také proti nebezpečí automobilismu. Den bez aut proběhl ve slezské Opavě, v Brně se zase setkali příznivci netradičních dopravních prostředků. Hravý charakter měly, jak svědčí dobové rozhlasové zprávy, oslavy Dne Země u morového sloupu v Košicích.

tags: #den #prirody #historie #vzniku

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce nákupem odpadkových košů
• Hygiena a pračky Amica
• Povinnost pro vjezd do Drážďan
• Česká mytologie - duchové přírody
• Změna klimatu a adaptace