Den v přírodě: Esej o propojení člověka a přírody

Pohled do krajiny, s níž se člověk cítí být spřízněn více než s kteroukoliv jinou. Téma je dané, láska je trvalá a inspirující. Viděl jsem i jiná, krásná a úžasná místa, ale neprochodil jsem je tak důkladně. Byl jsem tam jen na návštěvě, jsem zde poutníkem.

V krátkých kapitolách se popisuje jak historii, tak vlastní zážitky a příhody z putování po této lokalitě. Také se reflektuje vztah člověka k přírodě, otisk, jenž na určitých místech zanechala historie.

Krásy poněkud zapomenutého koutu

„Záměrem této knížky je přiblížit krásy poněkud zapomenutého koutu," píše autor v úvodní kapitole. Jenomže o jaké kráse je řeč? Kde vidí esejista krásu? Jak ji objevuje? To jsou pro svazek zásadní otázky. Devětasedmdesátiletý poutník vyhledává „místa a pěšiny mimo hlavní trasy. Vede mě spíš intuice než mapa, inspiraci dávám naprostou volnost.“

Ony krásy poněkud zapomenutého kouta tak nejsou jednoznačně zacíleny, nepisuje to, co se zdá být zjevné a co by s velkou mírou pravděpodobnosti popsali jiní. V knize se popisuje i minulost. Věnuje se aristokratickému rodu, jemuž patřilo od 17. století. Také se upozorňuje na kulturní historii spjatou i s blízkou krajinou.

Naráží přitom na umělecké prominenty, jejichž jména dlouhá léta tvoří tamní kolorit. Mezi nimi nemůže chybět rodák a umělec mnoha zájmů, který psal německy. Však se narazí i na méně známá jména. V kapitole se věnuje dvěma učitelům, Josefu Bartuškovi a Karlu Valtrovi.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Ve dvoustránkovém textu nedochází k žádným objevným nebo překvapujícím závěrům, spíše jen připomíná zájmy a osudy popisovaných umělců. Obecně výstavba textů trochu upomene na způsob, jakým se putuje. Nedrží se nějaké jednoznačné linky, k některým námětům se vrací opakovaně, jiné jen tak načrtne a vytváří tím jakýsi skicář vlastních zkušeností a poznatků.

Stejně tak se kniha nepodřizuje určitému schématu, jednoznačnému účelu, není poetizovaným bedekrem. Zároveň v poslední části knihy naráží autor na pandemii koronaviru, píše o tom, jak se toulá s rouškou v kapse - tedy o zážitcích veskrze aktuálních.

To je pro celý svazek příznačné - více než jako pečlivě komponovaná kniha působí opravdu jako glosář, který jde do světa tak, jak jej autor vrhl na papír, snad přímo na oněch místech, jimž se věnuje. V současné nakladatelské praxi je to postup neobvyklý, ale vzhledem k výsledné publikaci se ukazuje, že není mimoběžný.

Jistě, svazek se mohl proškrtat, některé texty by si naopak zasloužily větší rozsah, zároveň je evidentní, že se počítá se čtenářem, který je na autorův styl a jeho témata naladěn, který snad zná některé jeho starší tituly - v opačném případě mohou člověka zanechat mnohé texty poněkud chladným.

Některým dobře obeznámeným čtenářům může naopak vadit jistá repetitivnost, jiným zase to, že jsou některé autorovy postoje a názory vcelku černobílé. V první řadě nám nabízí místo po svém boku a předkládá nám svůj pohled na jednu konkrétní lokalitu, s níž se během let sžil víc než kdo jiný.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Skromnost a návrat k přírodě jako skautské hodnoty

Skauting byl založen na počátku 20. století jako hnutí usilující o transformaci společnosti a jejích hodnot prostřednictvím výchovy mládeže. Nabízel životní program, způsob, jak prožít smysluplný život. Mezi hodnoty, na kterých stavěl, patřila i skromnost a návrat k přírodě. Pojďme se podívat, proč skromnost řadíme mezi skautské hodnoty, jaké bohatství skrývá pro dnešního člověka a jak toto téma otevírat spolu s dětmi.

Skromnost - způsob hledání svobody

Myšlenkové základy skautingu nám poskytují příležitost zkoumat kontext vzniku hodnot, které dnes považujeme za skautské. Skauting čerpá mnoho hodnotových přesvědčení z křesťanství. Rády bychom poukázaly zejména na křesťanské pojetí chudoby jako symbol ctnosti. Je však důležité rozlišit bídu a chudobu. Pro chudobu se člověk, na rozdíl od bídy, může rozhodnout a lze ji proto vnímat pozitivně.

Jinými slovy poukazuje na skutečnost, že smysl chudoby nespočívá v osvobození od věcí samotných, ale od závislosti a lpění na věcech. Nejhlubší naplnění pak spatřuje v rovině duchovní, nikoliv materiální. Příkladem nám mohou být členové řeholních společenství na celém světě, kteří se vzdávají majetku, aby svůj život zasvětili službě Bohu a druhým lidem.

Podle Ernesta Thompsona Setona v sobě pravou hodnotu ukrývá právě příroda. Seton klade důraz na soulad s přírodou a z toho plynoucí prostý životní styl. Opustit civilizaci a vzdát se pohodlí, které ona civilizovaná společnost nabízí, má lidem pomoci nacházet cestu k naplněnému životu.

Ačkoliv také dnes skauting usiluje o návrat k životu v souladu s přírodou, nezamýšlí člověka osvobodit jen pro něho samého, ale také pro druhé lidi. Jde v něm především o to, aby se děti staly platnými členy společnosti.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Člověk patrně není schopen naplnit svoji svobodu a štěstí bez společnosti ostatních lidí. Zůstat v civilizaci přináší mnohá pokušení, která nás od našeho rozhodnutí mohou odvádět a zrazovat. Je těžké si některé věci odepřít, když jsou k okamžitému mání všude kolem nás.

Z našich každodenních bitev se sebou samými víme, jak je náročné žít podle vlastního přesvědčení. Ale i přesto vidíme smysl ve vedení dětí k tomu, že stojí za to žít tak, jak to považujeme za správné. Žít o něco skromněji nám může dát více času a prostoru přemýšlet o tom, čemu se chceme věnovat, co skutečně potřebujeme a jaké jsou naše priority.

Věci a jak si k nim vytvořit zdravý vztah

Konzumní uvažování, ve významu hromadění věcí a požitků za účelem zvyšování osobního štěstí, zasahuje všechny bez rozdílu. Konzum se stává referenčním bodem každé sociální vrstvy. Jeho vliv působí i na naše oddíly a promítá se do naší činnosti.

Už v roce 1912 varoval František Čáda v textu Význam skautování před zbytečným spoléháním se na materiální věci. Vyzdvihoval schopnost skautů vystačit si s málem, spolehnout se na sebe nebo si potřebné věci samostatně obstarat či vyrobit.

Osvobození od věcí, které nám zahlcují pokoje, domácnosti, klubovny, ale i třeba počítače, nás přivádí k tomu, na čem nám opravdu záleží. V této části se zaměříme na zahlcenost věcmi a nabídneme inspiraci, jak začít na předměty, kterými se obklopujeme, nahlížet jinak.

Kde začít?

Na začátku přemýšlení o věcech, které ve svém životě chceme a potřebujeme, si tak pokládáme otázku, zda nám tyto věci přinášejí radost. Dodáváme, že radost nemusí být jediná hodnota, kterou bychom u věcí měli hledat. Podstatná je určitě i jejich užitečnost či nutnost. Avšak pocit radosti je důležitý.

Marie Kondo svoje klienty provádí procesem zbavování se věcí pomocí metody, která obsahuje dva zásadní kroky: třídění a vyhazování nepotřebných předmětů a efektivní uložení věcí, které si ponecháme. Zdůrazňuje důležitost třídění obsahu jednotlivých kategoriích najednou v pořadí od nejjednodušších po nejsložitější.

Při uspořádávání bereme všechny věci do rukou a pokládáme si otázku, zda nám ona věc dělá radost. Pokud ne, poděkujeme jí za službu a pošleme ji dál nebo předmět vyhodíme. Právě uvědomovaná vděčnost je součástí zdravého vztahu k věcem, ať už si je rozhodneme ponechat či ne.

Kroky k uspořádání věcí

• Krok 1 - Třídění a vyhazováníVěci třídíme dle následujících kategorií:
  • oblečení
  • papíry (časopisy, poznámky ze školy, smlouvy, zprávy od lékaře aj.)
  • komodo (věci, které nepatří do ostatních kategorií - hygiena, kancelářské potřeby, elektronika, léky, ale třeba i nádobí či tábornické potřeby)
  • knihy
  • vzpomínky (upomínkové předměty, fotoalba, fotografie‚ sbírky)
• Krok 2 - Uložení na místoDoporučuje ukládat věci tak, abychom je při otevření úložného prostoru ideálně všechny viděli a měli tak přehled o tom, co skutečně vlastníme. Pro věci, které si chceme ponechat, najdeme místo, kde je budeme ukládat, a způsob, kterým tam věci uložíme. V budoucnu se pak toto místo stane i místem, kam je budeme po jejich užívání vždy vracet.

Jak pokračovat?

Když zvládneme vylepšit systém věcí, které už máme, nastává další důležitý krok, a tím je náš přístup k pořizování věcí nových. Přemýšlejme nad účelem a četností jejich využívání. Je nutné věc vlastnit? Nešlo by si ji jen vypůjčit nebo pronajmout? Obecně se lze řídit třemi věcmi: informovanost, rozvážnost a kvalita nad kvantitou. Pomoci nám může i veličina Cost per wear (CPW, v překl. Cena za jedno použití).

Nebojte se hledat další cesty, jak přistupovat k pořizování nových věcí. Inspirací vám může být třeba tzv. wishlist, neboli seznam věcí, které si chcete v daném období pořídit. Hledejte vysněný kousek, zkoumejte jeho potřebnost i etickou stránku jeho pořízení.

Tipy na program

• Máte nepotřebné kousky oblečení, knihy, školní potřeby? Uspořádejte si Swap party, neboli vzájemné vyměnění nepotřebných věcí.
• Zaveďte debatu na téma: hranice mezi dostatkem a nadbytkem. Pobavte se na schůzce o platnosti tvrzení: „Bez přepychu by nebyla bída.“
• Na víkendovou výpravu si vezměte jen omezený počet věcí - vymyslete to společně na schůzce.
• Na tábor si vezměte ekologický prací prostředek a perte oblečení, místo toho abyste si vzali všechno 14x.
• Na výpravě si všechny věci neste každý sám a nepoužívejte „doprovodné vozidlo“.

Skromnost v online světě - digitální minimalismus

Konzum nemusí být jen o věcech. Technologický pokrok přinesl nové digitální technologie. Stejně jako u materiálních věcí je potřeba si vytvořit k nim zdravý vztah, aby nás proti naší vůli neokrádaly o smysluplné aktivity a životní priority. Naším záměrem je ukázat přínos rozšíření skromnosti na oblast užívání digitálních technologií.

Kolikrát za den zkontrolujeme zprávy? Kromě materiálního konzumu dnes kvůli digitálním technologiím bojujeme zejména se zahlceností informacemi. Jak ale nad nimi znovu získat kontrolu? Rády bychom vám představily jednu z možností - digitální minimalismus.

Co je digitální minimalismus?

Digitální minimalismus představuje koncept přístupu k vědomému využívání digitálních technologií prostřednictvím jejich optimalizace. Minimalisté používají takové nástroje, ze kterých pro ně jednoznačně a nepochybně plynou výhody, oproti „maximalistům“, kterým stačí jen potencionální výhoda, aby danou věc začali používat.

Nejdůležitější jsou hodnoty, které se skrze konkrétní technologii snažíme pěstovat. Podobně jako v přístupu k věcem, kterými se obklopujeme, nejde o omezení využívání digitálních technologií jako takových, ale o budování zdravého vztahu k nim. Skromností tu opět myslíme snahu navrátit pravé hodnoty zpět do našeho života a vymezit technologiím jasný optimalizovaný způsob, jakým je budeme využívat.

Principy digitálních minimalistů

• Zahlcenost něco stojí. Když svůj čas a pozornost minimalisté zahltí příliš velkým množstvím aplikací, zařízeními či online službami, negativní důsledky převýší ty drobné výhody, které jim daná aplikace nebo služba přináší.
• Optimalizovat je důležité. Nestačí si vybrat technologii, která podporuje něco hodnotného. Je nutné také hledat způsob, jak s danou technologii zacházet, aby se využívaly právě její výhody.
• Záměr přináší uspokojení. Digitální minimalisté využívají dané technologie s jasným záměrem, což jim přináší uspokojení. Ačkoliv se forma a míra může lišit, využívání je vždy vědomé.

Digitální úklid

Vyhraďte si třicet dní, během kterých si dáte pauzu od volitelných technologií. (To jsou ty, jejichž dočasné vyřazení neohrozí váš rodinný či pracovní život.) Během této pauzy zkoumejte a hledejte činnosti či návyky, které jsou pro vás smysluplné a naplňují vás. Po třiceti dnech vědomě vraťte vámi zvolené technologie zpět do života. U každé z nich si pojmenujte, čím je pro vás užitečná, jakou hodnotu skrze ni chcete podporovat a v neposlední řadě - jak přesně ji budete používat (= optimalizujte ji).

Vliv přírody na lidskou společnost

Právě v úmyslu zvítězit nad přírodou podle něho část sociologů vidí příčinu, proč se jednotlivci sdružují a vytvářejí lidskou společnost. Tito badatelé se domnívají, že společenské sdružování se zrodilo a nadále funguje proto, aby se zvýšila v každém z nás schopnost obrany proti přírodě, protože jinak by pouhý biologický jedinec neobstál. Jen civilizovaná komunita může využívat takových lidských vynálezů, jakými jsou věda, technika a umění. Ale není to zadarmo: lidstvo za svůj vlastní svět, jenž je opozicí přírody, platí jinými kolektivními vynálezy, jimiž jsou války, genocidy celých národů, deformace těla i ducha.

Lidstvo se rozšířilo do všech koutů světa, zabydlelo každý biotop. Korelace mezi přírodními podmínkami a stabilitou sociálního chování ukazuje, že lidská společnost existuje všude, kde je relativně vysoce organizovaná živá hmota.

Byli to kupodivu přírodovědci, kteří přišli jako první před padesáti lety s poznáním, že už některé společnosti primátů jsou schopné měnit svou sociální strukturu uvnitř jednoho a téhož druhu. To ovšem znamená, že nejen u lidí, ale rovněž u těchto zvířat můžeme mluvit o dosti silné nezávislosti na genetickém substrátu.

Důležitost přírody pro děti. Podoba, forma a míra kontaktu s přírodou v dětství mohou do jisté míry ovlivnit naše budoucí chování. Skutečnost, zda člověk chrání nebo nechrání přírodu, závisí na jeho postojích a následném chování. Jednou z motivací chránit přírodu je bezprostřední kontakt s přírodou.

Pobyt v přírodě má řadu blahodárných účinků na zdraví, fyzický a mentální rozvoj dítěte, ale nabízí se i možný přesah do dalšího jednání, které může vést k vyšší míře ochrany přírody a životního prostředí v dospělosti. Podoba, forma a míra kontaktu s přírodou v dětství tak mohou do jisté míry ovlivnit naše budoucí chování.

Potřeba upozornit na možnosti a benefity, které příroda poskytuje, se navíc stupňuje díky tomu, že děti dnes ve volné přírodě prakticky nenajdeme, protože svůj volný čas raději tráví před obrazovkou nebo monitorem. Na tuto potřebu reagují iniciativy z řad environmentálního vzdělávání, které říkají: Jděte ven!

Co v člověku probouzí potřebu chránit životní prostředí, je otázka důležitá pro pochopení toho, jak bude člověk sám jednat a jakým způsobem je možné u něj toto chování dále rozvíjet. Toto poznání je zásadní pro rozvoj tvořivosti, která je základem nejen umění, ale také vědy nebo politiky. Děti, které jsou odpojené od přírody, si ji buď idealizují, nebo se jí bojí.

Další významné faktory, které uváděli, byly jejich dětské vzory (rodiče, učitelé nebo starší kamarádi), negativní zážitky spojené s degradací přírodního prostředí, vzdělání nebo práce s environmentálním zaměřením. Čím víc času jako děti strávíme v blízkém kontaktu s přírodou, tím větší tendenci chránit životní prostředí v dospělosti máme. A nejdůležitější roli hrají emoce.

Pobyt v přírodě má vliv na vybudování emočního pouta s přírodou, které může působit jako motivace pro její ochranu. Umožňujme tedy dětem, aby si mohly volně hrát v přírodě. A to jak samostatně, tak společně s námi. Ukazujme jim, jaká příroda doopravdy je a že se jí nemusí bát. Odměnou nám bude nejen zdravější a samostatnější dítě, ale i příslib odpovědnějšího jednání vůči prostředí, ve kterém žijeme.

Světlo a tma v přírodě

Cyklus světla a tmy je natolik základním parametrem života, že bývá zmíněn hned na začátku kosmogonických (vznik světa popisujících) mýtů. Výchozím pojmem přitom bývá noc, např. Svítání, východ slunce, jeho cesta po obloze, západ, stmívání a noc, občas světlá s Měsícem, občas tmavší jen s hvězdami a občas ještě mnohem tmavší, když je zataženo, jsou miliardy let starým rytmem. Celému takovému rozsahu se náš zrak umí přizpůsobit, v otevřené krajině se i při oné desetitisícině luxu ještě orientujeme.

Denní pravidelnost přírodního střídání denního světla a hluboké noční tmy narušuje samozřejmě Měsíc. Světla dává tolik, že při něm lze číst, hlavně v zimě, když chodí za úplňku vysoko po nebi a přírodního světla je tím až 300× více než za bezměsíčné noci. Ale i dorůstající Měsíc, když je ho půlka, přidá světla až 30×.

Vnímání stromů v české společnosti

V minulých dnech jsme oslavili mezinárodní den stromů, což poukazuje na to, jak významnou roli stromy po celém světě v lidské společnosti hrají. Jaká je povaha tohoto vztahu v české společnosti, co nejvíce Češi na stromech oceňují? Budoucnost krajiny a její schopnost vyrovnat se úspěšně s dopady klimatické změny do značné míry závisí na tom, jak rozumí funkcím a hodnotám krajiny společnost, tudíž je nezbytné podrobit vztah člověka ke krajině, i k jejím jednotlivým prvkům, podrobnému zkoumání.

Sociologie pojímá krajinu a její součásti především v duchu sociálního konstruktivismu, jako koncept založený na oboustranné interakci jedince či sociální skupiny a jejich prostředí. Krajina je reflexí sdíleného lidského porozumění okolnímu prostředí. Prostřednictvím sdílených hodnot jsou krajina a její prvky neoddělitelně spjaty s komunitami a jednotlivci, kteří je tvoří.

Vztah jedince i celé skupiny k určitému území je dán jak vnějšími podmínkami tak těmi vnitřními, tedy charakteristikami jedince, jeho aktuální životní situací či znalostmi daného území. Intenzita propojení mezi lidmi a prostředím se liší od člověka k člověku a od krajiny ke krajině, což má důsledky pro strukturu, funkce a společenské hodnoty krajin a jejích prvků. Nezáleží pouze na vnímání krajiny jako celku, důležité je v tomto procesu utváření symbolických míst.

Ve výzkumu postojů české veřejnosti ke stromům byly identifikovány čtyři dimenze, které reprezentují různé hodnoty či významy (funkce chceme-li) spojené se stromy:

1. Environmentální
2. Spirituální a estetická
3. Utilitární
4. Dimenze ochrany starých a suchých stromů

Environmentální funkce stromů

Z uvedených rozložení v grafu č. 1 je zřejmé, že respondenti jsou dobře obeznámeni s některými z environmentálních funkcí stromů, jako je jejich schopnost ochlazovat okolí, zadržovat vodu v půdě, snižovat úroveň znečištění nebo zabraňovat erozi, a považují je za důležité, stejně jako působení stromů na zdraví jednotlivce. Je zajímavé, že rovněž méně často oproti ostatním věkovým kategoriím souhlasí s výroky v environmentální dimenzi lidé ve dvou nejnižších věkových kategoriích, 15 až 19 a 20 až 29 let.

Ochrana starých a suchých stromů

Na druhou stranu jiné ekologické funkce vázané na staré a suché stromy považují za méně důležité, ačkoliv tato hodnota stromů je hodnocena jako významná v přírodovědných disciplínách. Pravděpodobně je důvodem nízká informovanost o těchto aspektech existence starých popřípadě suchých stromů, jako je schopnost zvyšovat biodiverzitu či obnovovat les.

Nejvyšší míra souhlasu je u výroku o vysazení nového stromu na místo odumřelého, lidé tedy neuvažují o ponechání odumřelých stromů v krajině jako o nejvhodnější variantě. Častější souhlas s těmito výroky můžeme identifikovat u lidí s vysokoškolským vzděláním a Pražanů.

Estetická a spirituální hodnota stromů

Naopak estetickou a spirituální hodnotu stromů vnímá jako důležitou drtivá většina respondentů. Krásy stromů a jejich duchovní hodnoty pro člověka si v obecné rovině cení drtivá většina respondentů, nicméně jen necelá polovina z nich zná ve svém okolí konkrétní strom, který má pro ně v tomto smyslu hodnotu.

Méně tuto hodnotu oceňují lidé se základním vzděláním, lidé ve dvou nejmladších věkových kategoriích a muži, a oproti ostatním kategoriím velikosti obce i Pražané.

Utilitární význam stromů

Co se týče utilitárního či užitkového významu stromů, ačkoliv lidé vnímají stromy v zastavěném území stále jako zdroj nebezpečí a nepořádku, jen menšina je přesvědčená o tom, že by měly vždy ustupovat zájmům stavby. S tím, že by stromy měly sloužit výhradně k přímému užitku (dřevo, plody) pak souhlasí pouze o něco více než 20 % respondentů.

tags: #den #v #prirode #esej

Oblíbené příspěvky:

• O ekologické likvidaci v insolvenci
• Charakteristika asijských klimatických pásem
• Ochrana přírody s molekulárními metodami
• Inspirace pro nevěsty
• Rozdíly mezi volně žijícím a farmovým lososem