Den v přírodě: Inspirace a hrdinství v každodenním životě

Nadační fond Dětský čin roku a projekt, který zastřešuje, přes 20 let ukazuje, že hrdiny může být každý z nás. Stačí odvaha, všímavost a chuť nebýt lhostejný. Abychom tě přesně zařadili, Jiří Ježek je hrdina cyklistiky a nejen cyklistiky, hrdina života. Tím je Aleš Háma, náš kapitán všech ambasadorů a patronů Dětského činu roku.

Tento projekt je krásný v tom, že ukazuje, jak mladá generace dokáže dělat dobré věci, dobré skutky, ani je k tomu nikdo nemusí nutit. Častokrát dokážou sami pomoct, sami pomoc vymyslet a sami tu pomoc provést. A co je taky hezké: ten projekt je hodně zaměřený na češtinu, protože jde i o to, jak člověk svůj dobrý skutek popíše, což je stejně hodnotné jako samotný skutek při vyhlašování.

Příběh Elišky Rojkové: Pomoc kamarádovi

„Po vyučování jsme za hezkého počasí chodili s kamarády na hřiště, kde jsme si vždycky užili spoustu zábavy. Jinak tomu nebylo ani tenkrát, když se stala tato příhoda,“ popisuje Eliška Rojková, laureátka ceny Pomoc kamarádovi.

Eliška Rojková vzpomíná: „Ve čtvrté třídě, byli jsme jako každý den po škole na hřišti s kamarádem. Myslím, že tam byla se mnou moje nejlepší kamarádka a kamarád, hráli jsme různé hry. Když se to stalo, hráli jsme zrovna na babu. Vím, že kamarád, on byl lehce takový blázen, tak si vzal do ruky klacek a naháněl s ním kamarádku. A jak měl ten klacek, tak se mu zapříčil mezi dva stromy, on přes to udělal takový kotrmelec, takže jak dopadl, rozsekl si hlavu.“

Potom jedna z nás běžela do školy, to byla to moje kamarádka, pro paní učitelku, aby zavolala pomoc. A já jsem u kamaráda zůstala, snažila se ošetřit ránu kapesníkem, protože mu to docela dost krvácelo, a samozřejmě ho uklidnit. Potom už přiběhla paní družinářka a zavolala sanitku, která myslím ani ne po deseti minutách přijela a odvezla si kamaráda. Asi po týdnu se vrátil domů.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Znalosti první pomoci a intuitivní reakce

Když přijela sanitka a vystoupil z ní záchranář, podíval se na tebe a na poraněného kamaráda, říkal třeba něco jako „dobrá práce, kolegyně“? Rojková: Pamatuji si, že to dokonce byla mojí spolužačky mamka, která ho zachránila. Myslím, že nás zdravila normálně tykáním, my jsme se znali. Už si to upřímně nepamatuji, jak to přesně říkala, když vylezla.

„Se třídou jsme byli na různých kurzech o první pomoci, takže jsme si něco pamatovali. Nějak mi došlo, že mám na krvácející ránu přiložit kapesník, zastavit krvácení,“ popisuje Eliška Rojková. A jinak to bylo intuitivní?

Rojková: No, dá se to takto taky říct.

Samozřejmost pomoci

Ty sis uvědomovala, že děláš dobrý skutek, v tu chvíli? Že by to možná ne každý dal? Rojková: Brala jsem to spíš jako samozřejmost, že pomůžu kamarádovi. Teď už to nějak beru jako ten dobrý skutek. Ale myslím, že některé děti, jak jsem mluvila o krvi z té hlavy, tak některé děti by to možná nezvládly.

Ježek: Ale ono je hrozně hezké, že spousta dětí říká, že to je samozřejmost, což je fajn.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Pohled na současnou generaci

Právě proto se musíme Elišky zeptat, jak to snáší, když se na vaši generaci oboří ti dospělí, kteří vám nechávají svět v takovém stavu, v jakém je, což není nic lichotivého. Jak se ti to poslouchá? Jak které věci. Například prostě o mobilech, že všichni teenageři jsou na mobilu, tak to je jak kdy. Taky vím, že jsem někdy na mobilu fakt hodně. Snažím se to omezovat.

Eliško, jel jsem dneska ráno ve tři čtvrtě na šest ze stanice Prosek na stanici Muzeum metrem. Tam nebyl ani jeden teenager, samí dospělí, a všichni koukali do mobilů. Všichni. Chápu, že si tím krátí čas a že v prostředcích městské hromadné dopravy nenavazuje člověk normálně kontakt, aby si s někým popovídal. Ale myslím si, že vy nejste žádnou výjimkou v používání mobilních telefonů. Nevím, jestli tě to uklidnilo.

Kdo je dobrý člověk?

Přemýšlela jsi - ale nemusíš odpovídat, jestli je to příliš naivní otázka - o tom, kdo to je dobrý člověk? Rojková: Samozřejmě jsem nad tím přemýšlela. Na to má každý jiný názor, ale pro mě dobrý člověk jsou třeba právě lidé, kteří pomáhají většinou třeba přírodě nebo zvířatům. Takže pro mě, asi bych řekla, že zachránci, různé útulky pro zvířata jako toulavé kočky atd.

Ježek: Já úplně souzním s Eliškou. Přesně, ten, který pomáhá, který svoji sílu, kterou máme všichni, použije nejen pro sebe, ale použije pro to, aby dělal kolem sebe svět hezčí jak lidem, tak i zvířatům. Tak třeba v přírodě obecně, protože nejsme tady sami na planetě, každý sám za sebe. Naopak, měli bychom se starat o to, aby prostředí kolem nás bylo hezké. Dělá dobrou náladu, dobrou atmosféru kolem sebe. To je dobrý člověk.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

tags: #den #v #prirode #sloh #napoveda

Oblíbené příspěvky:

• Wellness hotely v Polsku: relaxace v krásné přírodě
• O GEN: Světová síť environmentálního značení
• Ekologická fyziologie rostlin
• Česká environmentální legislativa
• Obnovitelné zdroje energie